Úvodní strana  >  Články  >  Exoplanety  >  Planetární soustava s exoplanetou menší než Merkur

Planetární soustava s exoplanetou menší než Merkur

Nejmenší doposud objevená exoplaneta Kepler-37b Autor: NASA/Ames/JPL-Caltech
Nejmenší doposud objevená exoplaneta Kepler-37b
Autor: NASA/Ames/JPL-Caltech
Astronomové objevili novou planetární soustavu, která obsahuje hvězdu podobnou Slunci, a také nejmenší exoplanetu, jaká byla doposud zaznamenána. Objev byl uskutečněn na základě pozorování uskutečněných astronomickou družicí NASA s názvem Kepler.

Nově objevené planety obíhají kolem hvězdy pojmenované Kepler-37, která se nachází v souhvězdí Lyry a od Země ji dělí vzdálenost 210 světelných roků. Nejmenší planeta s označením Kepler-37b je jen nepatrně větší než náš Měsíc; její velikost odpovídá zhruba jedné třetině průměru Země. Je tedy menší než planeta Merkur.

Exoplaneta velikosti našeho Měsíce a další dvě planety byly objeveny při vyhodnocování dat z družice Kepler, jejímž hlavním cílem je pátrat po planetách velikosti Země, které obíhají kolem mateřských hvězd ve vzdálenostech označovaných jako obyvatelná zóna. Jedná se o oblast v okolí hvězdy, kde na povrchu přítomných planet panují podmínky vhodné pro existenci kapalné vody. Zatímco hvězda Kepler-37 je podobná Slunci, nová planetární soustava je naprosto odlišná od Sluneční soustavy, ve které žijeme.

Astronomové se domnívají, že planeta Kepler-37b nemá žádnou atmosféru, a tudíž na ní nemůže existovat život v podobě, jaký známe na Zemi. Maličká planeta je skoro určitě kamenným tělesem. Planeta Kepler-37c je poněkud menší než Venuše – její průměr odpovídá asi třem čtvrtinám průměru Země. Exoplaneta Kepler-37d obíhá nejdále ze všech doposud známých planet a je asi dvakrát větší než naše Země.

První exoplanety objevené u jiných hvězd než Slunce patřily do skupiny plynných obrů. Jak se zdokonalovala technika a pozorovací metody, byly objevovány stále menší a menší planety. Družice Kepler dokonce často pozoruje planety velikosti Země.

„Družice Kepler může pozorovat i malé planety kroužící kolem jasných hvězd,“ říká Jack Lissauer, planetolog NASA, Ames Research Center, Moffett Field, Kalifornie. „Fakt, že jsme objevili tak malou planetu Kepler-37b napovídá, že malé planety jsou běžné a můžeme očekávat jejich větší počet, když budeme pokračovat ve shromažďování a analýze dalších informací.“

Porovnání velikosti exoplanet obíhajících kolem hvězdy Kepler-37 Autor: NASA/Ames/JPL-Caltech
Porovnání velikosti exoplanet obíhajících kolem hvězdy Kepler-37
Autor: NASA/Ames/JPL-Caltech
Hvězda Kepler-37 patří mezi hvězdy stejné kategorie jako naše Slunce, ačkoliv je poněkud chladnější a menší. Všechny tři planety obíhají kolem své hvězdy v menší vzdálenosti než Merkur kolem Slunce. Z toho vyplývá, že se jedná o velmi horké a nehostinné planety. Exoplaneta Kepler-37b oběhne jednou dokola za 13 dnů ve vzdálenosti menší než jedna třetina vzdálenosti Merkuru od Slunce. Odhadovaná povrchová teplota této žhavé planety je více než 430 °C, což je teplota, při které taje zinek. Planety Kepler-37c a Kepler-37d oběhnou dokola za 21 dnů, respektive za 40 dnů.

Vědecký tým použil data z Keplerova kosmického dalekohledu, který nepřetržitě sleduje a průběžně měří a zaznamenává jasnosti více než 150 000 hvězd, a to každých 30 minut. Když nastane tranzit kandidáta na exoplanetu, tj. když toto těleso přechází před kotoučkem hvězdy při pohledu z družice, část světla hvězdy zacloní. Tím krátkodobě sníží jasnost hvězdy. Na základě průběhu tohoto úkazu lze odhalit obíhající těleso a určit jeho velikost.

Musíme znát velikost hvězdy, abychom mohli s vysokou přesností určit rozměr planety. Za účelem zjištění dalších vlastností hvězdy Kepler-37 astronomové zkoumali zvukové vlny generované prouděním žhavých plynů pod povrchem hvězdy. Tímto způsobem bylo možné studovat vnitřní strukturu hvězdy Kepler-37 podobným způsobem, jakým geologové využívají seismické vlny pro studium vnitřní stavby Země. Tato metoda je označována jako astroseismologie (případně u Slunce termínem helioseismologie).

Zvukové vlny se šíří nitrem hvězdy a na její povrch přinášejí informaci o její struktuře. Tyto vlny způsobují oscilace, které družice Kepler registruje jako rychlé blikání (rychlé změny jasnosti hvězdy). Podobně jako zvony na kostelní věži i malé hvězdy znějí vysokými tóny, zatímco velké hvězdy vydávají tóny hluboké. Stěží rozeznatelné vysokofrekvenční oscilace jasnosti malých hvězd se dají jen velmi obtížně měřit. To je důvod, proč většina objektů dříve podrobených studiu na základě hvězdné seismologie, jsou mnohem větší než Slunce.

S velmi přesnými přístroji na palubě astronomické družice Kepler výzkumníci dosáhli nový milník. Hvězda Kepler-37, jejíž průměr dosahuje tří čtvrtin velikosti Slunce, je nyní nejmenším „zvonem“ ve vesmírné kostelní věži. Průměr této hvězdy je nyní znám s odchylkou pouhých 3 %, což se promítlo i do mimořádně přesného určení velikostí planet.

Zdroj: science.nasa.gov
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Exoplanety Kepler, Kepler-37


19. vesmírný týden 2026

19. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 4. 5. do 10. 5. 2026. Měsíc bude v poslední čtvrti. Večer je nízko nad západem jasná Venuše a o něco výše je Jupiter. Aktivita Slunce je poměrně nízká. Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) je nyní vidět z jižní polokoule. Startoval Falcon Heavy po více než roční odmlce. Družice Amazon Leo startovaly na Falconu 9 i Ariane 46. Před 65 lety se do kosmu podíval první Američan Alan Shepard.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

LDN 1613

LDN 1613 – Kužeľová hmlovina v oblasti NGC 2264 LDN 1613, známa aj ako Kužeľová hmlovina, je tmavá absorpčná hmlovina v súhvezdí Jednorožec. Tvorí ju hustý oblak prachu a chladného molekulárneho plynu, ktorý sa premieta pred jasnejšiu emisnú hmlovinu v pozadí. Preto sa na snímkach javí ako tmavý kužeľ vystupujúci z červeno žiariaceho vodíka. Táto oblasť je súčasťou rozsiahleho komplexu NGC 2264, ktorý zahŕňa aj hviezdokopu Vianočný stromček, hmlovinu Líščia kožušina a mladé oblasti tvorby hviezd. Samotnú Kužeľovú hmlovinu objavil William Herschel 26. decembra 1785 a označil ju ako H V.27. Označenie LDN 1613 pochádza až z katalógu tmavých hmlovín Beverly T. Lyndsovej z roku 1962, zostaveného z fotografických platní Palomarského prehliadkového atlasu. Hmlovina sa nachádza približne 2 500 až 2 700 svetelných rokov od Zeme. Samotný tmavý stĺp má dĺžku približne 7 svetelných rokov, pričom širší komplex NGC 2264 zaberá na oblohe výrazne väčšiu oblasť. Zaujímavé je, že tvar kužeľa nie je náhodný. Vzniká pôsobením intenzívneho žiarenia a hviezdneho vetra mladých horúcich hviezd, ktoré postupne odfukujú a erodujú okolitý plyn. Hustejšie časti oblaku odolávajú dlhšie a vytvárajú tmavé stĺpy podobné známym Pilierom stvorenia v Orlej hmlovine. Vo vnútri takýchto oblastí sa môžu rodiť nové hviezdy a neskôr aj planetárne systémy. Na fotografii pekne vyniká kontrast medzi červeným svetlom ionizovaného vodíka, tmavými prachovými štruktúrami a modrastými reflexnými oblasťami, kde prach odráža svetlo mladých hviezd. Výsledkom je výrazná ukážka toho, ako mladé hviezdy nielen vznikajú z hmlovín, ale zároveň ich svojím žiarením postupne pretvárajú. Začal som fotiť objekt zimnej oblohy v pokročilom jarnom období, lebo som chcel otestovať SLOAN i" filter na vhodnom objekte. Hoci už podmienky neboli ideálne, ale aj tak som nazbieral aspoň trocha dát a toto z nich vyliezlo. LRGB+Ha+NIR verzia Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Baader SLOAN i´, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 33x180sec. R, 33x180sec. G, 33x180sec. B, 75x120sec. L, 56x600sec Halpha, 52x120sec SLOAN i´, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 16.3. až 25.4.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »