V roce 1994 narazila kometa Shoemaker-Levy 9 do Jupiteru, který ji krátce předtím zachytil (a jeho gravitace následně roztrhala). Událost plnila přední stránky novin, protože šlo o první přímé pozorování mimozemské srážky objektů Sluneční soustavy. Náraz byl tak silný, že zanechal skrvny, které přetrvaly několik měsíců a byly patrnější než Velká rudá skvrna na Jupiteru.
Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2025 obdržel snímek „Simeis 147- Spaghetti nebula“, jehož autorem je astrofotograf Pavel Pech „Spaghetti nebula“ – co se skrývá za tímto pojmem? Možná se nám vybaví „Spaghetti western“, jenž se stal filmovým pojmem, byť trochu nelichotivým, v 60. letech minulého století. Ačkoliv některé filmy z produkce nízkonákladových filmových studií dosáhly jisté obliby, obecně zůstalo hodnocení většiny z nich nevalné.
Legeia Mare - jezero kapalných uhlovodíků na měsíci TitanLidstvo již vyslalo přistávací moduly a pojízdné laboratoře na Měsíc a na planetu Mars. Nyní vědci říkají, že již je čas uskutečnit přistání na Titanu. Vzhledem k charakteru povrchu doporučují v tomto případě vyslání malé loďky. Tato na první pohled fantastická představa se už brzy může stát realitou. Alespoň si to myslí inženýři, kteří následující návrhy předložili 27. září 2012 na kongresu European Planetary Science Congress.
Pomocí radioteleskopu ALMA, jehož evropským partnerem je ESO, se týmu astronomů podařilo poprvé přímo změřit rychlost větru ve středních vrstvách atmosféry planety Jupiter. Na základě studia chemických pozůstatků po dopadu komety do atmosféry planety na začátku 90. let 20. století vědci zjistili, že se v této vrstvě atmosféry Jupiteru vyskytuje extrémně silné proudění, jehož rychlost v blízkosti pólů dosahuje až 1 450 km za hodinu. Ve Sluneční soustavě se tak jedná o zcela unikátní extrémní meteorologický systém.
Cena Jindřicha Zemana junior a Cena Jindřicha Zemana se staly již nedílnou součástí ocenění udělovaných Českou astronomickou společností. V roce 2024 se konal již její devatenáctý ročník a přinesl i jejich nové nositele. Oba snímky představují takzvanou krajinářskou astrofotografii, využívající pozemské objekty a jevy k zarámování kompozice astronomického snímku. Kromě netradičního pohledu nám tak ukazují například, jak velké se nám na obloze ukazují, někdy dokonce přinášejí i alespoň částečnou představu o viditelnosti očima. Oba nositelé, Jakub Kuřák a Vlastimil Vojáček, převzali svá ocenění na Sjezdu České astronomické společnosti v pražském planetáriu 26. dubna 2025.
Představa krajiny na Titanu v podání umělceDetailní pozorování Saturnova měsíce Titanu v rozmezí 30 roků pokryla jeho celý jeden oběh (společně se Saturnem) kolem Slunce. Dr. Athena Coustenis, Paris-Meudon Observatory, Francie, analyzovala data získaná v průběhu tohoto období a zjistila, že změny ročních období ovlivňují Titan podstatně více, než se doposud předpokládalo. Athena Coustenis prezentovala tyto závěry 28. září 2012 na evropském kongresu (European Planetary Science Congress) v Madridu.
Velmi pěknou konjunkci srpku Měsíce a planety Jupiter přinesl poslední říjnový večer roku 2019. Na části našeho území bylo jasno a proto se našli lidé, kteří tento úkaz pozorovali a zaslali nám své fotografie. Jeden z našich čtenářů svůj příspěvek pojmenoval Jupiterův Měsíc. My tuto myšlenku přebíráme a spolu s jeho snímkem uveřejňujeme i další. A příměr je to zajímavý i tím, že večer 31. 10. 2019 měl Jupiter zdánlivě jediný měsíc – Ganymed svítil nedaleko něj, zatímco Io a Europa byly na jeho povrchu a Callisto se prakticky dotýkal jeho kotoučku.
Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2025 obdržel snímek „Slunce očima i vodíkem“, jehož autory jsou astrofotografové Michal Šrejber a Marek Tušl Zatmění Slunce již od pradávna vzbuzovalo v našich předcích mnohdy i divoké představy o tom, co se vlastně na obloze děje. Číňané například věřili, že zatmění způsobuje drak, který polyká Slunce. Působili proto veliký rámus a mlátili do bubnů, aby draka vyděsili. Ten poté Slunce opět vyplivl či je vůbec nespolkl. Čínský pojem pro zatmění skutečně souvisí s představou "pojídání" nebo "sežrání" nebeského tělesa. U Vikingů měli podobné mýty. V jejich legendě vlčí sourozenci Hati a Skoll honili po obloze Slunce a Měsíc. Skoll chtěl sežrat Měsíc, zatímco Hati měl na mušce Slunce. Když jeden či druhý svou kořist dohnal, nastalo zatmění, buď Slunce či Měsíce. V Indii bylo zatmění dílem démona Rahu.
Řeky a jezera na TitanuHustá atmosféra Titanu bohatá na metan a dusík skrývala mnoho let před astronomy to, co leží pod ní - na povrchu měsíce. Největší měsíc Saturnu se jeví při pozorování dalekohledem jako zamlžená oranžová koule, na rozdíl od ostatních měsíců ve Sluneční soustavě, jejichž povrch je pokryt spoustou kráterů.
V případě, že bude ve čtvrtek 31. 10. za večerního soumraku jasno alespoň nad jihozápadním obzorem, zaměřte sem své zraky. Spatříte poměrně blízké setkání dvou nebeských těles – našeho Měsíce a planety Jupiter. S pomocí dalekohledu bude možné spatřit na jeho povrchu mimořádný úkaz, kdy dva z jeho měsíců, Io a Europa, budou přecházet přes jeho kotouč, navíc na něj budou vrhat své stíny a další měsíc Callisto se jej dotkne na severním okraji. Pouze Jupiterův největší měsíc Ganymedes bude zářit opodál.
Titul Česká astrofotografie měsíce za únor 2025 obdržel snímek „Měsíc a Mars“, jehož autorem je astrofotograf Miloš Žák 9. února 2025 se na noční obloze odehrál opět jeden pozoruhodný astronomický úkaz – těsná konjunkce Marsu a Měsíce. Tento jev, kdy se dvě nebeská tělesa z pohledu pozorovatele na obloze úhlově přiblíží, poskytl fascinující podívanou jak pro astronomy, tak i pro ostatní obdivovatele noční oblohy.
Předpokládaná vnitřní stavba měsíce TitanNic podobného nebylo doposud pozorováno mimo naši planetu: existence mohutných slapových sil byla objevena na Titanu, největším měsíci planety Saturn. Její projevy ukazují na přítomnost oceánu kapalné látky - s největší pravděpodobností vody - uzavřeného pod povrchem měsíce.
V březnu 2017 Bruno Morgado, astronom z Brazilian National Observatory se svými spolupracovníky, využil začínající přechody planety Jupiter přes velmi hustý hvězdný region v centru naší Galaxie a zorganizoval pozorovací kampaň za účelem získání dat z předpovězených zákrytů hvězd Jupiterovým ledovým měsícem Europa. K zákrytům hvězd dochází tehdy, když je jejich světlo, které přichází k pozorovateli, blokováno tělesem v popředí – například planetou, měsícem, prstencem nebo planetkou.
Titul Česká astrofotografie měsíce za leden 2025 obdržel snímek „VdB141“, jehož autorem je slovenský astrofotograf Pavol Kollarik. Již antický astronom Ptolemaios znal souhvězdí Cefea, představující krále bájné Etiopie a zároveň manžela královny Kasiopei a otce Andromedy. Po jisté hádce královny s mořskou nymfou Nereidou se rozzlobil i bůh moří Poseidon a poslal mořskou obludu, aby zničila etiopské království. Na radu věštců rodiče obětovali na pospas mořské příšeře dceru Andromedu. Přivázanou ke skále ji osvobodil Perseus a vzal si ji za ženu. Protože se však pověst neodehrává v našich luzích a hájích, kde by „ … spolu žili spokojeně a pokud nezemřeli, žijí zde dodnes …“, ale ve světě legend antických, dostali se všichni na noční oblohu. Včetně mořské příšery, kterou představuje souhvězdí Velryby.
Letošní letní nebe je vskutku jedinečné. Obohacují jej totiž hned tři výrazné planety (na konci léta dokonce čtyři) viditelné v jediný okamžik. Planety Jupiter, Saturn a Mars dosahují okamžiků své opozice se Sluncem za pouhých 79 dnů. Nejblíže tomuto momentu, při kterém bude planeta na opačné straně než Slunce, je Saturn... Všechny planety se krásně vyjímaly i nad klidnou hladinou Sečské přehrady za jasné slunovratové noci. Vychutnejte si tento výhled prostřednictvím obrazu.
Titul Česká astrofotografie měsíce za prosinec 2024 obdržel snímek „Hlava čarodejnice NGC 1909“, jehož autorem je slovenský astrofotograf Ján Gajdoš. Během Filipojakubské či též Valpuržiny noci z 30. dubna na 1. května se od nepaměti na vyvýšených místech zapalují velké ohně jako ochrana před zlými démony a čarodějnicemi. Podle starých pohanských zvyků je tak možno uchránit se temným silám uvolněných během této podivné noci.
Dnes časně ráno (29. května) se Měsíc v úplňku nad Sečskou přehradou octnul v pěkné "lajně" s jasnými planetami ranní oblohy, které dosáhnou svých opozocí se Sluncem v průběhu pouhých 79 dní. Díky tomuto vzácnému načasování bude pozemským divákům umožněno jasné planety pozorovat v této fotogenické řadě v průběhu následujících měsíců, respektive celého léta!
Titul Česká astrofotografie měsíce za listopad 2024 obdržel snímek „Kométa Tschuchinshan-ATLAS nad Spišským hradom“, jehož autorem je slovenský astrofotograf Róbert Barsa. Listopadové kolo soutěže „Česká astrofotografie měsíce“ vyhrál opět snímek komety Tschuchinshan-ATLAS. Ostatně, byla to po několika letech zase jasná kometa, která obohatila naší, zejména večerní oblohu. A vzhledem k poměrně krátké době její pozorovatelnosti se stala častým objektem našich astrofotografů. Na lov této komety, tentokrát se promítající nad slavný Spišský hrad, se vypravil i autor vítězné listopadové fotografie Róbert Barsa.
Jak jsme slibovali ve včerejší novince, NASA se rozhodla poskytnout snímky Velké červené skvrny široké veřejnosti a je nyní na amatérských nadšencích z celého světa, aby si se snímky pohráli. A protože data jsou k dispozici mnohem dřív, než byl původní odhad, nemá cenu otálet a vkládáme vám k nahlédnutí hned několik ukázek z dosavadních zpracování. Další budou ještě přibývat podle toho, zda budou ještě zajímavé svým zpracováním, nebo pokud by šlo o nějaké video. Ještě jedna aktualizace 15. 7. 2017, 23:00 SELČ
Titul Česká astrofotografie měsíce za říjen 2024 obdržel snímek „Velká kometa C/2023 A3 Tsuchinshan-ATLAS v podzimních barvách“, jehož autorem je Daniel Kurtin. Komety jsou fascinující objekty, které obíhají kolem Slunce a přinášejí s sebou kosmické stopy ze vzdálených částí Sluneční soustavy. Někdy dokonce i z oblastí vzdáleného vesmíru. Každá nová kometa je tak pro astronomy příležitostí k pozorování a studiu materiálu starého miliardy let, který může obsahovat stopy po formování naší Sluneční soustavy i vesmíru. Jedním z nových přírůstků mezi známými kometami je vlasatice C/2023 A3 Tsuchinshan-ATLAS.
Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 6. 4. do 12. 4. 2026. Měsíc bude v poslední čtvrti. Večer je nízko nad západem jasná Venuše a vysoko nad jihozápadem podobně výrazný Jupiter. Pod Plejádami je ještě slabý Uran. Aktivita Slunce je nízká, ubylo i skvrn. Posádka lodi Orion mise Artemis II úspěšně obletěla Měsíc a je na cestě zpátky k Zemi. Proběhlo 34. opakované použití prvního stupně rakety Falcon 9. Startoval také Atlas V s družicemi sítě Leo. Před 65 lety se člověk vydal na oběžnou dráhu kolem Země.
Titul Česká astrofotografie měsíce za únor 2026 obdržel snímek Karla Sandlera s názvem „Jupiter, přechod měsíce Io a jeho stínu“ Pohlédneme-li v současné době na noční oblohu, pravděpodobně nás zaujme jasný objekt, nacházející se nyní v souhvězdí Blíženců. Nejedná se o žádnou jasnou hvězdu.
