Úvodní strana  >  Články  >  Úkazy  >  Výstava "Rudá zář posopečných soumraků a stříbřitá krása nočních svítících oblak"

Výstava "Rudá zář posopečných soumraků a stříbřitá krása nočních svítících oblak"

Posopečný soumrak způsobený aerosoly ze sopky Kasatochi v prosinci 2008. Autor: Petr Komárek
Posopečný soumrak způsobený aerosoly ze sopky Kasatochi v prosinci 2008.
Autor: Petr Komárek
V minulých letech se nad Českou republikou vcelku hojně odehrávala raritní představení v podobě unikátně zabarvených soumraků i rozbřesků a nevídaného výskytu stříbřitých nočních svítících oblak. Hvězdárna b. A. Krause v Pardubicích, Astronomická společnost Pardubice a Česká astronomická společnost vás zvou na jedinečnou fotografickou výstavu plnou barev a odstínů inspirovanou těmito dechberoucími jevy.

Jedinečná výstava mapuje především úkazy z let 2008 a 2009, kdy na severní zemské polokouli vybuchly hned 3 sopky (aljašská Kasatochi v srpnu 2008, její "sousedka" Mount Redoubt v březnu 2009 a ruská sopka Saryčev v červnu téhož roku). Všechny tři sopečné erupce zakalily atmosféru na severní polokouli natolik, že při soumracích či rozbřescích byly patrné někdy i velmi výrazné barevné jevy způsobené rozptylem slunečního světla na vychrlených aerosolech. V červnu a červenci 2009 se k tomu ještě přidala nevídaně jasná a poměrně častá noční svítící oblaka (NLC), jejichž mimořádný výskyt astronomové přisuzují především velmi nízké sluneční aktivitě během toho roku, ale též i nepotvrzenému vlivu zmíněných sopečných erupcí.

NLC zachycená během letu nad Sibiří v červenci 2009. Autor: Martin Popek
NLC zachycená během letu nad Sibiří v červenci 2009.
Autor: Martin Popek
Na výstavě mimo jiné spatříte překrásné fotografie nejrůznějších atmosférických úkazů od Martina Popka z Nýdku, které doplňují celkový dojem z jinak úzkoprofilově zaměřené expozice o další mozaiku neobvyklých jevů. Na kliprámových obrazech tak mimo NLC a poerupčních soumraků spaříte jevy jako parhelium, fatamorgánu či hry se světlem a stínem v husté mlze. Martin Popek je navíc autorem nemálo fotografií zachycujících právě ty úkazy, na něž je výstava zaměřená.

Mimo Martina Popka k výstavě svými fotografiemi přispěli například Tomáš Tržický (správce bezkonkurenčního českého webu o atmosférických úkazech ukazy.astro.cz), Jiří Srba a Ladislav Bálint (členové Společnosi pro MeziPlaneární Hmotu), Pavel Klásek (Hvězdárna Jeseník) nebo Libor Lenža (Hvězdárna Valašské Meziříčí). Zcela nenahraditelné fotografie poskytli Štěpán Roučka a Martin Mašek. Z členů Astronomické společnosti Pardubice pak Petr Komárek a Petr Horálek. Nechybí však i zdařilé fotografie zahraničních autorů, které byly mimo jiné ke spatření v galerii Astronomického snímku dne.

Výstavu najdete ve foyer v mezipatře pod hvězdárnou v DDM Delta Pardubice (ul. Gorkého 2658), tedy v nejvyšších patrech budovy. Návštěva výstavy je v době, kdy je DDM Delta či hvězdárna otevřena, zcela zdarma. Odborný výklad k výstavě je zajištěn během pravidelných pozorování pro veřejnost nebo v jiných dobách po elektronické či telefonické domluvě. Výstava bude poprvé představena veřejnosti během Noci vědců 24. září od 20 hodin. Přístupná bude (minimálně) do června roku 2011.

Doporučujeme:
[1] Hvězdárna b. A. Krause v Pardubicích
[2] Noc vědců 2010
[3] Atmosférické úkazy (Tomáš Tržický)
[4] Fotogalerie NLC na Spaceweather.com (rok 2009)
[5] Fotogalerie soumraků po erupci sopky Kasatochi
[6] Fotogalerie soumraků po erupci sopky Sarychev Peak

Související:
[1] Blíží se období pro sledování nočních svítících oblaků (červen 2009)
[2] Sarychev Peak aneb rozruch kolem třetí výrazné sopečné erupce (červen 2009)
[3] Prach sopky Mt. Redoubt pravděpodobně přinese narudlé soumraky (duben 2009)
[4] Za neobvyklým zbarvením večerní oblohy je sopka na Aljašce (září 2008)




O autorovi

Petr Horálek

Petr Horálek

Narodil se v roce 1986 v Pardubicích, kde také od svých 12 let začal navštěvovat tamní hvězdárnu. Astronomie ho nadchla natolik, že se jí rozhodl věnovat profesně, a tak při ukončení studia Teoretické fyziky a astrofyziky na MU v Brně začal pracovat na Astronomickém ústavu AVČR v Ondřejově. Poté byl zaměstnancem Hvězdárny v Úpici. V roce 2014 pak odcestoval na rok na Nový Zéland, kde si přivydělával na sadech s ovocem, aby se mohl věnovat fotografii jižní noční oblohy. Po svém návratu se na volné noze věnuje popularizaci astronomie a také astrofotografii. Redakci astro.cz vypomáhal od roku 2008 a mezi lety 2009-2017 byl jejím vedoucím. Z astronomie ho nejvíce zajímají mimořádné úkazy na obloze - zejména pak sluneční a měsíční zatmění, za nimiž cestuje i po světě. V roce 2015 se stal prvním českým Foto ambasadorem Evropské jižní observatoře (ESO). Je rovněž autorem populární knihy Tajemná zatmění, která vyšla v roce 2015 v nakladatelství Albatros a popisuje právě jeho oblíbená zatmění jako jedny nejkrásnějších nebeských úkazů vůbec. V říjnu 2015 po něm byla pojmenována planetka 6822 Horálek. Stránky autora.



21. vesmírný týden 2026

21. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 18. 5. do 24. 5. 2026. Měsíc bude v první čtvrti a na večerní obloze vytvoří pěkné seskupení s planetami Venuší a Jupiterem. V pondělí se poměrně blízko k Zemi přiblíží asi 20 metrů velká planetka. Slunce je téměř beze skvrn, ale jedna aktivní oblast o sobě dává vědět. K ISS byla vypuštěna nákladní loď Dragon 2. Očekáváme 12. testovací let Super Heavy Starship. Ke startu se chystá raketa Vega-C s misí SMILE. 70 let slaví Pavel Suchan, dlouholetý člen ČAS a tajemník Astronomického ústavu AV ČR.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M92

Messier 92 – starobylá guľová hviezdokopa v Herkulovi Messier 92, známa aj ako M92 alebo NGC 6341, je guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v severnom súhvezdí Herkules. Patrí medzi najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy, no napriek tomu býva často v tieni slávnejšej hviezdokopy M13, ktorá sa nachádza v rovnakej oblasti oblohy. M92 je síce o niečo menej nápadná a menšia, ale z fyzikálneho hľadiska ide o mimoriadne zaujímavý objekt. Hviezdokopu objavil nemecký astronóm Johann Elert Bode 27. decembra 1777. Charles Messier ju nezávisle znovuobjavil 18. marca 1781 a zaradil ju ako 92. objekt do svojho katalógu. V roku 1783 sa Williamovi Herschelovi podarilo v tejto hmlistej škvrnke rozlíšiť jednotlivé hviezdy, čím sa potvrdilo, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M92 sa nachádza vo vzdialenosti približne 26 700 svetelných rokov od Zeme. Od stredu našej Galaxie je vzdialená asi 33 000 svetelných rokov a leží približne 16 000 svetelných rokov nad galaktickou rovinou. Skutočný priemer hviezdokopy sa odhaduje na približne 108 svetelných rokov a jej hmotnosť zodpovedá asi 330 000 hmotnostiam Slnka. Táto hviezdokopa patrí medzi najstaršie známe objekty v Mliečnej ceste. Jej vek sa odhaduje približne na 11 miliárd rokov. Typickým znakom takýchto starých guľových hviezdokôp je veľmi nízky obsah ťažších prvkov. M92 má mimoriadne nízku metalicitu – obsah železa je len asi 0,5 % hodnoty, ktorú pozorujeme pri Slnku. To znamená, že jej hviezdy vznikli veľmi skoro v histórii Galaxie, ešte v období, keď medzihviezdny plyn nebol výrazne obohatený prvkami vytvorenými v predchádzajúcich generáciách hviezd. Zaujímavosťou je, že M92 obsahuje aj premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré sú typické pre staré hviezdne populácie. Tieto hviezdy astronómom pomáhajú určovať vzdialenosti vo vesmíre. V hviezdokope boli zároveň pozorované aj röntgenové zdroje, pričom časť z nich môže súvisieť s kataklizmatickými premennými hviezdami – teda tesnými dvojhviezdnymi systémami, v ktorých jedna hviezda odoberá hmotu svojmu sprievodcovi. M92 sa k nám približuje rýchlosťou približne 112 km/s. Má aj jednu nezvyčajnú historicko-astronomickú zaujímavosť: v dôsledku precesie zemskej osi sa severný nebeský pól pred približne 12 000 rokmi nachádzal menej ako jeden stupeň od tejto hviezdokopy. M92 tak bola v dávnej minulosti akousi „severnou polárnou hviezdokopou“ a podobná situácia nastane znovu približne o 14 000 rokov. Hoci na oblohe nepôsobí tak dominantne ako M13, Messier 92 je v skutočnosti jednou z najvýznamnejších a najstarších guľových hviezdokôp našej Galaxie. Na astrofotografii vyniká jej husté, jasné jadro obklopené množstvom slabších hviezd, ktoré spolu vytvárajú obraz dávnej populácie hviezd z mladých čias Mliečnej cesty. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 166x60sec. R, 165x60sec. G, 162x60sec. B, 196x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 29.4. až 3.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »