Úvodní strana  >  Články  >  Exoplanety  >  Exoplanety nejpodobnější Zemi

Exoplanety nejpodobnější Zemi

Exoplaneta Kepler-62f Autor: NASA Ames/JPL-Caltech
Exoplaneta Kepler-62f
Autor: NASA Ames/JPL-Caltech
Na základě dat z americké družice Kepler astronomové objevili dvě nové planetární soustavy, jejichž součástí jsou mj. tři tzv. superZemě obíhající kolem mateřských hvězd v oblasti zvané obyvatelná zóna. Tímto termínem astronomové označují oblast v okolí hvězdy, kde se může na povrchu přítomné planety s vysokou pravděpodobností vyskytovat kapalná voda vzhledem k příznivým teplotním podmínkám.

Nové planetární soustavy mají označení Kepler-62 a Kepler-69. Kolem první z dvojice hvězd obíhá 5 planet, z nichž Kepler-62e a Kepler-62f obíhají v obyvatelné zóně. U druhé hvězdy byly objeveny dvě planety, z nichž jedna (Kepler-69c) obíhá rovněž uvnitř obyvatelné zóny.

„Objev těchto kamenných planet v obyvatelných zónách nás posouvá o kousek blíže k nalezení planety podobné naší Zemi,“ říká John Grunsfeld z NASA. „Je pouze otázkou času, než zjistíme, zda v naší Galaxii existuje větší množství planet podobných Zemi či zda je naše Země naopak velkou vzácností.“

Planetární soustava Kepler-62 Autor: NASA Ames/JPL-Caltech
Planetární soustava Kepler-62
Autor: NASA Ames/JPL-Caltech
Hvězda s označením Kepler-62 je poněkud menší a chladnější než Slunce. Je oranžovým trpaslíkem spektrální třídy K2, jehož průměr dosahuje pouze 2/3 průměru Slunce a vyzařuje jenom 1/5 sluneční energie. Hvězda je asi o jednu miliardu let starší než Slunce. Na obloze ji najdeme v souhvězdí Lyry, ve vzdálenosti 1200 světelných roků od Země.

Exoplaneta Kepler-62f je pouze o 40 % větší než Země, čímž se svojí velikostí nejvíce blíží naší Zemi ze všech doposud známých exoplanet, které obíhají uvnitř oblastí označovaných jako obyvatelná zóna. Pravděpodobně se jedná o kamenné těleso s dobou oběhu 267 dnů. Je známa velikost exoplanety, nikoliv její hmotnost a vnitřní stavba.

Další planeta s označením Kepler-62e obíhá kolem mateřské hvězdy na vnitřním okraji obyvatelné zóny. Její velikost dosahuje 1,6 průměru Země a jeden oběh vykoná za 122 dnů. Zatím není jasné, zda se jedná o vodní planetu či zda má pevný suchý povrch.

Kolem hvězdy Kepler-62 obíhají ještě další tři planety, všechny mimo obyvatelnou zónu – blíže k povrchu hvězdy. Planety Kepler-62d a Kepler-62b jsou větší než Země, exoplaneta Kepler-62c má velikost srovnatelnou s Marsem. Kolem svého slunce oběhnou jednou za 5, 12 a 18 dnů. Malá vzdálenost od hvězdy z nich dělá velmi horné planety nevhodné pro život, jak jej známe na Zemi.

Planetární soustava Kepler-69 Autor: NASA Ames/JPL-Caltech
Planetární soustava Kepler-69
Autor: NASA Ames/JPL-Caltech
Hvězda s označením Kepler-69 se velmi podobá Slunci, patří do stejné spektrální třídy G. Její průměr odpovídá 93 % velikosti Slunce a vyzařuje 80 % energie v porovnání se Sluncem. Od Země je vzdálena 2700 světelných roků a promítá se do souhvězdí Labutě.

Exoplaneta označená Kepler-69c je o 70 % větší než Země. Astronomové zatím neznají složení této planety. Skutečnost, že obíhá jednou za 242 kolem hvězdy podobné Slunce, vede k předpokladu, že se může podobat Venuši v naší Sluneční soustavě. Druhá planeta této soustavy – Kepler-69b – je více než 2krát větší než Země a kolem mateřské hvězdy oběhne jednou za 13 dnů.

„Zatím jsme si jisti pouze tím, že známe jedinou hvězdu s planetou obdařenou životem, a tou je Slunce. Objev planet v obyvatelné zóně kolem hvězdy podobné Slunci je důležitým milníkem na cestě k objevu planety podobné Zemi,“ říká Thomas Barclay, vědecký pracovník projektu Kepler a hlavní autor článku publikovaného ve vědeckém časopise Astrophysical Journal.

Zdroj: science.nasa.gov a www.nasa.gov
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Kepler-69, Kepler-62, Exoplanety Kepler


11. vesmírný týden 2026

11. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 9. 3. do 15. 3. 2026. Měsíc bude v poslední čtvrti. Za soumraku už je dobře vidět Venuše, naopak Saturn je již jen pro nadšence. Merkur, Mars a Neptun nejsou vidět vůbec. Vysoko na večerní obloze jsou slabý Uran a výrazný Jupiter. Aktivita Slunce nízká, ale jsou na něm nějaké skvrny. Večer je na obloze dvojice slabých komet Wierzchos a MAPS, ráno nabízí R3 PanSTARRS a 24P/Schaumasse. Kromě večerního zvířetníkového světla nabízí tmavá březnová noc i možnost vidět téměř všechny objekty Messiérova katalogu, což někteří amatéři podnikají jako celonoční pozorovací maraton. Raketa SLS nakonec použije v budoucnu nový horní stupeň z rakety Vulcan místo vyvíjeného EUS. Falcon 9 vynáší jednu várku Starlinků za druhou, výjimkou bude start s družicí EchoStar XXV. Od ISS odletěla první z nových japonských zásobovacích lodí HTV-X. Před 245 lety objevil William Herschel planetu Uran.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Jupiter, přechod Io a jejího stínu

Titul Česká astrofotografie měsíce za únor 2026 obdržel snímek Karla Sandlera s názvem „Jupiter, přechod měsíce Io a jeho stínu“ Pohlédneme-li v současné době na noční oblohu, pravděpodobně nás zaujme jasný objekt, nacházející se nyní v souhvězdí Blíženců. Nejedná se o žádnou jasnou hvězdu.

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

LDN 1622

LDN 1622 – Boogeyman Nebula Na tejto snímke je zachytená temná hmlovina LDN 1622, známa aj pod prezývkou Boogeyman Nebula. Nachádza sa v oblasti súhvezdia Orión a jej typický tvar vytvára dojem temnej postavy vystupujúcej z červeného vodíkového pozadia. Nejde o objekt, ktorý svieti vlastným svetlom. Tmavé štruktúry tvoria husté oblaky medzihviezdneho prachu, ktoré pohlcujú a tienia svetlo hviezd aj žiariaceho plynu za nimi. Práve kontrast medzi tmavou prachovou hmotou a jemne žiariacou emisnou hmlovinou robí z LDN 1622 jeden z najzaujímavejších objektov tejto časti oblohy. V takýchto oblakoch sa ukrýva materiál, z ktorého v budúcnosti môžu vznikať nové hviezdy. Fotografovanie podobných objektov je náročné najmä preto, že jemné prechody medzi prachom a slabou hmlovinou vyžadujú dostatok kvalitných dát aj citlivé spracovanie. Tento objekt som fotil už koncom roka, no pre neustále inverzné počasie, odhalenú chybu v firmware filtrového kolesa a dokonca aj zlé kalibračné snímky som nebol spokojný s výsledkom. A keďže máme prekvapujúco jasné noci, tak som sa k nemu vrátil a nafotil ho nanovo. A som s týmto výsledkom oveľa viac spokojný Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 115x180sec. R, 106x180sec. G, 106x180sec. B, 171x120sec. L, 90x600sec Halpha, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 27.1. až 7.3.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »