Úvodní strana  >  Články  >  Hvězdy  >  Černá díra pohltila neutronovou hvězdu

Černá díra pohltila neutronovou hvězdu

Umělecké ztvárnění černé díry pohlcující neutronovou hvězdu
Autor: Carl Knox, OzGrav ARC Centre of Excellence

Mezinárodní skupina astronomů včetně pracovníků Australian National University (ANU) informovala, že se jim podařilo vůbec poprvé detekovat černou díru polykající neutronovou hvězdu. Neutronové hvězdy a černé díry jsou mimořádně husté pozůstatky zaniklých hmotných hvězd. Dne 14. 8. 2019 detektory gravitačních vln na území USA a Itálie zaregistrovaly změny prostoročasu jako důsledek kataklyzmatické události, ke které došlo ve vzdálenosti zhruba 870 miliónů světelných roků od Země.

Profesorka Susan Scottová z ANU Research School of Physics prohlásila, že pozorování, které skončilo úspěchem, doplnilo o třetí případ dosavadní seznam pozorovaných událostí, který zahrnuje splynutí dvou černých děr a kolizi dvou neutronových hvězd. Nyní k nim přibylo i pohlcení neutronové hvězdy černou dírou.

Zhruba před 900 milióny roků černá díra pohltila malou, ale velmi hustou stálici označovanou jako neutronová hvězda,“ říká profesorka Scottová, vedoucí General Relativity Theory and Data Analysis Group at ANU a Chief Investigator with the ARC Centre of Excellence for Gravitational Wave Discovery (OzGrav). „ANU SkyMapper Telescope reagoval na upozornění a skenoval celou pravděpodobnou oblast oblohy, kde bylo možné událost očekávat, avšak ve viditelném světle jsme neobdrželi žádné potvrzení jevu.“

Astronomové stále ještě analyzují data k potvrzení přesné velikosti obou těles, avšak počáteční zjištění ukazují s velmi výraznou pravděpodobností na černou díru obklopenou roztrhanou neutronovou hvězdou. Definitivní závěry budou publikovány ve vědeckých časopisech.

Vědci ještě nikdy nedetekovali černou díru menší než 5 slunečních hmotností a neutronovou hvězdu větší než 2,5 hmotností Slunce,“ říká profesorka Scottová.

Na základě těchto zkušeností jsme tudíž přesvědčeni, že jsme opravdu detekovali černou díru pohlcující neutronovou hvězdu. Nicméně je zde nepatrná, avšak zajímavá možnost, že pohlcujícím objektem byla velmi málo hmotná černá díra – mnohem lehčí než jiné černé díry, které známe v okolním vesmíru. To by byla skutečně úchvatná cena útěchy.“

Australian National University hraje vedoucí úlohu při spolupráci Austrálie s americkými detektory gravitačních vln LIGO (Laser Interferometer Gravitational-wave Observatory), které jsou nejcitlivějšími vědeckými přístroji dosud postavenými a zahrnují dvojici detektorů v amerických státech Washington a Louisiana.

Evropská gravitační observatoř s názvem VIRGO je vybudována u města Pisa na území Itálie.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] scitechdaily.com
[2] scientificamerican.com

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Neutronová hvězda, Černá díra


38. vesmírný týden 2026

38. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 14. 9. do 20. 9. 2026. V pondělí 14. 9. dopoledne dojde k zákrytu Venuše Měsícem, viditelnému i z Česka na denní obloze. Měsíc pak dál poroste k první čtvrti, kterou dosáhne v pátek 18. 9. Venuše se mezitím blíží k letošnímu největšímu jasu, na ranní obloze vysoko stojí Mars a níž Jupiter, zatímco Saturn a Neptun jsou vidět prakticky celou noc a blíží se ke svým letošním opozicím. Hlavní kosmonautickou událostí týdne měl být první orbitální start rakety Starship se skutečnými družicemi Starlink V3, ale byl odložen na 22. 9. Očekáváme start evropské Vegy-C s družicemi Sentinel-3C a FLEX. Před 75 lety zemřel český astronom František Nušl, spoluzakladatel České astronomické společnosti.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Sedm tváří zatmění

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“   12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Iris Nebula

Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC). Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487. Charakteristika Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2). Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE. Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.

Další informace »