Úvodní strana  >  Články  >  Exoplanety  >  Záhadná rodící se planetární soustava

Záhadná rodící se planetární soustava

Protoplanetární disk u hvězdy TW Hydrae Autor: NASA, ESA, Z. Levay (STScI/AURA)
Protoplanetární disk u hvězdy TW Hydrae
Autor: NASA, ESA, Z. Levay (STScI/AURA)
Vznik exoplanety v přímém přenosu.

Doposud bylo objeveno téměř 900 planet mimo Sluneční soustavu (tzv. exoplanet). Nyní se však astronomové domnívají, že se jim poprvé podařilo získat přesvědčivý důkaz vznikající planety na nepředpokládaném místě – ve velké vzdálenosti od velmi mladé hvězdy typu červeného trpaslíka.

Detailní pohled Hubblova kosmického dalekohledu HST vedl k objevu záhadné mezery v obrovském protoplanetárním disku z prachu a plynu, který obklopuje blízkou hvězdu TW Hydrae. Ta je od Země vzdálena 176 světelných roků a nachází se v souhvězdí Vodního hada (Hydra). Přítomnost pozorované mezery lze nejlépe vysvětlit jako důsledek vlivu rostoucí doposud neviditelné planety, která gravitačně vysává okolní materiál a vytváří prázdný koridor uvnitř disku.

Tým astronomů, jehož vedoucím je John Debes (Space Telescope Science Institute, Baltimore, Maryland), zjistil, že se mezera nachází ve vzdálenosti 12 miliard kilometrů od trpasličí hvězdy TW Hydrae. Pokud by předpokládaná planeta obíhala kolem Slunce, nacházela by se přibližně 2krát dále než trpasličí planeta Pluto.

Tak vzdálená oběžná dráha předpokládané planety znamená, že se kolem mateřské hvězdy pohybuje velmi pomalu. Objev planety v této vzdálenosti je problémem pro současné teorie vzniku planet. Tradiční teorie předpokládají, že jejich tvorba probíhá desítky miliónů roků, kdy trvale funguje proces akumulace drobných úlomků, prachu a plynů za vzniku planety, která na sebe přitahuje materiál z okolního prostředí disku. Avšak hvězda TW Hydrae je stará pouze 8 miliónů roků! Nebyl zde tedy dostatek času pro zformování planety pomalou akrecí menších objektů. Ve skutečnosti planeta vzdálená 12 miliard kilometrů od mateřské hvězdy bude potřebovat ke svému vzniku 200krát delší čas než planeta Jupiter. V tak velké vzdálenosti planeta nejen že obíhá mnohem pomaleji, ale v tak vzdálené části protoplanetárního disku je i nedostatek stavebního materiálu.

Alternativní teorie vzniku planet naznačují, že struktura disku se stává gravitačně nestabilní a dochází zde k lokálnímu smrštění. Podle tohoto scénáře se mohou planety zformovat mnohem rychleji, možná jen za pouhých několik tisíc roků.

Protoplanetární disk u hvězdy TW Hydrae Autor: NASA, ESA, J. Debes (STScI)
Protoplanetární disk u hvězdy TW Hydrae
Autor: NASA, ESA, J. Debes (STScI)
„Jestliže můžeme skutečně potvrdit, že v této části disku existuje planeta, můžeme spojit její charakteristiky s měřením vlastností mezery v disku,“ říká John Debes. „To může doplnit teorie formování planet s předpokladem, jak mohou planety vznikat ve velkých vzdálenostech od mateřské hvězdy. V existujícím disku se rozhodně nachází mezera. Myslíme si, že je pravděpodobně vytvořena existující planetou, protože je kruhová a ostře ohraničená.“

Co komplikuje tento případ, je fakt, že červený trpaslík má hmotnost pouhých 55 % hmotnosti Slunce. „Je úchvatné pozorovat systém, jako je tento,“ říká John Debes. „Jedná se o nejméně hmotnou hvězdu, u které jsme pozorovali mezeru v disku v tak velké vzdálenosti od ní.“

Disk také postrádá ve vnějších oblastech velká prachová zrnka. Pozorování pomocí radioteleskopu ALMA (Atacama Large Millimeter Array) ukazují, že přítomnost prachových zrníček milimetrových rozměrů, tj. přibližně velikosti zrnek písku, je ostře ohraničena ve vzdálenosti 9 miliard kilometrů od hvězdy. Průměr disku je 66 miliard kilometrů.

„Typicky potřebujete mít k dispozici drobné kamínky předtím, než dojde k vytvoření planety. Jestliže zde existuje planeta a není zde prach větší než zrnko písku, je to obrovský problém pro tradiční modely vzniku planetárních soustav,“ dodává John Debes.

Porovnání planetárních soustav: TW Hydrae a Sluneční soustava Autor: NASA, ESA, A. Feild (STScI)
Porovnání planetárních soustav: TW Hydrae a Sluneční soustava
Autor: NASA, ESA, A. Feild (STScI)
Pozorování pomocí Hubblova kosmického dalekohledu odhalila, že mezera, která je široká 3 miliardy kilometrů, není zcela vyčištěná. Astronomové předpokládají, že pokud zde planeta existuje, je stále ještě v procesu formování a není příliš hmotná. Na základě důkazů odhaduje Hannah Jang-Condell (University of Wyoming, Laramie), že předpokládaná planeta je 6krát až 28krát hmotnější než Země. V tomto rozmezí leží hmotnosti exoplanet, pro které občas astronomové používají termíny super-Země a ledoví obři. Planeta s tak malou hmotností rovněž vylučuje teorii vzniku planet přímým smrštěním části disku, která předpokládá, že shluky materiálu až dvakrát hmotnější než Jupiter se mohou smrštit a vytvořit tak planetu.

Hvězda TW Hydrae je oblíbeným cílem pro astronomy. Systém je jeden z nejbližších případů, kdy se na disk díváme „shora“ (nikoliv v rovině disku), což astronomům umožňuje celkový pohled na okolí hvězdy. Astronomové použili kameru NICMOS (Near Infrared Camera and Multi-Object Spectrometer) na palubě HST k pozorování hvězdy v oboru blízkého infračerveného záření. Následně byla provedena analýza archivních dat pořízených kamerou NICMOS, stejně tak i optických a spektroskopických pozorování uskutečněných kamerou STIS (Space Telescope Imaging Spectrograph).

Již dřívější pozorování pomocí HST byla „podezřelá“, avšak nebyla definitivně potvrzena. Při těchto předcházejících pozorováních byla zaznamenána nerovnoměrná jasnost disku, což však nebylo identifikováno jako mezera.

Astronomové plánují další pozorování soustavy TW Hydrae pomocí radioteleskopu ALMA a pomocí nové kosmické observatoře JWST (James Webb Space Telescope), jejíž start je naplánován na rok 2018.

Zdroj: hubblesite.org
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Exoplaneta, Protoplanetární disk, TW Hydrae


19. vesmírný týden 2025

19. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 5. 5. do 11. 5. 2025. Měsíc po první čtvrti dorůstá k úplňku. Večer je nízko nad obzorem Jupiter a výše najdeme Mars procházející Jesličky. Ráno září u obzoru jasná Venuše a je zde i slabý Saturn. Aktivita Slunce je střední, ale potěší nyní největší skvrna roku 2025. Nastává maximum roje Éta Aquarid. Evropská raketa Vega-C vynesla družici Biomass pro výzkum výměny oxidu uhličitého mezi lesy a atmosférou. Raketa Atlas V vynesla první operační družice sítě Kuiper. Falcon 9 nyní dokáže vynést až 29 Starlinků V2 mini.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Simeis 147

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2025 obdržel snímek „Simeis 147- Spaghetti nebula“, jehož autorem je astrofotograf Pavel Pech     „Spaghetti nebula“ – co se skrývá za tímto pojmem? Možná se nám vybaví „Spaghetti western“, jenž se stal filmovým pojmem, byť trochu

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M13

Messier 13 alebo M13 (označovaná aj NGC 6205 a niekedy nazývaná Veľká guľová hviezdokopa v Herkulesovi, Herkulova guľová hviezdokopa alebo Veľká Herkulova hviezdokopa) je guľová hviezdokopa pozostávajúca z niekoľkých stoviek tisíc hviezd v súhvezdí Herkules. Messier 13 objavil Edmond Halley v roku 1714 a Charles Messier ho 1. júna 1764 zaradil do svojho zoznamu objektov, ktoré si nemožno mýliť s kométami; Messierov zoznam vrátane Messiera 13 sa nakoniec stal známym ako Messierov katalóg. Nachádza sa v pravej elevácii 16h 41,7m, deklinácia +36° 28'. Messier 13 je astronómami často opisovaný ako najúžasnejšia guľová hviezdokopa viditeľná pre severných pozorovateľov. M13 má priemer asi 145 svetelných rokov a skladá sa z niekoľkých stoviek tisíc hviezd, pričom odhady sa pohybujú od približne 300 000 do viac ako pol milióna. Najjasnejšou hviezdou v kope je červený obor, premenná hviezda V11, známa aj ako V1554 Herculis, so zdanlivou vizuálnou magnitúdou 11,95. M13 je od Zeme vzdialená 22 200 až 25 000 svetelných rokov a guľová hviezdokopa je jednou z viac ako stovky hviezdokôp, ktoré obiehajú okolo stredu Mliečnej cesty. Posolstvo z Areciba z roku 1974, ktoré obsahovalo zakódované informácie o ľudskej rase, DNA, atómových číslach, polohe Zeme a ďalšie informácie, bolo vyslané z rádioteleskopu observatória Arecibo smerom k Messieru 13 ako pokus o kontakt s potenciálnymi mimozemskými civilizáciami v tejto hviezdokope. M13 bola vybraná preto, lebo išlo o veľkú, relatívne blízku hviezdnu kopu, ktorá bola dostupná v čase a na mieste ceremónie. Hviezdokopa sa bude počas tranzitu pohybovať vesmírom; názory na to, či bude v čase príletu správy schopná prijať správu, sa rôznia. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 110x60 sec. Lights LRGB na jednotlivý kanál , master bias, 80 flats, master darks, master darkflats 28.4.2025 až 1.5.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »