Související stránky k článku Sametovou revoluci před 30 lety provázela jasná polární záře
Čtyři země, čtyři dobrodružství, čtyři příběhy a čtyři nezapomenutelné zážitky. Jedním ze snů pravděpodobně každého lovce zatmění je možnost uvidět, či ideálně úspěšně nafotografovat všechna zatmění, která v daném kalendářním roce proběhnou. Pochopitelně to není snadné, neboť nikdy se neodehrají zatmění tak, aby byla všechna vidět alespoň z části na jednom místě. A taky celý ten sen může zhatit počasí. No, s hrdostí i radostí mohu potvrdit, že můj šťastný je právě tento rok – spatřil a nafotografoval jsem je všechna a zároveň jedno z nich bylo mým druhým té samé zatměňové série SAROS po 18 letech...
Polární záře je fascinující přírodní jev, který byl pozorován a zkoumán po tisíce let. Dlouho jsme je měli spojeny jen s naší Zemí, s průzkumem Sluneční soustavy se ale ukázalo, že podobné jevy lze nalézt i u jiných planet. Od toho již není daleko k hledání polárních září u extrasolárních planet, kde je lze logicky očekávat. Ale polární záře u hvězd? Jiří Kubát z ASU byl u studie, která se zabývala možnou detekcí ekvivalentů polárních září v atmosférách horkých hvězd.
Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2017 obdržel snímek „Zatmění nad hradem Helfštýn“, jehož autorem je Vlastimil Musil.
Kdopak dnes již spočítá, kolik zatmění Měsíce spatřili obyvatelé starobylého hradu Helfštýn. Mohli bychom jistě zadat souřadnice hradu do nějakého chytrého počítačového programu, který by žádaný počet zjistil. Docela jistě však nezjistíme, zda bylo kdysi dávno v příslušnou noc jasno, jestli vůbec na hradě někdo v tu dobu pobýval a zda hradní čeládka v okamžiku úkazu nespala spravedlivým spánkem posilněna medovinou a kořeněným vínem.
Titul Česká astrofotografie měsíce za červen 2024 obdržel snímek
„Oblouk polární záře nad Mikulovem a Svatým kopečkem“,
jehož autorem je Vlastimil Vojáček.
Polární záře. Kdo by ji neznal. Byť třeba jen ze slavné divadelní hry Divadla Járy Cimrmana „Dobytí severního pólu“. Ne každý ji však viděl na vlastní oči. Je totiž poněkud nevypočitatelná, zejména tedy v našich zeměpisných šířkách. Ještě více však v zemích blíže k obratníkům či dokonce k rovníku. Severní nebe, pokud tedy není právě polární den, naopak o toto nebeské divadlo nemívá nouzi. Takže, kdo ji ještě neviděl, případně kdo neviděl alespoň tuto za dlouhou dobu nejintenzivnější u nás, může se pokochat její krásou na snímku Vlastimila Vojáčka. Ten ji zaslal do soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost. Ovšem její krása potěší jistě i ty šťastné, kteří ji mohli shlédnout na vlastní oči.
V pondělí 7. srpna ve 20:10 SELČ nastane nezvyklý úplněk, který budeme moci sledovat při východu Měsíce. Náš kosmický soused bude v té době zároveň procházet okrajem zemského stínu a my budeme svědky částečného zatmění. Měsíc bude vypadat, jakoby byl z pravého spodního okraje neostře „ukousnutý“. Maximální fáze zatmění nastane velmi nízko nad východojihovýchodním obzorem ve 20:20 SELČ, kdy se měsíční disk ponoří do stínu Země přibližně 25 procenty svého průměru. Úkaz bude velice fotogenický.
Poslední velmi silná erupce na Slunci, která nastala v aktivní oblasti AR3664 v úterý 14. 5., vyvrhla oblak plazmatu přímo směrem k Marsu. Skvrny na Slunci jsou tak velké, že je bez problémů vyfotografoval rover Perseverance, jezdící uvnitř kráteru Jezero na Marsu. Je třeba upřesnit, že Mars má na rozdíl od Země jen slabé magnetické pole spíše lokálního charakteru, takže mluvit o polárních zářích zde asi není úplně přesné, ale jde o ustálený pojem. Marsovské polární záře totiž nastávají nad ohraničenými oblastmi podél planety, kde je magnetické pole lokálně silnější. Záře dokáží detekovat v ultrafialovém oboru marsovské umělé družice MAVEN (mise NASA) nebo HOPE (mise Spojených arabských emirátů).
