Úvodní strana  >  Články  >  Exoplanety  >  Radiové signály ze vzdálených hvězd odhalují skryté planety

Radiové signály ze vzdálených hvězd odhalují skryté planety

Mlhovina M42 (ilustrační obrázek)
Autor: Unsplasch/ Public domain

Pomocí nejvýkonnější radiové antény na světě vědci objevili hvězdy, které nečekaně vysílají radiové vlny, což může naznačovat existenci skrytých planet. Tento objev je důležitým krokem pro radioastronomii a potenciálně by mohl vést k objevu planet v celé galaxii.

Dr. Benjamin Pope z Queenslandské univerzity a jeho kolegové z nizozemské národní observatoře ASTRON pátrali po planetách pomocí (ve svém oboru frekvencí) nejvýkonnějšího radioteleskopu na světě Low Frequency Array (LOFAR) umístěného v Nizozemsku.

Objevili jsme signály od 19 vzdálených červených trpasličích hvězd, z nichž čtyři lze nejlépe vysvětlit existencí planet, které kolem nich obíhají,“ uvedl Dr. Pope.

Již dlouho víme, že planety naší sluneční soustavy vysílají silné radiové vlny, protože jejich magnetická pole interagují se slunečním větrem, ale radiové signály z planet mimo naši sluneční soustavu jsme dosud nezachytili.

Dříve byli astronomové schopni detekovat radiovou emisi pouze nejbližších hvězd a vše ostatní na radiové obloze byl mezihvězdný plyn nebo exotika, jako jsou černé díry. Nyní jsou radioastronomové při svých pozorováních schopni vidět i obyčejné staré hvězdy a na základě těchto informací mohou pátrat po případných planetách v okolí těchto hvězd.

Červený trpaslík Kepler 438 a exoplaneta Kepler-438b Autor: Mark A. Garlick/University of Warwick
Červený trpaslík Kepler 438 a exoplaneta Kepler-438b
Autor: Mark A. Garlick/University of Warwick
Tým se zaměřil na červené trpaslíky, kteří jsou mnohem menší než Slunce a je o nich známo, že mají intenzivní magnetickou aktivitu, která pohání hvězdné erupce a radiové záření. Radiový signál však vysílaly i některé staré, magneticky neaktivní hvězdy, což vzbudilo pozornost vědců.

Dr. Joseph Callingham z Leidenské univerzity a ASTRON a hlavní autor objevu uvedl, že tým je přesvědčen, že tyto signály pocházejí z magnetického spojení hvězd a neviditelných obíhajících planet, podobně jako to známe u interakce mezi Jupiterem a jeho měsícem Io.

I naše vlastní Země má polární záře, které také vyzařují silné radiové vlny – i zde je příčinou interakce magnetického pole planety se slunečním větrem,“ řekl.

Ale v případě polárních září z Jupiteru jeho vulkanický měsíc Io vyvrhuje do vesmíru materiál, který naplňuje Jupiterovo prostředí částicemi, jež polární záře velmi zesilují.

Náš model tohoto radiového záření z našich hvězd je zmenšenou verzí Jupiteru a Io, kdy planeta obklopená magnetickým polem hvězdy dodává materiál do obrovských proudů, které podobně pohánějí jasné polární záře,“ dodává Callingham.

Výzkumný tým by chtěl potvrdit, že uvažované planety skutečně existují. Nemůžeme si být stoprocentně jisti, že čtyři hvězdy, o kterých si myslíme, že mají planety, jsou skutečně jejich hostiteli, ale můžeme říci, že interakce planety a hvězdy je nejlepším vysvětlením toho, co pozorujeme,“ řekl Dr. Pope.

Následná pozorování vyloučila planety hmotnější než Země, ale nic nenasvědčuje tomu, že by to nemohla udělat i menší planeta.

Objevy pomocí LOFARu jsou teprve začátkem, ale teleskop má schopnost sledovat pouze hvězdy, které jsou relativně blízko, do vzdálenosti 165 světelných let.

S budovaným radioteleskopem Square Kilometer Array v Austrálii a Jižní Africe, který se snad zapne v roce 2029, tým předpokládá, že bude schopen pozorovat stovky hvězd do mnohem větších vzdáleností.




O autorovi

Petr Sobotka

Petr Sobotka

Petr Sobotka je od r. 2014 autorem Meteoru - vědecko-populárního pořadu Českého rozhlasu. 10 let byl zaměstnancem Astronomického ústavu AV ČR v Ondřejově. Je tajemníkem České astronomické společnosti. Je nositelem Kvízovy ceny za popularizaci astronomie 2012. Členem ČAS je od roku 1995.

Štítky: Lofar, Exoplanety


22. vesmírný týden 2026

22. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 25. 5. do 31. 5. 2026. Měsíc po první čtvrti dorůstá k úplňku. Venuše je na večerní obloze opravdu výrazná a zdánlivě se přibližuje Jupiteru. Teoreticky by měl být večer vidět i Merkur. Velmi nízko na ranní obloze začíná být vidět Saturn. Sluneční aktivita je zatím nízká. Parádní zážitek přinesl testovací let IFT-12 Super Heavy Starship. Úspěšné byly i malé rakety, evropská Vega-C a Electron. Čína úspěšně vyslala další tříčlennou posádku na svou stanici Tiangong. Devadesátky se dožívá Jan Kolář, který komentoval přistání Apolla 11 na Měsíci. Je to i 60 let od prvního amerického měkkého přistání na Měsíci.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Hodina Jupiterovy rotace

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2026 obdržel snímek a video Karla Sandlera s názvem „Hodina Jupiterovy rotace“ Soutěž Česká astrofotografie měsíce je, jak již název naznačuje, zaměřena zejména na fotografie. Ovšem vesmír není statický, na obloze se vše pohybuje, a to od těch

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC 5907

NGC 5907 a supernova SN 2026kid – zánik hviezdy v galaxii pozorovanej zboku Na fotografii je špirálová galaxia NGC 5907 v súhvezdí Drak. Je známa aj pod prezývkami Knife Edge Galaxy alebo Splinter Galaxy, pretože ju zo Zeme pozorujeme takmer presne zboku. Namiesto klasických špirálových ramien tak vidíme predovšetkým jej úzky, pretiahnutý disk s výrazným prachovým pásom. Galaxia leží približne 46 až 50 miliónov svetelných rokov od Zeme a na oblohe má zdanlivú jasnosť okolo 11. magnitúdy. Zaujímavosťou tejto galaxie je aj jej okolie. Na veľmi hlbokých snímkach sa okolo NGC 5907 ukazujú mimoriadne slabé hviezdne prúdy – pozostatky dávnej gravitačnej interakcie, pravdepodobne po pohltení menšej trpasličej galaxie. Takéto štruktúry sú stopami dlhodobého vývoja galaxií a pripomínajú, že ani galaxie nie sú nemenné ostrovy hviezd, ale dynamické systémy, ktoré sa počas miliárd rokov vyvíjajú, deformujú a navzájom ovplyvňujú. Na tejto fotografii sa však nachádza ešte jeden mimoriadne zaujímavý detail. V disku galaxie je zachytená supernova SN 2026kid – výbuch hviezdy, ku ktorému došlo v tejto vzdialenej galaxii. Supernovu objavil japonský pozorovateľ Yasuo Sano 22. apríla 2026. Mne sa túto oblasť podarilo fotografovať práve v čase jej objavu a mám aj snímky z niekoľkých nocí predtým, na ktorých ešte tento objekt viditeľný nie je. Samostatný výrez priložený k fotografii ukazuje presnú pozíciu supernovy v galaktickom disku. Supernova typu II vzniká na konci života veľmi hmotnej hviezdy. Keď hviezda vyčerpá jadrové palivo, jej jadro už nedokáže odolávať vlastnej gravitácii. Prudko sa zrúti a vonkajšie vrstvy hviezdy sú odvrhnuté do priestoru obrovskou explóziou. Na krátky čas môže takáto udalosť zažiariť jasnejšie než miliardy bežných hviezd. Zároveň obohacuje svoje okolie o ťažšie prvky, z ktorých môžu neskôr vzniknúť nové hviezdy, planéty a aj chemické prvky potrebné pre život. Na snímke je SN 2026kid len nenápadný bod v úzkom páse vzdialenej galaxie. V skutočnosti však ide o svetlo z katastrofickej udalosti, ktorá sa odohrala pred desiatkami miliónov rokov. Jej fotóny putovali vesmírom približne tak dlho, ako je vzdialenosť galaxie samotnej, a dorazili k nám práve v čase, keď bola táto supernova objavená. LRGB+Ha+NIR verzia Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Baader SLOAN i´, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 81x180sec. R, 66x180sec. G, 70x180sec. B, 288x120sec. + 98x180sec. L, 85x600sec Halpha, 27x120sec + 31x180sec. SLOAN i´, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 11.4. až 22.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »