Výročí kosmonautiky - květen 2026

Dne 30. 5. 1966 se vypravila sonda Surveyor 1 k Měsíci. Projekt Surveyor navazoval na sérii misí Ranger a jeho cílem bylo měkké přistání automatické sondy na měsíčním povrchu.

Nosnou raketou Surveyoru 1 byla raketa Atlas-Centaur 10, sonda se díky ní dostala k Měsíci po přibližně 64 hodinách letu. Přistání proběhlo 2. 6. 1966 v oblasti Oceánu bouří. Při přistání měla sonda hmotnost necelých 300 kg.

Je třeba zmínit, že již čtyři měsíce před americkým Surveyorem 1 úspěšně přistála na Měsíci sovětská sonda Luna 9. Jednalo se o pátý sovětský pokus o měkké přistání. Pro NASA se úspěch jejich sondy, která uspěla hned napoprvé, stal důkazem, že sovětský náskok v dobývání vesmíru pozvolna vyrovnávají. Sonda na povrchu Měsíce pořídila více než 11 tisíc fotografií a prokázala, že jeho povrch je pevný, a tudíž je na něm možné i přistání pilotovaných misí.

Z celkového počtu 7 sond typu Surveyor bylo 5 úspěšných a jejich průzkum Měsíce byl zásadní pro nastupující program Apollo.

Další výročí kosmonautiky:

 1. 5. 1966 byl zahájen výcvik posádek měsíčních misí Apollo. Pět let poté, co americký prezident John Fitzgerald Kennedy vyhlásil svou podporu tomuto programu, započaly přímé přípravy letů na Měsíc. Z několika možností byla zvolena koncepce letu na Měsíc s lunárním modulem, který uskuteční samotné přistání. Ostatní představy přistání na Měsíci byly v relativně krátké době nerealizovatelné.  Za nosiče byly zvoleny rakety Saturn V pro lety k Měsíci a Saturn IB pro mise na nízké oběžné dráze. Samotný výcvik zahrnoval práci na letových simulátorech, přímý nácvik přistání na platformě LLRV-1, geologický průzkum a pohyb ve skafandrech. Veškeré tyto dovednosti byly později zúročeny při samotných misích Apollo.

3. 5. 2006 byla z kosmodromu Pleseck vypuštěna ruská průzkumná družice Kosmos 2420. Jednalo se o kosmickou loď typu Jantar, která zaznamenávala povrch planety na filmový materiál. Nasnímaný film se vracel nezávisle na samotné lodi ve dvou speciálních kapslích.

19. 5. 1996 se vypravila na svou misi označovanou STS-77 posádka amerického raketoplánu Endeavour. Jednalo se o desetidenní let, jehož hlavním cílem byla práce v kosmické laboratoři SPACEHAB. Významnou částí experimentů bylo vypuštění satelitu Spartan-207, který byl vybaven rozměrnou nafukovací anténou. Po úspěšné realizaci pokusu byla anténa odhozena a satelit Spartan byl opět naložen do nákladového prostoru. Tento experiment napomohl k rozvoji nafukovacích komponentů pro kosmické výpravy.

24. 5. 2006 byla vypuštěna meteorologická družice GOES-N, po zprovoznění označována jako GOES-13.  Jednalo se o satelit Národního úřadu pro oceán a atmosféru (NOAA). Nejprve sloužila čtyři roky jako družice záložní, teprve poté byla plně aktivována a svá pozorování vykonávala v letech 2010 - 2017. V roce 2017 byla převedena pod správu amerického vojenského letectva a později pod americké kosmické síly. V nových službách monitorovala oblast Indického oceánu až do jejího vyřazení v říjnu 2023.

Dne 26. 5. 2006 odstartovala raketa agentury ESA Ariane 5 V171. Na její palubě byly satelity Satmex 6 a Thaicom 5. Vynesení těchto satelitů znamenalo ve své době překonání hmotnostního rekordu pro dva satelity vynesené na oběžnou dráhu současně.

Satmex 6 byla původně mexická geostacionární telekomunikační družice společnosti Satmex. Ta v roce 2014 fúzovala se společností Eutelsat a sonda nově nesla název Eutelsat 113 West A. Sonda byla aktivní do konce ledna 2024.

Thaicom 5 byl thajský telekomunikační satelit, jehož úkolem bylo nahradit starší Thaicom 3. Ten byl po vyřazení z provozu přesunut na takzvanou hřbitovní dráhu (Graveyard Orbit) – to je specifická oběžná dráha nacházející se několik set kilometrů nad geostacionární dráhou. Slouží k bezpečnému odkládání nefunkčních družic, aby se předešlo srážkám s aktivními satelity.

31. 5. 1986 proběhl historicky první start nosné rakety Ariane 2. Konstrukčně vycházela z rakety Ariane 1, došlo však k navýšení objemu paliva a k vylepšení spalování u motorů. Důvodem zkonstruování nového typu rakety Ariane 2 byla potřeba zvýšit nosnost a dosah evropské rakety. První start, označovaný jako Ariane 2 V18, nebyl úspěšný. Došlo k potížím se zapálením třetího stupně rakety, takže náklad – komunikační satelit Intelsat VA F-14 – byl zničen.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] NASA:crash
[2] GOES 13 - Wikipedia
[3] Eutelsat 113 West A - Wikipedia
[4] ESA - Ariane 2 V18
[5] ESA - Ariane 5 V171
[6] COSMOS 2420 (NORAD 29111) - Satelitní sledovač | KeepTrack
[7] 2006 in spaceflight - Wikipedia
[8] Surveyor 1 - Wikipedia

Převzato: Hvězdárna a planetárium Teplice