Úvodní strana  >  Články  >  Exoplanety  >  Radiové signály ze vzdálených hvězd odhalují skryté planety

Radiové signály ze vzdálených hvězd odhalují skryté planety

Mlhovina M42 (ilustrační obrázek)
Autor: Unsplasch/ Public domain

Pomocí nejvýkonnější radiové antény na světě vědci objevili hvězdy, které nečekaně vysílají radiové vlny, což může naznačovat existenci skrytých planet. Tento objev je důležitým krokem pro radioastronomii a potenciálně by mohl vést k objevu planet v celé galaxii.

Dr. Benjamin Pope z Queenslandské univerzity a jeho kolegové z nizozemské národní observatoře ASTRON pátrali po planetách pomocí (ve svém oboru frekvencí) nejvýkonnějšího radioteleskopu na světě Low Frequency Array (LOFAR) umístěného v Nizozemsku.

Objevili jsme signály od 19 vzdálených červených trpasličích hvězd, z nichž čtyři lze nejlépe vysvětlit existencí planet, které kolem nich obíhají,“ uvedl Dr. Pope.

Již dlouho víme, že planety naší sluneční soustavy vysílají silné radiové vlny, protože jejich magnetická pole interagují se slunečním větrem, ale radiové signály z planet mimo naši sluneční soustavu jsme dosud nezachytili.

Dříve byli astronomové schopni detekovat radiovou emisi pouze nejbližších hvězd a vše ostatní na radiové obloze byl mezihvězdný plyn nebo exotika, jako jsou černé díry. Nyní jsou radioastronomové při svých pozorováních schopni vidět i obyčejné staré hvězdy a na základě těchto informací mohou pátrat po případných planetách v okolí těchto hvězd.

Červený trpaslík Kepler 438 a exoplaneta Kepler-438b Autor: Mark A. Garlick/University of Warwick
Červený trpaslík Kepler 438 a exoplaneta Kepler-438b
Autor: Mark A. Garlick/University of Warwick
Tým se zaměřil na červené trpaslíky, kteří jsou mnohem menší než Slunce a je o nich známo, že mají intenzivní magnetickou aktivitu, která pohání hvězdné erupce a radiové záření. Radiový signál však vysílaly i některé staré, magneticky neaktivní hvězdy, což vzbudilo pozornost vědců.

Dr. Joseph Callingham z Leidenské univerzity a ASTRON a hlavní autor objevu uvedl, že tým je přesvědčen, že tyto signály pocházejí z magnetického spojení hvězd a neviditelných obíhajících planet, podobně jako to známe u interakce mezi Jupiterem a jeho měsícem Io.

I naše vlastní Země má polární záře, které také vyzařují silné radiové vlny – i zde je příčinou interakce magnetického pole planety se slunečním větrem,“ řekl.

Ale v případě polárních září z Jupiteru jeho vulkanický měsíc Io vyvrhuje do vesmíru materiál, který naplňuje Jupiterovo prostředí částicemi, jež polární záře velmi zesilují.

Náš model tohoto radiového záření z našich hvězd je zmenšenou verzí Jupiteru a Io, kdy planeta obklopená magnetickým polem hvězdy dodává materiál do obrovských proudů, které podobně pohánějí jasné polární záře,“ dodává Callingham.

Výzkumný tým by chtěl potvrdit, že uvažované planety skutečně existují. Nemůžeme si být stoprocentně jisti, že čtyři hvězdy, o kterých si myslíme, že mají planety, jsou skutečně jejich hostiteli, ale můžeme říci, že interakce planety a hvězdy je nejlepším vysvětlením toho, co pozorujeme,“ řekl Dr. Pope.

Následná pozorování vyloučila planety hmotnější než Země, ale nic nenasvědčuje tomu, že by to nemohla udělat i menší planeta.

Objevy pomocí LOFARu jsou teprve začátkem, ale teleskop má schopnost sledovat pouze hvězdy, které jsou relativně blízko, do vzdálenosti 165 světelných let.

S budovaným radioteleskopem Square Kilometer Array v Austrálii a Jižní Africe, který se snad zapne v roce 2029, tým předpokládá, že bude schopen pozorovat stovky hvězd do mnohem větších vzdáleností.




O autorovi

Petr Sobotka

Petr Sobotka

Petr Sobotka je od r. 2014 autorem Meteoru - vědecko-populárního pořadu Českého rozhlasu. 10 let byl zaměstnancem Astronomického ústavu AV ČR v Ondřejově. Je tajemníkem České astronomické společnosti. Je nositelem Kvízovy ceny za popularizaci astronomie 2012. Členem ČAS je od roku 1995.

Štítky: Lofar, Exoplanety


19. vesmírný týden 2026

19. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 4. 5. do 10. 5. 2026. Měsíc bude v poslední čtvrti. Večer je nízko nad západem jasná Venuše a o něco výše je Jupiter. Aktivita Slunce je poměrně nízká. Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) je nyní vidět z jižní polokoule. Startoval Falcon Heavy po více než roční odmlce. Družice Amazon Leo startovaly na Falconu 9 i Ariane 46. Před 65 lety se do kosmu podíval první Američan Alan Shepard.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

LDN 1613

LDN 1613 – Kužeľová hmlovina v oblasti NGC 2264 LDN 1613, známa aj ako Kužeľová hmlovina, je tmavá absorpčná hmlovina v súhvezdí Jednorožec. Tvorí ju hustý oblak prachu a chladného molekulárneho plynu, ktorý sa premieta pred jasnejšiu emisnú hmlovinu v pozadí. Preto sa na snímkach javí ako tmavý kužeľ vystupujúci z červeno žiariaceho vodíka. Táto oblasť je súčasťou rozsiahleho komplexu NGC 2264, ktorý zahŕňa aj hviezdokopu Vianočný stromček, hmlovinu Líščia kožušina a mladé oblasti tvorby hviezd. Samotnú Kužeľovú hmlovinu objavil William Herschel 26. decembra 1785 a označil ju ako H V.27. Označenie LDN 1613 pochádza až z katalógu tmavých hmlovín Beverly T. Lyndsovej z roku 1962, zostaveného z fotografických platní Palomarského prehliadkového atlasu. Hmlovina sa nachádza približne 2 500 až 2 700 svetelných rokov od Zeme. Samotný tmavý stĺp má dĺžku približne 7 svetelných rokov, pričom širší komplex NGC 2264 zaberá na oblohe výrazne väčšiu oblasť. Zaujímavé je, že tvar kužeľa nie je náhodný. Vzniká pôsobením intenzívneho žiarenia a hviezdneho vetra mladých horúcich hviezd, ktoré postupne odfukujú a erodujú okolitý plyn. Hustejšie časti oblaku odolávajú dlhšie a vytvárajú tmavé stĺpy podobné známym Pilierom stvorenia v Orlej hmlovine. Vo vnútri takýchto oblastí sa môžu rodiť nové hviezdy a neskôr aj planetárne systémy. Na fotografii pekne vyniká kontrast medzi červeným svetlom ionizovaného vodíka, tmavými prachovými štruktúrami a modrastými reflexnými oblasťami, kde prach odráža svetlo mladých hviezd. Výsledkom je výrazná ukážka toho, ako mladé hviezdy nielen vznikajú z hmlovín, ale zároveň ich svojím žiarením postupne pretvárajú. Začal som fotiť objekt zimnej oblohy v pokročilom jarnom období, lebo som chcel otestovať SLOAN i" filter na vhodnom objekte. Hoci už podmienky neboli ideálne, ale aj tak som nazbieral aspoň trocha dát a toto z nich vyliezlo. LRGB+Ha+NIR verzia Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Baader SLOAN i´, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 33x180sec. R, 33x180sec. G, 33x180sec. B, 75x120sec. L, 56x600sec Halpha, 52x120sec SLOAN i´, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 16.3. až 25.4.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »