Úvodní strana  >  Články  >  Hvězdy  >  ALMA objevila neutronovou hvězdu v místě supernovy 1987A

ALMA objevila neutronovou hvězdu v místě supernovy 1987A

Umělecké ztvárnění supernovy SN 1987A ukazuje vnitřní oblast prachu v pozůstatku explodované hvězdy (znázorněno červeně), ve které může být ukryta neutronová hvězda.
Autor: NRAO/AUI/NSF, B. Saxton

Dva týmy astronomů získaly přesvědčivé argumenty k vysvětlení 33 roků staré záhady obestírající supernovu 1987A ve Velkém Magellanově oblaku. Na základě pozorování prostřednictvím soustavy radioteleskopů ALMA (Atacama Large Millimeter/submillimeter Array) a následných teoretických studií vědci získali nový pohled a argumenty, že se hluboko uvnitř pozůstatků explodované hvězdy ukrývá neutronová hvězda. Jednalo by se tak ve skutečnosti o doposud nejmladší známou neutronovou hvězdu.

Od té doby, co byli astronomové svědky jedné z nejjasnějších explozí hvězdy na noční obloze představující výbuch supernovy 1987A (SN 1987A), pátrají po kompaktním objektu, který se mohl vytvořit jako pozůstatek po této události.

Protože částice známé jako neutrina byly na Zemi detekovány ve dni exploze (23. února 1987), astronomové předpokládali, že se ve smršťujícím centru hvězdy vytvořila neutronová hvězda. Avšak když vědci nemohli najít žádné důkazy pro existenci tohoto kompaktního objektu, začali přemýšlet, zda místo toho původní hvězda nezkolabovala do černé díry. Několik desetiletí vědecká společnost horlivě očekávala signály z tohoto objektu, které byly ukryty za velmi hustým oblakem prachu.

Blob

V poslední době poskytla pozorování z radioteleskopu ALMA první náznak přítomnosti neutronové hvězdy, doposud chybějící po explozi supernovy. Snímky s mimořádně vysokým rozlišením odhalily horkou skvrnu v prachovém jádru supernovy SN 1987A označovanou jako blob, který je jasnější než jeho okolí a odpovídá předpokládané poloze neutronové hvězdy.

Byli jsme velmi překvapeni, když jsme spatřili tento horký útvar (tzv. blob) tvořený hustým oblakem prachu v místě pozůstatku supernovy,“ říká Mikako Matsuura z Cardiff University a členka týmu, který tento blob objevil pomocí radioteleskopu ALMA. „V oblaku musí být něco, co zahřívá prach a co způsobuje jeho záření. To je to, proč se domníváme, že je uvnitř oblaku prachu ukrytá neutronová hvězda.“

Snímek pozůstatku po explozi supernovy SN 1987A v oboru různých vlnových délek záření ze tří různých observatoří. Autor: ALMA (ESO/NAOJ/NRAO), P. Cigan and R. Indebetouw; NRAO/AUI/NSF, B. Saxton; NASA/ESA
Snímek pozůstatku po explozi supernovy SN 1987A v oboru různých vlnových délek záření ze tří různých observatoří.
Autor: ALMA (ESO/NAOJ/NRAO), P. Cigan and R. Indebetouw; NRAO/AUI/NSF, B. Saxton; NASA/ESA
Ačkoliv Mikako Matsuura a její tým byli rozechvěni těmito závěry, obdivovali jasnost tohoto blobu. „Mysleli jsme si, že neutronová hvězda je příliš jasná, než aby zde mohla existovat, ale potom Dany Page a jeho tým publikoval studii, v níž se uvádí, že neutronová hvězda může opravdu být tak jasná, protože je velmi mladá,“ dodává Mikako Matsuura.

Dany Page je astrofyzik na National Autonomous University of Mexico, který studoval supernovu SN 1987A od jejího počátku. „Byl  jsem v polovině cesty k titulu PhD, když supernova explodovala,“ říká Dany Page. „Je to jedna z největších událostí mého života, která mi dala příležitost změnit směr mé kariéry a pokusit se vyřešit tuto záhadu. Podobalo se to modernímu svatému Grálu.“

Teoretická studie, kterou vypracoval Dany Page se svým týmem a která byla publikována v časopise Astrophysical Journal, výrazně podporuje náznaky vyplývající z pozorování radioteleskopem ALMA, že neutronová hvězda je poháněna prachovým blobem (zámotkem). „Navzdory složitosti exploze supernovy a extrémních podmínek panujících v nitru neutronové hvězdy je detekce horkého blobu prachu potvrzením několika předpovědí,“ vysvětluje Dany Page.

To vše předpovídá polohu a teplotu neutronové hvězdy. V souladu s počítačovými modely supernov vedla exploze k „vykopnutí“ neutronové hvězdy pryč z místa jejího zrodu rychlostí několika stovek kilometrů za sekundu. Pozorovaný blob je přesně na místě, kde astronomové předpokládají, že by neutronová hvězda měla v současnosti být. A teplota neutronové hvězdy, která byla předpovězena, bude přibližně 5 miliónů °C, což poskytuje dostatek energie k vysvětlení pozorované jasnosti blobu.

Ani pulsar, ani černá díra

Na rozdíl od běžných předpokladů, tato neutronová hvězda pravděpodobně není pulsar. „Energie pulsaru závisí na tom, jak rychle rotuje a na intenzitě jeho magnetického pole; obojí potřebuje velmi pečlivě naladěné hodnoty odpovídající pozorování, zatímco tepelná energie emitovaná horkým povrchem mladé neutronové hvězdy přesně pasuje na získaná data,“ říká Dany Page.

Snímek s extrémně vysokým rozlišením pořízený radioteleskopem ALMA odhaluje horký „blob“ v prachovém jádru supernovy SN 1987A (viz vložený obrázek), který může značit polohu chybějící neutronové hvězdy. Autor: ALMA (ESO/NAOJ/NRAO), P. Cigan and R. Indebetouw; NRAO/AUI/NSF, B. Saxton; NASA/ESA
Snímek s extrémně vysokým rozlišením pořízený radioteleskopem ALMA odhaluje horký „blob“ v prachovém jádru supernovy SN 1987A (viz vložený obrázek), který může značit polohu chybějící neutronové hvězdy.
Autor: ALMA (ESO/NAOJ/NRAO), P. Cigan and R. Indebetouw; NRAO/AUI/NSF, B. Saxton; NASA/ESA
Neutronová hvězda se chová přesně tak, jak jsme předpokládali,“ dodává James Lattimer ze Stony Brook University, New York a člen výzkumného týmu, který vede Dany Page. James Lattimer rovněž studoval SN 1987A podrobně, než byla předpovězená neutrina ze supernovy skutečně pozorována. „Tato neutrina napověděla, že se zde nemohla zformovat černá díra. A kromě toho se zdá obtížné pro černou díru vysvětlit pozorovanou jasnost přítomného blobu. Porovnávali jsme všechny možnosti a usoudili jsme, že horká neutronová hvězda je nejpravděpodobnějším vysvětlením pozorovaných dat.“

Tato neutronová hvězda má průměr 25 kilometrů; jedná se o mimořádně horkou kouli ultra-husté hmoty. Čajová lžička této látky by „vážila“ více než všechny budovy dohromady ve městě New York. Protože její věk může být maximálně 33 roků, byla by nejmladší doposud pozorovanou neutronovou hvězdou. Druhá v pořadí je neutronová hvězda nacházející se v pozůstatku po explozi supernovy Cassiopeia A, jejíž věk byl určen na 330 roků.

Jedině přímá fotografie neutronové hvězdy by mohla podat definitivní důkaz, že existuje, avšak za tímto účelem musí astronomové počkat ještě několik desetiletí, než se prach a plyn v pozůstatku supernovy rozředí a stane se mnohem průhlednější.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] almaobservatory.org
[2] public.nrao.edu

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Radioteleskop ALMA, Supernova 1987A, Neutronová hvězda


33. vesmírný týden 2026

33. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 10. 8. do 16. 8. 2026. Měsíc bude v novu a nastane výrazné částečné zatmění Slunce, v části Evropy jako úplné. Venuše je vidět lépe přes den a večer je velmi nízko nad západním obzorem. Po půlnoci je už vidět Saturn a Neptun, ráno uvidíme Merkur, Mars a Uran. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Perseid. Zjasnila kometa 220P/McNaught a je dostupná i malým triedrem. Dopad Falconu 9 na Měsíc nevyvolal nijak zásadní oblak hmoty. Před 60 lety začal mapovat Měsíc Lunar Orbiter 1.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Srpková mlhovina a Mýdlová bublina

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2026 obdržel snímek Václava Kubeše „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ je nejen název snímku, ale především označení objektů, s jejichž portrétem zvítězil Václav Kubeš v soutěži Česká astrofotografie měsíce. Tento

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

220P/McNaught – kométa, ktorá prekvapila druhýkrát

V skorých ranných hodinách 9. augusta 2026 som namieril ďalekohľad na krátkoperiodickú kométu 220P/McNaught, ktorá sa v uplynulých dňoch postarala o nečakané prekvapenie. Ešte koncom júla mala jasnosť približne 13.–14. magnitúdy, no začiatkom augusta prešla výrazným výbuchom aktivity a náhle zjasnela až približne na 6.–7. magnitúdu. Z nenápadného telesa určeného skôr pre fotografické pozorovania sa tak na krátky čas stal objekt dostupný aj väčším binokulárom. Zaujímavé je, že nejde o prvé podobné prekvapenie počas jej súčasného návratu k Slnku. Už na prelome mája a júna 2026 zaznamenala 220P/McNaught mimoriadne mohutný outburst, pri ktorom zjasnela približne o 9 až 10 magnitúd a dosiahla jasnosť okolo 8. magnitúdy. Počas nasledujúcich týždňov postupne zoslabla späť k 14. magnitúde, takže sa očakávalo ďalšie pozvoľné slabnutie. Namiesto toho však začiatkom augusta prišla druhá veľká erupcia, tentoraz dokonca s ešte vyššou výslednou jasnosťou. Na fotografii je dobre viditeľná rozsiahla zelenkastá plynná koma, obklopujúca veľmi jasnú a silne kondenzovanú centrálnu oblasť. Z nej vystupuje výrazná pretiahnutá štruktúra, ktorá dodáva kométe nezvyčajný kvapkovitý vzhľad. Zelené sfarbenie komy spôsobuje predovšetkým fluorescencia molekúl dvojatómového uhlíka C₂ vystavených ultrafialovému žiareniu Slnka. Pozorovania po júnovom výbuchu navyše ukázali, že 220P bola na C₂ pomerne bohatá a vykazovala aj výrazný prachový chvost. 220P/McNaught patrí medzi kométy Jupiterovej rodiny. Okolo Slnka obehne približne raz za 5,5 roka a pri tomto návrate prešla perihéliom 14. júna 2026 vo vzdialenosti približne 1,56 AU od Slnka. Objavil ju austrálsky astronóm Robert H. McNaught 20. mája 2004 na snímkach zo Siding Spring Observatory. V čase môjho fotografovania 9. augusta sa kométa nachádzala v súhvezdí Veľryby, približne 1,65 AU od Slnka a 1,22 AU od Zeme. Čo presne stojí za dvojicou takýchto výrazných výbuchov aktivity, zatiaľ nie je isté. Podobné udalosti môžu súvisieť s náhlym odkrytím čerstvého prchavého materiálu, kolapsom časti povrchu jadra alebo jeho čiastočnou fragmentáciou. Práve nepredvídateľnosť komét však robí ich pozorovanie mimoriadne zaujímavým – a 220P/McNaught v roku 2026 ukazuje, že aj zdanlivo nenápadná periodická kométa dokáže pripraviť veľmi výrazné prekvapenie. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 14x90sec. R, 12x90sec. G, 12x90sec. B, 15x60sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 9.8.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »