Astronomové objevili chybějící článek při vzniku planet
Autor: NASA/JPL
Podle současných názorů vznikají planety uvnitř disků prachu a plynu obklopujících mladé hvězdy. Avšak astronomové usilují o zkompletování souhrnné teorie jejich vzniku, která by vysvětlila, jak se počáteční zrnka prachu vyvinou do podoby planet. Francouzsko-anglicko-australský tým se domnívá, že našel odpověď v simulacích, ukazujících vznik „prachových pastí“, kde se fragmenty velikosti kamínků shromažďují a spojují dohromady, až vyrostou do podoby stavebních bloků planet. Svoje závěry publikovali v Monthly Notices of the Royal Astronomical Society.
Naše Sluneční soustava a další planetární systémy započaly svoji existenci jako disky plynu a prachových zrníček kolem mladých hvězd. Ne zcela probádané procesy přivedly tato malá zrníčka o velikosti několika milióntin metru (mikrometrů) do útvarů velikých několik centimetrů. Mechanismus, kterým se tato tělíska spojila v kilometrové balvany, tzv. planetesimály představujících planetární jádra, není zatím dobře prozkoumán.
Proces shromažďující kamínky a spojující je dohromady do těles velikosti asteroidů je méně jasný. Ale vzhledem k tomu, že již bylo objeveno téměř 3 600 známých planet mimo Sluneční soustavu, tj. kolem jiných hvězd, musí být celý tento proces všudypřítomný.
Jean-Francois Gonzalez, Centre de Recherche Astrophysique de Lyon, Francie, je hlavním autorem nové práce, který poskytnul následující komentář: „Až doposud jsme se snažili vysvětlit, jak se drobné kamínky mohou spojit dohromady a vytvořit planety, a zatím jsme objevili obrovský počet planet na oběžných drahách kolem hvězd. To nás staví před myšlenku, jak tuto záhadu vyřešit.“
Existují dvě hlavní bariéry, které je potřeba překonat, aby se z kamínků staly planetesimály. Především je nutné zastavit plyn a zrníčka prachu v disku směřující rychle směrem k centrální hvězdě, kde jsou rozbíjeny, unikají a není zde žádný vhodný materiál pro vznik planet. Druhým zpochybněním je, že rostoucí zrníčka mohou být rozbita při vysokorychlostních kolizích, kdy jsou rozdrobena na velký počet drobných úlomků a dochází ke změně procesu spojování.
Autor: Volker Schurbert
Jedinými oblastmi v protoplanetárním disku – v místě zrodu planet – kde tyto problémy srážek mohou být překonány, jsou tzv. prachové pasti. V těchto oblastech vysokého tlaku je driftující pohyb pomalý, což umožňuje slepování zrníček prachu. V důsledku snížené rychlosti se mohou zrníčka prachu také vyhnout fragmentaci při vzájemných srážkách. Až doposud se astronomové domnívali, že prachové pasti mohou existovat ve velmi specifickém prostředí; avšak počítačové simulace naznačují, že jsou velmi běžné.
Efekt známý jako aerodynamická brzda zpětné reakce je obvykle zanedbatelný, stejně tak byl ignorován při výzkumu zvětšování a rozbíjení zrníček prachu. Avšak jeho efekty se stávají důležitými v prostředí bohatém na prach, jako třeba v případě vzniku planet.
Efekt zpětné reakce je dlouhotrvající při pohybu zrníček směrem ke hvězdě, který jim poskytuje čas na zvětšování velikosti. Jakmile je jejich velikost dostatečná, zrníčka se stávají vlastním pánem a plyn nemůže déle ovládat jejich pohyb. Plyn pod vlivem této zpětné reakce bude působit dostatečným tlakem směrem ven a vytvoří oblast vysokého tlaku: prachové pasti. Tyto samovolné pasti následně soustředí zrníčka prachu přicházející z vnějších oblastí disku, vytvoří velmi hustý prstenec z pevných částic a poskytnou tak pomocnou ruku pro vznik planet.
Jean-Francois Gonzalez dodává: „Byli jsme nadšeni z objevu, kdy pomocí správných ingrediencí na správném místě mohou samovolně vznikat prachové pasti v prostředí obrovských rozměrů. To je jednoduché a snadno pochopitelné řešení dlouhodobého problému při vzniku planet.“
Observatoře, jako je například ALMA v Chile, již pozorovaly světlé a tmavé prstence vznikajících planetárních soustav, které jsou podle názoru astronomů právě takovými prachovými pastmi. Jean-Francois Gonzalez se svými spolupracovníky a dalšími výzkumnými skupinami z celého světa nyní plánují rozšíření modelů prachových pastí pro vznik planetesimál.
Zdroje a doporučené odkazy:
[1] phys.org
[2] universetoday.com
[3] www.astro.cz
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí
O autorovi
František Martinek
Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.
