Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  Vodní teleskopy budou pátrat po pulzarech a dalších zdrojích záření gama

Vodní teleskopy budou pátrat po pulzarech a dalších zdrojích záření gama

High-Altitude Water Cherenkov Gamma-Ray Observatory HAWC
Autor: Michigan State University

Astronomové objevili neobvyklý způsob k vystopování pulzarů – rychle rotujících zaniklých hmotných hvězd. Tento postup může vést k odhalení nových druhů těchto rotujících pozůstatků hvězd. I přes jejich vysoké energie jsou pulzary obvykle obtížně pozorovatelné. Vyzařují nejčastěji velmi intenzivní úzké svazky rádiových vln, které „ozařují“ oblohu podobně jako maják, avšak radioteleskopy je mohou zaregistrovat pouze v tom případě, že jejich jednotlivé svazky zasáhnou Zemi.

Další možností, jak je pozorovat, je registrace rentgenových paprsků, avšak dalekohledy použité pro pozorování na těchto vlnových délkách mají malé zorné pole. Supernovy, jejichž exploze vedou k vytvoření pulzaru, kromě toho po sobě zanechávají nádhernou mlhovinu, jako je například Krabí mlhovina v souhvězdí Býka; ale jenom tehdy, pokud je jejich stáří menší než několik desítek tisíc roků. V naší Galaxii by měly existovat stovky nebo možná tisíce „neviditelných“ pulzarů, které čekají na svůj objev.

Nyní Tim Linden z Ohio State University, Columbus nalezl způsob, jak je objevit. Vodní observatoř High-Altitude Water Cherenkov Gamma-Ray Observatory (HAWC), která je sestavena z 300 vodních nádrží, nacházejících se ve vysokohorské poloze v centrálním Mexiku, může detekovat záření gama vznikající na základě interakcí mezi nabitými částicemi, které jsou emitovány pulzary, a mezihvězdným plynem. V nádržích je detekováno elektromagnetické Čerenkovovo záření, které vzniká při průletu rychle se pohybujících nabitých částic, vytvořených při vniknutí vesmírného vysokoenergetického gama záření do pozemské atmosféry.

Tim Linden tvrdí, že observatoř HAWC může objevit doposud neznámé pulzary, protože oblasti emise záření gama pokrývají větší část oblohy než emise rádiového či rentgenového záření – několik stupňů čtverečních – a observatoř je konstruována k prozkoumání širšího zorného pole, než mají průměrné radioteleskopy či rentgenové dalekohledy. Zmapování těchto oblastí emise záření gama může potvrdit, jestli je zde přítomen pulzar.

Koncepce detekce Čerenkovova záření na observatoři HAWC Autor: NASA, ESA, CXC, JPL-Caltech, J. Hester and A. Loll
Koncepce detekce Čerenkovova záření na observatoři HAWC
Autor: NASA, ESA, CXC, JPL-Caltech, J. Hester and A. Loll
K prověření této představy chce Tim Linden se svými spolupracovníky pozorovat oblohu v oblasti dvou známých pulzarů ke zjištění, zda emise záření gama se k nim dá přiřadit – a zjistit, zda skutečně existuje. „Tyto emise mohou rovněž odhalit novou třídu pulzarů,“ dodává Tim Linden. Jeho hypotézou je, že hvězdný vítr pulzaru interaguje s magnetickým polem Galaxie a uvězní vysoko-energetické částice, přičemž generuje paprsky gama.

Dále Tim Linden plánuje požádat o pozorovací čas na kosmické astronomické observatoři XMM-Newton provozované Evropskou kosmickou agenturou ESA, aby mohl prozkoumat oblasti, které budou studovány prostřednictvím dalekohledů HAWC, a to k získání dalších důkazů doposud nespatřených pulzarů.

Vědci z Michigan State University hrají klíčovou roli v nové observatoři, která bude studovat vysoko-energetické gama paprsky a kosmické záření přicházející z extrémních zdrojů ve vesmíru, jako jsou například černé díry, temná hmota a explodující hvězdy.

Zařízení HAWC se nachází na úbočí sopky Sierra Negra poblíž Puebla v Mexiku, ve výšce 4 100 metrů nad mořem. Detektor má zorné pole pokrývající 15 % oblohy a v průběhu každého dne prozkoumá dvě třetiny oblohy. Observatoř HAWC vykoná s vysokou citlivostí přehledný průzkum záření gama na severní polokouli. Je nejnovějším prostředkem ke zviditelnění explozivních událostí a k získání více informací o charakteru záření o vysokých energiích.

Vysokohorská observatoř HAWC Autor: Michigan State University
Vysokohorská observatoř HAWC
Autor: Michigan State University
Michigan State University je jednou ze spolupracujících 14 amerických a 10 mexických univerzit. Zařízení má schopnost detekovat elektromagnetické záření o nejvyšších energiích a může doplnit další observatoře pro jeho detekci na celém světě. Očekává se, že zařízení HAWC bude 10 až 15krát citlivější než jeho předchůdce – Milagro experiment v Los Alamos.

Toto nové výzkumné zařízení nám dá možnost získat objektivní pohled na oblohu v oboru záření o velmi vysokých energiích,“ říká Jim Linnemann, profesor fyziky a astronomie na Michigan State University. „To nám umožní prozkoumat neobvyklé a exotické zdroje, jako například záblesky záření gama, které můžeme pozorovat v průměru dvakrát za rok.“

Každý z detektorů HAWC představuje obří zásobník, obsahující téměř 200 000 litrů (50 000 galonů) mimořádně čisté vody se čtyřmi detektory světla ukotvenými ke dnu nádrže. Pomocí 300 nádrží rozprostřených napříč oblastí o velikosti tří fotbalových hřišť je observatoř HAWC schopna „uvidět“ tyto události s relativně vysokým rozlišením.

HAWC je zařízení zkonstruované za účelem pozorování záření gama a kosmických paprsků v rozsahu energií 100 GeV a 100 TeV. Tyto energetické fotony se zrodily v těch nejextrémnějších prostředích ve známém vesmíru, jakými jsou exploze supernov, aktivní jádra galaxií nebo záblesky záření gama. Kosmické záření představuje elektricky nabité částice, které dosahují energií mnohem vyšších, než můžeme dosáhnout v pozemních urychlovačích částic. Původ takových částic byl záhadou více než 100 let.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] newscientist.com
[2] research.msu.edu
[3] thelivingmoon.com

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: High-Altitude Water Cherenkov Gamma-Ray Observatory, Pulzary


19. vesmírný týden 2025

19. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 5. 5. do 11. 5. 2025. Měsíc po první čtvrti dorůstá k úplňku. Večer je nízko nad obzorem Jupiter a výše najdeme Mars procházející Jesličky. Ráno září u obzoru jasná Venuše a je zde i slabý Saturn. Aktivita Slunce je střední, ale potěší nyní největší skvrna roku 2025. Nastává maximum roje Éta Aquarid. Evropská raketa Vega-C vynesla družici Biomass pro výzkum výměny oxidu uhličitého mezi lesy a atmosférou. Raketa Atlas V vynesla první operační družice sítě Kuiper. Falcon 9 nyní dokáže vynést až 29 Starlinků V2 mini.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Simeis 147

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2025 obdržel snímek „Simeis 147- Spaghetti nebula“, jehož autorem je astrofotograf Pavel Pech     „Spaghetti nebula“ – co se skrývá za tímto pojmem? Možná se nám vybaví „Spaghetti western“, jenž se stal filmovým pojmem, byť trochu

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M13

Messier 13 alebo M13 (označovaná aj NGC 6205 a niekedy nazývaná Veľká guľová hviezdokopa v Herkulesovi, Herkulova guľová hviezdokopa alebo Veľká Herkulova hviezdokopa) je guľová hviezdokopa pozostávajúca z niekoľkých stoviek tisíc hviezd v súhvezdí Herkules. Messier 13 objavil Edmond Halley v roku 1714 a Charles Messier ho 1. júna 1764 zaradil do svojho zoznamu objektov, ktoré si nemožno mýliť s kométami; Messierov zoznam vrátane Messiera 13 sa nakoniec stal známym ako Messierov katalóg. Nachádza sa v pravej elevácii 16h 41,7m, deklinácia +36° 28'. Messier 13 je astronómami často opisovaný ako najúžasnejšia guľová hviezdokopa viditeľná pre severných pozorovateľov. M13 má priemer asi 145 svetelných rokov a skladá sa z niekoľkých stoviek tisíc hviezd, pričom odhady sa pohybujú od približne 300 000 do viac ako pol milióna. Najjasnejšou hviezdou v kope je červený obor, premenná hviezda V11, známa aj ako V1554 Herculis, so zdanlivou vizuálnou magnitúdou 11,95. M13 je od Zeme vzdialená 22 200 až 25 000 svetelných rokov a guľová hviezdokopa je jednou z viac ako stovky hviezdokôp, ktoré obiehajú okolo stredu Mliečnej cesty. Posolstvo z Areciba z roku 1974, ktoré obsahovalo zakódované informácie o ľudskej rase, DNA, atómových číslach, polohe Zeme a ďalšie informácie, bolo vyslané z rádioteleskopu observatória Arecibo smerom k Messieru 13 ako pokus o kontakt s potenciálnymi mimozemskými civilizáciami v tejto hviezdokope. M13 bola vybraná preto, lebo išlo o veľkú, relatívne blízku hviezdnu kopu, ktorá bola dostupná v čase a na mieste ceremónie. Hviezdokopa sa bude počas tranzitu pohybovať vesmírom; názory na to, či bude v čase príletu správy schopná prijať správu, sa rôznia. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 110x60 sec. Lights LRGB na jednotlivý kanál , master bias, 80 flats, master darks, master darkflats 28.4.2025 až 1.5.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »