Úvodní strana  >  Články  >  Exoplanety  >  Bludná planeta velikosti Země objevena v naší Galaxii

Bludná planeta velikosti Země objevena v naší Galaxii

Umělecké ztvárnění gravitační mikročočky způsobené toulavou planetou
Autor: Jan Skowron/Astronomical Observatory, University of Warsaw

Astronomové z projektu OGLE (Optical Gravitational Lensing Experiment) objevili volně putující (bludnou) planetu s hmotností mezi Marsem a Zemí prostřednictvím metody nazývané gravitační mikročočkování. Jedná se o techniku, která usnadňuje objev vzdálených objektů na základě využití vlivu hvězd způsobujících náhlé zvýšení jasnosti. Když hvězda přechází velice přesně před jasnou hvězdou v pozadí, gravitace hvězdy v popředí zaostří a zesílí světlo hvězdy v pozadí, čímž se stane jasnější.

Exoplaneta obíhající kolem hvězdy v popředí může způsobit dodatečné krátkodobé zvýšení jasnosti vzdálenější hvězdy. Tato metoda je využívána k objevování nejvzdálenějších exoplanet vzhledem k Zemi a může také posloužit k detekování volně se pohybujících těles planetárních rozměrů mimo gravitační pole hvězd nebo na velmi vzdálených drahách kolem mateřských hvězd.

Jestliže hmotný objekt – hvězda nebo planeta – přechází mezi pozemským pozorovatelem a vzdálenou hvězdou, jeho gravitace může zaostřit a zesílit světlo ze vzdáleného zdroje,“ říká Przemek Mroz, postgraduální vědecký pracovník na Caltech a hlavní autor článku. „Pozorovatel uvidí krátké zjasnění vzdálenější hvězdy.“

Šance na pozorování úkazu mikročočkování jsou velmi zanedbatelné, protože trojice těles – zdrojová hvězda, čočkující hvězda a pozorovatel – musí být velice přesně uspořádána do přímky,“ dodává Przemek Mroz. „Jestliže bychom se zaměřili pouze na pozorování jediné vzdálené hvězdy, pak bychom museli čekat téměř milión roků, abychom zaznamenali efekt gravitační mikročočky.“

Nedávno zaregistrovaný efekt mikročočky, označený OGLE-2016-BLG-1928, trval pouhých 41,5 minuty.

Trvání jevu mikročočky závisí na hmotnosti čočkujícího objektu – menší hmotnost čočky znamená kratší úkaz mikročočkování,“ vysvětlují astronomové. „Většina pozorovaných úkazů, které typicky trvaly několik dnů, jsou způsobeny hvězdami. Jev mikročočky přisuzovaný volně se potulujícím planetám, má časová měřítka stěží několik hodin. Na základě měření doby trvání úkazu mikročočky a tvaru jeho světelné křivky můžeme odhadnout hmotnost čočkujícího objektu.“

OGLE-2016-BLG-1928 je nejkratší dobu trvající úkaz mikročočky, jaký byl doposud zaregistrován. Čočkujícím objektem byla v tomto případě exoplaneta pojmenovaná OGLE-2016-BLG-1928b, což je pravděpodobně těleso o hmotnosti menší, než je hmotnost Země. Jedná se o objekt s nejnižší hmotností, jaká kdy byla zaregistrována při objevu gravitační mikročočky.

Když jsme zaregistrovali tento jev, hned nám bylo jasné, že musí být způsoben mimořádně malým objektem,“ říká Radoslaw Poleski, spoluautor studie a astronom na astronomické observatoři Varšavské univerzity. „A skutečně, modely úkazu naznačují, že čočkující objekt musí mít hmotnost menší než Země, pravděpodobně se jedná o objekt hmotnosti Marsu. Kromě toho čočkující těleso je zřejmě toulavá planeta.“

Objev úkazu OGLE-2016-BLG-1928 ukazuje, že současné průzkumy mikročočkujících úkazů jsou schopny nalézat i časově mimořádně krátké jevy,“ dodávají astronomové. „Ačkoliv hmotnost čočky nemůže být jednoznačně určena, vlastnosti úkazu jsou v souladu s čočkou o hmotnosti sub-Země, nikoliv hvězdného průvodce promítajícího se do vzdálenosti 8 AU (astronomických jednotek) od planety."

