Úvodní strana  >  Články  >  Exoplanety  >  Pozorován tranzit exoplanety ve hvězdokupě

Pozorován tranzit exoplanety ve hvězdokupě

Tranzit exoplanet v otevřené hvězdokupě NGC 6811  Autor: Michael Bachofner
Tranzit exoplanet v otevřené hvězdokupě NGC 6811
Autor: Michael Bachofner
Všechny hvězdy začínají svůj život ve skupinách. Většina z nich – včetně našeho Slunce – se zrodila v malých klidných seskupeních, která se poměrně rychle rozpadla. Jiné se vytvořily v obrovských a hustých houfech, které zůstávají pohromadě miliardy roků v podobě kulových hvězdokup. Uvnitř takovýchto bohatých a hustých hvězdokup se hvězdy navzájem ovlivňují s tisíci sousedními jedinci, přičemž intenzivní záření a silný hvězdný vítr prostupuje mezihvězdný prostor, který z okolí hvězd odstraňuje materiál pro vznik planet.

Takovéto prostředí vypadá jako nepravděpodobné místo pro hledání cizích světů (tj. planet). Přesto ve vzdálenosti 3 000 světelných roků od Země, v otevřené hvězdokupě NGC 6811 v souhvězdí Labutě astronomové objevili dvě planety menší než Neptun obíhající kolem hvězd podobných Slunci. Objev publikovaný v časopise Nature ukazuje, že planety mohou vzniknout dokonce i v hustých hvězdokupách přeplněných hvězdami.

„Staré hvězdokupy představují hvězdné prostředí mnohem odlišnější, než v jakém se zrodilo Slunce a další hvězdy, u kterých byly objeveny planety,“ říká Soren Meibom (Harvard-Smithsonian Center for Astrophysics, CfA), hlavní autor článku. „Předpokládáme, že v takovémto stresujícím prostředí uvnitř husté hvězdokupy nemohly planety snadno vzniknout a dlouhodobě přežívat. Vzhledem k dlouhému časovému období bychom je neměli objevit.“

Dvě nové cizí planety byly nalezeny v datech z astronomické družice Kepler (NASA). Kepler má za úkol pátrat po exoplanetách, které tranzitují, tj. přecházejí před kotoučky mateřských hvězd. Během tranzitu poklesne jasnost hvězdy v závislosti na velikosti obíhající planety, což astronomům umožní vypočítat její velikost. Exoplanety Kepler-66b a Kepler-67b jsou menší než 3 průměry Země, což odpovídá zhruba třem čtvrtinám průměru planety Neptun (tzv. mini-Neptun).

Z téměř 900 známých planet mimo Sluneční soustavu pouze čtyři exoplanety – co do hmotnosti podobné nebo větší než Jupiter – byly objeveny ve hvězdokupách. Exoplanety Kepler-66b a Kepler-67b jsou nejmenšími planetami objevenými v seskupeních hvězd v naší Galaxii. Navíc se jedná o planety objevené pomocí tranzitní metody, která umožňuje určení jejich průměru.

Soren Meibom určil se svými spolupracovníky, že stáří hvězdokupy NGC 6811 může být asi jedna miliarda roků. Exoplanety Kepler-66b a Kepler-67b tak patří do malé skupiny planet s přesně určeným stářím, vzdáleností a průměrem.

Vzhledem k počtu hvězd pozorovaných kosmickým dalekohledem Kepler v otevřené hvězdokupě NGC 6811 naznačuje objev dvou planet, že četnost a vlastnosti planet v otevřených hvězdokupách jsou v souladu s počtem planet obíhajících kolem jednotlivých hvězd v naší Galaxii (mimo hvězdokupy či asociace).

„Tyto planety můžeme zařadit mezi tzv. kosmické extrémofily,“ říká Soren Meibom. „Jejich objev ukazuje, že malé planety mohou vzniknout a přežívat přinejmenším miliardu roků dokonce i ve velmi chaotickém a nepřátelském prostředí.“

Zdroj: www.cfa.harvard
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: NGC 6811, Kepler-67b, Kepler-66b, Exoplanety


39. vesmírný týden 2026

39. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 21. 9. do 27. 9. 2026. Měsíc dorůstá k úplňku. Ten nastane v sobotu 26. 9. a bude se nacházet jen tři stupně od Neptunu, jenž bude zrovna i v opozici se Sluncem. Ve středu 23. 9. nastane podzimní rovnodennost a začne astronomický podzim. Venuše zůstává extrémně nízko nad večerním obzorem, ale díky velkému jasu je k vidění dobře i na denní obloze. Ráno uvidíme Jupiter a Mars, Saturn je vidět prakticky celou noc. Odstartoval Sojuz s nákladní lodí Progress MS-35, která se 19. 9. připojila k ISS. První orbitální start rakety Starship je odložen a další pokus o start připadne asi až na následující pondělí 28. 9. nebo později. Před 180 lety byl objeven Neptun.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Sedm tváří zatmění

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“   12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Iris Nebula

Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC). Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487. Charakteristika Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2). Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE. Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.

Další informace »