Související stránky k článku Přelet ISS přes Slunce
Celé dva roky má být k Mezinárodní vesmírné stanici připojený nafukovací modul BEAM (Bigelow Expendable Activity Module) od společnosti Bigelow. Jedná se o první nafukovací modul s certifikací pro lidskou posádku, který je připojený k obytné stanici. Už nyní ale senzory v něm umístěné přináší cenné informace. Hlavním cílem je ověřit, zda jsou nafukovací moduly bezpečné a využitelné pro budoucí průzkum vesmíru. Modul sice není příliš velký a posádka do něj vstupuje jen občas, přesto nejsme daleko od pravdy s tvrzením, že tenhle drobeček patří mezi nejzajímavější technologické projekty, které na ISS probíhají.
Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2024 obdržel snímek
„Slunce“, jehož autorem je Jakub Lieder.
Známe jej všichni. Ráno, zosobněné bohem Slunce Heliem, vyráží se svým spřežením od východu na západ a přináší Zemi blahodárné světlo. Na západě se jeho koně napojí a napasou a Hélios nasedá do člunu, který mu postavil bůh Héfaistos. V?něm se pak oceánem vrací zpět a ráno opět vyráží na svou nebeskou pouť. Tak alespoň praví starořecké legendy.
V minulém článku nás Daniel Heřt informoval o novém pokroku v hledání obdoby nástupce Mezinárodní vesmírné stanice. Velmi nás těší, že téma neusnulo a nyní je tu další krok vpřed. Jak již víme, NASA vybrala šest firem z kosmického průmyslu, kterým nechybí potřebné zkušenosti, aby navrhly podobu nové stanice, která by měla vyrůst u Měsíce a umožnit důkladnou přípravu pro lety k Marsu, pro které by zároveň mohla sloužit jako odrazový můstek.
Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2024 obdržel snímek
„Okolí hvězdy WR 134 v Labuti“, jehož autorem je Václav Kubeš.
V červencovém kole soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, jsme se opět podívali na letní oblohu. Dalekohled astrofotografa Václava Kubeše se zaměřil do hustých oblastí Mléčné dráhy v souhvězdí Labutě, a to do oblasti, která je zajímavá nejen fotograficky a esteticky, ale též z vědeckého hlediska. Zejména pak z historie poznávání hvězd v pozdních fázích svého „životního“ vývoje. Autor zachytil plyny a prachem zaplněnou oblast okolí hvězd WR 134, 135 a 137.
NASA prezentovala před komisí NASA Advisory Council svůj postup ve vývoji nové vesmírné stanice, která by poskytla prostor pro pobyt astronautů v hlubokém vesmíru na několik měsíců či let. Není náhodou, že doposud všechny vesmírné stanice kroužily pouze po nízké oběžné dráze. Takto blízko u naší planety jsou astronauti částečně chráněni před kosmickým zářením, v případě ohrožení se mohou velmi rychle vrátit zpátky a doprava zásob i nové posádky je relativně snadná. Aby však NASA správně porozuměla dlouhodobému vystavení kosmickému záření, které by nastalo například při cestě k Marsu, musí opustit relativní bezpečí nízké oběžné dráhy a vyzkoušet technologie, které by proti škodlivému záření astronauty ochránily. Radiace ale není jediný problém stanice na vzdálené oběžné dráze. Většina systémů bude potřeba posunout nad současnou úroveň ISS, aby byla stanice dlouhodobě obyvatelná a bezpečná.
Titul Česká astrofotografie měsíce za červen 2024 obdržel snímek
„Oblouk polární záře nad Mikulovem a Svatým kopečkem“,
jehož autorem je Vlastimil Vojáček.
Polární záře. Kdo by ji neznal. Byť třeba jen ze slavné divadelní hry Divadla Járy Cimrmana „Dobytí severního pólu“. Ne každý ji však viděl na vlastní oči. Je totiž poněkud nevypočitatelná, zejména tedy v našich zeměpisných šířkách. Ještě více však v zemích blíže k obratníkům či dokonce k rovníku. Severní nebe, pokud tedy není právě polární den, naopak o toto nebeské divadlo nemívá nouzi. Takže, kdo ji ještě neviděl, případně kdo neviděl alespoň tuto za dlouhou dobu nejintenzivnější u nás, může se pokochat její krásou na snímku Vlastimila Vojáčka. Ten ji zaslal do soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost. Ovšem její krása potěší jistě i ty šťastné, kteří ji mohli shlédnout na vlastní oči.
Další zásobovací let soukromé nákladní lodi Dragon je už na spadnutí, proto se v dnešním článku podíváme na detaily této mise. Jedná se v pořadí už o jedenáctý exemplář Dragonu, který se vydá do vesmíru. V útrobách nákladní lodi bude 1790 kilogramů zásob, vědeckých experimentů a náhradních dílů. V nehermetizovaném trunku pak bude upevněn stykovací adaptér IDA, náhrada za kus, který byl ztracen při misi CRS-7. Přistání prvního stupně je samozřejmě opět v plánu, po poslední sérii přistání na moři se však můžeme těšit na pokus o přistání na pevnině. Start samotný je zatím naplánovaný na pondělí v 6:45 našeho času. Přenos vám nabídne živě s českým komentářem server kosmonautix.cz.
Titul Česká astrofotografie měsíce za květen 2024 obdržel snímek
„C/2021 S3 PanSTARRS“, jehož autorem je Miloš Gnida
Dnešní vítězný snímek soutěže Česká astrofotografie měsíce, který pořídil astrofotograf Miloš Gnida, nám přináší pohled hned na několik astronomických objektů. Jednak, což je ostatně hlavním motivem snímku, zde nalezneme kometu C/2021 S3 PanSTARRS. Najdeme ale i několik typů mlhovin a samozřejmě i hvězdy, díky nimž je vlastně vidíme.
Ještě před několika dny jsme mohli pozorovat večerní přelety Mezinárodní vesmírné stanice. Zdatně tak sekundovala triu jasných hvězd, tedy planetám Jupiter, Mars a Saturn. Dobře tuto situaci zachytil například jeden z našich čtenářů Jiří Šíp, jak je vidět v úvodním obrázku. Mezitím se přelety ISS přesouvají na denní oblohu a to nabízí možnost spatřit její mihnutí přes sluneční disk.
Již poosmnácté se 25. ledna 2024 sešla porota soutěže Česká astrofotografie měsíce, aby zvolila laureáta Ceny Jindřicha Zemana za astrofotografii, stejně jako laureáta Ceny Jindřicha Zemana za astrofotografii junior, a to za rok 2023. O laureátech, stejně jako o jejich vítězných fotografiích se dozvíme dále, ale zastavme se ještě u soutěže samotné.
Zrovna nedávno, v pondělí 16. května, probleskla světem zpráva, že kosmická stanice ISS dokončila stotisící oblet planety Země od vypuštění jejího prvního modulu Zarja v roce 1998. Stanice za tu dobu urazila kolem Země vzdálenost rovnající se téměř letu k planetě Neptun, jak jsme vás informovali v našem článku. Jsou to hezké výsledky mezinárodní spolupráce, nicméně je nutné myslet na budoucnost. Jak dlouho tu ISS ještě bude? A co když dojde k jejímu zásadnímu poškození?
Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2024 obdržel snímek
„V zajetí barev“, jehož autorem je Pavel Váňa
Kdo by neměl rád jaro, kdy po studených zamračených dnech, skrovně prosvětlených hřejivými slunečními paprsky se příroda začíná probouzet. Zelenající se stromy jsou pozvolna obsypávány květy, krajina zalitá sluncem se stává samozřejmostí lákající k toulkám přírodou. Kam oko dohlédne, narazí na pestrou směsici barev, od žlutých řepkových lánů, bílých třešňových sadů, fialových šeříků přes zelenající se stráně až po modré nebe.
Když se v roce 1998 konečně dostaly na oběžnou dráhu první dva moduly Zarja a Unity, začala se psát další kapitola z dlouhé knihy výzkumu na oběžné dráze. Tato nová kapitola, nazvaná ISS, International Space Station, měla na co navazovat. Byly to nejprve první kratší pobyty v rámci misí na Saljuty a Skylab, na něž navázal větší a první opravdu modulární exemplář, orbitální stanice Mir. Ta však dosloužila v devadesátých letech a v roce 2001 byla navedena do atmosféry. Od 2. listopadu 2000 je ale trvale obydlen nový vesmírný ostrov Mezinárodní vesmírné stanice a ta má od pondělí 16. května 2016 za sebou už sto tisíc oběhů kolem Země. Aktuálně zde výzkumy v prostředí mikrogravitace provádí šestičlenná posádka a vůbec jí nevadí, že přitom uhání rychlostí bezmála 27 600 km/h při oběhu kolem Země každých 90 minut.
Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2024 obdržel snímek
„IC 2087“, jehož autorem je Zdeněk Vojč
Souhvězdí Býka je plné zajímavých astronomických objektů. Tedy fakticky ne toto souhvězdí, ale oblast vesmíru, kterou nám na naší obloze souhvězdí Býka vymezuje. Najdeme zde například mlhovinu, která je výsledkem výbuchu supernovy pozorované i přes den očima v roce 1054, nebo hvězdu Aldebaran, jejíž poloměr je 38krát větší než naše Slunce a svítí 425krát více. Nalezneme zde i dvě otevřené hvězdokupy Plejády a Hyády a spoustu dalších zajímavých objektů.
Známá americká firma minulý týden předvedla triumfální návrat lodi Dragon na scénu zásobování stanice ISS. Aby toho nebylo málo, odhozený první stupeň nosné rakety Falcon 9 poprvé v historii úspěšně přistál na lodi v oceánu.
Titul Česká astrofotografie měsíce za únor 2024 obdržel snímek
„Kometa 12P/Pons-Brooks v souhvězdí Labutě“,
jehož autorem je Jan Beránek.
Vlasatice, dnes jim říkáme komety, budily zejména ve středověku hrůzu a děs nejen mezi obyčejnými lidmi. Možná více se o ně zajímali panovníci. Již zjev jasných komet na obloze, s ohonem zakřiveným do tvaru šavle, vedly k otázkám, zda nemohou předpovídat výsledky důležitých bitev. Zde však hrály obojakou roli – jednoho panovníka potěšily, druhého, toho, který prohrál, naopak zklamaly. Dnes již víme o kometách mnohem více než naši předkové, ovšem i tak nám ještě mnohá tajemství skrývají.
Pokud pominu nejmladší generaci, tak asi nebudu daleko od pravdy, když řeknu, že asi každý někdy viděl americký seriál Kutil Tim. Asi není potřeba připomínat, že technické zlepšováky hlavního hrdiny se jen málokdy daly označit za úspěšné. A vida – náhoda tomu chtěla, že se jmenovci seriálové postavy sešli na palubě Mezinárodní vesmírné stanice a 15. ledna je čeká společný výstup do otevřeného prostoru. Všichni ale očekávají, že jejich práce bude o poznání spolehlivější, než na co jsme od „Tima“ zvyklí z televizního seriálu.
Titul Česká astrofotografie měsíce za leden 2024 obdržel snímek
„NGC 2359 - Thorova helma“, jehož autorem je Roman Hujer
Jméno Thor nalezneme zejména v mytologii severských národů, například Germánů či Vikingů. Jeho otcem byl Odin, jeden z bohů zde nejvyšších. Je bohem hromu, blesku, války, plodnosti země, deště, počasí a také ochraňuje prosté lidi, rovněž tak rolníky. Nalezneme jej v anglickém pojmenování dne čtvrtek – Thursday. Jeho nápojem je údajně pivo.
Co všechno skrývá zdánlivě tuctová fotografie pořízená z vesmírné stanice ISS na počátku prosince letošního roku? Budete se divit! Dne 5. prosince 2015 pořídil japonský astronaut Kimiya Yui z paluby ISS v rámci mise za JAXA (Japonskou leteckou a výzkumnou agenturu) tento zdánlivě komorní snímek. V horní části je jasně zahlédnutelná planeta Venuše, kterou nyní najdete na české obloze nad jihojihovýchodním obzorem ještě před svítáním, tedy okolo 6. hodiny ranní. A aby nebyla sama, tak ji vysoko nad ní, u konstrukce ISS, „doplňuje“ slabší hvězda Spica v souhvězdí Panny. Vypadá to, jakoby Spica s Venuší tvořily jakousi spoutanou dvojici. Ovšem to není zdaleka vše, co snímek skrývá…
Titul Česká astrofotografie měsíce za prosinec 2023
obdržel snímek „Zdánlivý pohyb Slunce na obloze“,
jehož autory jsou Vladimír a Martin Hulkovi
Keltské svátky Alban Arthuan, Alban Eilir, Alban Hefin a Alban Elved, oslavy Svatojánské noci, slovanské dožínky, Zardanův sloup na Vyšehradě i megalitické stavby či kamenné řady od Skotska po Kounice a snad i dále, perské oslavy Nourúzu, křesťanské vánoce, velikonoce (ano, i ty sem patří), astronomické slunovraty a rovnodennosti a též vítězný snímek prosincového kola soutěže Česká astrofotografie měsíce Vladimíra a Martina Hulkových. Všechny spojuje oběh Země kolem Slunce, nu a samozřejmě i zemská rotace. Zejména pro naše předky byl pohled na oblohu, oběh Slunce a Měsíce, případně planet a hvězd velmi důležitý. Pokud se nyní zarazíte nad oběhem Slunce kolem Země, vězte, že to opravdu v dějinách lidstva není moc dlouho, co víme, že je to naopak. Pár stovek let. A někteří lidé tomu nevěří dodnes.