Tudíž čočka je jedním z nejlepších kandidátů pro toulavou planetu terestrické hmotnosti doposud detekované. Tato populace nízko-hmotných volně se toulajících planet nebo planet na velmi vzdálených drahách kolem hvězd může být dále prozkoumána při nastávajících experimentech v rámci mikročočkování.“

Projekt OGLE je jedním z největších a nejdéle trvajících průzkumů, který zahájil svoji činnost již před 28 roky. V současné době projekt OGLE využívá dalekohled o průměru 1,3 metru Varšavské univerzity, který je umístěn na observatoři Las Campanas Observatory v Chile. Každou jasnou noc je namířen do centrální oblasti naší Galaxie a sleduje stovky miliónů hvězd, přičemž pátrá po změnách jejich jasnosti.

Tato práce byla publikována v časopise Astrophysical Journal Letters.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] sci-news.com
[2] scitechdaily.com

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Gravitační mikročočky, Exoplaneta OGLE-2016-BLG-1928b


45. vesmírný týden 2025

45. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 3. 10. do 9. 11. 2025. Měsíc bude v úplňku. Saturn je dobře vidět večer, později v noci se přidává Jupiter, ráno končí viditelnost Venuše. Čeká nás poslední týden viditelnosti komety C/2025 A6 (Lemmon) a v neděli začne další okno viditelnosti slabší komety C/2025 R2 (SWAN) na tmavé večerní obloze. Z evropského kosmodromu Kourou v jihoamerické Francouzské Guayáně má startovat raketa Ariane 6 s radarovou družicí Sentinel-1D. V rámci sdílené mise Bandwagon-4 byla vynesena také česká družice CevroSat-1. Na Floridě proběhl statický zážeh velké rakety New Glenn. Před dvaceti lety začala mise sondy Venus Express jež přinesla velmi zajímavé poznatky o atmosféře Venuše.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Když se blýská v dáli

Titul Česká astrofotografie měsíce za září 2025 obdržel snímek „Když se blýská v dáli“, jehož autorem je astrofotograf Lukáš Veselý Měsíc září je již dávno za námi a s ním i další kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce. A tentokrát se porota opravdu „zapotila“. Ze 42 zaslaných snímků vybrat ten

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

SH2-188

SH2-188 – „Kozmická kreveta“ v Kasiopeii Planetárna hmlovina Sharpless 2-188 (Sh2-188) leží v súhvezdí Kasiopeia vo vzdialenosti zhruba 3 000 svetelných rokov. Ide o zvyšok hviezdy podobnej Slnku, ktorá pred ~22 500 rokmi odvrhla svoje vonkajšie obaly a v jej strede zostal horúci biely trpaslík (WD 0127+581). Hmlovina je zapísaná aj pod označeniami LBN 633, Simeis 22 alebo PN G128.0-4.1. Na prvý pohľad vyzerá skôr ako supernovový zvyšok – jasný červený oblúk s dlhým chvostom. Nie je to náhoda: centrálny biely trpaslík sa pohybuje medzihviezdnym plynom rýchlosťou asi 120 km/s. Pred sebou vytláča oblúk rázovej vlny, ktorý na fotografii tvorí jasnú, jemne štruktúrovanú „krevetu/kozmic­kú vlnu“. Za hviezdou sa naopak tiahne veľmi slabý oblak plynu a prachu – materiál odfúknutý dozadu ako vlajka vo vetre. Celá bublina má priemer približne 2 svetelné roky a na oblohe zaberá niekoľko oblúkových minút, pričom najslabšie časti prstenca a chvosta siahajú až do priemeru ~15′. Sh2-188 objavili v roku 1951 Vera Gaze a Grigorij Šajn na Kryme a dlho sa považovala za pozostatok supernovy. Až spektroskopické merania v 80. rokoch ukázali, že ide o planetárnu hmlovinu s typickým bohatstvom prvkov ako vodík, hélium, kyslík, dusík a síra. Neskoršie snímky z Hα prieskumu IPHAS odhalili, že oblúk je v skutočnosti súčasťou takmer uzavretého prstenca s rozsiahlym chvostom – z Sh2-188 sa tak stal učebnicový príklad toho, ako medzihviezdne prostredie dokáže zdeformovať planetárnu hmlovinu a „zjasniť“ jej náveternú stranu. Na mojej fotografii dominuje červené H-alfa žiarenie ionizovaného vodíka, ktoré kreslí tenké vláknité štruktúry rázovej vlny na pozadí hustého poľa hviezd v rovine Mliečnej cesty. Je to veľmi slabý objekt – okrem jasného oblúka sú zvyšky prstenca a chvosta viditeľné len pri dlhých expozíciách a starostlivom spracovaní dát. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBH filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 83x180sec. R, 79x180sec. G, 70x180sec. B, 84x120sec. L, 83x600sec Halpha, master bias, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 8.10. až 1.11.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »