Úvodní strana  >  Články  >  Exoplanety  >  Astronomové objevili planetární systém dvakrát starší než Sluneční soustava

Astronomové objevili planetární systém dvakrát starší než Sluneční soustava

Umělecké ztvárnění planetární soustavy kolem hvězdy TOI-561
Autor: Adam Makarenko/W. M. Keck Observatory

Astronomové použili satelit NASA s názvem TESS (Transiting Exoplanet Survey Satellite) a spektrometr HIRES (High Resolution Echelle Spectrometer) na dalekohledu Keck I na W. M. Keck Observatory a objevili soustavu se třemi tranzitujícími exoplanetami – včetně superzemě obíhající v ultrakrátké periodě – kolem hvězdy s označením TOI-561, jedné z nejstarších hvězd v naší Galaxii – Mléčné dráze.

TOI-561 (TESS Object of Interest-561) je jasná hvězda nacházející se ve vzdálenosti 280,5 světelného roku, její poloha se promítá do souhvězdí Sextantu. Stáří hvězdy je přibližně 10 miliard roků, její hmotnost a velikost dosahuje zhruba 80 % hmotnosti a velikosti Slunce. Hvězda je rovněž známá pod označením TYC 243-1528-1 a patří do vzácné populace hvězd pojmenovaných jako „hvězdy tlustého galaktického disku“ – viz druhý obrázek.

Hvězdy v tomto regionu jsou z chemického hlediska odlišné, obsahují méně těžkých kovů, jako je železo nebo hořčík, které jsou důležité pro formování planet,“ říkají Lauren Weissová, postgraduální vědecká pracovnice University of Hawaii, a její spolupracovníci.

Hvězda TOI-561 hostí kolem sebe přinejmenším tři malé tranzitující planety pojmenované TOI-561b, TOI-561c a TOI-561d. Jedná se o jeden z nejstarších planetárních systémů chudých na kovy doposud objevených v naší Galaxii.

Nejvnitřnější planeta TOI-561b je tzv. superzemě s oběžnou periodou pouhého 0,44 dne. „Za každý den na Zemi planeta oběhne mateřskou hvězdu více než dvakrát,“ říká spoluautor studie Stephen Kane, planetární astrofyzik na University of California, Riverside. „Jedním z důvodů pro krátkou oběžnou dobu je blízkost planety vzhledem ke hvězdě, která také produkuje neuvěřitelné horko.“

Struktura naší Galaxie s vyznačením oblasti „tlustého disku“ Autor: K. Brauer (2018)
Struktura naší Galaxie s vyznačením oblasti „tlustého disku“
Autor: K. Brauer (2018)
Odhadovaná průměrná teplota planety je více než 2 000 K (tj. 1 727 °C) – což je příliš vysoká teplota pro výskyt života, jaký dnes známe na Zemi. TOI-561b má hmotnost 3,2 Zemí a průměr 1,45× větší, než je u Země. Její hustota je 5,5 g/cm3, bezesporu se tedy jedná o kamennou planetu. Její povrch bude alespoň částečně nataven.

Vypočtená hustota exoplanety je tedy stejná jako u naší Země,“ říká Stephen Kane. „To je překvapivé, protože jsme předpokládali, že její hustota bude ještě vyšší. To je v souladu s představou, že planeta je mimořádně stará.“

TOI-561b je nejstarší doposud objevenou kamennou planetou,“ říká Lauren Weissová. „Její existence ukazuje, že se ve vesmíru formovaly kamenné planety prakticky od jeho vzniku před téměř 14 miliardami roků.“

Dvě vnější planety – TOI-561c a TOI-561d – mají hmotnosti 7 a 3 hmotnosti Země, jejich průměry dosahují 2,9 a 2,3 průměru naší planety. Kolem mateřské hvězdy oběhnou v periodách 10,8 a 16,3 dne.

Díky jasnosti mateřské hvězdy je tento planetární systém vhodný pro pozorování kosmickými i pozemními teleskopy,“ říkají astronomové. „U exoplanety TOI-561b se předpokládá, že je dobrým cílem pro pozorování zatmění, zatímco planety TOI-561c a TOI-561d jsou nadějnými cíli pro transmisní spektroskopii.“

Srovnávání vlastností planet v tomto systému chudém na kovy poskytne unikátní test pro scénáře vzniku a vývoje planet.

Objev byl publikován v časopise Astronomical Journal.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] sci-news.com
[2] manoa.hawaii.edu

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Družice TESS, Nejstarší kamenná planeta, Exoplaneta TOI-561b


11. vesmírný týden 2026

11. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 9. 3. do 15. 3. 2026. Měsíc bude v poslední čtvrti. Za soumraku už je dobře vidět Venuše, naopak Saturn je již jen pro nadšence. Merkur, Mars a Neptun nejsou vidět vůbec. Vysoko na večerní obloze jsou slabý Uran a výrazný Jupiter. Aktivita Slunce nízká, ale jsou na něm nějaké skvrny. Večer je na obloze dvojice slabých komet Wierzchos a MAPS, ráno nabízí R3 PanSTARRS a 24P/Schaumasse. Kromě večerního zvířetníkového světla nabízí tmavá březnová noc i možnost vidět téměř všechny objekty Messiérova katalogu, což někteří amatéři podnikají jako celonoční pozorovací maraton. Raketa SLS nakonec použije v budoucnu nový horní stupeň z rakety Vulcan místo vyvíjeného EUS. Falcon 9 vynáší jednu várku Starlinků za druhou, výjimkou bude start s družicí EchoStar XXV. Od ISS odletěla první z nových japonských zásobovacích lodí HTV-X. Před 245 lety objevil William Herschel planetu Uran.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Jupiter, přechod Io a jejího stínu

Titul Česká astrofotografie měsíce za únor 2026 obdržel snímek Karla Sandlera s názvem „Jupiter, přechod měsíce Io a jeho stínu“ Pohlédneme-li v současné době na noční oblohu, pravděpodobně nás zaujme jasný objekt, nacházející se nyní v souhvězdí Blíženců. Nejedná se o žádnou jasnou hvězdu.

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

LDN 1622

LDN 1622 – Boogeyman Nebula Na tejto snímke je zachytená temná hmlovina LDN 1622, známa aj pod prezývkou Boogeyman Nebula. Nachádza sa v oblasti súhvezdia Orión a jej typický tvar vytvára dojem temnej postavy vystupujúcej z červeného vodíkového pozadia. Nejde o objekt, ktorý svieti vlastným svetlom. Tmavé štruktúry tvoria husté oblaky medzihviezdneho prachu, ktoré pohlcujú a tienia svetlo hviezd aj žiariaceho plynu za nimi. Práve kontrast medzi tmavou prachovou hmotou a jemne žiariacou emisnou hmlovinou robí z LDN 1622 jeden z najzaujímavejších objektov tejto časti oblohy. V takýchto oblakoch sa ukrýva materiál, z ktorého v budúcnosti môžu vznikať nové hviezdy. Fotografovanie podobných objektov je náročné najmä preto, že jemné prechody medzi prachom a slabou hmlovinou vyžadujú dostatok kvalitných dát aj citlivé spracovanie. Tento objekt som fotil už koncom roka, no pre neustále inverzné počasie, odhalenú chybu v firmware filtrového kolesa a dokonca aj zlé kalibračné snímky som nebol spokojný s výsledkom. A keďže máme prekvapujúco jasné noci, tak som sa k nemu vrátil a nafotil ho nanovo. A som s týmto výsledkom oveľa viac spokojný Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 115x180sec. R, 106x180sec. G, 106x180sec. B, 171x120sec. L, 90x600sec Halpha, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 27.1. až 7.3.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »