Venuše a Jupiter ranní obloze. Autor: Petr HorálekUž bezmála dva měsíce můžeme na časné ranní obloze či za svítání narazit na neobvykle jasnou dvojici zářících objektů. Ve skutečnosti nejde o hvězdy, ale nejjasnější planety Sluneční soustavy - Venuši a Jupiter. Dvojice planet byla mimo jiné hlavním aktérem při nedávném zákrytu Jupiteru Měsícem. Fotogenické uskupení těchto těles s hvězdnými objekty na pozadní budeme moci pozorovat ještě dalších několik týdnů.
Zákryt Jupiteru Měsícem 15. července 2012. Autor: Petr HorálekJasné planety Venuše a Jupiter byly zejména v březnu a dubnu tohoto roku stálicemi v popředí zájmu při pohledu na večerní oblohu. Podobně jako u jarní večerní viditelnosti jsou planety nyní výraznou dvojicí časného ranního nebe. Po svém vzácném přechodu přes sluneční disk se planeta Venuše v druhé dekádě června přesunula na ranní oblohu. Jupiter už v té době na rozbřeskové obloze byl ke spatření. Významným okamžikem při jejich současné poloze na ranní obloze byla fotogenická konjunkce 15. července, při níž navíc Měsíc jednu z planet - Jupiter - zakryl. I mimo přítomnost Měsíce je však na dvojici planet před rozbřeskem krásný pohled.
Obě planety nyní najdeme v souhvězdí Býka, honosícího se otevřenými hvězdokupami Hyády a Plejády. Díky pozvolna se prodlužující noci a pomalu blížícímu se podzimu je tato oblast oblohy stále lépe a dříve pozorovatelná. Už kolem 3. hodiny letního času se z místa s opravdu dobrým rozhledem na východ dá dvojice planet bez problému spatřit. Jupiter přitom leží na severovýchodním okraji kupy Hyády, která vypadá jako ležící písmenko "V". Nejjasnější hvězdou kupy je jasný Aldebaran, který však k ostatním hvězdám fyzicky nepatří, jen se do hvězdokupy promítá. Jde o hvězdného rudého obra ležícího od Slunce asi 65 světelných let daleko, tedy přibližně o polovinu blíže než hvězdy z Hyád.
Venuše, Jupiter a hvězdokupy ranní obloze. Autor: Petr HorálekVenuše je o dost níže, od Jupiteru leží na opačné straně než druhá krásná hvězdokupa, Plejády. Venuše je ovšem i při malé výšce nad obzorem často nepřehlédnutelná. Výše nad obzorem ji pak poznáme i z měst. Zatímco Jupiter bude v Býku nedaleko Hyád k nalezení v dalších několika měsících, Venuše se pomalu od objektů bude vzdalovat a na ranní obloze zůstane stále při obzoru. Už ve středu 15. srpna se octne v největší západní elongaci od Slunce, bude tedy od něj úhlově nejdál - konkrétně 46°. Poté se k němu začne pozvolna přibližovat, její ranní viditelnost však potrvá až do poloviny prosince. Za tu dobu ještě procestuje od Blíženců, přes Raka a Lva až do Panny. Jupiter se do té doby stane velmi dobře pozorovatelným objektem vysoko na noční obloze a přiláká tak spoustu zájemců i k dalekohledům, v nichž kromě nejjasnějších měsíců ukáže i své známé atmosférické pásy.
Venuše, Jupiter a Měsíc na ranní obloze. Autor: Petr HorálekVenuše i do konce své viditelnosti ještě bude mít co nabídnout. Zajímavé budou její průchody kolem známých objektů v těchto souhvězdích - 14. září jižně od hvězdokupy Jesličky v Raku, 3. října ve velmi těsné blízkosti hvězdy Regulus ve Lvu (při rozbřesku bude oba objekty dělit jen 10 úhlových minut, k největšímu přiblížení dojde na denní obloze kolem 8:50 SEČ) a konečně 27. listopadu se na obloze přiblíží jen na půl úhlového stupně k planetě Saturn. Nedaleko bude taky Merkur. Navíc, vždy v polovině měsíce (kolem 13. dne) se až do listopadu bude u planety pravidelně vyskytovat Měsíc ve fázi úzkého srpku. Zejména 12. října a 11. listopadu budou tato seskupení Venuše a Měsíce s jasnými hvězdami stát za to.
A co nás ještě kromě "obyčejného" pohledu na tyto ranní planety čeká? Už na konci příštího týdne se stanou kulisou každoročního vesmírného divadla - meteorického roje Perseid. V neděli 12. srpna krátce po čtvrté hodině ranní, kdy bude meteorický roj pomalu spět ke svému maximu, se nad východním obzorem budeme moci kochat nejen planetami a hvězdokupami v Býku, ale i krásným souhvězdím Orionu a Měsícem ve fázi couvajícího srpku nedaleko Jupiteru a hvězdy Aldebaran. Samotný Měsíc sice bude svým jasem trochu rušit pozorování meteorů, ale pohled na celé nebeské uskupení bude dostatečnou satisfakcí či dokonce nezapomenutelným zážitkem.
Narodil se v roce 1986 v Pardubicích, kde také od svých 12 let začal navštěvovat tamní hvězdárnu. Astronomie ho nadchla natolik, že se jí rozhodl věnovat profesně, a tak při ukončení studia Teoretické fyziky a astrofyziky na MU v Brně začal pracovat na Astronomickém ústavu AVČR v Ondřejově. Poté byl zaměstnancem Hvězdárny v Úpici. V roce 2014 pak odcestoval na rok na Nový Zéland, kde si přivydělával na sadech s ovocem, aby se mohl věnovat fotografii jižní noční oblohy. Po svém návratu se na volné noze věnuje popularizaci astronomie a také astrofotografii. Redakci astro.cz vypomáhal od roku 2008 a mezi lety 2009-2017 byl jejím vedoucím. Z astronomie ho nejvíce zajímají mimořádné úkazy na obloze - zejména pak sluneční a měsíční zatmění, za nimiž cestuje i po světě. V roce 2015 se stal prvním českým Foto ambasadorem Evropské jižní observatoře (ESO). Je rovněž autorem populární knihy Tajemná zatmění, která vyšla v roce 2015 v nakladatelství Albatros a popisuje právě jeho oblíbená zatmění jako jedny nejkrásnějších nebeských úkazů vůbec. V říjnu 2015 po něm byla pojmenována planetka 6822 Horálek. Stránky autora.
Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 21. 9. do 27. 9. 2026. Měsíc dorůstá k úplňku. Ten nastane v sobotu 26. 9. a bude se nacházet jen tři stupně od Neptunu, jenž bude zrovna i v opozici se Sluncem. Ve středu 23. 9. nastane podzimní rovnodennost a začne astronomický podzim. Venuše zůstává extrémně nízko nad večerním obzorem, ale díky velkému jasu je k vidění dobře i na denní obloze. Ráno uvidíme Jupiter a Mars, Saturn je vidět prakticky celou noc. Odstartoval Sojuz s nákladní lodí Progress MS-35, která se 19. 9. připojila k ISS. První orbitální start rakety Starship je odložen a další pokus o start připadne asi až na následující pondělí 28. 9. nebo později. Před 180 lety byl objeven Neptun.
Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek
Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“
12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé
Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC).
Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487.
Charakteristika
Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2).
Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE.
Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.