Ani jsme se nenadáli a rok 2016 je prakticky za námi. Nabídl několik, opravdu pěkných pohledů do nočního nebe, ale například na pozoruhodné úkazy spojené zejména s malými tělesy Sluneční soustavy byl poměrně chudý. Většina nejpěknějších meteorických rojů, vyjma srpnových Perseid, byla rušena Měsícem, na obloze nezazářila žádná výraznější kometa (kromě C/2013 US10 Catalina na počátku roku), ovšem alespoň nezklamali stálí planetkoví poutníci. A co dál? Pojďme se v krátkosti podívat na to, co nám připraví především meziplanetární hmota za nebeské podívané v nadcházejících dvanácti měsících, tedy v roce 2017. Bude oproti letošku nesporně bohatší. Vychutnáme si za dobrých podmínek aktivní meteorické roje, uvidíme (možná i očima) výraznější komety zvučných jmen, najdeme si jasné planetky a také se nám nabídnou dvě, možná meziplanetárním prachem ovlivněná, zatmění Měsíce! Takže pokud už teď máte po ruce kalendář na rok 2017, pojďte si s námi zakroužkovat ta nejzajímavější data.
Od konce října a 20. listopadu 2003 jsme tohle nezažili. Obloha nad střední Evropou se rozzářila všemi barvami polárních září. Vše začalo několik dní předtím na Slunci, kde se objevila obrovská skupina skvrn, v které začalo docházet k silným erupcím. Hmota z nich vyvržená pak zasáhla Zemi a ve vlnách nastávaly polární záře. První vlnu z noci z 10. na 11. května máme za sebou, ale 24 hodin po první velké erupci následovala další, a navíc v sobotu 11. května nastala vůbec nejsilnější erupce, X5,8. Polární záře v noci na sobotu však zůstala tou nejjasnější a dost možná mimořádnou i z pohledu historických pozorování.
V pátek 16. září ve 21:05 SELČ nastane úplněk, kterému se podle tradice přezdívá „sklizňový“. Ten bude doplněn neobvyklým úkazem, při kterém Měsíc projde velmi blízko okraje zemského stínu a na zhruba 40 minut tak budeme očima svědky polostínového zatmění. Měsíc bude vypadat, jakoby jej někdo shora začadil černým kouřem. Úkaz bude možné fotografovat a zapojit se tak do soutěže pro širokou veřejnost.
Polární záře je v našich zeměpisných šířkách spíše vzácným astronomicko-atmosferickým jevem. Ovšem „čas od času“, v intervalu přibližně 11 let, nastává období takzvaného maxima sluneční činnosti, kdy je můžeme vidět i u nás častěji. Samozřejmě spatření takové události je podmíněno několika souběžnými podmínkami. I když, jak uvidíme dále v textu, některé splněny být nemusí. A nebo ano, jen o tom nevíme. Zatím. A to je opravdu ten krásný příběh zatím tajemných míst astronomie, která překvapí i zkušené pozorovatele naší oblohy. Budiž těmto tajemstvím stále chvála...
Viděli jste letošní úplné zatmění Měsíce? A zdál se vám zatmělý Měsíc o poznání tmavší než při jiných zatměních? Pak pro vás mám příjemnou zprávu. Váš zrak a paměť fungují skvěle! Z naměřených hodnot totiž vyplývá, že zatmělý Měsíc byl letos asi o 30 procent slabší než jindy. Co za tím vězí?
Webbův kosmický dalekohled objevil nového hnědého trpaslíka, tedy objekt, jehož teplota a tlak uvnitř něj nedosahují dostatečných hodnot pro průběh veškerých termonukleárních reakcí. Vzniká však podobně jako hvězdy, a proto tato tělesa často přezdíváme jako nepodařené hvězdy. Obecně se nejedná o vzácný objekt, tento však vědce velmi překvapil.
V březnu/dubnu tohoto roku se odehrála poměrně nezvyklá situace - 20. března jsme byli svědky zatmění Slunce viditelného jako úplné v Severním moři a o dva týdny později jste mohli prostřednitvím online přenosu na Astro.cz sledovat "tichomořské" úplné zatmění Měsíce. Není obvyklé, že by se na světě v průběhu jedné lunace (jednoho oběhu Měsíce kolem Slunce) odehrála hned dvě úplná zatmění. Zpravidla je jedno ze zatmění nevýrazné (měsíční polostínové či částečné, sluneční částečné) a druhé naopak opravdu výrazné. Čím to je? Jak často vlastně takovouto situaci můžeme zažít? A kdy se jí dočkáme znovu?
Titul Česká astrofotografie měsíce za listopad 2023
obdržel snímek „Polární záře nad Brněnskou přehradou“,
jehož autorem je Vojtěch Otruba
Téměř přesně před dvaceti lety, 20. listopadu 2003 se nad Českou republikou rozzářila polární záře. A 5. listopadu 2023 pořídil fotograf Vojtěch Otruba obraz polární záře nad Brněnskou přehradou. Ne že by mezitím nebyly u nás pozorovatelné jiné, ostatně předchozí polární záři jsme mohli sledovat 25. září tohoto roku. Důležitých je však těch 20 let.
Mnoho let jsem byl navyklý sáhnout do poličky a čerpat informace o blízkých zatměních na našem území z tenké, ale praktické a záslužné brožury Františka Martinka. A říkal jsem si, jak je to úžasné, že je tam přehled až do roku 2012. A přišlo to nečekaně rychle, rok 2012 skončil a najednou nic – bylo potřeba hledat jinde. A bylo kde najít, dokonce i v českém prostředí. Právě tady, na Astro.cz. Postupně se zde rozrostl přehled zatmění až do roku 2060. Tak si zase říkám, to je úžasné, na jak dlouho dopředu to je. Ale to není všechno. Nyní vychází kniha Tajemná zatmění, kterou napsal právě vedoucí redaktor Astro.cz, Petr Horálek.
Na Slunci došlo k erupci filamentu, posléze doprovázené výronem hmoty ze sluneční koróny. Tyto nabité částice dorazily v neděli k Zemi a silně rozbouřily zemskou magnetosféru. Na obloze se večer rozhořela krásná polární záře, která byla vidět i z části území Česka a Slovenska.
V sobotu 4. dubna 2015 se nad územím Pacifiku včetně západní poloviny USA, Austrálie, Nového Zélandu či východní Asie a Indonésie odehraje barvité představení – úplné zatmění Měsíce. Půjde zároveň o nejkratší zatmění svého druhu v tomto století vůbec; Měsíc setrvá v plném zemském stínu necelých 5 minut! Ačkoliv se na našem území nebudeme moci kochat ani částí úkazu, netřeba zoufat. Díky viditelnosti z USA nebo Austrálie je připraveno hned několik živých internetových přenosů. Pustit si je budeme moci odpoledne mezi 12. a 16. hodinou našeho letního času. Maximální fáze pak připadá na 14 hodin přesně. Takže nohy do sedačky a pěknou (byť jen zprostředkovanou) podívanou!
Když se 21. 4. 2023 ze Slunce odtrhl filament plazmatu při ne úplně nejsilnější erupci kategorie M2, všimli si astronomové, že erupce byla doprovázena výronem plazmatu směřujícím přímo k Zemi. Vyhlíželo se tedy, zda z toho nebude alespoň nějaká slabá geomagnetická aktivita. Když v neděli 23. dubna ve večerních hodinách dorazily vyvržené částice nejprve k našemu předvoji, sondám v Lagrangeově bodě L1 (asi 1,5 mil. km před Zemí směrem ke Slunci), ukázalo se, že šance vidět nějaké polární záře je mnohem vyšší, než se čekalo. A když se pak rázová vlna ve slunečním větru opřela do zemské magnetosféry, začaly se po 21. hodině našeho času dít věci.
částečné zatmění Měsíce .Autor: Stanislav DanišVe čtvrtek 25. dubna 2013 nastalo v pozdních večerních hodinách velmi malé částečné zatmění Měsíce. Úplněk se v průběhu úkazu doslova jen dotkl plného zemského stínu a při maximální fázi se do něj zanořil pouhým 1,5 procenta svého průměru. Mohlo by se zdát, že takový úkaz nikoho nezaujme. Z příchozích snímků - zejména kvůli perfektnímu počasí po celé republice - je však patrné, že opak je pravdou. Autorům všech došlých snímků děkujeme.
Aktualizováno: 30. května 2013, 9:43 SELČ.
Když se v pondělí 20. března z povrchu Slunce odtrhl další oblak plazmatu, neočekávalo se nic extra výrazného z pohledu obyvatel planety Země. Ovšem v noci na pátek 24. 3. se objevilo na obloze opravdu pěkné divadlo. Zřejmě nejjasnější polárí záře od začátku roku 2023. Někteří však byli na pozoru a vesmírné počasí hlídali. Dokonce i v Česku se našel pozorovatel, který ji i přes nepřízeň počasí zkusil vyfotografovat.
