Záujem o hviezdnu oblohu v ňom vyvolal nevšedný astronomický úkaz, ktorý nakoniec ani nepozoroval. Ako vášnivý pozorovateľ neváhal precestovať stovky kilometrov za tmavou oblohou. Na východnom Slovensku objavil čaro premenných hviezd a začal ich pozorovať z balkóna bytu. Za svoje zamestnanie vďačí jasnej kométe a tak dnes z pohodlia domova získava cenné dáta pre fyzikov. Operátor robotického ďalekohľadu z juhoamerickej stepi, Martin Mašek.
Skupina astrofyziků z University of Oklahoma (UO) objevila jako první populaci planet za hranicemi naší Galaxie (Mléčné dráhy). Využili k tomu tzv. efekt mikročočky, což je astronomický úkaz a jediný známý způsob mezi ostatními metodami objevování exoplanet, který umožňuje objevit planety v opravdu velkých vzdálenostech od Země. Vědci z University of Oklahoma tak byli schopni ve vzdálené galaxii detekovat objekty, jejichž hmotnosti se pohybovaly v rozpětí od Měsíce po planetu Jupiter.
V letošním roce si můžeme mnout ruce zejména kvůli létu, kdy se sejde hned několik pozoruhodných a v některých případech nesmírně vzácných nebeských úkazů. Jedním z nich bude úplné zatmění Měsíce z 27. na 28. července, které bude bezpodmínečně nejdelší v tomto století. Úkaz je pro Čechy ještě o to zajímavější, že je součástí vzácné série 4 měsíčních zatmění, z nichž pouze jedno není z našeho území vidět (nastalo 31. ledna). Znovu se podobná situace, šťastná pro našince, odehraje až v letech 2028–2029!
Poklidné astronomické vody v říjnu loňského roku rozvířil objev podivné planetky, která se stala prvním prokázaným návštěvníkem z mezihvězdného prostoru. Kolem objektu se jménem `Oumuamua, což je slovo havajského původu a označuje posla z minulosti, se strhla pravá smršť vědeckých prací, popisujících neobvyklé vlastnosti tohoto objektu. V jedné z nich publikované v prestižním Nature Astronomy figuruje i Petr Pravec z Oddělení meziplanetární hmoty ASU.
Přehled událostí na obloze od 12. 2. do 18. 2. 2018. Měsíc bude v novu. Večer je nad jihozápadem Uran. Nad ránem je vidět Jupiter a Mars, pomalu vylézá i Saturn. Z objektů noční oblohy se zaměříme na otevřenou hvězdokupu M 41 pod Síriem ve Velkém psovi. Jak známo, let Falconu Heavy se vydařil. SpaceX nyní plánuje start Falconu 9 z Kalifornie. K Mezinárodní vesmírné stanici se měla vydat nákladní loď Progress MS-08, ale raketa se těsně před startem nezažehla. Chystá se také výstup do volného kosmu na ISS. Před pěti lety došlo k výbuchu velkého bolidu nad Čeljabinskou oblastí v Rusku.
Nové výzkumy přinesly první důkazy přítomnosti silných vanoucích větrů v okolí černých děr během jasných erupcí při rychlé konzumaci dopadající hmoty. Studie publikovaná v časopise Nature vrhla nové světlo na to, jak je hmota přenášena na černou díru a jak černá díra může ovlivňovat prostředí ve svém okolí. Vědci spolupracovali s mezinárodním týmem astronomů pod vedením oddělení fyziky University of Alberta.
Nová studie sedmi planet obíhajících kolem mimořádně chladného červeného trpaslíka TRAPPIST-1 ukázala, že tělesa jsou většinou tvořena horninami a mohou nést dokonce větší množství vody než planeta Země. Hustoty jednotlivých těles v systému, které jsou nyní známy mnohem přesněji než doposud, naznačují, že některé planety mohou obsahovat až 5 % hmotnosti v podobě vody – tedy 250krát více než v oceánech na Zemi. Teplejší planety ležící nejblíže své mateřské hvězdy mají pravděpodobně husté atmosféry obsahující značné množství vodní páry, vzdálenější pak mohou být pokryty silným ledovým příkrovem. Čtvrtá planeta systému je, pokud jde o velikost, hustotu a množství záření dopadajícího na povrch, nejpodobnější Zemi. Ze všech sedmi těles obsahuje největší množství hornin a má potenciál udržet na povrchu vodu v kapalném stavu.
