Úvodní strana  >  Články  >  Exoplanety  >  Pozorován tranzit exoplanety ve hvězdokupě

Pozorován tranzit exoplanety ve hvězdokupě

Tranzit exoplanet v otevřené hvězdokupě NGC 6811  Autor: Michael Bachofner
Tranzit exoplanet v otevřené hvězdokupě NGC 6811
Autor: Michael Bachofner
Všechny hvězdy začínají svůj život ve skupinách. Většina z nich – včetně našeho Slunce – se zrodila v malých klidných seskupeních, která se poměrně rychle rozpadla. Jiné se vytvořily v obrovských a hustých houfech, které zůstávají pohromadě miliardy roků v podobě kulových hvězdokup. Uvnitř takovýchto bohatých a hustých hvězdokup se hvězdy navzájem ovlivňují s tisíci sousedními jedinci, přičemž intenzivní záření a silný hvězdný vítr prostupuje mezihvězdný prostor, který z okolí hvězd odstraňuje materiál pro vznik planet.

Takovéto prostředí vypadá jako nepravděpodobné místo pro hledání cizích světů (tj. planet). Přesto ve vzdálenosti 3 000 světelných roků od Země, v otevřené hvězdokupě NGC 6811 v souhvězdí Labutě astronomové objevili dvě planety menší než Neptun obíhající kolem hvězd podobných Slunci. Objev publikovaný v časopise Nature ukazuje, že planety mohou vzniknout dokonce i v hustých hvězdokupách přeplněných hvězdami.

„Staré hvězdokupy představují hvězdné prostředí mnohem odlišnější, než v jakém se zrodilo Slunce a další hvězdy, u kterých byly objeveny planety,“ říká Soren Meibom (Harvard-Smithsonian Center for Astrophysics, CfA), hlavní autor článku. „Předpokládáme, že v takovémto stresujícím prostředí uvnitř husté hvězdokupy nemohly planety snadno vzniknout a dlouhodobě přežívat. Vzhledem k dlouhému časovému období bychom je neměli objevit.“

Dvě nové cizí planety byly nalezeny v datech z astronomické družice Kepler (NASA). Kepler má za úkol pátrat po exoplanetách, které tranzitují, tj. přecházejí před kotoučky mateřských hvězd. Během tranzitu poklesne jasnost hvězdy v závislosti na velikosti obíhající planety, což astronomům umožní vypočítat její velikost. Exoplanety Kepler-66b a Kepler-67b jsou menší než 3 průměry Země, což odpovídá zhruba třem čtvrtinám průměru planety Neptun (tzv. mini-Neptun).

Z téměř 900 známých planet mimo Sluneční soustavu pouze čtyři exoplanety – co do hmotnosti podobné nebo větší než Jupiter – byly objeveny ve hvězdokupách. Exoplanety Kepler-66b a Kepler-67b jsou nejmenšími planetami objevenými v seskupeních hvězd v naší Galaxii. Navíc se jedná o planety objevené pomocí tranzitní metody, která umožňuje určení jejich průměru.

Soren Meibom určil se svými spolupracovníky, že stáří hvězdokupy NGC 6811 může být asi jedna miliarda roků. Exoplanety Kepler-66b a Kepler-67b tak patří do malé skupiny planet s přesně určeným stářím, vzdáleností a průměrem.

Vzhledem k počtu hvězd pozorovaných kosmickým dalekohledem Kepler v otevřené hvězdokupě NGC 6811 naznačuje objev dvou planet, že četnost a vlastnosti planet v otevřených hvězdokupách jsou v souladu s počtem planet obíhajících kolem jednotlivých hvězd v naší Galaxii (mimo hvězdokupy či asociace).

„Tyto planety můžeme zařadit mezi tzv. kosmické extrémofily,“ říká Soren Meibom. „Jejich objev ukazuje, že malé planety mohou vzniknout a přežívat přinejmenším miliardu roků dokonce i ve velmi chaotickém a nepřátelském prostředí.“

Zdroj: www.cfa.harvard
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: NGC 6811, Kepler-67b, Kepler-66b, Exoplanety


33. vesmírný týden 2026

33. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 10. 8. do 16. 8. 2026. Měsíc bude v novu a nastane výrazné částečné zatmění Slunce, v části Evropy jako úplné. Venuše je vidět lépe přes den a večer je velmi nízko nad západním obzorem. Po půlnoci je už vidět Saturn a Neptun, ráno uvidíme Merkur, Mars a Uran. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Perseid. Zjasnila kometa 220P/McNaught a je dostupná i malým triedrem. Dopad Falconu 9 na Měsíc nevyvolal nijak zásadní oblak hmoty. Před 60 lety začal mapovat Měsíc Lunar Orbiter 1.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Srpková mlhovina a Mýdlová bublina

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2026 obdržel snímek Václava Kubeše „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ je nejen název snímku, ale především označení objektů, s jejichž portrétem zvítězil Václav Kubeš v soutěži Česká astrofotografie měsíce. Tento

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

220P/McNaught – kométa, ktorá prekvapila druhýkrát

V skorých ranných hodinách 9. augusta 2026 som namieril ďalekohľad na krátkoperiodickú kométu 220P/McNaught, ktorá sa v uplynulých dňoch postarala o nečakané prekvapenie. Ešte koncom júla mala jasnosť približne 13.–14. magnitúdy, no začiatkom augusta prešla výrazným výbuchom aktivity a náhle zjasnela až približne na 6.–7. magnitúdu. Z nenápadného telesa určeného skôr pre fotografické pozorovania sa tak na krátky čas stal objekt dostupný aj väčším binokulárom. Zaujímavé je, že nejde o prvé podobné prekvapenie počas jej súčasného návratu k Slnku. Už na prelome mája a júna 2026 zaznamenala 220P/McNaught mimoriadne mohutný outburst, pri ktorom zjasnela približne o 9 až 10 magnitúd a dosiahla jasnosť okolo 8. magnitúdy. Počas nasledujúcich týždňov postupne zoslabla späť k 14. magnitúde, takže sa očakávalo ďalšie pozvoľné slabnutie. Namiesto toho však začiatkom augusta prišla druhá veľká erupcia, tentoraz dokonca s ešte vyššou výslednou jasnosťou. Na fotografii je dobre viditeľná rozsiahla zelenkastá plynná koma, obklopujúca veľmi jasnú a silne kondenzovanú centrálnu oblasť. Z nej vystupuje výrazná pretiahnutá štruktúra, ktorá dodáva kométe nezvyčajný kvapkovitý vzhľad. Zelené sfarbenie komy spôsobuje predovšetkým fluorescencia molekúl dvojatómového uhlíka C₂ vystavených ultrafialovému žiareniu Slnka. Pozorovania po júnovom výbuchu navyše ukázali, že 220P bola na C₂ pomerne bohatá a vykazovala aj výrazný prachový chvost. 220P/McNaught patrí medzi kométy Jupiterovej rodiny. Okolo Slnka obehne približne raz za 5,5 roka a pri tomto návrate prešla perihéliom 14. júna 2026 vo vzdialenosti približne 1,56 AU od Slnka. Objavil ju austrálsky astronóm Robert H. McNaught 20. mája 2004 na snímkach zo Siding Spring Observatory. V čase môjho fotografovania 9. augusta sa kométa nachádzala v súhvezdí Veľryby, približne 1,65 AU od Slnka a 1,22 AU od Zeme. Čo presne stojí za dvojicou takýchto výrazných výbuchov aktivity, zatiaľ nie je isté. Podobné udalosti môžu súvisieť s náhlym odkrytím čerstvého prchavého materiálu, kolapsom časti povrchu jadra alebo jeho čiastočnou fragmentáciou. Práve nepredvídateľnosť komét však robí ich pozorovanie mimoriadne zaujímavým – a 220P/McNaught v roku 2026 ukazuje, že aj zdanlivo nenápadná periodická kométa dokáže pripraviť veľmi výrazné prekvapenie. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 14x90sec. R, 12x90sec. G, 12x90sec. B, 15x60sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 9.8.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »