Úvodní strana  >  Články  >  Exoplanety  >  I pulsary mohou mít obyvatelné planety

I pulsary mohou mít obyvatelné planety

Umělecké ztvárnění obyvatelné planety u pulsaru
Autor: Amanda Smith, University of Cambridge

Teoreticky je možné, aby obyvatelné planety obíhaly i kolem pulsarů – rychle rotujících neutronových hvězd, které emitují krátké pulsy záření. Podle nových výzkumů však takové planety musí mít dostatečnou hmotnost a rozsáhlou hustou atmosféru, která přemění smrtící rentgenové paprsky a částice o vysokých energiích vyzařované pulsarem na teplo. Tyto závěry astronomů z University of Cambridge a Leiden University byly publikovány v časopise Astronomy & Astrophysics.

Pulsary jsou známy jako objekty s mimořádně extrémními podmínkami. Každý z nich představuje rychle rotující neutronovou hvězdu – smrštěné jádro velmi hmotné hvězdy, která na konci svého života explodovala jako supernova. Vzhledem k malému průměru pulsarů 10 až 30 km mají enormní magnetická pole, nabalují na sebe materiál z okolí a pravidelně na nich dochází k velkým vzplanutím rentgenového záření a částic o vysokých energiích.

Překvapivě navzdory tomuto nepřátelskému prostředí, jak již víme, mohou kolem neutronových hvězd obíhat planety. První exoplanety byly objeveny u pulsaru PSR B1257+12 – avšak nevíme, zda tyto planety obíhaly již kolem původní masivní hvězdy a její explozi v podobě supernovy přežily nebo se vytvořily až mnohem později. To zatím zůstává nezodpovězenou otázkou. Takové planety by však dostávaly málo viditelného světla, ale průběžně by byly bombardovány množstvím nebezpečného záření a hvězdného větru. Naskýtá se otázka: může na takových planetách existovat život?

Nejprve astronomové zkusili vypočítat obyvatelné zóny v okolí neutronových hvězd – rozložení drah kolem hvězd, kde se na povrchu planet může vyskytovat voda v kapalném stavu. Jejich výpočty ukázaly, že obyvatelná zóna kolem neutronové hvězdy může být tak velká, jako vzdálenost mezi Zemí a Sluncem. Důležitým předpokladem je, že planeta musí být typu super-Země s hmotností dvakrát až desetkrát větší než u naší planety. Menší planety ztratí svoji atmosféru v průběhu několika tisíc roků v důsledku náporu hvězdného větru z pulsaru. Aby planeta toto bombardování přečkala, musí být její atmosféra alespoň miliónkrát hustější než zemské ovzduší – podmínky na povrchu takové planety u pulsaru by spíše připomínaly prostředí na dně hlubokého zemského moře.

Předpokládaný prachový disk v okolí neutronové hvězdy Autor: NASA
Předpokládaný prachový disk v okolí neutronové hvězdy
Autor: NASA
Astronomové studovali pulsar PSR B1257+12, který je od Země vzdálen zhruba 2 300 světelných roků a testovali jej jako zkušební vzorek pomocí rentgenové kosmické observatoře Chandra X-ray Observatory. Ze tří planet obíhajících kolem pulsaru dvě patří mezi super-Země s hmotnostmi 4× až 5× většími než u Země a obíhají dostatečně blízko pulsaru, aby je mohl zahřívat. Podle Alessandro Patruna z Leiden University, spoluautora studie: „Teplota na planetách může být vyhovující pro výskyt kapalné vody na jejich povrchu. Avšak stále ještě nevíme, zda tyto dvě super-Země mají ty správné, tj. extrémně husté atmosféry.“

Do budoucna by chtěli Alessandro Patruno a spoluautor studie Mihkel Kama z Cambridge's Institute of Astronomy pozorovat pulsar mnohem detailněji a porovnat jej s jinými pulsary. Radioteleskop ALMA (Atacama Large Millimeter/sub-millimeter Array), na jehož provozu spolupracuje Evropská jižní observatoř ESO, bude schopen ukázat, zda kolem neutronových hvězd existují prachové disky, které by byly předzvěstí budoucích planet. V naší Galaxii se nachází zhruba jedna miliarda neutronových hvězd, mezi nimi je asi 200 000 pulsarů. Doposud byly studovány 3 000 pulsarů a bylo u nich objeveno pouhých 5 planet!

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] cam.ac.uk
[2] outerplaces.com
[3] astronomie.nl/

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Chandra X-ray Observatory, Pulsar PSR B1257+12, Exoplaneta


19. vesmírný týden 2026

19. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 4. 5. do 10. 5. 2026. Měsíc bude v poslední čtvrti. Večer je nízko nad západem jasná Venuše a o něco výše je Jupiter. Aktivita Slunce je poměrně nízká. Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) je nyní vidět z jižní polokoule. Startoval Falcon Heavy po více než roční odmlce. Družice Amazon Leo startovaly na Falconu 9 i Ariane 46. Před 65 lety se do kosmu podíval první Američan Alan Shepard.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

LDN 1613

LDN 1613 – Kužeľová hmlovina v oblasti NGC 2264 LDN 1613, známa aj ako Kužeľová hmlovina, je tmavá absorpčná hmlovina v súhvezdí Jednorožec. Tvorí ju hustý oblak prachu a chladného molekulárneho plynu, ktorý sa premieta pred jasnejšiu emisnú hmlovinu v pozadí. Preto sa na snímkach javí ako tmavý kužeľ vystupujúci z červeno žiariaceho vodíka. Táto oblasť je súčasťou rozsiahleho komplexu NGC 2264, ktorý zahŕňa aj hviezdokopu Vianočný stromček, hmlovinu Líščia kožušina a mladé oblasti tvorby hviezd. Samotnú Kužeľovú hmlovinu objavil William Herschel 26. decembra 1785 a označil ju ako H V.27. Označenie LDN 1613 pochádza až z katalógu tmavých hmlovín Beverly T. Lyndsovej z roku 1962, zostaveného z fotografických platní Palomarského prehliadkového atlasu. Hmlovina sa nachádza približne 2 500 až 2 700 svetelných rokov od Zeme. Samotný tmavý stĺp má dĺžku približne 7 svetelných rokov, pričom širší komplex NGC 2264 zaberá na oblohe výrazne väčšiu oblasť. Zaujímavé je, že tvar kužeľa nie je náhodný. Vzniká pôsobením intenzívneho žiarenia a hviezdneho vetra mladých horúcich hviezd, ktoré postupne odfukujú a erodujú okolitý plyn. Hustejšie časti oblaku odolávajú dlhšie a vytvárajú tmavé stĺpy podobné známym Pilierom stvorenia v Orlej hmlovine. Vo vnútri takýchto oblastí sa môžu rodiť nové hviezdy a neskôr aj planetárne systémy. Na fotografii pekne vyniká kontrast medzi červeným svetlom ionizovaného vodíka, tmavými prachovými štruktúrami a modrastými reflexnými oblasťami, kde prach odráža svetlo mladých hviezd. Výsledkom je výrazná ukážka toho, ako mladé hviezdy nielen vznikajú z hmlovín, ale zároveň ich svojím žiarením postupne pretvárajú. Začal som fotiť objekt zimnej oblohy v pokročilom jarnom období, lebo som chcel otestovať SLOAN i" filter na vhodnom objekte. Hoci už podmienky neboli ideálne, ale aj tak som nazbieral aspoň trocha dát a toto z nich vyliezlo. LRGB+Ha+NIR verzia Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Baader SLOAN i´, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 33x180sec. R, 33x180sec. G, 33x180sec. B, 75x120sec. L, 56x600sec Halpha, 52x120sec SLOAN i´, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 16.3. až 25.4.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »