Úvodní strana  >  Články  >  Exoplanety  >  Život i na planetách s excentrickou dráhou?

Život i na planetách s excentrickou dráhou?

Exoplaneta na eliptické oběžné dráze
Exoplaneta na eliptické oběžné dráze
Zatímco lovci exoplanet pokračují v pátrání po dosud nespatřené "modré planetě" - po tělese, které má přibližně stejné charakteristiky jako Země - nové výzkumy odhalily, že život může být schopen přežívat alespoň na některých z mnoha existujících podivných exoplanet, kroužících kolem mateřských hvězd nejen po kruhových, ale i po značně protáhlých eliptických drahách.

"Když hovoříme o obyvatelných planetách, máme na mysli planety, na jejichž povrchu může existovat voda v kapalném stavu," říká Stephen Kane (NASA Exoplanet Science Institute, California Institute of Technology, Pasadena). "Planety se musí nacházet ve správné vzdálenosti od mateřské hvězdy - nesmí být příliš horké ani příliš studené." Tyto podmínky závisí především na velikosti a teplotě hvězdy; rozmezí vhodně klesajících teplot se vzrůstající vzdáleností pak vymezuje obyvatelnou zónu v okolí hvězdy.

Stephen Kane a jeho kolega Dawn Gelino (Exoplanet Science Institute) vytvořili seznam nazvaný "Galerie obyvatelných zón" (Habitable Zone Gallery). Vypočítali velikosti a vzdálenosti obyvatelných zón pro každou známou cizí planetární soustavu, která byla zatím objevena a ukázali, které planety obíhají uvnitř zóny života a které nikoliv. Galerii obyvatelných zón najdete na adrese www.hzgallery.org. Studie popisující tento výzkum byla publikována v časopise Astrobiology.

Avšak ne všechny exoplanety obíhají kolem mateřských hvězd po kruhových drahách jako Země, na nichž by setrvávaly v téměř konstantní vzdálenosti od svých hvězd. Jedním z neočekávaných odhalení lovců exoplanet je zjištění, že poměrně mnoho planet obíhá po velmi protáhlých eliptických drahách, čímž se velmi výrazně mění nejen jejich vzdálenost od mateřské hvězdy, ale i podmínky na jejím povrchu.

Obyvatelná zóna v okolí hvězdy 16 Cyg s vyznačenou dráhou exoplanety
Obyvatelná zóna v okolí hvězdy 16 Cyg s vyznačenou dráhou exoplanety
"Takovéto planety mohou trávit určitou část svého času (nikoliv celý oběh) uvnitř obyvatelné zóny," říká Stephen Kane. "Mohou tudíž existovat planety, které jsou zahřívány pouze na malém úseku dráhy mezi dlouhými obdobími zimy, nebo naopak mohou existovat planety, které jsou intenzivně zahřívány na větší části své oběžné dráhy."

Ačkoliv podmínky na těchto planetách budou velmi odlišné od podmínek na Zemi, nemůžeme vyloučit, že budou schopné hostit na svém povrchu nějaké živé organismy. "Vědci objevili na Zemi mikroskopické formy života, které mohou přežívat za různých extrémních podmínek," říká Stephen Kane. "Některé organismy mohou na velmi dlouhou dobu v chladném období snížit svůj metabolismus až téměř na nulu. Víme také, že jiné organismy mohou odolávat velmi vysokým teplotám. Byly dokonce studovány účinky nepříznivých podmínek na spory, bakterie a lišejníky, přičemž se ukázalo, že mohou v krutých podmínkách přežít jak na Zemi, tak i v extrémním prostředí kosmického prostoru."

Z výzkumu, který uskutečnili Stephen Kane a Dawn Gelino vyplývá, že obyvatelné zóny v okolí hvězd mohou být větší, než jsme si mysleli, a že planety, které nemohou být domovem pro vyspělý život, mohou být ideálním místem k přežití extremofilních forem života, jako jsou některé bakterie či lišejníky. "I život na Zemi, který se vyvíjel ve velmi raném období formování planety, vznikal za podmínek mnohem drsnějších, než jaké zde panují v současné době."

Stephen Kane vysvětluje, že vhodným místem pro život nemusí být nutně planety, ale například také měsíce velkých plynných planet podobných Jupiteru v naší Sluneční soustavě. "Existuje velmi mnoho obřích planet a všechny mohou mít své měsíce," říká Stephen Kane. "A měsíc planety, která krouží v obyvatelné zóně kolem mateřské hvězdy, se rovněž nachází v obyvatelné zóně."

Stephen Kane zmiňuje jako příklad Titan, největší měsíc planety Saturn, který navzdory husté atmosféře je příliš daleko od Slunce a příliš studený pro život, jak jej známe na Zemi. "Pokud bychom ale Titan přemístili blíže ke Slunci, jeho atmosféra by obsahovala značné množství vodní páry a na jeho povrchu by byly velmi příznivé podmínky pro život." A totéž můžeme říci o některých velkých měsících planety Jupiter.

Zdroj: www.nasa.gov
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: NASA


36. vesmírný týden 2025

36. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 1. 9. do 7. 9. 2025. Měsíc bude v neděli v úplňku a 7. 9. nastane úplné zatmění Měsíce. Planety se dají pozorovat na ranní obloze, Saturn už celou noc. Slunce je aktivní a nastala erupce, po které nelze vyloučit slabší polární záři. Nejsilnější nosič současnosti Super Heavy úspěšně vynesl loď Starship, která následně úspěšně přečkala ohnivé peklo a dosedla na plánovaném místě v oceánu.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Temná mlhovina Barnard 150

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2025 obdržel snímek „Temná mlhovina Barnard 150“, jehož autorem je astrofotograf Václav Kubeš       Dávno, opravdu dávno již tomu. Někdy v době, kdy do Evropy začali pronikat Slované a začala se formovat Velkomoravská říše, v době, kdy Frankové

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC7293 Helix

The “Snail,” or NGC 7293—the Helix Nebula—is the nearest and also the brightest planetary nebula, located in the constellation Aquarius. It ranks among the best-known planetary nebulae. The Snail Nebula is approximately 650 light-years from Earth. It formed about 25,000 years ago and is expanding at a velocity of 24 km/s. Thanks to its brightness of magnitude 7.3 and an apparent diameter of roughly 15 arcminutes, it is easy to observe with a telescope (or binoculars). It is also a very rewarding target for amateur observations. It is our nearest and, despite the NGC designation, the brightest planetary nebula in the sky. It is also the most extensive nebula in the sky, which is actually a drawback: despite its high total magnitude, its surface brightness is low. For this reason it was not discovered by Herschel and does not appear in Messier’s catalogue. Its true diameter is about 1.5 light-years, and it formed about 25,000 years ago when the progenitor star shed the outer layers of its atmosphere. The stellar core has become a white dwarf with a surface temperature of 130,000 °C and an apparent magnitude of 13.3. Owing to its high temperature, its radiation is predominantly ultraviolet and it can be seen only with a large telescope. The white dwarf illuminates its ejected envelopes—the nebula itself—which is expanding at 24 km/s. Once, this nebula was a star similar to our Sun—the view into the Helix Nebula reveals our very distant future. Within this nebula, as in many others, there are peculiar structures called cometary knots. They were first observed in 1996 in the Helix Nebula. They resemble comets in appearance but are incomparably larger: their heads alone reach twice the size of the Solar System, and their tails, pointing radially away from the central star, are up to 100 times the Solar System’s diameter. They expand at 10 km/s. Although they have nothing to do with real comets, part of their material may have originated in the progenitor star’s Oort cloud, which evaporated in the final stage of its evolution. These remarkable structures likely arose when a later, hotter shell ejected by the star ploughed into an earlier, cooler shell. The collision fragmented the shells into pieces, creating comet-like forms. It is possible that dust particles within the cometary knots gradually stick together to form compact icy bodies similar to Pluto. Equipment: SkyWatcher NEQ6 Pro, GSO Newtonian astrograph 200/800 (200/600 f/3), Starizona Nexus 0.75× coma corrector, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filters, Gemini EAF focuser, guiding via TS off-axis guider + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automated backyard observatory with my own OCS (Observatory Control System). Software: NINA, Astro Pixel Processor, GraXpert, PixInsight, Adobe Photoshop Lights: 48×180 s R, 43×180 s G, 49×180 s B, 76×120 s L, 153×360 s H-alpha, 24×900 s OIII; master bias, flats, master darks, master dark flats Gain 150, Offset 300. July 24 to August 30, 2025 Belá nad Cirochou, northeastern Slovakia, Bortle 4

Další informace »