
V satirické sci-fi beletrii z pera britského autora Adama Douglase se dozvíme odpověď na Otázku života, vesmíru a vůbec. Odpovědí je: 42. Naštvaní mimozemšťané s touto odpovědí spokojení nebyli, a tak se znova zeptali - “A co je tedy otázka?” Superpočítač odpoví, že je nutné postavit planetu, se jménem Země, která bude schopná otázku zformulovat. Zajímavé je, že pokud by otázkou bylo, jestli se vesmír bude dále více rozpínat (což je jistě důležitá otázka), tak na ni jsme odpověď dostali. Dalo nám ji právě 42 supernov.

Česká astronomická společnost předá 25. 11. 2026 na Štefánikově hvězdárně v Praze od 18 hodin ocenění – čestnou Kopalovu přednášku 2026 – Mgr. Janě Kašparové, Ph.D. z Astronomického ústavu AV ČR v Ondřejově za její dlouholetý přínos k výzkumu slunečních erupcí, rozvoji metod jejich pozorování a numerického modelování. Ocenění je zároveň uznáním jejího širokého odborného působení, které zahrnuje mezinárodní vědeckou spolupráci, vedení a vzdělávání studentů i popularizaci astronomie.

Ve srovnání s jinými souhvězdími může Cassiopea působit nenápadně. Přesto by ale byla škoda, kdybychom ji v našem seriálu vynechali. Patří mezi ta souhvězdí, jejichž název zná široká veřejnost a mnoho lidí je dokáže na obloze najít – ale snad právě proto bychom mohli podlehnout pokušení se mu příliš nevěnovat. V tom případě bychom se ale ochudili!

Evropská vesmírná agentura (ESA) zveřejnila první velkou dávku dat z vesmírného dalekohledu Euclid. Pojmenovala ji DR1-Foundation a zahrnuje světlo z více než miliardy objektů zachycených za třináct měsíců pozorování na části oblohy o ploše odpovídající asi 9500 Měsícům v úplňku. Jedná se přitom jen o 5 % celé oblohy a od startu mise v polovině roku 2023 jde o první rozsáhlé zveřejnění dat. Co vlastně Euclid vidí a co už z nového balíku dat dokážeme vyčíst?

Dovolujeme si vás pozvat na zahájení výstavy o hvězdárnách rozesetých v české, moravské i slezské krajině. Výstava se představí v pátek 20. listopadu v 11:30 v nádražní budově stanice Lovosice.

Listopad 2026 je ve znamení kulatých výročí z historie průzkumu Měsíce, Marsu a Jupiteru. Před deseti lety, 11. listopadu 2016, obnovila sonda Juno provoz po technické poruše a pokračuje v průzkumu největší planety Sluneční soustavy dodnes. Před šedesáti lety odstartovala k Měsíci sonda Lunar Orbiter 2, která mapovala místa pro budoucí přistání, a vyletěla také Gemini 12, poslední loď programu Gemini. Ve stejném měsíci před třiceti lety vyrazily dvě sondy k Marsu. Mars Global Surveyor splnil svůj úkol s velkým přesahem, kdežto ruský Mars 96 skončil selháním nosné rakety Proton jen o den později.

Ve středu 18. listopadu 2026 v 11:16:07 SEČ překoná Voyager 1 hranici, kterou světlo urazí za jeden den. Žádný lidský výtvor se zatím nedostal tak daleko od domova. Taková kulatá vzdálenost je skvělou záminkou, abychom se k misi věčných poutníků Voyager vrátili. Připomeneme, co obě sondy před desítkami let objevily u velkých planet, a podíváme se i na to, jaký přínos a odkaz má dnes jejich cesta ke hvězdám. Nezapomeneme na jejich předchůdce Pioneery ani na New Horizons, které také míří mimo naši Sluneční soustavu. NASA vyzývala lidi, ať Voyager symbolicky pozdraví světelnými záblesky, které k němu dorazí za onen světelný den. Klidně to můžeme zkusit i dnes večer, ať už se zrovna nad západním obzorem po setmění rozzáří hvězdy, nebo ne.

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 16. 11. do 22. 11. 2026. Měsíc bude v úterý v první čtvrti a v pátek večer bude nedaleko Saturnu. Ráno pokračuje parádní představení, kde blízkou konjunkci Marsu s Jupiterem doplňuje velmi jasná Venuše a také slabší Merkur. V noci na středu 18. listopadu nastává maximum meteorického roje Leonid, Měsíc ráno nebude rušit. Aktivita Slunce je mírně zvýšená. Unikátní zážitek přinesla Starship, která dokázala přistát z oběžné dráhy na startovní věži základny Starbase. Raketa Vulcan opět selhala. Před 60 lety nastal výrazný meteorický déšť Leonid.

V druhej polovici novembra bude na nočnej oblohe vrcholiť aktivita Leoníd, jedného z najznámejších meteorických rojov. Maximum pravidelnej aktivity sa v roku 2026 očakáva v noci zo 17. na 18. novembra. Hoci predpovede nenaznačujú meteorickú búrku, ktorými sa Leonidy preslávili, po západe Mesiaca ponúknu vhodné podmienky na sledovanie veľmi rýchlych meteorov.

Dnes považujeme za samozřejmé, že se všechno netočí kolem Země. Přijde nám to tak logické, že se můžeme až pousmát při představě, že kdysi byl všeobecně uznávaný model Sluneční soustavy, v němž Země zaujímala střed. Tento geocentrický model přitom převládal po staletí – mnohem déle, než zatím známe ten současný, heliocentrický. Zkusme se proto v tomto díle Astronomie v obrazech na chvíli přenést do minulosti a být ke starověkým učencům o něco chápavější.

Dne 5. listopadu 2026 uplynulo 120 let od narození významného amerického astronoma Freda Whipplea.
Fred Lawrence Whipple (5. listopadu 1906 – 30. srpna 2004) se do historie zapsal formulací hypotézy „špinavé sněhové koule“ a návrhem tzv. Whippleova štítu na ochranu kosmických sond. Mimo to objevil řadu komet a jeden asteroid.
Fred Whipple se narodil 5. listopadu 1906 do farmářské rodiny. V roce 1920 se spolu s rodiči přestěhoval z venkova do kalifornského Long Beach, kde si jeho otec otevřel obchod s potravinami. Ačkoliv Whippleovi rodiče byli hluboce věřící, sám se stal postupem času ateistou.
Po krátkém studiu na Occidental College přestoupil na Kalifornskou univerzitu v Los Angeles, kde jej studium matematiky přivedlo k astronomii. Tu definoval jako místo, kde se setkávají čas, prostor, fyzika a matematika.

Černá díra v galaxii M87 se stala celebritou v roce 2019, kdy astronomové zveřejnili první snímek jejího bezprostředního okolí. Nyní ji další tým zvážil jiným způsobem: sledoval, jak se v její blízkosti pohybují hvězdy. Výsledek činí přibližně 5,38 miliardy hmotností Slunce.

Kometa C/2026 A1 (MAPS) se vydala ke Slunci tak blízko, že svou cestu nepřežila. Astronomové ji však stihli sledovat v posledních dnech před zánikem. V unikajícím plynu objevili kyanovodík a zaznamenali dvě prudká vzplanutí její aktivity.

V polovici novembra bude na nočnej oblohe vrcholiť aktivita meteorického roja severných Tauríd. Maximum pripadá na noc z 11. na 12. novembra 2026, pričom dobré podmienky na pozorovanie sa očakávajú aj počas nasledujúcej noci z 12. na 13. novembra. Hoci Tauridy nepatria medzi najpočetnejšie meteorické roje, sú známe výskytom mimoriadne jasných meteorov, z ktorých niektoré môžu dosiahnuť jasnosť bolidov.

Magnetické pole a proudění plazmatu jsou v kosmickém prostoru neoddělitelně propojené. Přesto není samozřejmé, že jejich geometrie musí být stejná – a dokonce ani to, že místo, kde se magnetické pole vynuluje, musí odpovídat místu, kde se zastavuje proudění. Dvě nové teoretické studie odborníků z ASU zjišťují, za jakých podmínek takové body splývají a jaké podoby může mít jejich okolí. Aplikace své teoretické studie nacházejí v podobě struktur, kdy se v kosmu potkávají dvě prostředí: hvězdný vítr a mezihvězdné prostředí. Tzv. astrosféry jsou totiž tématem aktivního výzkumu.

Opět Vás zveme na výpravu napříč časem i nekonečnými vesmírnými dálkami. Vzhledem k ohromné rozlehlosti vesmíru se při každém pohledu vzhůru k obloze díváme zároveň do minulosti, což dává nový rozměr našemu vyprávění o mýtických antických hrdinech. Jeden z objektů nacházejících se v souhvězdí Persea je totiž od Země vzdálen zhruba 2 500 světelných let, dnes si tedy prohlížíme právě jeho podobu v době vrcholu starořecké civilizace…

Dnešní pozvánku k pozorování můžeme začít samými pozitivy – jasná hvězda, velká planetka se známými parametry, pás stínu široký tak, že vás víceméně nemůže minout, a to vše vysoko nad obzorem, jen ten čas je lehce nepříjemný. Odvrácenou stranou jsou tentokrát jen osoba objevitele, osud místa objevu a také postavy, po které je planetka pojmenována.

Česká výprava zaznamenala mimořádný úspěch na 5. Mezinárodní olympiádě v astronomii a astrofyzice pro juniory (IOAA-jr). Z Thajska přiváží jednu zlatou, dvě stříbrné a jednu bronzovou medaili a jedno čestné uznání. Absolutní vítězkou soutěže se stala Viktorie Snášelová, která získala také ocenění za nejlepší výsledek v teoretickém kole a cenu pro nejlepší dívku soutěže.
Tiskové prohlášení České astronomické společnosti č. 347 z 8. listopadu 2026

Hvězda může zemřít, ale její planetární soustava nemusí zaniknout společně s ní. Zbytky pevných těles mohou ještě dlouho poté dopadat na žhavé hvězdné jádro – bílého trpaslíka. Američtí astronomové nyní objevili náznaky, že na jednom takovém hvězdném pozůstatku vytváří zachycený materiál oblasti s vyšší koncentrací kovů.

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 9. 11. do 15. 11. 2026. Měsíc bude v pondělí 9. listopadu v novu, takže noci budou tmavé a vhodné pro pozorování slabých objektů. Večer je vidět Saturn a také slabý Uran a Neptun. Ráno je vidět jasná Venuše a také dvojice jasného Jupiteru a slabšího naoranžovělého Marsu u hvězdy Regulus. Koncem týdne by se měl přidat extrémně nízko nad jihovýchodem také Merkur. Na Slunci je aktivita mírně zvýšená. Evropská sonda Hera už detailně snímá dvojplanetku Didymos – Dimorphos. Astronauti na ISS instalovali poslední solární panel iROSA. Před 60 lety začala poslední mise programu Gemini.