Úvodní strana  >  Články  >  Exoplanety  >  Astronomové odhalili záhadu exoplanet typu super-Země

Astronomové odhalili záhadu exoplanet typu super-Země

Umělecké ztvárnění trojice super-Zemí u hvězdy GJ 9827
Autor: ESO

Kolem hvězdy GJ 9827, která je od Země vzdálena 99 světelných roků ve směru souhvězdí Ryb, obíhá zřejmě nejhmotnější a nejhustější exoplaneta typu super-Země, jaká byla doposud objevena. Vyplývá to z nových výzkumů, které uskutečnil tým astronomů, jehož vedoucím byla Johanna Teske z Carnegie Institution For Science News. Tyto nové informace poskytly důkazy, které astronomům pomohou lépe porozumět formování planet.

Hvězda GJ 9827 hostí ve skutečnosti trojici planet, které byly objeveny pomocí kosmické observatoře NASA s názvem Kepler v rámci prodloužené mise K-2 a všechny tři jsou nepatrně větší než Země. To jsou velikosti, které jsou podle družice Kepler nejvíce zastoupeny v naší Galaxii. Jejich oběžné periody jsou v rozmezí od několika dnů po několik stovek dnů.

Je zajímavé, že žádná planeta této velikosti se nenachází ve Sluneční soustavě. To je pro astronomy nepochopitelné. Týká se to zřejmě podmínek, za kterých planety vznikaly a následně se vyvíjely. Jedním z důležitých klíčů k pochopení vývoje planet je určení jejich složení. Jsou tyto super-Země podobné naší planetě? Nebo mají pevné kamenné jádro obklopené rozsáhlou hustou atmosférou?

Aby vědci porozuměli tomu, z čeho je planeta vytvořena, potřebují změřit její hmotnost a průměr, což jim umožní určit její průměrnou hustotu.

Když astronomové vyhodnotili planety tímto způsobem, zaznamenali určitý trend. Zjistili, že planety s poloměrem větším než 1,7 poloměru Země mají nafouklou atmosféru podobně jako Neptun a planety s poloměrem menším jsou kamennými tělesy, podobně jako naše rodná planeta. Někteří vědci předpokládají, že tento rozdíl je způsoben jevem označovaným jako fotoevaporizace (anglicky photoevaporation), která připravuje planety o jejich vlastní obálku tvořenou těkavými látkami – což jsou především substance jako voda a oxid uhličitý, které mají nízký bod varu – to vede k menšímu průměru planety. Potřebujeme však více informací, abychom tuto teorii prověřili.

Soustava tří super-Zemí u hvězdy GJ 9827 Autor: NASA/JPL-Caltech
Soustava tří super-Zemí u hvězdy GJ 9827
Autor: NASA/JPL-Caltech
To je důvod, proč jsou tři planety u hvězdy GJ 9827 tak neobyčejné – s poloměry 1,64 Země (planeta b), 1,29 Země (planeta c) a 2,08 Země (planeta d), což překlenuje rozdělující linii mezi super-Zemí (kamenná planeta) a sub-Neptunem (poněkud nafouklá planeta).

Naštěstí pracovníci z Carnegie Institution včetně spoluautorů výzkumu, kterými byli Steve Shectman, Sharon Wang, Paul Butler, Jeff Crane a Ian Thompson, sledovali hvězdu GJ 9827 pomocí spektrografu PFS (Planet Finding Spectrograph). Byli tak schopni vymezit hmotnosti všech tří planet v datech, která měli k dispozici, než aby čekali na nová pozorování hvězdy GJ 9827.

Obvykle pokud je tranzitující planeta odhalena, zabere to měsíce, ne-li rok či více, k získání dostatečného množství pozorování, aby bylo možné určit její hmotnost,“ vysvětluje Johanna Teske. „Protože GJ 9827 je jasnou hvězdou, byla zařazena v katalogu mezi hvězdami, které astronomové z Carnegie Institution pozorovali již od roku 2010. To bylo unikátní pro pozorování spektrografem PFS.“

Spektrograf vyvinuli pracovníci z Carnegie Institution a nainstalovali ho na dalekohled Magellan Clay Telescopes na Carnegie’s Las Campanas Observatory.

Pomocí pozorování spektrografem PFS bylo zjištěno, že planeta GJ 9827b je zhruba 8× hmotnější než Země a patří mezi nejhmotnější a nejhustější doposud objevené planety typu super-Země. Hmotnosti planet GJ 9827c a GJ 9827d byly odhadnuty přibližně na 2,5 a 4 hmotnosti Země, ačkoliv nejistota v jejich určení je poměrně vysoká.

Ze získaných informací vyplývá, že planeta GJ 9827d je obklopena rozsáhlou obálkou tvořenou těkavými látkami a zůstává otevřenou otázkou, zda je tomu tak i u planety GJ 9827c. Avšak z lepšího vymezení hmotnosti vyplývá, že planeta GJ 9827b by mohla obsahovat zhruba 50 % železa.

Potřebujeme však další pozorování k pochopení složení této trojice exoplanet,“ říká Sharon Wang. „Avšak zdá se, že některé z nejlepších kandidátů k prověření naší představy o vzniku a vývoji super-Zemí bude muset prozkoumat až nový kosmický dalekohled NASA s názvem James Webb Space Telescope.“

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] scitechdaily.com
[2] sci-news.com

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Super-Země, Soustava GJ 9827, Exoplanety


25. vesmírný týden 2025

25. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 16. 6. do 22. 6. 2025. Měsíc bude v poslední čtvrti. Velmi nízko na večerní obloze je Merkur a výše ve Lvu Mars. Ráno se zlepšuje viditelnost Saturnu a nejjasnějším objektem je Venuše nízko nad obzorem. Aktivita Slunce je na středně vysoké úrovni a vidíme i řadu skvrn. Mohou se objevit oblaka NLC. Solar Orbiter nahlédl poprvé na póly Slunce. Mise Axiom-4 k ISS musela být odložena.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Simeis 147

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2025 obdržel snímek „Simeis 147- Spaghetti nebula“, jehož autorem je astrofotograf Pavel Pech     „Spaghetti nebula“ – co se skrývá za tímto pojmem? Možná se nám vybaví „Spaghetti western“, jenž se stal filmovým pojmem, byť trochu

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Orlia hmlovina M16

Orlia hmlovina (iné názvy: Messier 16, M 16, NGC 6611) je mladá otvorená hviezdokopa v súhvezdí Had. Súvisí s difúznou hmlovinou alebo oblasťou H II známou pod názvom IC 4703. Táto oblasť vzniku hviezd je vzdialená asi 7000 svetelných rokov. Hviezdokopa M16 je veľká otvorená hviezdokopa, ktorá obsahuje asi 55 hviezd medzi 8. až 12. magnitúdou, na jej pozorovanie sa odporúča ďalekohľad s objektívom vyše 6 cm. Leží vo vzdialenosti asi 8 000 svetelných rokov. Obklopuje ju hmlovina s rovnakým označením M16. V slovenčine sa hmlovina M16 nazýva Orlia hmlovina, v češtine Orlí hnízdo. Oba názvy sa vzťahujú na jej tvar. Táto hmlovina, len ťažko rozoznateľná v amatérskom ďalekohľade, však na snímkach z Hubblovho vesmírneho teleskopu odkrýva úchvatný pohľad. Jasná oblasť je v skutočnosti okno do stredu väčšej tmavej obálky prachu. Pri podrobnejšom preskúmaní aspoň 20-centimetrovým ďalekohľadom v nej nájdeme oblasť tmavých hmlovín nazývané podľa svojho tvaru aj „slonie choboty“. V jasnej hmlovine objavíme aj ojedinelé tmavé škvrny – globuly, ktoré sú tvorené tmavým prachom a studeným molekulárnym plynom. Vidíme tu aj niekoľko mladých modrých hviezd, ktorých svetlo a nabité častice vypaľujú a odtláčajú preč zostatkové vlákna a steny plynu a prachu. Zhustené mračná sa považujú za zárodok hviezd alebo celých hviezdnych systémov - otvorených hviezdokôp. Orlia hmlovina sa rozprestiera sa na ploche s priemerom 60 svetelných rokov. Dá sa pozorovať už triédrom. Charakteristické stĺpy medzihviezdnej hmoty sa nazývajú Stĺpy stvorenia. Najvyšší stĺp dosahuje dĺžku jeden svetelný rok, čo je 9 460 000 000 000 km – štvrtina vzdialenosti nášho Slnka od najbližšej hviezdy. Vo vnútri stĺpov sa najhustejšie oblasti vodíka a hélia spolu s prachovými časticami uhlíka a kremíka zhlukujú a zohrievajú, až vytvoria nové hviezdy. Napriek tomu mnohé z nich nie sú vo svetle viditeľné, lebo sú dosiaľ zahalené do prachových mrakov. Tieto hviezdy sa dajú ale pozorovať v infračervenom svetle. Zaoblené konce výbežkov na najvyššom stĺpe nazývame globuly – „hviezdne vajcia“ Stĺpy ožarujú mladé hviezdy, ktoré vznikli z hmloviny pred niekoľko stotisíc rokmi. Ultrafialové žiarenie hviezd zahrieva riedky plyn medzi hustými prachovými globulami vajcovitého tvaru. Nastáva fotónová erózia – vyparovanie a ionizácia plynovo prachovej materskej hmloviny. Objekt je tiež zdrojom rádiových vĺn. Podľa najnovších pozorovaní zo Spitzerovho vesmírneho teleskopu Stĺpy stvorenia už pravdepodobne celých 6000 rokov neexistujú. Deštrukciu pilierov spôsobila supernova, ktorá vybuchla v ich blízkosti. Kvôli konečnej rýchlosti svetla obyvatelia Zeme uvidia deštrukciu stĺpov až približne za 1000 rokov. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 120x120 sec. Lights RGB na jednotlivý kanál , 270x60sec. L, master bias, 400 flats, master darks, master darkflats 12.4.2025 až 6.6.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4 Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 45x60 sec. Lights RGB na jednotlivý kanál , 75x30sec. L, 108x360sec. Ha, master bias, množstvo flats, master darks, master darkflats 12.4.2025 až 6.6.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »