Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Astronomové poskytli nové informace o povaze a poloze deváté planety

Astronomové poskytli nové informace o povaze a poloze deváté planety

Umělecké ztvárnění předpokládané deváté planety Sluneční soustavy
Autor: Tom Ruen/ESO

Přítomnost dalších planet na okraji Sluneční soustavy navrhli v roce 2016 Konstantin Batygin a Mike Brown, astronomové z Caltech, k vysvětlení komplikované architektury oběžných drah těles Kuiperova pásu – prostoru ledových těles obíhajících kolem Slunce za drahou planety Neptun. Od té doby byli astronomové zaměstnáni shromažďováním důkazů o jejich existenci. Nyní Batygin, Brown a další dva astronomové z University of Michigan – Juliette Beckerová a Fred Adams – zhodnotili důkazy ve dvou článcích.

Existence hypotetické deváté planety je založena na důkazech vyplývajících ze shlukování objektů Kuiperova pásu ovlivňovaných gravitačním působením dosud nespatřené planety. Bylo otevřenou otázkou, pokud jde o to, zda toto shlukování skutečně existuje, nebo jestli je artefaktem vyplývajícím ze situace, jak a kde jsou objekty Kuiperova pásu pozorovány.

K posouzení tohoto vlivu Konstantin Batygin a Mike Brown vyvinuli metodu ke kvantifikování velikosti odchylky u každého jednotlivého pozorování a následně vypočítali, že pravděpodobnost shlukování je neopodstatněná. Tato pravděpodobnost, jak astronomové určili, je zhruba 1:500. Výsledky byly publikovány v článku uveřejněném v časopise Astronomical Journal.

Ačkoliv tyto analýzy nic neříkají přímo o tom, zda se zde devátá planeta nachází, signalizují, že tento předpoklad spočívá na pevných základech,“ říká Mike Brown.

Dráhy těles Kuiperova pásu a předpokládané deváté planety Autor: James Tuttle Keane/Caltech
Dráhy těles Kuiperova pásu a předpokládané deváté planety
Autor: James Tuttle Keane/Caltech
Druhý článek publikovaný v časopise Physics Reports skýtá tisíce nových počítačových modelů dynamického vývoje ve vzdálených oblastech Sluneční soustavy a nabízí aktualizovaný pohled na podstatu deváté planety včetně odhadu, že je menší a nachází se blíže ke Slunci, než se doposud předpokládalo.

Na základě nových modelů Batygin a Brown – společně s Beckerovou a Adamsem – dospěli k závěru, že hmotnost deváté planety leží někde mezi 5 až 10 hmotnostmi naší Země a velikost poloosy její dráhy je 400 AU (astronomických jednotek), což ji posouvá blíže ke Slunci, než činily dosavadní odhady – a mohla by tedy být jasnější. Měla by mít mírně eliptickou oběžnou dráhu s dobou oběhu kolem 10 000 roků.

S hmotností 5× vyšší než u naší planety může devátá planeta pravděpodobně připomínat typickou exoplanetární super-zemi,“ říká Konstantin Batygin. „Ve Sluneční soustavě se jedná o chybějící článek při vzniku planet. V průběhu uplynulého desetiletí výzkumy exoplanet odhalily, že planety podobných velikostí jsou v okolí hvězd podobných Slunci velmi časté. Devátá planeta může být nejbližším objeveným tělesem, které patří svými vlastnostmi mezi typické planety v naší Galaxii.“

Nejsilnější argument pro existenci deváté planety spočívá v tom, že pozorovaná data mohou být zcela vysvětlena navrhovanou přítomností nové planety,“ říká Fred Adams. „Řečeno jinými slovy, existují četné důvody domnívat se, že devátá planeta je reálný jev.“

Za drahou planety Neptun se rozkládá disk malých těles – tzv. Kuiperův pás Autor: ESO/M. Kornmesser
Za drahou planety Neptun se rozkládá disk malých těles – tzv. Kuiperův pás
Autor: ESO/M. Kornmesser
Existuje však i jiná možnost. Alternativní vysvětlení deváté planety navrhují astronomové z University of Cambridge a American University of Beirut. Podle nich se dá vše vysvětlit existencí disku tvořeného malými ledovými tělesy o celkové hmotnosti převyšující 10× hmotnost Země. Gravitační síly předpokládaného disku mohou vysvětlit mimořádnou orbitální architekturu, kterou se projevují některá tělesa ve vnějších oblastech Sluneční soustavy. A není k tomu potřeba přítomnost nové planety.

