Úvodní strana  >  Články  >  Hvězdy  >  Čeští astronomové objevili unikátní hvězdnou laboratoř

Čeští astronomové objevili unikátní hvězdnou laboratoř

Umělecká představa systému HD 99458, který sestává z modrobílé hlavní složky a malého červeného trpaslíka. Obrázek schematicky ukazuje všechny pozorované efekty na hlavní hvězdě – silné magnetické pole, chemické skvrny (tmavě modře a žlutě) a hvězdné pulzace znázorněné střídajícími se oranžovými a modrými oblastmi povrchu.
Autor: Václav Glos

Mezinárodnímu týmu vědců v čele s českými astronomy z Masarykovy univerzity a Astronomického ústavu AV ČR se podařilo odhalit hvězdu, u které se pozorují zdánlivě protichůdné jevy a chová se jinak, než by podle současných představ měla. Studie byla otištěna v prestižním astronomickém časopise Monthly Notices of the Royal Astronomical Society. Tisková zpráva z 12. června 2019

Hvězda HD 99458, která se nachází v souhvězdí Lva, je horkou hvězdou spektrálního typu A s prvenstvími v mnoha kategoriích. Je vázána v systému s oběžnou dobou pouhých 2,7 dne a vykazuje nadbytek křemíku a titanu, které jsou sdruženy ve skvrnách. Navíc hvězda pulzuje s hlavní periodou 1,2 hodiny.

Teorie předpokládá, že se chemické skvrny mohou nacházet jen u osamocených hvězd nebo u dvojhvězd, kde jsou složky od sebe velmi vzdáleny. Dále je potřeba, aby hvězdy  rotovaly pomalu, měly silné magnetické pole a nevykazovaly pulzace s velkou amplitudou.  Objev chemických skvrn u rychle rotující, navíc pulzující hvězdy v těsném dvojhvězdném systému pro nás byl velkým překvapením”, říká Marek Skarka z Masarykovy univerzity,  vedoucí projektu a hlavní autor článku.

Je to vůbec poprvé, kdy byla pozorována hvězda s chemickými skvrnami v zákrytovém systému s chladnou složkou. Navíc, nalezený systém má druhou nejkratší oběžnou periodu mezi všemi takovými systémy včetně nezákrytových. Pulzace s periodami okolo hodiny také nebyly u hvězd s chemickými skvrnami nikdy pozorovány a potvrzeny.

HD 99458 je unikátní hvězdnou laboratoří, která nám může pomoci lépe pochopit, jak se u horkých hvězd formují a vyvíjejí magnetická pole, chemické skvrny a jaký je jejich vztah k hvězdným pulzacím”, doplňuje Marek Skarka.

Není také bez zajímavosti, že HD 99458 byla nejdříve pokládána za hvězdu, která hostí
obří plynnou planetu.

Data z vesmírné mise Kepler/K2 v kombinaci se spektry získanými zejména dvoumetrovým Perkovým dalekohledem v Ondřejově jasně ukázala, že souputník HD 99458 je málo hmotná hvězda typu červený trpaslík, ne exoplaneta”, říká Petr Kabáth, vedoucí exoplanetární skupiny Stelárního oddělení Astronomického ústavu AV ČR v Ondřejově.

Skarka spolu s Kabáthem také dodávají, že bez dobré znalosti fyzikálních procesů na hvězdách si lze výzkum exoplanet jen těžko představit.

Originální článek “HD 99458: First time ever Ap-type star as a δ Scuti pulsator in a short period eclipsing binary?”.


Kontakty:

Mgr. Marek Skarka, Ph.D., vedoucí projektu - maska@physics.muni.cz, 733 197 198
Ústav teoretické fyziky a astrofyziky, Masarykova univerzita; Astronomický ústav AV ČR

Bc. Petr Kabáth, Dr. rer. nat. - petr.kabath@asu.cas.cz, 722 446 784
Astronomický ústav AV ČR

Pavel Suchan - suchan@asu.cas.cz, 323 620 124, 737 322 815
Astronomický ústav AV ČR

Mgr. Václav Glos - glos@physics.muni.cz, 736 104 215
Ústav teoretické fyziky a astrofyziky, Masarykova univerzita




O autorovi

Pavel Suchan

Pavel Suchan

Narodil se v roce 1956 a astronomii se věnuje prakticky od dětství. Dlouhodobě působil na petřínské hvězdárně v Praze jako popularizátor astronomie a zároveň byl aktivním účastníkem meteorických expedic na Hvězdárně v Úpici. V současnosti pracuje na Astronomickém ústavu AV ČR, kde je vedoucím referátu vnějších vztahů a tiskovým mluvčím. V České astronomické společnosti je velmi významnou osobností - je čestným členem, místopředsedou ČAS, tiskovým tajemníkem, předsedou Odborné skupiny pro tmavou oblohu a také zasedá v porotě České astrofotografie měsíce.

Štítky: HD 99458, Hvězdy


36. vesmírný týden 2025

36. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 1. 9. do 7. 9. 2025. Měsíc bude v neděli v úplňku a 7. 9. nastane úplné zatmění Měsíce. Planety se dají pozorovat na ranní obloze, Saturn už celou noc. Slunce je aktivní a nastala erupce, po které nelze vyloučit slabší polární záři. Nejsilnější nosič současnosti Super Heavy úspěšně vynesl loď Starship, která následně úspěšně přečkala ohnivé peklo a dosedla na plánovaném místě v oceánu.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Temná mlhovina Barnard 150

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2025 obdržel snímek „Temná mlhovina Barnard 150“, jehož autorem je astrofotograf Václav Kubeš       Dávno, opravdu dávno již tomu. Někdy v době, kdy do Evropy začali pronikat Slované a začala se formovat Velkomoravská říše, v době, kdy Frankové

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC7293 Helix

The “Snail,” or NGC 7293—the Helix Nebula—is the nearest and also the brightest planetary nebula, located in the constellation Aquarius. It ranks among the best-known planetary nebulae. The Snail Nebula is approximately 650 light-years from Earth. It formed about 25,000 years ago and is expanding at a velocity of 24 km/s. Thanks to its brightness of magnitude 7.3 and an apparent diameter of roughly 15 arcminutes, it is easy to observe with a telescope (or binoculars). It is also a very rewarding target for amateur observations. It is our nearest and, despite the NGC designation, the brightest planetary nebula in the sky. It is also the most extensive nebula in the sky, which is actually a drawback: despite its high total magnitude, its surface brightness is low. For this reason it was not discovered by Herschel and does not appear in Messier’s catalogue. Its true diameter is about 1.5 light-years, and it formed about 25,000 years ago when the progenitor star shed the outer layers of its atmosphere. The stellar core has become a white dwarf with a surface temperature of 130,000 °C and an apparent magnitude of 13.3. Owing to its high temperature, its radiation is predominantly ultraviolet and it can be seen only with a large telescope. The white dwarf illuminates its ejected envelopes—the nebula itself—which is expanding at 24 km/s. Once, this nebula was a star similar to our Sun—the view into the Helix Nebula reveals our very distant future. Within this nebula, as in many others, there are peculiar structures called cometary knots. They were first observed in 1996 in the Helix Nebula. They resemble comets in appearance but are incomparably larger: their heads alone reach twice the size of the Solar System, and their tails, pointing radially away from the central star, are up to 100 times the Solar System’s diameter. They expand at 10 km/s. Although they have nothing to do with real comets, part of their material may have originated in the progenitor star’s Oort cloud, which evaporated in the final stage of its evolution. These remarkable structures likely arose when a later, hotter shell ejected by the star ploughed into an earlier, cooler shell. The collision fragmented the shells into pieces, creating comet-like forms. It is possible that dust particles within the cometary knots gradually stick together to form compact icy bodies similar to Pluto. Equipment: SkyWatcher NEQ6 Pro, GSO Newtonian astrograph 200/800 (200/600 f/3), Starizona Nexus 0.75× coma corrector, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filters, Gemini EAF focuser, guiding via TS off-axis guider + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automated backyard observatory with my own OCS (Observatory Control System). Software: NINA, Astro Pixel Processor, GraXpert, PixInsight, Adobe Photoshop Lights: 48×180 s R, 43×180 s G, 49×180 s B, 76×120 s L, 153×360 s H-alpha, 24×900 s OIII; master bias, flats, master darks, master dark flats Gain 150, Offset 300. July 24 to August 30, 2025 Belá nad Cirochou, northeastern Slovakia, Bortle 4

Další informace »