Vědci z NASA a MIT (Massachusetts Institute of Technology) analyzovali nepatrné změny v pohybu planety Merkur za účelem zjištění, jak dynamika Slunce ovlivňuje dráhy planet. Poloha Merkuru v průběhu plynoucího času byla určována na základě sledování změn rádiového signálu sondy MESSENGER (start 3. 8. 2004) během doby, kdy byla ještě aktivní. Dráhy planet ve Sluneční soustavě se postupně vzdalují od Slunce. Dochází k tomu proto, že gravitační působení naší hvězdy slábne, jak stálice postupně stárne a ztrácí hmotu. Nyní skupina vědců z NASA a MIT nepřímo měřila tuto ztrátu hmoty a další sluneční parametry na základě pozorování změn dráhy Merkuru.
„Budu rád, když se raketa dostane dostatečně daleko od vypouštěcí rampy, aby ji neponičila případnou explozí,“ krotil v loňském roce nadšení z nejsilnější rakety světa aktuálně v provozu Elon Musk. SpaceX však určitě nic nepodcenila.
Těžký nosič předvedl perfektní práci a vystoupal až na meziplanetární dráhu v úterý 6. února 2018 ve 21:45 SEČ.
Sluneční fyzikové si už dlouhou dobu lámou hlavu nad tím, co přesně odlišuje konfiguraci magnetického pole v tmavé umbře vyvinuté sluneční skvrny od okolní penumbry. Jan Jurčák ze Slunečního oddělení ASU tomu ve spolupráci s astronomy z Německa a Španělska přišel na kloub. Nalezl jednoduché a robustní kritérium rozlišující umbru a penumbru z hlediska magnetického pole, které platí pro všechny sluneční skvrny.
Titul Česká astrofotografie měsíce za leden 2018 obdržel snímek „M 17“, jehož autorem je Michal Bouček
Název vítězného snímku lednového kola soutěže Česká astrofotografie měsíce je pro astronomicky nezasvěcené čtenáře možná poněkud záhadný. Již pouhé jeho vyťukání na klávesnici počítače do oblíbené internetové encyklopedie nám ukáže mnohé možné významy – označení silnice v Irsku či Bosně a Hercegovině, případně na Ukrajině či v Michiganu. Jiného zaujme jako označení letadla, pistole či plynové masky, nebo motoru BMW. Správná je však odpověď, že se jedná o plynnou mlhovinu Omega s katalogovým číslem 17 ve slavném Messierově katalogu mlhovin. A právě o ní, a nejenom o ní, si budeme nyní chvíli povídat.
Astrobiologové z univerzit ve Washingtonu a v Kalifornii nalezli jednoduchý způsob k pátrání po mimozemském životě, který může být mnohem slibnější než jenom hledání kyslíku v atmosférách extrasolárních planet. Na připojeném úvodním obrázku je vpravo kresba připravovaného nového kosmického teleskopu NASA s názvem JWST. Podobné observatoře budou v budoucnu studovat atmosféry vzdálených planet za účelem hledání důkazů přítomného života.
Přehled událostí na obloze od 5. 2. do 11. 2. 2018. Měsíc bude v poslední čtvrti, projde kolem Jupiteru a Marsu. Večer je nad jihozápadem Uran. Nad ránem je vidět Jupiter a Mars, pomalu vylézá i Saturn. Z objektů noční oblohy se zaměříme na dva velmi slabé objekty, mlhovinu Medúza v Blížencích a kometu C/2016 R2 (PanSTARRS) u Plejád. Fanoušci kosmonautiky jistě vyhlašují nejvyšší pohotovost, protože na Floridě už je vše připraveno ke startu rakety Falcon Heavy. První pokus o start má nastat v úterý 6. 2. kolem 19:30. Před 190 lety se narodil Jules Verne.
V únoru budeme pokračovat při setkání s astročásticovou fyzičkou RNDr. Martinou Boháčovou, PhD. v povídání nad kosmickým zářením a také se zastavíme u Čerenkovova záření.
Co se děje nad našimi hlavami? Co je kosmické záření a jak se astronomové a fyzici snaží vylepšit detekční techniku?
Fascinující pohled na vesmír nám nabídla výstava, kterou (zatím) uspořádaly hvězdárny v Hradci Králové a Jičíně. Jedné části výstavy dominovaly nádherné snímky objektů Sluneční soustavy od známého českého astrofotografa Pavla Prokopa. Pro mnohé největší překvapení pak způsobila druhá polovina vystavených obrazů, protože to, co se zdálo být nádhernými fotografiemi objektů vzdáleného vesmíru, se ukázalo být zdařilými kresbami jeho dcery, Terezy Prokopové. Rozhodli jsme se autorku oslovit. Jak kresby vznikly? Jaké jsou další plány? Uvidíme kresby někde naživo?
Celým tímto působivým širokoúhlým snímkem oblohy se táhne temný pás kosmického prachu ozařovaný mladými, nedávno zrozenými hvězdami. Jedná se o hustý oblak ležící v oblasti s probíhající tvorbou hvězd, která nese katalogové označení Lupus 3. Z kolabující hmoty tvořené plynem a prachem se zde tvoří mimořádně horké hvězdy. Snímek vznikl ze záběrů, které pořídily dalekohledy ESO/VST a MPG/ESO na observatoři La Silla v Chile. Jedná se o dosud nejdetailnější fotografii této oblasti oblohy.
Columbia, nejstarší raketoplán americké vesmírné flotily, se rozpadl krátce před přistáním přesně před 15 roky, v sobotu 1. února 2003. Tragický problém, který nakonec zapříčinil smrt celé sedmičlenné posádky, včetně prvního izraelského astronauta Ilana Ramona, však vznikl již o 16 dní dříve, když 81 sekund po startu vědecké mise STS-107 narazil utržený kus izolační pěny z hlavní nádrže raketoplánu do jeho levého křídla a prorazil do něj otvor.
Astronomové se domnívají, že objevili lávové tunely v polárních oblastech Měsíce. Malé díry v okolí velkého kráteru v blízkosti severního pólu Měsíce mohou být „střešními okny“ vedoucími dolů do podzemní sítě lávových tunelů – tunely poskytují přístup k vodě ukryté v polárních oblastech Měsíce. Dnes v tunelech samozřejmě žádná láva není, i když ty se původně vytvořily na základě přítomnosti proudů lávy v dávné minulosti, kdy byl Měsíc ještě žhavý. Mohou však indikovat snadný přístup k vodním zdrojům, pokud se někdy vůbec rozhodneme vybudovat zde ve vzdálené budoucnosti obydlenou měsíční základnu.
Štart stratosférického balóna EM2017 prebehol 21.10. 2017 o 5h10m02s UT na letisku v Malých Bieliciach (SK). Počas letu dosiahol najvyššiu nadmorskú výšku 33 662 m n. m. Gondoly dopadli o 7h17m19s UT v blízkosti mesta Bátonyterenye (HUN). Balón celkovo vyniesol tri gondoly: JULO - PISKA, LORA TRX a Expedice Mars 2017. Na palube bola umiestnená GoPro kamera, experimenty získavali dáta informujúce o telemetrii letu (PISKA), vykonávali aerologické merania, určovali zmenu dopadajúceho kozmického žiarenia, skúmali správanie mikroorganizmov v extrémnych podmienkach (Expedice Mars 2017), ďalej bol na palube umiestnený tracker, ktorý ponúka aj možnosť vysielania snímok z palubnej kamery (LORA TRX).
Astronomové objevili, jak se zdá, velký exodus více než 100 oblaků vodíku unikajících z centra Mléčné dráhy a směřujících do mezigalaktického prostoru. Tato pozorování uskutečněná pomocí radioteleskopu Green Bank Telescope (GBT) mohou astronomům poskytnout zřetelný obraz tzv. Fermiho bublin (Fermi Bubbles), což jsou obrovské „balóny“ mimořádně horkého plynu směřujícího nad a pod rovinu disku naší Galaxie.
