7 nejextrémnějších planet, jaké byly doposud objeveny

Nejteplejší

Kolik tepla planeta dostává, závisí zejména na tom, jak blízko obíhá kolem mateřské hvězdy – a jakou teplotu má hvězda. V naší Sluneční soustavě je Merkur nejbližší planetou ke Slunci při průměrné vzdálenosti 57 910 000 kilometrů. Teplota na její denní polokouli vystupuje zhruba na 430 °C, zatímco povrchová teplota Slunce dosahuje 5 500 °C.

Hvězda s označením HD 195689 – známá též jako KELT-9 – je 2,8× hmotnější než Slunce a její povrchová teplota dosahuje téměř 10 000 °C. Její planeta KELT-9b obíhá mnohem blíže než Merkur kolem Slunce. Ačkoliv nemůžeme změřit přesnou vzdálenost hvězdy, víme, že planeta kolem ní oběhne jednou za 1,5 dne (Merkur vykoná jeden oběh kolem Slunce za 88 dnů). Z toho vyplývá i hodně vysoká teplota kolem 4 300 °C, což je vyšší teplota, než mají mnohé hvězdy s nižší hmotností v porovnání se Sluncem. Povrch kamenné planety Merkur by se při takové teplotě roztavil a pokrývala by jej žhavá láva. Exoplaneta KELT-9b je však ve skutečnosti plynným obrem typu Jupitera. Molekuly její atmosféry se v tomto žáru rozpadají na atomy.

Nejstudenější

Při teplotě 50 stupňů nad absolutní nulou, tj. -233 °C, se exoplaneta s názvem OGLE-2005-BLG-390Lb stala nejstudenější známou planetou. Její hmotnost přibližně 5,5× převyšuje hmotnost Země a pravděpodobně se jedná o kamennou planetu. Ačkoliv její oběžná dráha není příliš vzdálená od mateřské hvězdy – ve Sluneční soustavě by obíhala někde mezi Marsem a Jupiterem – její mateřská hvězda má malou hmotnost a nízkou teplotu. Patří totiž mezi tzv. červené trpaslíky.

Planeta je všeobecně zmiňována jako Hoth v odkazu na ledovou planetu popisovanou ve hvězdných válkách. Zcela v rozporu k jejímu fiktivnímu protějšku však nemůže být schopna si udržet rozsáhlou atmosféru (a ani život). To proto, že většina jejích plynů bude ve zmrzlém stavu – v podobě ledu a sněhu budou pokrývat povrch planety.

Největší (nejhmotnější)

Jestliže planeta může být tak horká jako hvězda, co potom dělá rozdíl mezi hvězdami a planetami? Hvězdy jsou mnohem hmotnější než planety a v jejich nitrech byly zažehnuty termojaderné reakce jako důsledek obrovských gravitačních sil v jejich středu. Obyčejné hvězdy podobné našemu Slunci „spalují“ vodík na hélium. Avšak zde máme hvězdu typu hnědého trpaslíka, který je dostatečně velký k nastartování některých typů jaderných procesů, avšak není dost velký k jejich udržování.

Exoplaneta s těžko zapamatovatelným názvem DENIS-P J082303.1-491201b alias 2MASS J08230313-4912012b má 28,5× větší hmotnost než Jupiter – což ji řadí mezi nejhmotnější planety v seznamu exoplanet NASA. To je tak vysoká hmotnost, že astronomové diskutují, zda se stále ještě jedná o planetu (jednalo by se o plynného obra typu Jupitera) nebo zda by již měla být ve skutečnosti klasifikována jako hnědý trpaslík. Ironií osudu je, že i její mateřská hvězda patří mezi hnědé trpaslíky.

Nejmenší

Pouze nepatrně větší než náš Měsíc a menší než planeta Merkur je nejmenší doposud objevená exoplaneta Kepler-37b. Její průměr se odhaduje na 4 500 km. Kamenný svět obíhá kolem své mateřské hvězdy blíže než Merkur kolem Slunce. To znamená, že planeta je příliš horká, než aby na jejím povrchu mohla existovat tekutá voda, a tudíž ani život.

Nejstarší

Exoplaneta PSR B1620-26b je se stářím 12,7 miliardy roků nejstarší známou planetou. Plynný obr 2,5× hmotnější než Jupiter má tento primát, jak se zdá, asi jednou pro vždy. Stáří vesmíru bylo určeno na 13,8 miliardy roků, je tedy pouze o jednu miliardu roků starší.

PSR B1620-26b má dvě mateřské hvězdy, které obíhají navzájem kolem sebe – a nespatřená planeta obíhá kolem obou. Jedná se o neutronovou hvězdu a bílého trpaslíka, které jsou pozůstatky vývoje, když hvězda spotřebuje veškeré palivo v jádru a exploduje jako supernova. Nicméně jelikož vznikly tak krátce po zrodu vesmíru, pravděpodobně nemají dostatek těžkých prvků, jako je uhlík a kyslík (které se vytvořily až později) potřebných pro vznik života.

Nejmladší

Planetární soustava V830 Tauri je stará pouhé 2 milióny roků. Mateřská hvězda má stejnou hmotnost jako naše Slunce, avšak při dvojnásobném průměru, což znamená, že se zatím nestihla naplno smrštit do konečné podoby. Obíhající planeta – plynný obr o hmotnosti asi tří čtvrtin hmotnosti planety Jupiter – kromě toho pravděpodobně stále ještě zvětšuje svoji hmotnost nabíráním materiálu z okolí. To znamená, že získává další hmotu v důsledku četných kolizí s menšími planetárními tělesy, jako jsou například asteroidy – na planetě tedy panuje velmi nebezpečné prostředí.

S nejhorším počasím

Protože exoplanety jsou příliš daleko, abychom byli schopni pozorovat charakteristiky počasí, musíme obrátit naše zraky zpět do naší Sluneční soustavy a zde hledat jejich ekvivalenty. Pokud se podíváte na obrovské rotující uragány vyfotografované sondou Juno při průletu nad póly Jupiteru – největší planety ve Sluneční soustavě – je to rozhodně vhodný kandidát. Nicméně stejný nárok na ekvivalent „nebezpečného“ světa má i planeta Venuše. Planeta stejně veliká jako Země je obklopena oblaky z kyseliny sírové.

Atmosféra Venuše se pohybuje kolem planety mnohem rychleji, než se samotné těleso otáčí kolem své osy. Větry zde dosahují rychlosti uragánu, tj. téměř 360 km/h. Cyklony s dvojitým okem se udržují nad každým pólem Venuše. Její atmosféra je téměř 100× hustější než pozemská a je tvořena z 95 % oxidem uhličitým. Důsledkem skleníkového efektu je doslova pekelná povrchová teplota přinejmenším 462 °C, což je více než na Merkuru. Venuše je zcela suchá a nepřátelská pro život.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] phys.org

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí