Temnou hmotu nevidíme, přesto o její přítomnosti ve vesmíru víme díky gravitaci. Pomáhá držet pohromadě galaxie i jejich kupy a její působení odhaluje také světlo vzdálených objektů. Z čeho se však skládá, zůstává záhadou. Novou stopu nyní nabízí studie šesti vědců vedených Danielem Gilmanem: podle ní by se částice temné hmoty za určitých okolností mohly navzájem ovlivňovat.
RNDr. Jiří Horák, Ph.D. z pražské pobočky Astronomického ústavu AV ČR je specializován na velmi hmotné objekty.
V našem pořadu se budeme zabývat převážně časoprostorem, protože jej hmotné objekty více ovlivňují. Co je časoprostor? Dá se na to srozumitelně a jednoduše odpovědět?
Čínští astronomové zachytili velmi přesvědčivého kandidáta výronu koronální hmoty z červeného trpaslíka po mimořádně silné erupci. Takové výrony mohou bombardovat atmosféry exoplanet a zpochybňovat jejich obyvatelnost.
Vydejte se s námi za jedním z nejúchvatnějších přírodních úkazů, jaké můžeme na vlastní oči spatřit! Čeká nás cesta Evropou, návštěva míst spojených s Johannesem Keplerem, exkurze do významné astronomické observatoře a především pozorování úplného zatmění Slunce v jižním Španělsku, v oblasti pásu totality nedaleko Gibraltarského průlivu.
Česká astronomická společnost udělí v sobotu 7. listopadu 2026 v prostorách Seminární místnosti Astronomického ústavu AV ČR v Ondřejově (Fričova 298, 251 65 Ondřejov) ve 13:00 své nejvyšší ocenění. Nušlovu cenu obdrží RNDr. Michal Sobotka, DSc. z Astronomického ústavu AV ČR za svůj celoživotní přínos výzkumu struktury a dynamiky sluneční atmosféry, rozvoj mezinárodní spolupráce na budování moderních slunečních teleskopů a velký podíl na výchově nové generace astrofyziků.
Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 2. 11. do 8. 11. 2026. Měsíc mění fázi od nedělní poslední čtvrti do novu, který nastane v pondělí 9. listopadu. Večer je vidět Saturn a slabší Uran a Neptun. Ráno 2. a 3. 11. nastanou pěkné konjunkce Měsíce s Marsem, Jupiterem a Regulem. 7. 11. ráno bude tenký srpek nízko u Venuše a hvězdy Spica. Slunce je zatím klidné. Před 120 lety se narodil Fred Whipple, autor výroku, že komety jsou něco jako špinavé sněhové koule.
Za jasných nocí na hvězdárnách můžeme pozorovat mimo objektů sluneční soustavy také vzdálené hvězdokupy, galaxie, mlhoviny. Hvězdáři o nich mluví trochu mysteriózně: v číslech. Ty největší klenoty objektů hlubokého vesmíru jsou právě z Messierova katalogu. Jakmile uslyšíte od hvězdářů, že se podíváte např. na M42, M81, víte, že se máte na co těšit.
Dvě zdánlivě nenápadné modré hvězdy ukrývají zajímavou záhadu. V jejich okolí byly objeveny rozsáhlé mlhoviny, přestože samotné hvězdy nevypadají jako objekty, u nichž bychom jejich existenci očekávali. Nová podrobná studie hvězd PY Gem a HD 253659 ukazuje, že nejde o stárnoucí velmi hmotné hvězdy, ale spíše o rychle rotující hvězdy typu Be. Jejich okolní struktury tak mohou být důsledkem epizodického vyvrhování hmoty a vytváření hvězdných disků – a nikoli známkou pokročilého stadia hvězdného vývoje.
Pokud by se někomu zdálo, že podzimní obloha není tak zajímavá jako ta v jiných částech roku, opak je pravdou. Jistě, o letních prázdninách jsme se mohli všichni pohodlně dívat například na Perseidy – možná i proto je to asi ten nejznámější meteorický roj. Není ale zdaleka jediný. Při podrobnějším zájmu o „padající hvězdy“ bychom zjistili, že v létě můžeme každoročně sledovat kromě Perseid i pět dalších rojů a že na podzim je sklizeň ještě bohatší!
Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 26. 10. do 1. 11. 2026. Měsíc bude v pondělí v úplňku, v noci na středu 28. října projde Plejádami a v neděli 1. listopadu bude v poslední čtvrti. Večer je vidět Saturn, ráno Mars s Jupiterem v přímce s Regulem. Venuše byla 24. října v dolní konjunkci a na ranní obloze se objeví extrémně nízko již koncem týdne jako Jitřenka. Slunce je klidné. Japonská sonda MMX se úspěšně vydala k Marsovým měsícům. Před 90 lety proběhl první úspěšný test raketového motoru v JPL.
Pokud na noční obloze spatříte rovnou řadu svítících bodů, jedná se s největší pravděpodobností o, mezi astronomy ne příliš oblíbené, satelity Starlink od společnosti SpaceX. Dnes však chci upozornit na příjemnější událost, při níž se hned pět nápadných, avšak diametrálně odlišných, nebeských těles seřadí do zajímavé přímky dlouhé pouhých dvanáct úhlových stupňů. Nepříjemností je, že bude nutné si přivstat. Popisované seskupení bude k vidění na časně ranní obloze 2. listopadu. Doufám, že už jste dostatečně napnutí na účastníky představení.
Za poslední století se nám chápání vesmíru posunulo výrazně kupředu. Ještě roce 1920 se vedla debata, jestli hvězdný ostrov naší Galaxie (často nepřesně označovaný názvem Mléčná dráha) je celý náš vesmír, anebo existují další ostrovy hvězd. Neznali jsme žádné exoplanety, nechápali jsme tvorbu energie v centru našeho Slunce, neznali jsme ani stáří našeho Měsíce. Dnes je všemu jinak, a galaxií známe v moderních dobách opravdu hodně – místo jedné jsou jich napozorovány miliardy. Jejich počet se v našem okolí ale zmenšuje. Proč od nás utíkají?
Pokud máte pocit, že cesta rozkopaným Brnem v ranní špičce trvá celou věčnost, představte si sondu Voyager 1.
Před 180 lety, dne 10. 10. 1846, objevil William Lassell Triton, největší měsíc planety Neptun.
William Lassell (18. června 1799 – 5. října 1880) byl anglický amatérský astronom a objevitel. Kromě Tritonu objevil v roce 1848 také Saturnův měsíc Hyperion a roku 1851 dva Uranovy měsíce Ariel a Umbriel.
Spektrum meteoru je často jediným zdrojem informací o složení tělesa, které vstupuje do zemské atmosféry. Chemické složení je pak z pozorovaného záření odvozováno na základě fyzikálního modelu. Práce, kterou vedla Adriana Pisarčíková z ASU, proto využívá laboratorní „umělé meteory“ a podrobný model přenosu záření, aby posoudila, jak moc je používaná metodika interpretace spekter meteorů úspěšná v popisu původního materiálu. Výsledky ukazují, že při odpařování se jednotlivé prvky neuvolňují rovnoměrně: těkavý sodík a draslík se do plazmové stopy dostávají velmi snadno, zatímco hořčík je oproti železu výrazně potlačen a žáruvzdorné prvky, jako je hliník, vápník nebo titan, se za daných laboratorních podmínek prakticky neuvolňují.
Souhvězdí Andromedy, a především pak slavná galaxie M 31 zdánlivě v něm ležící, se do dějin kosmologie zapsalo vskutku zlatým písmem. Navždy už zůstane spojeno s vyřešením největší záhady astronomie počátku 20. století. Připomeňme si tehdejší události a podívejme se na to, co dalšího můžeme v souhvězdí Andromedy spatřit.
V říjnu zažijeme dobrodružnou misi s posádkou kosmické lodi Sojuz 23. Spolu se sondou LDREX-2 rozbalíme na oběžné dráze anténu, budeme sledovat klima pomocí sondy MetOp-A a vypravíme se k Měsíci s Lunou 12. Na závěr spolu se sondami STEREO vydáme na pomslnou pť kolem Slunce.
Meteorický roj Orionidy patrí medzi najznámejšie a pravidelne pozorované meteorické roje jesennej oblohy. Každoročne v druhej polovici októbra ponúka pozorovateľom možnosť sledovať rýchle meteory, ktoré vznikajú pri vstupe drobných prachových častíc z legendárnej Halleyho kométy do zemskej atmosféry.
Titul Česká astrofotografie měsíce za září 2026 obdržel snímek
Zdeňka Vojče „LDN 1251“
Hluboko v souhvězdí Cefea, v oblasti oblohy bohaté na mezihvězdný prach a plyn, se nachází objekt označený jako LDN 1251.
Malá slovní hříčka uvádí dnešní pozvánku k pozorování zákrytu hvězdy planetkou. Vzhledem k velikosti tělesa a předpokládané přesnosti předpovědi jižně od Karlových Varů, Prahy, Pardubic a Opavy není čas na výmluvy, ale na přípravu dalekohledů, kamer, stopek, případně evscopů. A ještě přidat chuť lehce si přivstat.
Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 2. 11. do 8. 11. 2026. Měsíc mění fázi od nedělní poslední čtvrti do novu, který nastane v pondělí 9. listopadu. Večer je vidět Saturn a slabší Uran a Neptun. Ráno 2. a 3. 11. nastanou pěkné konjunkce Měsíce s Marsem, Jupiterem a Regulem. 7. 11. ráno bude tenký srpek nízko u Venuše a hvězdy Spica. Slunce je zatím klidné. Před 120 lety se narodil Fred Whipple, autor výroku, že komety jsou něco jako špinavé sněhové koule.
Titul Česká astrofotografie měsíce za září 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče „LDN 1251“ Hluboko v souhvězdí Cefea, v oblasti oblohy bohaté na mezihvězdný prach a plyn, se nachází objekt označený jako LDN 1251. Na první pohled připomíná prázdnou, téměř černou skvrnu na pozadí vzdálených hvězd. Ve