Hypotéza existence deváté planety je fascinující, avšak pokud hypotetická devátá planeta existuje, doposud uniká objevu,“ říká spoluautor článku Antranik Sefilian, doktorand na Cambridge’s Department of Applied Mathematics and Theoretical Physics. „Chtěli jsme zjistit, jestli zde mohou být další méně vzrušující a snad i více přirozenější příčiny pro neobvyklé dráhy, které pozorujeme u některých těles Kuiperova pásu. Domníváme se, že spíše než abychom si dělali starosti se vznikem a nezvyklou dráhou deváté planety, je jednodušší vše vysvětlit gravitací malých těles vytvářejících disk za drahou planety Neptun.“

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] sci-news.com
[2] scitechdaily.com

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Devátá planeta, Sluneční soustava


33. vesmírný týden 2026

33. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 10. 8. do 16. 8. 2026. Měsíc bude v novu a nastane výrazné částečné zatmění Slunce, v části Evropy jako úplné. Venuše je vidět lépe přes den a večer je velmi nízko nad západním obzorem. Po půlnoci je už vidět Saturn a Neptun, ráno uvidíme Merkur, Mars a Uran. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Perseid. Zjasnila kometa 220P/McNaught a je dostupná i malým triedrem. Dopad Falconu 9 na Měsíc nevyvolal nijak zásadní oblak hmoty. Před 60 lety začal mapovat Měsíc Lunar Orbiter 1.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Srpková mlhovina a Mýdlová bublina

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2026 obdržel snímek Václava Kubeše „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ je nejen název snímku, ale především označení objektů, s jejichž portrétem zvítězil Václav Kubeš v soutěži Česká astrofotografie měsíce. Tento

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

220P/McNaught – kométa, ktorá prekvapila druhýkrát

V skorých ranných hodinách 9. augusta 2026 som namieril ďalekohľad na krátkoperiodickú kométu 220P/McNaught, ktorá sa v uplynulých dňoch postarala o nečakané prekvapenie. Ešte koncom júla mala jasnosť približne 13.–14. magnitúdy, no začiatkom augusta prešla výrazným výbuchom aktivity a náhle zjasnela až približne na 6.–7. magnitúdu. Z nenápadného telesa určeného skôr pre fotografické pozorovania sa tak na krátky čas stal objekt dostupný aj väčším binokulárom. Zaujímavé je, že nejde o prvé podobné prekvapenie počas jej súčasného návratu k Slnku. Už na prelome mája a júna 2026 zaznamenala 220P/McNaught mimoriadne mohutný outburst, pri ktorom zjasnela približne o 9 až 10 magnitúd a dosiahla jasnosť okolo 8. magnitúdy. Počas nasledujúcich týždňov postupne zoslabla späť k 14. magnitúde, takže sa očakávalo ďalšie pozvoľné slabnutie. Namiesto toho však začiatkom augusta prišla druhá veľká erupcia, tentoraz dokonca s ešte vyššou výslednou jasnosťou. Na fotografii je dobre viditeľná rozsiahla zelenkastá plynná koma, obklopujúca veľmi jasnú a silne kondenzovanú centrálnu oblasť. Z nej vystupuje výrazná pretiahnutá štruktúra, ktorá dodáva kométe nezvyčajný kvapkovitý vzhľad. Zelené sfarbenie komy spôsobuje predovšetkým fluorescencia molekúl dvojatómového uhlíka C₂ vystavených ultrafialovému žiareniu Slnka. Pozorovania po júnovom výbuchu navyše ukázali, že 220P bola na C₂ pomerne bohatá a vykazovala aj výrazný prachový chvost. 220P/McNaught patrí medzi kométy Jupiterovej rodiny. Okolo Slnka obehne približne raz za 5,5 roka a pri tomto návrate prešla perihéliom 14. júna 2026 vo vzdialenosti približne 1,56 AU od Slnka. Objavil ju austrálsky astronóm Robert H. McNaught 20. mája 2004 na snímkach zo Siding Spring Observatory. V čase môjho fotografovania 9. augusta sa kométa nachádzala v súhvezdí Veľryby, približne 1,65 AU od Slnka a 1,22 AU od Zeme. Čo presne stojí za dvojicou takýchto výrazných výbuchov aktivity, zatiaľ nie je isté. Podobné udalosti môžu súvisieť s náhlym odkrytím čerstvého prchavého materiálu, kolapsom časti povrchu jadra alebo jeho čiastočnou fragmentáciou. Práve nepredvídateľnosť komét však robí ich pozorovanie mimoriadne zaujímavým – a 220P/McNaught v roku 2026 ukazuje, že aj zdanlivo nenápadná periodická kométa dokáže pripraviť veľmi výrazné prekvapenie. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 14x90sec. R, 12x90sec. G, 12x90sec. B, 15x60sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 9.8.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »