Úvodní strana  >  Články  >  Hvězdy  >  GAIA upřesnila rychlost oběhu Slunce a jeho vzdálenost od středu Galaxie

GAIA upřesnila rychlost oběhu Slunce a jeho vzdálenost od středu Galaxie

Evropská družice GAIA na pozadí Mléčné dráhy
Autor: ESA/ATG medialab; ESO/S. Brunier

Využitím nových metod a dat z evropské astronomické družice GAIA astronomové z univerzity v Torontu odhadli, že rychlost Slunce na oběžné dráze kolem středu naší Galaxie je přibližně 240 kilometrů za sekundu. Kromě toho dospěli při výpočtech k závěru, že vzdálenost Slunce od galaktického centra je přibližně 7,9 kiloparseků (kpc) – tedy téměř 26 000 světelných roků.

Využitím dat z astronomické observatoře GAIA a z průzkumu RAVE (RAdial Velocity Experiment) určil Jason Hunt se svými spolupracovníky rychlosti více než 200 000 hvězd vzhledem ke Slunci. Jason Hunt je pracovníkem na Dunlap Institute for Astronomy & Astrophysics, University of Toronto. Astronomové zjistili nepřekvapující rozložení relativních rychlostí: objevili hvězdy pohybující se pomaleji, rychleji a stejnou rychlostí jako Slunce.

Avšak objevili také nedostatek hvězd s galaktickou oběžnou rychlostí nižší než obíhá Slunce. Dospěli k závěru, že chybějící hvězdy byly stálicemi s nulovým  momentem hybnosti, tj. že neobíhaly kolem středu naší Galaxie jako Slunce a další hvězdy Mléčné dráhy.

Hvězdy, jejichž  moment hybnsoti se blížil nule, spadly směrem ke galaktickému centru, kde byly silně ovlivněny extrémními gravitačními silami,“ říká Jason Hunt. „Byly rozptýleny na chaotické dráhy, odkud se dostaly nad nebo pod galaktickou rovinu a stranou z okolí Slunce.“

Jason Hunt se svými spolupracovníky pak zkombinovali tato zjištění s vlastním pohybem supermasivní černé díry označované jako Sagittarius A*, která se nachází v centru naší Galaxie a vypočítali její vzdálenost od Slunce na necelých 26 000 světelných roků.

Takzvaný vlastní pohyb je pohyb objektu napříč oblohou vzhledem k velmi vzdáleným objektům na pozadí. Astronomové vypočítali vzdálenost  stejným způsobem, jako když kartografové využívají triangulaci při určování vzdáleností na zemském povrchu na základě pozorování objektu ze dvou odlišných míst, jejichž vzdálenost je známá.

Tuto metodu poprvé použil spoluautor článku, současný předseda oddělení astronomie a astrofyziky na univerzitě v Torontu, Ray Calberg a jeho spolupracovník Kimmo Innanen. Avšak výsledky práce Ray Calberga a Kimmo Innanena vycházely z měření méně než 400 hvězd.

GAIA vytváří dynamickou trojrozměrnou mapu naší Galaxie na základě měření vzdáleností, poloh a vlastních pohybů hvězd. Jason Hunt se svými spolupracovníky vycházeli ve své práci z počátečních dat naměřených družicí GAIA, která zahrnují stovky tisíc hvězd. Na konci pětileté mise kosmická observatoř GAIA důkladně zmapovala více než jednu miliardu hvězd.

Podle Jasona Hunta „poslední výsledky měření z družice GAIA za rok 2017 by měly být schopny zvýšit přesnost našich měření rychlosti Slunce v rámci přibližně jednoho km/s, což rovněž povede ke zvýšení přesnosti našich měření, pokud se týká vzdálenosti Slunce od středu Galaxie.“

Evropská astronomická observatoř GAIA o hmotnosti 2030 kg byla vypuštěna 19. 12. 2013 pomocí ruské rakety Sojuz. Měření provádí z oběžné dráhy kolem Lagrangeova libračního bodu L2, který se nachází ve vzdálenosti přibližně 1,5 miliónu kilometrů od Země, na opačné straně než Slunce. Předpokládá se, že určí přesné vzdálenosti, jasnosti a rychlosti asi u jednoho procenta hvězd v naší Galaxii. První katalog více než jedné miliardy prozkoumaných hvězd byl publikován v září 2016.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] phys.org
[2] sci.esa.int

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Mléčná dráha, Slunce, Družice GAIA


19. vesmírný týden 2026

19. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 4. 5. do 10. 5. 2026. Měsíc bude v poslední čtvrti. Večer je nízko nad západem jasná Venuše a o něco výše je Jupiter. Aktivita Slunce je poměrně nízká. Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) je nyní vidět z jižní polokoule. Startoval Falcon Heavy po více než roční odmlce. Družice Amazon Leo startovaly na Falconu 9 i Ariane 46. Před 65 lety se do kosmu podíval první Američan Alan Shepard.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

LDN 1613

LDN 1613 – Kužeľová hmlovina v oblasti NGC 2264 LDN 1613, známa aj ako Kužeľová hmlovina, je tmavá absorpčná hmlovina v súhvezdí Jednorožec. Tvorí ju hustý oblak prachu a chladného molekulárneho plynu, ktorý sa premieta pred jasnejšiu emisnú hmlovinu v pozadí. Preto sa na snímkach javí ako tmavý kužeľ vystupujúci z červeno žiariaceho vodíka. Táto oblasť je súčasťou rozsiahleho komplexu NGC 2264, ktorý zahŕňa aj hviezdokopu Vianočný stromček, hmlovinu Líščia kožušina a mladé oblasti tvorby hviezd. Samotnú Kužeľovú hmlovinu objavil William Herschel 26. decembra 1785 a označil ju ako H V.27. Označenie LDN 1613 pochádza až z katalógu tmavých hmlovín Beverly T. Lyndsovej z roku 1962, zostaveného z fotografických platní Palomarského prehliadkového atlasu. Hmlovina sa nachádza približne 2 500 až 2 700 svetelných rokov od Zeme. Samotný tmavý stĺp má dĺžku približne 7 svetelných rokov, pričom širší komplex NGC 2264 zaberá na oblohe výrazne väčšiu oblasť. Zaujímavé je, že tvar kužeľa nie je náhodný. Vzniká pôsobením intenzívneho žiarenia a hviezdneho vetra mladých horúcich hviezd, ktoré postupne odfukujú a erodujú okolitý plyn. Hustejšie časti oblaku odolávajú dlhšie a vytvárajú tmavé stĺpy podobné známym Pilierom stvorenia v Orlej hmlovine. Vo vnútri takýchto oblastí sa môžu rodiť nové hviezdy a neskôr aj planetárne systémy. Na fotografii pekne vyniká kontrast medzi červeným svetlom ionizovaného vodíka, tmavými prachovými štruktúrami a modrastými reflexnými oblasťami, kde prach odráža svetlo mladých hviezd. Výsledkom je výrazná ukážka toho, ako mladé hviezdy nielen vznikajú z hmlovín, ale zároveň ich svojím žiarením postupne pretvárajú. Začal som fotiť objekt zimnej oblohy v pokročilom jarnom období, lebo som chcel otestovať SLOAN i" filter na vhodnom objekte. Hoci už podmienky neboli ideálne, ale aj tak som nazbieral aspoň trocha dát a toto z nich vyliezlo. LRGB+Ha+NIR verzia Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Baader SLOAN i´, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 33x180sec. R, 33x180sec. G, 33x180sec. B, 75x120sec. L, 56x600sec Halpha, 52x120sec SLOAN i´, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 16.3. až 25.4.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »