Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  Pomocí gravitační mikročočky objeveny planety v jiné galaxii

Pomocí gravitační mikročočky objeveny planety v jiné galaxii

Eliptická galaxie uprostřed obrázku vytvořila čtyřnásobný obraz vzdáleného kvasaru
Autor: University of Oklahoma

Skupina astrofyziků z University of Oklahoma (UO) objevila jako první populaci planet za hranicemi naší Galaxie (Mléčné dráhy). Využili k tomu tzv. efekt mikročočky, což je astronomický úkaz a jediný známý způsob mezi ostatními metodami objevování exoplanet, který umožňuje objevit planety v opravdu velkých vzdálenostech od Země. Vědci z University of Oklahoma tak byli schopni ve vzdálené galaxii detekovat objekty, jejichž hmotnosti se pohybovaly v rozpětí od Měsíce po planetu Jupiter.

Xinyu Dai, professor na Homer L. Dodge Department of Physics and Astronomy, UO College of Arts and Sciences a vědecký pracovník UO Eduardo Guerras objevili planety na základě zpracování dat z rentgenové kosmické observatoře Chandra X-ray Observatory (NASA), což je vesmírná observatoř řízená ze Smithsonian Astrophysical Observatory (SAO).

Jsme tímto objevem velmi nadšeni. Je to vůbec poprvé, co někdo objevil planety za hranicemi naší Galaxie,“ říká Xinyu Dai. „Tyto malé planety jsou nejlepšími kandidáty na vysvětlení toho, co jsme pozorovali během našeho výzkumu při použití techniky gravitační mikročočky. Analyzovali jsme signály o vysokých frekvencích na základě modelování dat k určení hmotnosti těles.“

Zatímco planety jsou poměrně často objevovány pomocí gravitační mikročočky v naší Galaxii, gravitační efekt stejně malých objektů může rovněž vést k zesílení signálu, který je ovlivňován v prostředí vzdálené galaxie. Až do této studie jsme neměli k dispozici žádné důkazy existence planet v cizích galaxiích.

Toto je ukázka toho, jak mohou být výkonné techniky analýzy extragalaktických mikročoček. Čočkující galaxie se nachází ve vzdálenosti 3,8 miliardy světelných roků od Země a není zde sebemenší možnost přímého pozorování planet, dokonce ani prostřednictvím nejlepších teleskopů, jaké si dokážeme představit ve své fantazii,“ říká Eduardo Guerras. „Nicméně jsme byli schopni je studovat a odhalit jejich přítomnost, a dokonce zjistit i jejich hmotnosti.

Eliptická galaxie uprostřed obrázku vytvořila čtyřnásobný obraz vzdáleného kvasaru Autor: University of Oklahoma
Eliptická galaxie uprostřed obrázku vytvořila čtyřnásobný obraz vzdáleného kvasaru
Autor: University of Oklahoma
Aby došlo k efektu tzv. mikročočky, musí se do jedné přímky seřadit dva objekty a pozorovatel. Bližší z objektů svou gravitací v souladu s teorií relativity zesílí světlo vzdálenějšího objektu. V případě mikročoček uvnitř naší Galaxie to mohou být například dvě hvězdy – pokud kolem bližší hvězdy krouží planety, projeví se to na výsledných změnách jasnosti vzdálenější stálice. Touto metodou bylo zatím objeveno 65 planet z celkového počtu 3 729 známých exoplanet.

Objektem podrobeným efektu mikročočky tentokrát nebyla vzdálená hvězda, ale kvasar s označením RXJ 1131-1231, který se nachází ve vzdálenosti 6 miliard světelných roků od Země a který se promítá do souhvězdí Poháru. V jeho srdci se nachází obří černá díra. Vědci zkoumali vlastnosti emisí záření poblíž horizontu událostí supermasivní černé díry a dospěli k závěru, že pozorované vlastnosti tohoto záření nejlépe vysvětluje přítomnost planet v bližší galaxii, která způsobuje efekt gravitační mikročočky. Objevené planety mají hmotnost Měsíce až Jupitera. Podle simulací tvoří volně plující planety 0,0001 % hmotnosti galaktického hala, což by znamenalo, že na jednu běžnou hvězdu připadá až 2 000 osamělých planet.

Na základě mnohonásobného obrazu kvasaru vytvořeného mikročokující galaxií jsme byli schopni detekovat v bližší galaxii volně se pohybující objekty, jejichž hmotnosti se pohybovaly v rozmezí od Měsíce po planetu Jupiter,“ dodávají Xinyu Dai a Eduardo Guerras z University of Oklahoma. Modely tzv. mikročočkování byly počítány v superpočítačovém centru UO Supercomputing Center for Education and Research.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] scitechdaily.com
[2] sci-news.com
[3] iopscience.iop.org

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Exoplanety, Kvasar RXJ 1131-1231, Gravitační mikročočky


19. vesmírný týden 2025

19. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 5. 5. do 11. 5. 2025. Měsíc po první čtvrti dorůstá k úplňku. Večer je nízko nad obzorem Jupiter a výše najdeme Mars procházející Jesličky. Ráno září u obzoru jasná Venuše a je zde i slabý Saturn. Aktivita Slunce je střední, ale potěší nyní největší skvrna roku 2025. Nastává maximum roje Éta Aquarid. Evropská raketa Vega-C vynesla družici Biomass pro výzkum výměny oxidu uhličitého mezi lesy a atmosférou. Raketa Atlas V vynesla první operační družice sítě Kuiper. Falcon 9 nyní dokáže vynést až 29 Starlinků V2 mini.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Simeis 147

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2025 obdržel snímek „Simeis 147- Spaghetti nebula“, jehož autorem je astrofotograf Pavel Pech     „Spaghetti nebula“ – co se skrývá za tímto pojmem? Možná se nám vybaví „Spaghetti western“, jenž se stal filmovým pojmem, byť trochu

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M13

Messier 13 alebo M13 (označovaná aj NGC 6205 a niekedy nazývaná Veľká guľová hviezdokopa v Herkulesovi, Herkulova guľová hviezdokopa alebo Veľká Herkulova hviezdokopa) je guľová hviezdokopa pozostávajúca z niekoľkých stoviek tisíc hviezd v súhvezdí Herkules. Messier 13 objavil Edmond Halley v roku 1714 a Charles Messier ho 1. júna 1764 zaradil do svojho zoznamu objektov, ktoré si nemožno mýliť s kométami; Messierov zoznam vrátane Messiera 13 sa nakoniec stal známym ako Messierov katalóg. Nachádza sa v pravej elevácii 16h 41,7m, deklinácia +36° 28'. Messier 13 je astronómami často opisovaný ako najúžasnejšia guľová hviezdokopa viditeľná pre severných pozorovateľov. M13 má priemer asi 145 svetelných rokov a skladá sa z niekoľkých stoviek tisíc hviezd, pričom odhady sa pohybujú od približne 300 000 do viac ako pol milióna. Najjasnejšou hviezdou v kope je červený obor, premenná hviezda V11, známa aj ako V1554 Herculis, so zdanlivou vizuálnou magnitúdou 11,95. M13 je od Zeme vzdialená 22 200 až 25 000 svetelných rokov a guľová hviezdokopa je jednou z viac ako stovky hviezdokôp, ktoré obiehajú okolo stredu Mliečnej cesty. Posolstvo z Areciba z roku 1974, ktoré obsahovalo zakódované informácie o ľudskej rase, DNA, atómových číslach, polohe Zeme a ďalšie informácie, bolo vyslané z rádioteleskopu observatória Arecibo smerom k Messieru 13 ako pokus o kontakt s potenciálnymi mimozemskými civilizáciami v tejto hviezdokope. M13 bola vybraná preto, lebo išlo o veľkú, relatívne blízku hviezdnu kopu, ktorá bola dostupná v čase a na mieste ceremónie. Hviezdokopa sa bude počas tranzitu pohybovať vesmírom; názory na to, či bude v čase príletu správy schopná prijať správu, sa rôznia. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 110x60 sec. Lights LRGB na jednotlivý kanál , master bias, 80 flats, master darks, master darkflats 28.4.2025 až 1.5.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »