Úvodní strana  >  Články  >  Exoplanety  >  První planetární soustava u dvou sluncí

První planetární soustava u dvou sluncí

Kepler-47 - první známá planetární soustava u dvojhvězdy
Kepler-47 - první známá planetární soustava u dvojhvězdy
Necelý rok po oznámení objevu první cirkumbinární exoplanety (tj. obíhající kolem dvou sluncí) Kepler-16b, přichází nyní NASA na základě dat z družice Kepler s ohlášením objevu první planetární soustavy (dvě tranzitující planety), jejíž planety obíhají kolem dvojice hvězd - zkrátka kolem dvou sluncí. Tato planetární soustava je od nás vzdálena 4 900 světelných roků a nachází se v souhvězdí Labutě.

Nový objev potvrzuje, že i více než jen jedna planeta může vzniknout a setrvat v drsném království dvojhvězdy a názorně ukazuje na rozmanitost planetárních soustav v naší Galaxii.

Astronomové objevili dvě planety obíhající kolem dvojhvězdy Kepler-47. Při pohledu ze Země se dvojice hvězd vzájemně zakrývá v periodě 7,5 dne, což je doba, za kterou navzájem oběhnou kolem sebe. Jedna z hvězd se velice podobá našemu Slunci. Její hmotnost je o 4 % větší, průměr o 4 % menší a vzhledem k tomu, že je nepatrně chladnější (asi o 140 stupňů), vyzařuje o 16 % méně energie než Slunce.

Kolem jasnější hvězdy obíhá ve vzdálenosti 12,5 miliónu km malý hvězdný průvodce - malá trpasličí hvězda. Její průměr je pouhých 0,35 průměru Slunce, hmotnost 0,36 hmotnosti Slunce a její svítivost (vzhledem k teplotě 3360 K) dosahuje pouze 1,5 % svítivosti Slunce.

Na rozdíl od soustav, kde planety obíhají kolem jedné hvězdy, planety v cirkumbinárních soustavách přecházejí při pohledu ze Země (tranzitují) před hvězdami - čímž periodicky blokují část jejich záření - které neustále mění svoji polohu v důsledku oběhu kolem společného těžiště.

Planeta Kepler-47b oběhne kolem dvojhvězdy za 49,5 dne, poloměr její oběžné dráhy je 44 miliónů km. Přestože ji nemůžeme pozorovat přímo, je zřejmé, že se jedná o horkou planetu, v jejíž atmosféře dochází k rozkladu metanu, což vede k vytvoření vrstvy husté mlhy zakrývající povrch planety. Její průměr 3krát převyšuje velikost Země.

Kepler-47 - první známá planetární soustava u dvojhvězdy
Kepler-47 - první známá planetární soustava u dvojhvězdy
Vzdálenější planeta s označením Kepler-47c obíhá kolem mateřské dvojhvězdy ve vzdálenosti 148 miliónů km (podobně jako Země kolem Slunce), přičemž jeden oběh vykoná za 303,2 dne. Její dráha leží uvnitř tzv. obyvatelné zóny (habitable zone). Tak astronomové nazývají oblast v okolí mateřské hvězdy (v tomto případě dvojhvězdy), v níž na povrchu přítomné planety mohou existovat vhodné podmínky pro výskyt vody v kapalném skupenství. Zatímco samotná planeta není v tomto případě s největší pravděpodobností vhodná pro život (jedná se o plynného obra, který je o něco větší než planeta Neptun - 4,6 průměru Země - s rozsáhlými oblaky vodní páry), mohou kolem ní obíhat měsíce, na nichž by mohly být příznivější podmínky, snad vhodné pro život.

"Na rozdíl od našeho Slunce se většina hvězd ve vesmíru nachází ve dvojhvězdách - gravitačně vázaných systémech dvou, případně více hvězd - v nichž jednotlivé složky obíhají navzájem kolem sebe. Astronomy dlouho trápila otázka: mohou mít takovéto systémy vlastní planetární soustavy? Družice Kepler potvrdila, že ano," říká William Borucki (NASA's Ames Research Center, Moffett Field, Kalifornie). "Při našem pátrání po obyvatelných planetách jsme objevili více exoplanet, které by mohly být obdařeny životem."

Při hledání tranzitujících planet vycházel vědecký tým z databáze kosmické observatoře Kepler, která provádí měření poklesů jasnosti způsobených přítomností planet, u více než 150 000 hvězd. Dodatečná spektroskopická pozorování pomocí pozemních dalekohledů na McDonald Observatory (University of Texas, Austin) pomohla astronomům specifikovat charakteristiky jednotlivých hvězd.

"Zjištění přítomnosti plnohodnotné planetární soustavy u hvězdy Kepler-47 je úžasným objevem," říká Greg Laughlin, profesor astrofyziky a planetologie na University of California, Santa Cruz. "Tyto planety jsou velmi odlišné od současných představ vzniku planetárních soustav a domnívám se, že teoretikové včetně mne se musí vrátit zpět k počítačům a pokusit se zdokonalit naše představy o procesech, které vedou ke vzniku planet z prachoplynných disků v okolí dvojhvězd."

Zdroj: www.nasa.gov a kepler.nasa.gov
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: NASA, Dalekohled Kepler


21. vesmírný týden 2026

21. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 18. 5. do 24. 5. 2026. Měsíc bude v první čtvrti a na večerní obloze vytvoří pěkné seskupení s planetami Venuší a Jupiterem. V pondělí se poměrně blízko k Zemi přiblíží asi 20 metrů velká planetka. Slunce je téměř beze skvrn, ale jedna aktivní oblast o sobě dává vědět. K ISS byla vypuštěna nákladní loď Dragon 2. Očekáváme 12. testovací let Super Heavy Starship. Ke startu se chystá raketa Vega-C s misí SMILE. 70 let slaví Pavel Suchan, dlouholetý člen ČAS a tajemník Astronomického ústavu AV ČR.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M92

Messier 92 – starobylá guľová hviezdokopa v Herkulovi Messier 92, známa aj ako M92 alebo NGC 6341, je guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v severnom súhvezdí Herkules. Patrí medzi najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy, no napriek tomu býva často v tieni slávnejšej hviezdokopy M13, ktorá sa nachádza v rovnakej oblasti oblohy. M92 je síce o niečo menej nápadná a menšia, ale z fyzikálneho hľadiska ide o mimoriadne zaujímavý objekt. Hviezdokopu objavil nemecký astronóm Johann Elert Bode 27. decembra 1777. Charles Messier ju nezávisle znovuobjavil 18. marca 1781 a zaradil ju ako 92. objekt do svojho katalógu. V roku 1783 sa Williamovi Herschelovi podarilo v tejto hmlistej škvrnke rozlíšiť jednotlivé hviezdy, čím sa potvrdilo, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M92 sa nachádza vo vzdialenosti približne 26 700 svetelných rokov od Zeme. Od stredu našej Galaxie je vzdialená asi 33 000 svetelných rokov a leží približne 16 000 svetelných rokov nad galaktickou rovinou. Skutočný priemer hviezdokopy sa odhaduje na približne 108 svetelných rokov a jej hmotnosť zodpovedá asi 330 000 hmotnostiam Slnka. Táto hviezdokopa patrí medzi najstaršie známe objekty v Mliečnej ceste. Jej vek sa odhaduje približne na 11 miliárd rokov. Typickým znakom takýchto starých guľových hviezdokôp je veľmi nízky obsah ťažších prvkov. M92 má mimoriadne nízku metalicitu – obsah železa je len asi 0,5 % hodnoty, ktorú pozorujeme pri Slnku. To znamená, že jej hviezdy vznikli veľmi skoro v histórii Galaxie, ešte v období, keď medzihviezdny plyn nebol výrazne obohatený prvkami vytvorenými v predchádzajúcich generáciách hviezd. Zaujímavosťou je, že M92 obsahuje aj premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré sú typické pre staré hviezdne populácie. Tieto hviezdy astronómom pomáhajú určovať vzdialenosti vo vesmíre. V hviezdokope boli zároveň pozorované aj röntgenové zdroje, pričom časť z nich môže súvisieť s kataklizmatickými premennými hviezdami – teda tesnými dvojhviezdnymi systémami, v ktorých jedna hviezda odoberá hmotu svojmu sprievodcovi. M92 sa k nám približuje rýchlosťou približne 112 km/s. Má aj jednu nezvyčajnú historicko-astronomickú zaujímavosť: v dôsledku precesie zemskej osi sa severný nebeský pól pred približne 12 000 rokmi nachádzal menej ako jeden stupeň od tejto hviezdokopy. M92 tak bola v dávnej minulosti akousi „severnou polárnou hviezdokopou“ a podobná situácia nastane znovu približne o 14 000 rokov. Hoci na oblohe nepôsobí tak dominantne ako M13, Messier 92 je v skutočnosti jednou z najvýznamnejších a najstarších guľových hviezdokôp našej Galaxie. Na astrofotografii vyniká jej husté, jasné jadro obklopené množstvom slabších hviezd, ktoré spolu vytvárajú obraz dávnej populácie hviezd z mladých čias Mliečnej cesty. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 166x60sec. R, 165x60sec. G, 162x60sec. B, 196x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 29.4. až 3.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »