Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  Začíná mapování známého vesmíru

Začíná mapování známého vesmíru

arecibo.jpg
Radioteleskop na observatoři v Arecibu (Puerto Rico) začal v pátek, 3.září 2004, s programem mapování vesmíru. Tento obrovský radioteleskop je dnes, díky zařízení ALFA, zároveň nejcitlivějším zařízením svého druhu na světě, protože jeho anténní systém byl v dubnu letošního roku dovybaven šesticí přijímačů, které ještě dále rozšířily jeho citlivost a rozsah.

Komplex antény byl natažen ve výšce 150 metrů, nad 305 metrů širokým reflektorem, umístěným v přírodní kotlině. Nový přístroj je v podstatě kamerou pro snímání rádiových obrazů oblohy. ALFA, bude provádět průzkum oblohy s bezpříkladnou citlivostí a s velkým rozměrem zobrazovaného pozorovacího pole. Umožní astronomům sbírat data sedmkrát rychleji než nyní, díky schopnosti pozorovat najednou sedm různých míst na obloze. Přijímač byl postaven australskou výzkumnou skupinou a zbytek systému, včetně ultra rychlých počítačů na zpracování informací, je vývojem NAIC.Název zařízení - ALFA, je zkratkou pro Arecibo L-Band Feed Array. Už ve zkušebním provozu, během minulého měsíce, jím byl objeven první pulsar.

Radioteleskopy byly tradičně omezeny na pozorování jediného bodu oblohy, ale právě ALFA dává teleskopu možnost pozorovat až sedm míst na obloze najednou a tím zkrátit čas pozorování. Umožní sledovat i rychle rotující, vysoce husté hvězdy jako jsou pulsary nebo nalézt velmi vzácné systémy, například, pulsar obíhající okolo černé díry. Bude také mapovat neutrální vodíkové plyny v galaxiích.

Modernizace za 1 milion USD, umožňuje dvanáctičlennému týmu vědců už od pátku mapovat oblohu. V Arecibu se očekává, že bude nalezeno na tisíce nových pulsarů, supernov, černých děr a planet. Nová mapa s detailními daty o umístění, identitě a vlastnostech toho, co je daleko v prostoru, tedy bude daleko dokonalejší než cokoliv z toho, co je dnes používáno. Žádná komplexní mapa tohoto typu totiž zatím neexistuje.

Mapování by mohlo být dokončeno už za několik měsíců, pokud by observatoř věnovala všechen svůj pozorovací čas jen na projekt Alfa. Celý proces ale bude trvat okolo dvou let, aby se umožnilo i dalším astronomům pracovat na ostatních projektech, například na programu SETI hledajícím mimozemský život.

Observatoř v Arecibu byla postavena v roce 1963 Ministerstvem národní obrany USA. Dnes funguje pod záštitou Cornellovy univerzity.

Radioteleskop uskutečnil již několik zásadních objevů. Objevil například dvojitou neutronovou hvězdu, první extrasolární planetu nebo led na Merkuru. V poslední době zaznamenal několikrát stejný signál z jednoho místa oblohy. To někteří považují za velmi nadějné v rámci programu SETI a to i přes to, že pátrání po cizím životě zabírá méně než 1 procento pozorovacího času.

Nicméně, anténa teleskopu je asi nejznámějším místem díky účinkování v takových filmech jako bylo sci-fi "Kontakt" nebo bondovka "Zlaté oko".Podle : Space.com a APPřevzato: Hvězdárna Uherský Brod




O autorovi



21. vesmírný týden 2026

21. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 18. 5. do 24. 5. 2026. Měsíc bude v první čtvrti a na večerní obloze vytvoří pěkné seskupení s planetami Venuší a Jupiterem. V pondělí se poměrně blízko k Zemi přiblíží asi 20 metrů velká planetka. Slunce je téměř beze skvrn, ale jedna aktivní oblast o sobě dává vědět. K ISS byla vypuštěna nákladní loď Dragon 2. Očekáváme 12. testovací let Super Heavy Starship. Ke startu se chystá raketa Vega-C s misí SMILE. 70 let slaví Pavel Suchan, dlouholetý člen ČAS a tajemník Astronomického ústavu AV ČR.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M92

Messier 92 – starobylá guľová hviezdokopa v Herkulovi Messier 92, známa aj ako M92 alebo NGC 6341, je guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v severnom súhvezdí Herkules. Patrí medzi najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy, no napriek tomu býva často v tieni slávnejšej hviezdokopy M13, ktorá sa nachádza v rovnakej oblasti oblohy. M92 je síce o niečo menej nápadná a menšia, ale z fyzikálneho hľadiska ide o mimoriadne zaujímavý objekt. Hviezdokopu objavil nemecký astronóm Johann Elert Bode 27. decembra 1777. Charles Messier ju nezávisle znovuobjavil 18. marca 1781 a zaradil ju ako 92. objekt do svojho katalógu. V roku 1783 sa Williamovi Herschelovi podarilo v tejto hmlistej škvrnke rozlíšiť jednotlivé hviezdy, čím sa potvrdilo, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M92 sa nachádza vo vzdialenosti približne 26 700 svetelných rokov od Zeme. Od stredu našej Galaxie je vzdialená asi 33 000 svetelných rokov a leží približne 16 000 svetelných rokov nad galaktickou rovinou. Skutočný priemer hviezdokopy sa odhaduje na približne 108 svetelných rokov a jej hmotnosť zodpovedá asi 330 000 hmotnostiam Slnka. Táto hviezdokopa patrí medzi najstaršie známe objekty v Mliečnej ceste. Jej vek sa odhaduje približne na 11 miliárd rokov. Typickým znakom takýchto starých guľových hviezdokôp je veľmi nízky obsah ťažších prvkov. M92 má mimoriadne nízku metalicitu – obsah železa je len asi 0,5 % hodnoty, ktorú pozorujeme pri Slnku. To znamená, že jej hviezdy vznikli veľmi skoro v histórii Galaxie, ešte v období, keď medzihviezdny plyn nebol výrazne obohatený prvkami vytvorenými v predchádzajúcich generáciách hviezd. Zaujímavosťou je, že M92 obsahuje aj premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré sú typické pre staré hviezdne populácie. Tieto hviezdy astronómom pomáhajú určovať vzdialenosti vo vesmíre. V hviezdokope boli zároveň pozorované aj röntgenové zdroje, pričom časť z nich môže súvisieť s kataklizmatickými premennými hviezdami – teda tesnými dvojhviezdnymi systémami, v ktorých jedna hviezda odoberá hmotu svojmu sprievodcovi. M92 sa k nám približuje rýchlosťou približne 112 km/s. Má aj jednu nezvyčajnú historicko-astronomickú zaujímavosť: v dôsledku precesie zemskej osi sa severný nebeský pól pred približne 12 000 rokmi nachádzal menej ako jeden stupeň od tejto hviezdokopy. M92 tak bola v dávnej minulosti akousi „severnou polárnou hviezdokopou“ a podobná situácia nastane znovu približne o 14 000 rokov. Hoci na oblohe nepôsobí tak dominantne ako M13, Messier 92 je v skutočnosti jednou z najvýznamnejších a najstarších guľových hviezdokôp našej Galaxie. Na astrofotografii vyniká jej husté, jasné jadro obklopené množstvom slabších hviezd, ktoré spolu vytvárajú obraz dávnej populácie hviezd z mladých čias Mliečnej cesty. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 166x60sec. R, 165x60sec. G, 162x60sec. B, 196x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 29.4. až 3.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »