Související stránky k článku Každá planeta naší Sluneční soustavy je něčím výjimečná

Psalo se před sto lety: podivné ilustrace

Naše čtenáře bude jistě zajímati vedlejší (v tomto případě spodní) obrázek. Bedliví pozorovatelé oblohy marně by se namáhali nalézti na obloze takovou záhadnou věc fantastických tvarů. Spíše by každý hádal, že kresba je skvělou stylisací nedonošeného kuřete s rozčechraným hřebínkem. Jaká to mýlka! 

Vznikající sluneční soustava? V disku kolem mladé hvězdy byly pozorovány dvě vznikající planety

Astronomové pozorovali vznik dvou planet v disku kolem mladé hvězdy s názvem WISPIT 2. Poté, co již dříve objevili jednu planetu, skupina nyní využila dalekohledy Evropské jižní observatoře (ESO) k potvrzení existence další. Tato pozorování spolu s jedinečnou strukturou disku kolem hvězdy naznačují, že systém WISPIT 2 by mohl připomínat mladou sluneční soustavu.

Rozhovory o vesmíru s Joelem Parkerem

V tomto díle Rozhovorů o vesmíru si naše akademická dvojice fyziků odchytla na festivalu vědy Starmus v Bratislavě známého amerického fyzika, Joela Parkera. Host nás zaujme vyprávěním o vesmírných sondách, podílel se např. na projektu sondy New Horizons, která se dostala až na hranici sluneční soustavy.

Jaké počasí panuje na vnějších planetách?

Hubbleův dalekohled během celé doby své činnosti v určitých časových odstupech pravidelně pozoruje všechny vnější planety Sluneční soustavy. V současné době je tento teleskop naší jedinou šancí, jak mapovat proměny atmosfér plynných planet v průběhu času. Zvláště nenahraditelný je v tomto ohledu v případě Saturnu, Uranu a Neptunu, jelikož žádnou z těchto planet teď nezkoumá aktivní sonda. Nedávno nadešel čas pro další fotografování Jupiteru a Uranu. V tomto článku se podrobněji podíváme na čtyři snímky těchto plynných obrů.

Čtyři nejnadějnější tělesa pro život ve Sluneční soustavě

Zemská biosféra obsahuje všechny známé ingredience nezbytné pro život, jak jej známe. Nejvíce zmiňovanými jsou: kapalná voda, alespoň jeden zdroj energie a zásoba biologicky potřebných chemických prvků a molekul. Avšak nedávný objev snad biogenního fosfinu v oblacích Venuše nám připomíná, že přinejmenším některé z těchto ingrediencí existují rovněž jinde ve Sluneční soustavě. Takže kde jsou jiné nejslibnější lokality pro existenci mimozemského života?

Nová teorie původu mezihvězdného vetřelce ´Oumuamua

Astronomové z Yale University a California Institute of Technology (Caltech) prohlašují, že ´Oumuamua – nedávno objevený a velmi diskutovaný kus kosmického kamene – se dá nejlépe vysvětlit jako kometa neobvyklých vlastností. Těleso je rovněž označováno jako 1I/2017 U1. Přestože se objevilo mnoho různých vysvětlení jeho původu, v žádném případě není cizí kosmickou sondou, jak navrhovali někteří odborníci.

Astronomové poskytli nové informace o povaze a poloze deváté planety

Přítomnost dalších planet na okraji Sluneční soustavy navrhli v roce 2016 Konstantin Batygin a Mike Brown, astronomové z Caltech, k vysvětlení komplikované architektury oběžných drah těles Kuiperova pásu – prostoru ledových těles obíhajících kolem Slunce za drahou planety Neptun. Od té doby byli astronomové zaměstnáni shromažďováním důkazů o jejich existenci. Nyní Batygin, Brown a další dva astronomové z University of Michigan – Juliette Beckerová a Fred Adams – zhodnotili důkazy ve dvou článcích.

První návštěvník přilétající do Sluneční soustavy z mezihvězdného prostoru

Astronomové poprvé pravděpodobně zaznamenali ve Sluneční soustavě asteroid (nebo možná kometu) přicházející z mezihvězdného prostoru. Těleso obdrželo předběžné označení A/2017 U1. Nejprve jej astronomové pokládali za kometu, avšak nyní se vědci domnívají, že se spíše jedná o planetku o průměru přibližně 400 metrů. Cizí návštěvník byl objeven 19. 10. 2017 pomocí dalekohledu Pan-STARRS 1 na observatoři Haleakala na Havajských ostrovech. Mezihvězdný původ tělesa byl stanoven na základě jeho dráhy, ale není známo, jak dlouho se toto těleso mohlo pohybovat mezi hvězdami naší Galaxie.

Pravidla pravopisu: Sluneční soustava s velkým „S“?

Pokud nahlédneme do české astronomické literatury, astronomických e-zinů nebo tištěných časopisů posledních let, setkáme se u psaní termínu „Sluneční soustava“ s velkou nejednotností (mám na mysli naší Sluneční soustavu, tj. seskupení těles vázaných gravitací ke Slunci). Převažuje sice psaní naší Sluneční soustavy s malým písmenem „s“ na začátku, zhruba třetina zdrojů ovšem preferuje psaní s velkým „S“. Co je tedy správně?

Pět planet na úsvitové obloze ... a zúčastní se i Měsíc

Na přelomu letošního ledna a února budeme mít zajímavou příležitost podívat se během druhé poloviny noci, respektive v průběhu svítání, hned na všech pět očima viditelných planet naší Sluneční soustavy. Tímto seskupením Jupitera, Marsu, Saturnu, Venuše a Merkuru bude navíc den po dni procházet couvající srpek Měsíce, blížící se k novu.

Jak Slunce mohlo odcizit trpasličí planetu Sedna

Naše Slunce je asi zloděj. Před více než čtyřmi miliardami roků zřejmě odcizilo stovky ledových miniplanet cizí hvězdě, která procházela v jeho blízkosti – a podivná planetoida Sedna o průměru zhruba 1000 km byla mezi nimi. Její extrémně eliptická dráha ji zavádí do vzdálenosti 200krát větší než je vzdálenost planety Neptun od Slunce, s dobou oběhu 11 400 roků.

Planety