Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Podpovrchový oceán na Saturnově měsíci Titan

Podpovrchový oceán na Saturnově měsíci Titan

Předpokládaná vnitřní stavba měsíce Titan
Předpokládaná vnitřní stavba měsíce Titan
Nic podobného nebylo doposud pozorováno mimo naši planetu: existence mohutných slapových sil byla objevena na Titanu, největším měsíci planety Saturn. Její projevy ukazují na přítomnost oceánu kapalné látky - s největší pravděpodobností vody - uzavřeného pod povrchem měsíce.

Na Zemi, kterou důvěrně známe, se kombinuje gravitační působení Měsíce a Slunce, vytvářející dvakrát denně příliv a odliv, což se projevuje především v mořích a oceánech. Méně zřetelné jsou slapové síly v rozsahu desítek centimetrů na kontinentech, které působí na kůru a pod ní ležící plášť, plující na tekutém jádru.

Avšak nyní bylo na základě dat z kosmické sondy Cassini objeveno působení mohutných slapových sil na povrch Saturnova měsíce Titan.

"Závažným důsledkem působení mohutných slapových sil jsou velké deformace vnitřních vrstev Titanu, velmi pravděpodobně kapalné vody, schopné zprohýbat povrch Titanu o více než 10 metrů," říká Luciano Iess (Università La Sapienza v Římě, Itálie), hlavní autor článku publikovaného v časopisu Science.

Pokud by byl Titan složen kompletně z tuhých vrstev, pak by změny tvaru povrchu v důsledku slapových sil dosahovaly hodnot pouze kolem jednoho metru.

Příliv a odliv byl na Titanu objeven na základě pečlivého sledování dráhy kosmické sondy Cassini a jejích změn během šesti průletů kolem největšího Saturnova měsíce v letech 2006 a 2011.

Změny tvaru měsíce Titan v důsledku slapových sil
Změny tvaru měsíce Titan v důsledku slapových sil
Titan obíhá kolem Saturnu po eliptické dráze, přičemž jeden oběh vykoná za necelých 16 dnů. Změny jeho tvaru nastávají v důsledku měnícího se působení Saturnu - když je Titan nejblíže k planetě, jeho tvar je značně protažený do podoby ragbyového míče.

Vliv gravitace Titanu na sondu Cassini a změny tvaru měsíce nepatrně ovlivnily její dráhu, a to vždy jinak při jednotlivých průletech, což se projevilo nepatrnými odchylkami ve frekvenci rádiového signálu vysílaného sondou a přijímaného na Zemi.

"Na základě měření jinými přístroji na palubě sondy Cassini víme, že povrch Titanu je tvořen vodním ledem z velké části pokrytým vrstvou organických molekul - vodní oceán může být rovněž obohacen dalšími příměsemi včetně čpavku," dodává Luciano Iess.

"Ačkoliv naše měření nevypovídají nic o hloubce vodního oceánu, z modelů vyplývá, že voda může sahat až do hloubky 250 km pod ledovou pokrývku měsíce, která má odhadovanou tloušťku asi 50 km," vysvětluje Luciano Iess.

To také poskytuje určité možnosti vysvětlení záhady, proč má Titan tak velké množství metanu ve své husté atmosféře, které musí být vzhledem ke krátkodobé životnosti nějakým způsobem neustále doplňováno.

"Víme, že zásoby metanu v povrchových jezerech tvořených kapalnými uhlovodíky nemohou zcela dostatečně vysvětlit jeho velké množství v atmosféře, ale oceán může hrát důležitou roli jako podpovrchový rezervoár," říká Luciano Iess.

"Je to vůbec poprvé, co sonda Cassini ukázala na přítomnost oceánu pod povrchem měsíce Titan, což poskytuje důležitý záchytný bod k vysvětlení, jak Titan funguje. Náš pohled rovněž směřuje k dalším tělesům ve vnějších oblastech Sluneční soustavy, kde je vody nadbytek," říká Nicolas Altobelli, vědecký pracovník ESA.

Přítomnost podpovrchového oceánu kapalné vody na Titanu ještě není indikátorem života. Vědci předpokládají, že jeho výskyt je mnohem pravděpodobnější v případě, kdy je kapalná voda v kontaktu s horninou. Dosavadní měření nám nic neřeknou o tom, zda oceán kapalné vody na Titanu je obklopen horninou či pouze vodním ledem.

Zdroj: www.esa.int
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Titan, Saturn


9. vesmírný týden 2024

9. vesmírný týden 2024

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 26. 2. do 3. 3. 2024. Měsíc po úplňku bude zářit v druhé polovině noci a ráno, kde se přiblíží k hvězdě Antares. Na večerní obloze je vidět Jupiter a Uran. Aktivita Slunce je stále vysoká a na povrchu je velká skvrna. Soukromý přistávací modul Nova-C Odysseus dosedl na povrch Měsíce zřejmě na boku, ale stále vysílá. Z oběžné dráhy se vrátilo pouzdro soukromé společnosti Varda Space. Proběhlo další, devatenácté přistání stupně Falconu 9. Uplynulo 20 let od startu mise Rosetta-Philae ke kometě 67P a v létě to bude 10 let od jejího příletu k ní.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

NGC2359 Thorova helma

Titul Česká astrofotografie měsíce za leden 2024 obdržel snímek „NGC 2359 - Thorova helma“, jehož autorem je Roman Hujer   Jméno Thor nalezneme zejména v mytologii severských národů, například Germánů či Vikingů. Jeho otcem byl Odin, jeden z bohů zde nejvyšších. Je bohem

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

12P Pons-Brooks

12P/Pons–Brooks je periodická kométa s obežnou dobou 71 rokov. Zodpovedá klasickej definícii kométy typu Halley s obežnou dobou medzi 20 a 200 rokmi a je tiež jednou z najjasnejších známych periodických komét, ktorá vo svojom prístupe k perihéliu dosahuje absolútnu vizuálnu magnitúdu ~ 5 . Kométu Pons-Brooks objavil na observatóriu v Marseille v júli 1812 Jean-Louis Pons a neskôr ju v roku 1883 objavil William Robert Brooks. Najbližší prechod perihélia je 21. apríla 2024, pričom najbližšie priblíženie k Zemi je 1,55 AU (232 miliónov km) 2. júna 2024. Očakáva sa, že kométa zjasní na zdanlivú magnitúdu 4,5. Jadro kométy sa odhaduje na priemer približne 30 km za predpokladu, že počas fotometrie v roku 2020 neprodukovalo príliš veľa prachu a plynu. 12P/Pons–Brooks môže byť materským telesom slabého decembrového meteorického roja κ-Draconids, ktorý je aktívny približne od 29. novembra do 13. decembra. Vyfotené 27.2.2024 krátko po západe Slnka za zlých podmienok cez vysokú oblačnosť. Chvíľami ani guiding nefungoval. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, GSO 2" komakorektor, QHY 8L-C, SVbony UV/IR cut, FocusDream focuser, guiding QHY5L-II-C, guidescope 180mm. Software: NINA, Astro pixel processor, Starnet++, Adobe photoshop 37x60 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C, master bias, 30 flats, 30 darks, master darkflats 27.2.2024 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »