Úvodní strana  >  Články  >  Historie  >  Výročí kosmonautiky: leden 2026

Výročí kosmonautiky: leden 2026

Zánik raketoplánu Challenger.
Autor: Lidové noviny: Lekce ‚první učitelky ve vesmíru‘ konečně v kosmu. 32 let po výbuchu rake-toplánu Cha

28. 1. 1986 byl jedním z nejtragičtějších dnů v historii pilotovaných letů do vesmíru. Tehdy došlo krátce po startu k úplnému zničení raketoplánu Challenger, při kterém zahynulo všech sedm astronautů. Podíváme se tedy podrobněji na tento stroj a co navzdory tragédii letoun lidstvu přinesl? Věnovat se budeme i dalším raketoplánům, testovacímu sovětskému a několika sondám, které navštívily vzdálené končiny sluneční soustavy nebo Stardust, která sbírala kosmický i kometární prach.

Zánik raketoplánu Challenger 

Je trochu paradoxem, že Challenger byl původně postaven k destrukčním zkouškám. Došlo však k přehodnocení záměru, následkem čehož byl přebudován na plnohodnotný stroj.

Vzhledem ke skutečnosti, že Challenger byl v provozu necelé tři roky, vykonal dohromady pouhých 9 misí (nepočítaje tu osudovou). Poprvé se na oběžnou dráhu vydal 4. 4. 1983, a sice na misi STS-6. Při ní proběhl první výstup amerických astronautů do otevřeného prostoru z paluby raketoplánu. Také došlo k vypuštění telekomunikační družice TDRS-A. Challenger byl totiž vybaven zařízením pro vypouštění satelitů pomocí urychlovacího raketového stupně.

Logo mise STS-6. Autor: Wikipedia (CZ): STS-6
Logo mise STS-6.
Autor: Wikipedia (CZ): STS-6

Při misi STS-7, která byla druhým letem Challengeru a zároveň sedmým letem raketoplánu celkově, byla členem posádky první americká astronautka Sally Rideová. Let proběhl 18.–23. 6. 1983. Pro velitele Roberta Crippena se jednalo o druhý let v pořadí, svůj první vykonal 12. 4. 1981 na Columbii. Jednalo se tehdy o vůbec první let raketoplánu v historii.

Logo mise STS-7. Autor: Wikipedia (CZ): STS-7
Logo mise STS-7.
Autor: Wikipedia (CZ): STS-7

Cílem mise STS-8, která započala 30. 8. 1983, byla instalace indického satelitu Insat 1B. Dalším cílem byla zkouška komunikace s pozemním střediskem přes družici, jednalo se o přípravu výpravy s kosmickou laboratoří Spacelab.

Logo mise STS-8 Autor: Wikipedia (CZ): STS-8
Logo mise STS-8
Autor: Wikipedia (CZ): STS-8

Následovala mise STS-41-B, na kterou se raketoplán vypravil 3. 2. 1984. Tato expedice byla první, během které bylo použito nového, složitějšího, označování letů. NASA se k původnímu číslování vrátila až v další misi po havárii Challengeru. Hlavním cílem astronautů bylo zkoušení manipulátorů MMU, pilotovaného raketového křesla umožňujícího volný pohyb v otevřeném prostoru bez zajištění lanem.

Logo mise STS-41-B. Autor: Wikipedia (CZ): STS-41-B
Logo mise STS-41-B.
Autor: Wikipedia (CZ): STS-41-B

Let STS-41-C byl pátou expedicí Challengeru a započal 6. 4. 1984. Jeho cílem bylo vypuštění dvou satelitů a zejména oprava družice Solar Maximum Mission. Tato družice, vypuštěná v roce 1980 sloužila k pozorování Slunce v době jeho maxima. Posádce raketoplánu se podařilo vyměnit chybné komponenty. Jednalo se tak o historicky první opravu satelitu na oběžné dráze.

Logo mise STS-41-C. Autor: Wikipedia (CZ): STS-41-C
Logo mise STS-41-C.
Autor: Wikipedia (CZ): STS-41-C

Mise STS-41-G započala 5. 10. 1984. Jejím cílem bylo vynesení satelitu Earth Radiation Budget, sloužícího mimo jiné k výzkumu ozonové díry nad Antarktidou. Během letu pravděpodobně došlo k ozáření raketoplánu laserem ze sovětské základny v Kazachstánu. Tento nepřátelský akt vyvolal mezinárodní roztržku.

Logo mise STS-41-G. Autor: Wikipedia (CZ): STS-41-G
Logo mise STS-41-G.
Autor: Wikipedia (CZ): STS-41-G

Dne 29. 4. 1985 se Challenger vypravil na svou sedmou misi označovanou STS-51-B. Jejím cílem bylo vynesení kosmické laboratoře Spacelab 3 na oběžnou dráhu a její testování. Laboratoř byla uložena v nákladovém prostoru raketoplánu a spolu s ním se vracela na Zemi.

Logo mise STS-51-B. Autor: Wikipedia (CZ): STS-51-B
Logo mise STS-51-B.
Autor: Wikipedia (CZ): STS-51-B

Při misi STS-51-F byla vynesena na oběžnou dráhu laboratoř Spacelab 2.  Celkově bylo za éry raketoplánů podniknuto s těmito laboratořemi různých typů celkem 29 letů. Probíhaly v nich mikrogravitační, biologické a fyzikální experimenty.

Logo mise STS-51-F. Autor: Wikipedia (CZ): STS-51-F
Logo mise STS-51-F.
Autor: Wikipedia (CZ): STS-51-F

Poslední úspěšná výprava Challengeru započala 30. 10. 1985. Jednalo se o misi STS-61-A a jejím hlavním cílem bylo vynesení německé kosmické laboratoře Spacelab D-1. Na palubě bylo osm astronautů, což je dodnes rekordní počet osob na palubě jedné kosmické lodi. Astronauti v laboratoři pracovali na dvě směny, němečtí specialisté předávali informace přímo do německého řídícího střediska.

Logo mise STS-61-A. Autor: Wikipedia (CZ): STS-61-A
Logo mise STS-61-A.
Autor: Wikipedia (CZ): STS-61-A

Poslední, tragická, mise raketoplánu Challenger označovaná STS-51-L začala a zároveň i skončila 28. 1. 1986. Raketoplán odstartoval navzdory určitým - jak se později ukázalo oprávněným - obavám. Kvůli promrzlému těsnění došlo po minutě letu k problémům s pravým motorem na tuhá paliva, který se uvolnil, prorazil hlavní nádrž, a nakonec došlo k celkové destrukci stroje. Ten se rozpadl na kusy a při dopadu na mořskou hladinu zahynulo všech sedm astronautů.  Jedním z úkolů posádky mělo být i pozorování Halleyovy komety, jejíž stylizaci spatříme i v logu.

Logo mise STS-51-L. Autor: Wikipedia (CZ): STS-51-L
Logo mise STS-51-L.
Autor: Wikipedia (CZ): STS-51-L

Po zkáze Challengeru se vyskytly tendence přestavět atmosférický modul Enterprise do orbitálního stavu, nakonec však vznikl nový letoun, raketoplán Endeavour. Další mise STS měly od doby havárie Challengeru v logu asterismus Velký vůz, jehož sedm hvězd symbolizovalo astronauty zahynuvší na palubě raketoplánu.

Další výročí kosmonautiky

3. 1. 1986: testovací sovětský raketoplán 

Nákres atmosférického tělesa OK-GLI. Autor: Wikipedia (EN): OK-GLI
Nákres atmosférického tělesa OK-GLI.
Autor: Wikipedia (EN): OK-GLI
Ruské atmosférické těleso označované OK-GLI provedlo svůj druhý pokusný let. Jednalo se o analogii ke kosmickému raketoplánu Buran, který ovšem nebyl určen ke kosmickému letu, ale pouze ke zkouškám v zemské atmosféře. Stroj OK-GLI byl také jakýsi ekvivalent k americkému stroji Enterprise. Na rozdíl od něj však nebyl závislý na vynesení do výšky pomocí letadla, mohl startovat sám pomocí 4 motorů. Do roku 1988 bylo tímto tělesem vykonáno celkem 25 letů.

11. 1. 1996: Endeavour STS-72

Japonská družice Space Flyer Unit zachycená kanadskou rukou raketoplánu Endeavour. Autor: ISAS: SFU
Japonská družice Space Flyer Unit zachycená kanadskou rukou raketoplánu Endeavour.
Autor: ISAS: SFU
Na svou expedici STS-72 odstartoval americký raketoplán Endeavour. Hlavním cílem letu byla záchrana japonské družice Space Flyer Unit. Jednalo se o družici, kterou japonská agentura JAXA využívala k výzkumu mikrogravitace. Space Flyer Unit byla úspěšně zachycena, uložena do nákladového prostoru a spolu s raketoplánem se také vrátila na Zemi. Družice byla po renovaci vystavena v tokijském Národním muzeu vědy a přírody.  Během mise byly uskutečněny dva výstupy do otevřeného prostoru, při kterých probíhal nácvik budoucí montáže komponentů ISS (Mezinárodní vesmírné stanice).

12. 1. 1986: Columbia STS-61-C

Vypouštění družice Satcom K-1 z nákladového prostoru raketoplánu Columbia. Autor: Wikipedia (EN): STS-61-C
Vypouštění družice Satcom K-1 z nákladového prostoru raketoplánu Columbia.
Autor: Wikipedia (EN): STS-61-C
Se vydala na misi STS-61-C posádka raketoplánu Columbia. Hlavním cílem výpravy bylo vypuštění telekomunikačního satelitu Satcom K-1. V průběhu pobytu na oběžné dráze astronauti prováděli biologické experimenty, některé však nedokončili. Návrat na Zemi proběhl 18. 1. 1986. Do osudového letu Challengeru zbývalo 10 dní, STS-61-C byl na dlouhou dobu posledním relativně úspěšným letem raketoplánu.

15. 1. 2006: návrat pouzdra Stardust

Proběhl návrat pouzdra americké kometární sondy Stardust. Nacházely se v něm vzorky ohonu komety 81P/Wild 2. Tato sonda se vypravila na svou misi 7. 2. 1999. Poté, co začátkem ledna 2004 do speciálního aerogelového lapače zachytila částice kometárního ohonu, vydala se zpět k Zemi.

Přistávací pouzdro bylo vybaveno tepelným štítem a pomocí padáku přistálo přibližně v místě určení. Získané vzorky byly podrobeny analýze, byly v nich objeveny primitivní organické látky a také částice, patřící k nejstarším materiálům z období vzniku Sluneční soustavy.

Návratové pouzdro sondy Stardust. Autor: Wikipedia (CZ): Stardust (sonda)
Návratové pouzdro sondy Stardust.
Autor: Wikipedia (CZ): Stardust (sonda)

19. 1. 2006: New Horizons

Odstartovala americká sonda New Horizons. Jednalo se o sondu planetární, určenou zejména k průzkumu Pluta a jiných těles, nacházejících se za jeho oběžnou drahou. Cestou byly testovány palubní kamery pozorováním objektů v pásu asteroidů a také snímáním Jupitera. K Plutu se sonda přiblížila 14. 7. 2015. Během jejího letu se změnila klasifikace Pluta z planety na trpasličí planetu.

Start rakety Atlas V se sondou New Horizons na palubě. Autor: Wikipedia (EN): 2006 in spaceflight
Start rakety Atlas V se sondou New Horizons na palubě.
Autor: Wikipedia (EN): 2006 in spaceflight

24. 1. 1986: Voyager 2 navštívil Uran

Umělecká představa průletu sondy Voyager 2 kolem planety Uran. Autor: E15.cz: Sonda Voyager 2 opouští Sluneční soustavu
Umělecká představa průletu sondy Voyager 2 kolem planety Uran.
Autor: E15.cz: Sonda Voyager 2 opouští Sluneční soustavu
Sonda agentury NASA Voyager 2 prolétla kolem Uranu. Sonda byla vypuštěna 20. 8. 1977 v rámci stejnojmenného programu. Ten se soustředil na výzkum vnějších planet Sluneční soustavy. Voyager 2 byl doposud jediným umělým tělesem vyrobeným člověkem, které navštívilo planety Uran a Neptun. Sonda doposud v omezeném režimu komunikuje, od Slunce se vzdaluje rychlostí vyšší než 15 km/s.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Lidové noviny
[2] Wikipedia (CZ): STS-51-L
[3] Wikipedia (EN): OK-GLI
[4] ISAS: SFU
[5] Wikipedia (EN): STS-61-C
[6] Wikipedia (CZ): Stardust (sonda)
[7] Wikipedia (CZ): Challenger
[8] Wikipedia (EN): 2006 in spaceflight
[9] E15.cz: Sonda Voyager 2 opouští Sluneční soustavu

Převzato: Hvězdárna a planetárium Teplice



O autorovi

Štítky: Satcom K-1, Space Flyer Unit, OK-GLI, Raketoplán, Challenger


21. vesmírný týden 2026

21. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 18. 5. do 24. 5. 2026. Měsíc bude v první čtvrti a na večerní obloze vytvoří pěkné seskupení s planetami Venuší a Jupiterem. V pondělí se poměrně blízko k Zemi přiblíží asi 20 metrů velká planetka. Slunce je téměř beze skvrn, ale jedna aktivní oblast o sobě dává vědět. K ISS byla vypuštěna nákladní loď Dragon 2. Očekáváme 12. testovací let Super Heavy Starship. Ke startu se chystá raketa Vega-C s misí SMILE. 70 let slaví Pavel Suchan, dlouholetý člen ČAS a tajemník Astronomického ústavu AV ČR.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M92

Messier 92 – starobylá guľová hviezdokopa v Herkulovi Messier 92, známa aj ako M92 alebo NGC 6341, je guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v severnom súhvezdí Herkules. Patrí medzi najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy, no napriek tomu býva často v tieni slávnejšej hviezdokopy M13, ktorá sa nachádza v rovnakej oblasti oblohy. M92 je síce o niečo menej nápadná a menšia, ale z fyzikálneho hľadiska ide o mimoriadne zaujímavý objekt. Hviezdokopu objavil nemecký astronóm Johann Elert Bode 27. decembra 1777. Charles Messier ju nezávisle znovuobjavil 18. marca 1781 a zaradil ju ako 92. objekt do svojho katalógu. V roku 1783 sa Williamovi Herschelovi podarilo v tejto hmlistej škvrnke rozlíšiť jednotlivé hviezdy, čím sa potvrdilo, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M92 sa nachádza vo vzdialenosti približne 26 700 svetelných rokov od Zeme. Od stredu našej Galaxie je vzdialená asi 33 000 svetelných rokov a leží približne 16 000 svetelných rokov nad galaktickou rovinou. Skutočný priemer hviezdokopy sa odhaduje na približne 108 svetelných rokov a jej hmotnosť zodpovedá asi 330 000 hmotnostiam Slnka. Táto hviezdokopa patrí medzi najstaršie známe objekty v Mliečnej ceste. Jej vek sa odhaduje približne na 11 miliárd rokov. Typickým znakom takýchto starých guľových hviezdokôp je veľmi nízky obsah ťažších prvkov. M92 má mimoriadne nízku metalicitu – obsah železa je len asi 0,5 % hodnoty, ktorú pozorujeme pri Slnku. To znamená, že jej hviezdy vznikli veľmi skoro v histórii Galaxie, ešte v období, keď medzihviezdny plyn nebol výrazne obohatený prvkami vytvorenými v predchádzajúcich generáciách hviezd. Zaujímavosťou je, že M92 obsahuje aj premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré sú typické pre staré hviezdne populácie. Tieto hviezdy astronómom pomáhajú určovať vzdialenosti vo vesmíre. V hviezdokope boli zároveň pozorované aj röntgenové zdroje, pričom časť z nich môže súvisieť s kataklizmatickými premennými hviezdami – teda tesnými dvojhviezdnymi systémami, v ktorých jedna hviezda odoberá hmotu svojmu sprievodcovi. M92 sa k nám približuje rýchlosťou približne 112 km/s. Má aj jednu nezvyčajnú historicko-astronomickú zaujímavosť: v dôsledku precesie zemskej osi sa severný nebeský pól pred približne 12 000 rokmi nachádzal menej ako jeden stupeň od tejto hviezdokopy. M92 tak bola v dávnej minulosti akousi „severnou polárnou hviezdokopou“ a podobná situácia nastane znovu približne o 14 000 rokov. Hoci na oblohe nepôsobí tak dominantne ako M13, Messier 92 je v skutočnosti jednou z najvýznamnejších a najstarších guľových hviezdokôp našej Galaxie. Na astrofotografii vyniká jej husté, jasné jadro obklopené množstvom slabších hviezd, ktoré spolu vytvárajú obraz dávnej populácie hviezd z mladých čias Mliečnej cesty. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 166x60sec. R, 165x60sec. G, 162x60sec. B, 196x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 29.4. až 3.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »