Úvodní strana  >  Články  >  Exoplanety  >  Záhadná populace toulavých planet objevena poblíž centra naší Galaxie

Záhadná populace toulavých planet objevena poblíž centra naší Galaxie

Umělecké ztvárnění volně putující exoplanety

Na základě využití dat z mise K2 observatoře Kepler vypuštěné NASA astronomové detekovali čtyři nové události při pozorování tzv. gravitační mikročočky, které představují volně putující planety podobných hmotností, jako naše Země. Gravitační mikročočka je pozorovací efekt, který předpověděl již v roce 1936 Albert Einstein na základě obecné teorie relativity.

Když jedna hvězda přechází přesně před jinou vzdálenější hvězdou, světelné paprsky ze vzdálenější hvězdy jsou zakřivené v důsledku gravitačního působení hvězdy v popředí. Tato hvězda působí kromě toho jako zdánlivé zvětšovací sklo zesilující jasnost hvězdy nacházející se v pozadí, takže astronomové hovoří o hvězdě v popředí jako o „čočkující“ hvězdě. V případě gravitační mikročočky dojde ke krátkodobému zjasnění hvězdy, u tranzitní metody objevování exoplanet dojde naopak ke krátkodobému zeslabení jasu hvězdy.

Pokud čočkující hvězda vlastní kolem sebe planetární soustavu, potom tyto planety mohou rovněž působit jako čočky a každá z nich může způsobit krátkodobé zvýšení jasnosti vzdálenější hvězdy. Přibližně jedna z každého miliónu hvězd v naší Galaxii – Mléčné dráze – způsobuje viditelný efekt mikročočky v určitém čase, avšak pouze několik procent z nich je podle předpokladu způsobeno extrasolárními planetami (tj. exoplanetami).

Tyto signály se dají extrémně obtížně vypátrat,“ říká Iain McDonald, astronom na Jodrell Bank Centre for Astrophysics at the University of Manchester and Open University. „Naše pozorování využívají postarší teleskop s pohledem na jednu z nejhustěji zaplněných částí oblohy. Zde se nacházejí tisíce jasných hvězd měnících svoji jasnost a tisíce asteroidů, které křižují naše zorné pole.“

Z této kakofonie se musíme pokusit extrahovat nepatrná charakteristická zjasnění způsobená planetami, přičemž máme pouze jednu možnost tento signál zaregistrovat předtím, než nadobro zmizí. Je to asi tak snadné, jako hledání osamělého záblesku světlušky uprostřed dálnice pouze při použití mobilního telefonu.“

Iain McDonald se svými spolupracovníky analyzoval archivní data získaná v roce 2016 v průběhu fáze mise K2 kosmického dalekohledu Kepler. Objevili krátkodobé signály kandidátů na mikročočky, které kolísaly v průběhu časových měřítek mezi hodinou a deseti dny. Mnoho z nich bylo předtím spatřeno v datech získaných současně při pozemních pozorováních.

Nicméně čtyři nejkratší úkazy jsou nové objevy, které jsou bezesporu v souladu s planetami podobných hmotností jako u Země. Tyto nové úkazy neodhalují doprovázející delší signály, které by mohly být očekávané od mateřských hvězd, což nasvědčuje, že tyto nové jevy mohou ve skutečnosti představovat volně putující planety.

Kepler dokázal, s čím jeho konstruktéři nepočítali; poskytl další předběžné důkazy existence populace volně putujících planet o hmotnosti Země,“ říká Eamonn Kerins, astronom na Jodrell Bank Centre for Astrophysics at the University of Manchester. „Nyní přechází štafeta na další mise, které budou zkonstruovány na pátrání po takovýchto signálech tak nepolapitelných, že sám Albert Einstein se domníval, že je nepravděpodobné, že budou vůbec kdy pozorovatelné.“

Výsledky pozorování vyšly tiskem 6. července 2021 v Monthly Notices of the Royal Astronomical Society.

 

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] sci-news.com
[2] scitechdaily.com

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Gravitační mikročočky, Družice Kepler, Volně putující exoplanety


41. vesmírný týden 2025

41. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 6. 10. do 12. 10. 2025. Měsíc je počátkem týdne v úplňku a na konci týdne přestává být vidět na večerní obloze. To umožní lepší viditelnost dvou komet, jejichž nástup na večerní oblohu s nadějí očekáváme. Kometa C/2025 A6 (Lemmon) bude vidět zatím jen dalekohledem a trochu obtížněji, ale snad také menším dalekohledem, by mohla být vidět i C/2025 R2 (SWAN). Planeta Saturn je vidět celou noc a bude v konjunkci s Měsícem. Jupiter a Venuše jsou vidět nejlépe ráno. Slunce je poměrně aktivní a opět nastaly slabé polární záře. V plánech startů raket nyní figuruje výhradně Falcon 9 s telekomunikačními družicemi Starlink a Kuiper. Sto let od narození by oslavil významný český astronom Miroslav Plavec.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Když se blýská v dáli

Titul Česká astrofotografie měsíce za září 2025 obdržel snímek „Když se blýská v dáli“, jehož autorem je astrofotograf Lukáš Veselý Měsíc září je již dávno za námi a s ním i další kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce. A tentokrát se porota opravdu „zapotila“. Ze 42 zaslaných snímků vybrat ten

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

C/2025 A6 (Lemmon) Koláž

Jde o koláž mnoha snímků, datumy jsou vepsané přímo do fotek. Jde o mix záběrů z astromodifikovaného Canonu 60D, 200 mm F2.8 USM II (Crop) + Seestaru S50. Comet aligned v Pixinsight a další post produkce klasická pro komety. Vyhradil jsem si na ní prakticky všechny jasné noci. Překvapením byla trhlina v oblačnosti trvající asi 1,5 hodiny v noci na 7.10, kdy se po úmorné práci podařilo kometu z dat vydolovat. Situaci značně komplikoval Měsíc. Zajímavostí je nedaleká galaxie NGC 3180.

Další informace »