Úvodní strana  >  Články  >  Exoplanety  >  Planetární soustava s exoplanetou menší než Merkur

Planetární soustava s exoplanetou menší než Merkur

Nejmenší doposud objevená exoplaneta Kepler-37b Autor: NASA/Ames/JPL-Caltech
Nejmenší doposud objevená exoplaneta Kepler-37b
Autor: NASA/Ames/JPL-Caltech
Astronomové objevili novou planetární soustavu, která obsahuje hvězdu podobnou Slunci, a také nejmenší exoplanetu, jaká byla doposud zaznamenána. Objev byl uskutečněn na základě pozorování uskutečněných astronomickou družicí NASA s názvem Kepler.

Nově objevené planety obíhají kolem hvězdy pojmenované Kepler-37, která se nachází v souhvězdí Lyry a od Země ji dělí vzdálenost 210 světelných roků. Nejmenší planeta s označením Kepler-37b je jen nepatrně větší než náš Měsíc; její velikost odpovídá zhruba jedné třetině průměru Země. Je tedy menší než planeta Merkur.

Exoplaneta velikosti našeho Měsíce a další dvě planety byly objeveny při vyhodnocování dat z družice Kepler, jejímž hlavním cílem je pátrat po planetách velikosti Země, které obíhají kolem mateřských hvězd ve vzdálenostech označovaných jako obyvatelná zóna. Jedná se o oblast v okolí hvězdy, kde na povrchu přítomných planet panují podmínky vhodné pro existenci kapalné vody. Zatímco hvězda Kepler-37 je podobná Slunci, nová planetární soustava je naprosto odlišná od Sluneční soustavy, ve které žijeme.

Astronomové se domnívají, že planeta Kepler-37b nemá žádnou atmosféru, a tudíž na ní nemůže existovat život v podobě, jaký známe na Zemi. Maličká planeta je skoro určitě kamenným tělesem. Planeta Kepler-37c je poněkud menší než Venuše – její průměr odpovídá asi třem čtvrtinám průměru Země. Exoplaneta Kepler-37d obíhá nejdále ze všech doposud známých planet a je asi dvakrát větší než naše Země.

První exoplanety objevené u jiných hvězd než Slunce patřily do skupiny plynných obrů. Jak se zdokonalovala technika a pozorovací metody, byly objevovány stále menší a menší planety. Družice Kepler dokonce často pozoruje planety velikosti Země.

„Družice Kepler může pozorovat i malé planety kroužící kolem jasných hvězd,“ říká Jack Lissauer, planetolog NASA, Ames Research Center, Moffett Field, Kalifornie. „Fakt, že jsme objevili tak malou planetu Kepler-37b napovídá, že malé planety jsou běžné a můžeme očekávat jejich větší počet, když budeme pokračovat ve shromažďování a analýze dalších informací.“

Porovnání velikosti exoplanet obíhajících kolem hvězdy Kepler-37 Autor: NASA/Ames/JPL-Caltech
Porovnání velikosti exoplanet obíhajících kolem hvězdy Kepler-37
Autor: NASA/Ames/JPL-Caltech
Hvězda Kepler-37 patří mezi hvězdy stejné kategorie jako naše Slunce, ačkoliv je poněkud chladnější a menší. Všechny tři planety obíhají kolem své hvězdy v menší vzdálenosti než Merkur kolem Slunce. Z toho vyplývá, že se jedná o velmi horké a nehostinné planety. Exoplaneta Kepler-37b oběhne jednou dokola za 13 dnů ve vzdálenosti menší než jedna třetina vzdálenosti Merkuru od Slunce. Odhadovaná povrchová teplota této žhavé planety je více než 430 °C, což je teplota, při které taje zinek. Planety Kepler-37c a Kepler-37d oběhnou dokola za 21 dnů, respektive za 40 dnů.

Vědecký tým použil data z Keplerova kosmického dalekohledu, který nepřetržitě sleduje a průběžně měří a zaznamenává jasnosti více než 150 000 hvězd, a to každých 30 minut. Když nastane tranzit kandidáta na exoplanetu, tj. když toto těleso přechází před kotoučkem hvězdy při pohledu z družice, část světla hvězdy zacloní. Tím krátkodobě sníží jasnost hvězdy. Na základě průběhu tohoto úkazu lze odhalit obíhající těleso a určit jeho velikost.

Musíme znát velikost hvězdy, abychom mohli s vysokou přesností určit rozměr planety. Za účelem zjištění dalších vlastností hvězdy Kepler-37 astronomové zkoumali zvukové vlny generované prouděním žhavých plynů pod povrchem hvězdy. Tímto způsobem bylo možné studovat vnitřní strukturu hvězdy Kepler-37 podobným způsobem, jakým geologové využívají seismické vlny pro studium vnitřní stavby Země. Tato metoda je označována jako astroseismologie (případně u Slunce termínem helioseismologie).

Zvukové vlny se šíří nitrem hvězdy a na její povrch přinášejí informaci o její struktuře. Tyto vlny způsobují oscilace, které družice Kepler registruje jako rychlé blikání (rychlé změny jasnosti hvězdy). Podobně jako zvony na kostelní věži i malé hvězdy znějí vysokými tóny, zatímco velké hvězdy vydávají tóny hluboké. Stěží rozeznatelné vysokofrekvenční oscilace jasnosti malých hvězd se dají jen velmi obtížně měřit. To je důvod, proč většina objektů dříve podrobených studiu na základě hvězdné seismologie, jsou mnohem větší než Slunce.

S velmi přesnými přístroji na palubě astronomické družice Kepler výzkumníci dosáhli nový milník. Hvězda Kepler-37, jejíž průměr dosahuje tří čtvrtin velikosti Slunce, je nyní nejmenším „zvonem“ ve vesmírné kostelní věži. Průměr této hvězdy je nyní znám s odchylkou pouhých 3 %, což se promítlo i do mimořádně přesného určení velikostí planet.

Zdroj: science.nasa.gov
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Exoplanety Kepler, Kepler-37


25. vesmírný týden 2025

25. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 16. 6. do 22. 6. 2025. Měsíc bude v poslední čtvrti. Velmi nízko na večerní obloze je Merkur a výše ve Lvu Mars. Ráno se zlepšuje viditelnost Saturnu a nejjasnějším objektem je Venuše nízko nad obzorem. Aktivita Slunce je na středně vysoké úrovni a vidíme i řadu skvrn. Mohou se objevit oblaka NLC. Solar Orbiter nahlédl poprvé na póly Slunce. Mise Axiom-4 k ISS musela být odložena.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Simeis 147

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2025 obdržel snímek „Simeis 147- Spaghetti nebula“, jehož autorem je astrofotograf Pavel Pech     „Spaghetti nebula“ – co se skrývá za tímto pojmem? Možná se nám vybaví „Spaghetti western“, jenž se stal filmovým pojmem, byť trochu

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Orlia hmlovina M16

Orlia hmlovina (iné názvy: Messier 16, M 16, NGC 6611) je mladá otvorená hviezdokopa v súhvezdí Had. Súvisí s difúznou hmlovinou alebo oblasťou H II známou pod názvom IC 4703. Táto oblasť vzniku hviezd je vzdialená asi 7000 svetelných rokov. Hviezdokopa M16 je veľká otvorená hviezdokopa, ktorá obsahuje asi 55 hviezd medzi 8. až 12. magnitúdou, na jej pozorovanie sa odporúča ďalekohľad s objektívom vyše 6 cm. Leží vo vzdialenosti asi 8 000 svetelných rokov. Obklopuje ju hmlovina s rovnakým označením M16. V slovenčine sa hmlovina M16 nazýva Orlia hmlovina, v češtine Orlí hnízdo. Oba názvy sa vzťahujú na jej tvar. Táto hmlovina, len ťažko rozoznateľná v amatérskom ďalekohľade, však na snímkach z Hubblovho vesmírneho teleskopu odkrýva úchvatný pohľad. Jasná oblasť je v skutočnosti okno do stredu väčšej tmavej obálky prachu. Pri podrobnejšom preskúmaní aspoň 20-centimetrovým ďalekohľadom v nej nájdeme oblasť tmavých hmlovín nazývané podľa svojho tvaru aj „slonie choboty“. V jasnej hmlovine objavíme aj ojedinelé tmavé škvrny – globuly, ktoré sú tvorené tmavým prachom a studeným molekulárnym plynom. Vidíme tu aj niekoľko mladých modrých hviezd, ktorých svetlo a nabité častice vypaľujú a odtláčajú preč zostatkové vlákna a steny plynu a prachu. Zhustené mračná sa považujú za zárodok hviezd alebo celých hviezdnych systémov - otvorených hviezdokôp. Orlia hmlovina sa rozprestiera sa na ploche s priemerom 60 svetelných rokov. Dá sa pozorovať už triédrom. Charakteristické stĺpy medzihviezdnej hmoty sa nazývajú Stĺpy stvorenia. Najvyšší stĺp dosahuje dĺžku jeden svetelný rok, čo je 9 460 000 000 000 km – štvrtina vzdialenosti nášho Slnka od najbližšej hviezdy. Vo vnútri stĺpov sa najhustejšie oblasti vodíka a hélia spolu s prachovými časticami uhlíka a kremíka zhlukujú a zohrievajú, až vytvoria nové hviezdy. Napriek tomu mnohé z nich nie sú vo svetle viditeľné, lebo sú dosiaľ zahalené do prachových mrakov. Tieto hviezdy sa dajú ale pozorovať v infračervenom svetle. Zaoblené konce výbežkov na najvyššom stĺpe nazývame globuly – „hviezdne vajcia“ Stĺpy ožarujú mladé hviezdy, ktoré vznikli z hmloviny pred niekoľko stotisíc rokmi. Ultrafialové žiarenie hviezd zahrieva riedky plyn medzi hustými prachovými globulami vajcovitého tvaru. Nastáva fotónová erózia – vyparovanie a ionizácia plynovo prachovej materskej hmloviny. Objekt je tiež zdrojom rádiových vĺn. Podľa najnovších pozorovaní zo Spitzerovho vesmírneho teleskopu Stĺpy stvorenia už pravdepodobne celých 6000 rokov neexistujú. Deštrukciu pilierov spôsobila supernova, ktorá vybuchla v ich blízkosti. Kvôli konečnej rýchlosti svetla obyvatelia Zeme uvidia deštrukciu stĺpov až približne za 1000 rokov. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 120x120 sec. Lights RGB na jednotlivý kanál , 270x60sec. L, master bias, 400 flats, master darks, master darkflats 12.4.2025 až 6.6.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4 Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 45x60 sec. Lights RGB na jednotlivý kanál , 75x30sec. L, 108x360sec. Ha, master bias, množstvo flats, master darks, master darkflats 12.4.2025 až 6.6.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »