Související stránky k článku Výzkumy v ASU AV ČR (235): Pozorovali staří Mayové Merkur?
konjukcia: venuša jupiter merkúr.Autor: Dušan BelaňNa večerní obloze se velmi nízko nad obzorem schyluje ke vzácné trojité konjunkci planet Jupiteru, Venuše a Merkuru. Fotogenický trojúhelník bude možné pozorovat mezi 24. až 28. květnem 2013 vždy okolo 21:30. Už nyní se ale dvě jasné planety dají najít nad severozápadním obzorem, teď navíc i s Měsícem. Velmi nízko je Venuše, o dost výš pak Jupiter. V příštím týdnu se pak k dvojici připojí i Merkur. Do redakce již došly první snímky těchto večerních objektů. Těšíme se na další.
Aktualizováno: 17. června 2013, 12:41 SELČ.
Velmi rychlé spršky meteorů, označované jako klastry, jsou zřejmě pozůstatky velmi čerstvých rozpadů těles meziplanetární hmoty. Pavel Koten byl hlavním autorem práce, která zevrubně studovala takovou spršku pozorovanou videokamerami v paluby letadla během maxima τ-Herkulid v roce 2022.
Mapa oblohy 13. února 2013 v 19 hodin SEČ. Data: StellariumAutor: Martin GembecPřehled událostí na obloze od 11. 2. do 17. 2.
Dorůstající Měsíc je vidět večer a v první polovině noci. Večer je vidět také planeta Merkur, v první polovině noci Jupiter a ráno je nejlépe vidět Saturn. Velmi blízko kolem Země se 15. února protáhne malý asteroid. Začaly přelety ISS.
Mapa zobrazuje oblohu ve středu 13. února v 18:00 SEČ.
Cygnus X-1 je jednou z nejznámějších rentgenových dvojhvězd v naší Galaxii. Tato soustava se skládá z masivního modrého nadobra a neviditelného společníka, který je považován za černou díru. Dvojhvězda je sledována dlouhodobě celou řadou přístrojů. Maïmouna Brigitte z Oddělení galaxií ASU studovala jednotlivé složky akretujícího systému na základě nové sady pozorování v optické i rentgenové oblasti spektra.
Merkur nad Ještědem 19. března 2011.Autor: Martin Gembec.V následujících dnech se planeta Merkur dostává do tzv. největší východní elongace se Sluncem. V praxi to znamená, že se jinak nedostižná planeta úhlově vzdálí od oslnivého sluníčka natolik, že ve večerních hodinách po západu Slunce se Merkur na pár desítek minut prozradí nízko nad západním obzorem jako ojedinělá výraznější „hvězdička“. Maximálního úhlového oddálení od naší hvězdy docílí Merkur v sobotu 16. února. Díky vhodnému sklonu jeho dráhy vůči středoevropskému horizontu půjde o nejlepší pozorovací podmínky planety v letošním roce vůbec. Jako bonus si navíc můžete zkusit najít už tento pátek velmi blízko Merkuru slaboučkou rudou planetu Mars.
Cirkumjaderný disk představuje hlavní zdroj látky pro akreci na supermasivní černou díru v centru naší Galaxie. I když je v současnosti tato akrece pomalá, existují důkazy, že v minulosti se opakovaně epizodicky zvýšila. Představovaná práce vyhodnocuje, jakou úlohu by v tomto mohly hrát exploze supernov v blízkém okolí jádra Galaxie.
Mapa oblohy 6. února 2013 v 19 hodin SEČ. Data: StellariumAutor: Martin GembecPřehled událostí na obloze od 4. 2. do 10. 2.
Měsíc před novem bude viditelný nad ránem. V první polovině pokračuje dobrá viditelnost planety Jupiter a ráno Saturnu. Večer je vidět Merkur a koncem týdne začnou přelety ISS.
Mapa zobrazuje oblohu ve středu 6. února v 18:00 SEČ.
Meteorické roje jsou fascinujícím astronomickým jevem, který lidstvo sleduje po staletí. V odborníky používaném katalogu je rojů zaneseno více než sto, ale u mnohých z nich jsou údaje značně nepřesné. V některých případech lze i spekulovat, zda uvedený roj s jednoznačnou identifikací vůbec existuje. V představované práci se pracovníci Oddělení meziplanetární hmoty ASU pustili do reklasifikace prázdninových rojů, jejichž radianty se nacházejí v souhvězdích Labutě a Draka.
Severní pól Merkuru s vyznačeným výskytem vodního leduAutor: NASA Nová pozorování, která uskutečnila kosmická sonda NASA s názvem MESSENGER, poskytla přesvědčivou podporu pro dlouho navrhovanou hypotézu, že se na planetě Merkur může vyskytovat voda v podobě ledu a další zmrzlé těkavé látky v oblastech, které jsou trvale ponořeny do stínu, tj. na dně kráterů v polárních oblastech.
Klasické chemicky pekuliární hvězdy mají v atmosférách skvrny s odlišným chemickým složením. Tyto skvrny ovlivňují povrchové rozložení teploty a v principu se také mohou stát důvodem pro výskyt systematických toků plazmatu. Brankica Kubátová ze Stelárního oddělení ASU byla součástí týmu, který se věnoval modelování takové situace.
Mapa oblohy 5. prosince 2012 v 18 hodin SEČ. Autor: Martin GembecPřehled událostí na obloze od 3. 12. do 9. 12.
Měsíc bude v poslední čtvrti. Jupiter je v opozici se Sluncem viditelný celou noc. Ráno můžeme pozorovat Venuši, Saturn a Merkur. Výročí narození má František Nušl a 95 let od vzniku slaví také Česká astronomická společnost.
Mapa zobrazuje oblohu ve středu 5. prosince v 18:00 SEČ.
Sluneční erupce jsou známy jako zdroje elektromagnetického záření, nejčastěji je v jejich kontextu zmiňováno záření v chromosférických čarách nebo v rentgenové oblasti spektra. Důležité informace ale přenáší i záření v rádiové oblasti. Rádiová pozorování byla cílem výzkumu odborníků ze Slunečního oddělení ASU pod vedením Aleny Zemanové.
Mapa oblohy 28. listopadu 2012 v 18 hodin SEČ. Data: StellariumAutor: Martin GembecPřehled událostí na obloze od 26. 11. do 2. 12.
Měsíc je kolem úplňku, ve středu proběhne nenápadné polostínové zatmění. Celou noc můžeme pozorovat planetu Jupiter. Venuše je hned vedle Saturnu. Za svítání uvidíme také Merkur. Ranní přelety Mezinárodní vesmírné stanice pomalu končí.
Mapa zobrazuje oblohu ve středu 28. listopadu v 18:00 SEČ.
Voda je nezbytná pro život člověka a kosmické mise, ty dlouhodobé včetně, nejsou žádnou výjimkou. Stavba základen na cizích tělesech by určitě těžila z místních zdrojů vody, které by mohly sloužit nejen jako pitná voda pro astronauty, ale také jako surovina pro výrobu kyslíku a vodíku – klíčových složek raketového paliva. Jaroslav Klokočník z ASU vedl práci, která s pomocí gravitačních aspektů odhalovala místa s větší pravděpodobností výskytu podpovrchové vody na Měsíci.
Merkur na večerní oblozeJeště než skončí na fotogalerie beztak velmi bohatý první jarní měsíc roku 2011, přinášíme vám poslední březnovou galerii. Jak již bylo avizováno v článku Martina Gembece, večerní oblohu za soumraku po dlouhé době na několik dní obohatila obecně jen velmi těžko zastihnutelná planeta Merkur. Byť pro pouhé oko "nezahrála" nic dechberoucího, její výskyt na soumračné obloze potěšil a do redakce došlo několik pěkných fotografií. Děkujeme nejen autorům "merkurovských" momentek, ale všem fotografům, kteří v průběhu března do všech galerií přispívali. Doufejme, že příležitostí k focení bude i nadále bohatě dost...
Aktualizováno: 28. března 2011, 20:22 SEČ.
Že jsou sluneční erupce tím nejdynamičtějším projevem sluneční aktivity je všeobecně známo. Jejich vznik a vývoj však stále nejsou uspokojivě vysvětleny. Marta García-Rivas byla v čele rozsáhlého týmu pracovníků a studentů Slunečního oddělení ASU, který velmi detailně analyzoval netradičně bohatý materiál pořízený během jedné silnější erupce. V této studii si odborníci vystačili dokonce s analýzou jednoho jediného obrazového bodu.
Kupy galaxií představují ideální laboratoře pro studium vývoje galaxií. ESO137-001 je jednou z nejlépe studovaných galaxií, kterým se mezi odborníky říká medúzové galaxie (Jellyfish galaxies). Pavel Jáchym z ASU byl součástí týmu, který s pomocí sítě zjednodušených modelů vyšetřoval nejrůznější fyzikální podmínky, které přispěly k charakteristickému tvaru tohoto hvězdného ostrova.
Výskyt černých děr středních hmotností je pro současnou astrofyziku stále výzvou. Slibný kandidát na tento neobvyklý objekt se měl podle některých studií nacházet v centru hvězdokupy IRS13, která se nachází v širším jádru naší Galaxie. V. Pavlík z ASU vedl studii, která existenci tohoto typu objektu ve zmíněné hvězdokupě zpochybňuje.
Výzkum extrasolárních planet rozhodně neusnul na vavřínech. Obor se za poslední desetiletí výrazně rozvinul a od „pouhého“ hledání planet mimo Sluneční soustavu se posunul k jejich charakterizaci. S pomocí nejmodernějších přístrojů v kosmu i na Zemi získáváme přesné údaje, které jsou pak zpracovávány sofistikovanými metodami. Ján Šubjak ze Stelárního oddělení ASU a Centra pro astrofyziku Harvardské univerzity a Smithsonova institutu vedl tým, který pečlivě studoval vlastnosti vzdáleného planetárního systému.
Rentgenové dvojhvězdy jsou aktivními galaktickými jádry v malém. I proto se na jejich výzkum často používá technik odladěných pro tyto mnohem větší systémy. Početným tým pracovníků Oddělení galaxií a planetárních systémů ASU si pokládal otázku, zda jsou pro tyto případy používané modely validní a zda nejsou podané informace zkreslené.
