Astronomové nalezli planetární tělesa v obyvatelné zóně u bílého trpaslíka

Pomocí přístroje ULTRACAM na 3,5m dalekohledu NTT na observatoři Evropské jižní observatoře La Silla v Chile a také vesmírného teleskopu NASA TESS pozorovali astronomové prstenec planetárních trosek obsahující tělesa o velikosti Měsíce v obyvatelné zóně bílého trpaslíka s označením WD 1054-226.

WD 1054-226 je poměrně chladný bílý trpaslík šestnácté magnitudy s vodíkovou atmosférou. Leží ve vzdálenosti přibližně 118 světelných let  a na pozemské obloze se promítá do malého souhvězdí Poháru nalézajícího se na jižní obloze.

Profesor Jay Farihi a jeho kolegové z University College, Londýn, zaznamenali změny jasnosti WD 1054-226 v průběhu 18 nocí trvajícího pozorování vysokorychlostní kamerou ULTRACAM na NTT (New Technology Telescope). Aby byli schopni tyto záznamy lépe interpretovat, zanalyzovali i data z vesmírného dalekohledu TESS (Transiting Exoplanet Survey Satellite). Objevili výrazné poklesy jasnosti odpovídající 65 rovnoměrně rozmístěným oblakům planetárních trosek obíhajících kolem své mateřské stálice každých 25 hodin. Domnívají se, že pravidelnost obíhajících struktur naznačuje, že jsou takto uspořádány díky nedaleké planetě. 

Planeta by se svou velikostí dala přirovnat k terestrickým planetám ve Sluneční soustavě. Její přibližná vzdálenost od WD 1054-226 je zhruba dva a půl milionu kilometrů, tedy asi 1,7 % vzdálenosti Země od Slunce. 

Struktury obíhají v oblasti, která byla – v době, kdy tato hvězda byla ještě rudým obrem – uvnitř její atmosféry, takže se pravděpodobně vytvořily až v poměrně nedávné době. Je to pravděpodobnější, než že by přežily od vzniku hvězdy a její planetární soustavy. Dá se předpokládat, že v době, kdy se tato hvězda nacházela ve fázi obra, byla tato oblast zcela vyklizena. Proto jakákoliv planeta, na které by se mohla nacházet voda, a tudíž i život, se mohla vyvinout docela nedávno. Tato oblast mohla být obyvatelná poslední dvě miliardy let, přičemž ještě další miliardu let by obyvatelná být mohla.

„Je to poprvé, kdy astronomové objevili jakýkoliv typ planetárního tělesa v obyvatelné zóně bílého trpaslíka“, řekl profesor Farihi. „Tělesa o velikosti Měsíce, která jsme pozorovali, jsou nepravidelná a zaprášená jako například komety; nejsou to tedy pevné, sférické objekty. Jejich absolutní pravidelnost je tajemstvím, které v současné chvíli nejsme schopni objasnit. Je úžasné, že tato tělesa jsou uspořádána v rovnoměrně rozložených oblacích díky gravitačnímu vlivu blízké planety, bez něhož by pod vlivem tření a kolizí ztratily svoji precizní pravidelnost.“ pokračuje Farihi. „Známým případem tohoto ͵pastýřstvíʹ je zformování stabilních prstenců kolem Saturnu a Neptunu pomocí gravitace měsíců těchto planet.“

„Možnost, že by se v obyvatelné zóně nacházela nějaká větší planeta, je vzrušující a také nečekaná, proto jsme ji ani nehledali. Je však důležité si uvědomit, že k potvrzení přítomnosti planety je zapotřebí více důkazů. Nemůžeme ji pozorovat přímo, takže její existenci budeme moci potvrdit porovnáním počítačových modelů s dalšími pozorováními hvězdy a kolem ní obíhajících trosek,“ uzavírá.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Sci-news.com