Úvodní strana  >  Články  >  Hvězdy  >  Jak jsou urychlovány částice ve slunečních erupcích?
Jan Herzig Vytisknout článek

Jak jsou urychlovány částice ve slunečních erupcích?

Snímek sluneční erupce z radioteleskopu EOVSA, oblast urychlování částic vyznačena tmavě modře, přerušovanou čarou směr urychlování částic
Autor: Sijie Yu, NJIT/CSTR, NOAA GOES-16/SUVI

Sluneční erupce patří mezi nejsilnější exploze, s jakými se můžeme v našem planetárním systému setkat. Jejich energie odpovídá stovkám miliard atomových bomb vybuchlých najednou. Navzdory tomu ale fyzici stále nejsou schopni říci, jak jsou tyto ohromné erupce schopny urychlit částice natolik, že se k Zemi, vzdálené zhruba 150 milionů kilometrů, dostanou za méně než hodinu času.

V nové studii vědci z New Jersey Institute of Technology (NJIT) přesně lokalizovali, kde sluneční erupce urychluje nabité částice na rychlosti blízké rychlost světla. Využili k tomu pozorování jedné z erupcí kategorie X, tedy té nejsilnější, která nastala roku 2017. Pozorovali ji radioteleskopem Expanded Owens Valley Solar Array (EOVSA), který patří právě NJIT. Odhalili vysoce účinný urychlovač částic nalézající se na špičce nejjasnějšího bodu sluneční erupce ve vnější atmosféře Slunce. V tomto místě o objemu asi dvou Zemí, označovaném jako “hrot” erupce, je plazma z jejího okolí přeměňováno na vysoko energetické elektrony. To podle výzkumníků může otevřít nové dveře zkoumání ve vesmíru všudypřítomného urychlování částic.

“Erupce uvolňují svoji energii v mnohem rozsáhlejší oblasti, než bylo předpokládáno v klasických modelech slunečních erupcí. Ačkoli bylo předpokládáno, že se to takto děje, nyní je to poprvé, kdy byla specifikována velikost, tvar a lokace tohoto místa a změřena účinnost přeměny energie na zrychlení částic uvnitř erupce”, objasnil Gregory Fleishman, spoluautor studie. “Původně jsme odhalili magnetickou strukturu tvaru lahve v místě, které obsahuje mnohem více elektronů než kterékoliv jiné místo erupce. S novými měřeními můžeme s větší jistotou říci, že se jedná o urychlovač částic”, doplnil jeho kolega Bin Chen.

Na záznamu sluneční eupce z 10. 9. 2017 vidíme v levé části modře vyznačenou oblast s vysoce efektivním urychlováním elektronů a v pravé části záznam této erupce v ultrafialovém oboru (opět s vyznačenou oblastí nejvíce urychlených elektronů). Autor: NJIT/CSTR; NASA SDO/AIA
Na záznamu sluneční eupce z 10. 9. 2017 vidíme v levé části modře vyznačenou oblast s vysoce efektivním urychlováním elektronů a v pravé části záznam této erupce v ultrafialovém oboru (opět s vyznačenou oblastí nejvíce urychlených elektronů).
Autor: NJIT/CSTR; NASA SDO/AIA

Pozoruhodná zobrazovací schopnost teleskopu EOVSA v mikrovlnné části spektra umožnila astronomům změřit energetické spektrum elektronů na stovkách míst této sluneční erupce. Ze získaných spekter vědci sestavili obsáhlou mapu zobrazující vývoj termálního plazmatu erupce sekundu po sekundě. Při tom odhalili tajemnou díru v tomto plazmatu, která se začala vyvíjet na hrotu erupce. S tím, jak termální částice mizely, bylo toto místo hustě zaplňováno netermálními, vysokoenergetickými částicemi.

Analýza tohoto místa odhalila extrémně účinný proces přeměny energie ve slunečním urychlovači částic. Energie se zde přeměňuje s takřka stoprocentní účinností. Konkrétně je velmi rychle uvolňována energie slunečního magnetického pole, jež se vzápětí transformuje na energii kinetickou. Z dat získaných v ultrafialové části spektra vyplývá, že v tomto místě nezůstaly prakticky žádné částice s teplotou menší než několik milionů Kelvinů. To odpovídá měřením teleskopu EOVSA, který zjistil, že všechny částice byly urychleny na netepelné energie vyšší než sto milionů Kelvinů.

Tento výzkum velmi pomůže studiu fundamentálních otázek částicové fyziky, které není možné simulovat na Zemi. Již nyní astronomové z NJIT vyvíjejí nový radioteleskop pro výzkum Slunce, který bude desetkrát větší než ten současný. Vedle částicové fyziky je studieum urychlování slunečních částic také velmi důležité pro zkoumání vlivu těchto částic na Zemi a kosmického počasí jako takového.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] phys.org



O autorovi

Jan Herzig

Jan Herzig

Narodil se roku 2008 v Plzni, žije v Horšovském Týně. Studuje na Gymnáziu J. Š. Baara v Domažlicích. Vesmír ho uchvátil v 11 letech, nyní mu věnuje většinu svého času. Věnuje se teoretické i praktické astronomii. Na teoretické obdivuje možnost popsání vesmíru pomocí elegantních rovnic. V souvislosti s praktickou ho fascinuje pohled na vesmír vlastníma očima i svým dvaceticentimetrovým dalekohledem. Baví ho i popularizace astronomie a kosmonautiky, a to jak psaním článků, tak komentováním na youtube či v rádiu. V posledních třech letech se čtyřikrát umístil na vítězných pozicích ve finálových kolech Astronomické olympiády. Na XXVI. Mezinárodní astronomické olympiádě získal bronzovou medaili, na I. a II. Mezinárodní olympiádě v astronomii a astrofyzice pro juniory zlatou medaili, ve druhém případě k tomu dosáhl na 1. místo v Evropě. Správce Instagramu ČAS.

Štítky: Sluneční erupce, Slunce, Aktivita Slunce


45. vesmírný týden 2025

45. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 3. 10. do 9. 11. 2025. Měsíc bude v úplňku. Saturn je dobře vidět večer, později v noci se přidává Jupiter, ráno končí viditelnost Venuše. Čeká nás poslední týden viditelnosti komety C/2025 A6 (Lemmon) a v neděli začne další okno viditelnosti slabší komety C/2025 R2 (SWAN) na tmavé večerní obloze. Z evropského kosmodromu Kourou v jihoamerické Francouzské Guayáně má startovat raketa Ariane 6 s radarovou družicí Sentinel-1D. V rámci sdílené mise Bandwagon-4 byla vynesena také česká družice CevroSat-1. Na Floridě proběhl statický zážeh velké rakety New Glenn. Před dvaceti lety začala mise sondy Venus Express jež přinesla velmi zajímavé poznatky o atmosféře Venuše.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Když se blýská v dáli

Titul Česká astrofotografie měsíce za září 2025 obdržel snímek „Když se blýská v dáli“, jehož autorem je astrofotograf Lukáš Veselý Měsíc září je již dávno za námi a s ním i další kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce. A tentokrát se porota opravdu „zapotila“. Ze 42 zaslaných snímků vybrat ten

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

SH2-188

SH2-188 – „Kozmická kreveta“ v Kasiopeii Planetárna hmlovina Sharpless 2-188 (Sh2-188) leží v súhvezdí Kasiopeia vo vzdialenosti zhruba 3 000 svetelných rokov. Ide o zvyšok hviezdy podobnej Slnku, ktorá pred ~22 500 rokmi odvrhla svoje vonkajšie obaly a v jej strede zostal horúci biely trpaslík (WD 0127+581). Hmlovina je zapísaná aj pod označeniami LBN 633, Simeis 22 alebo PN G128.0-4.1. Na prvý pohľad vyzerá skôr ako supernovový zvyšok – jasný červený oblúk s dlhým chvostom. Nie je to náhoda: centrálny biely trpaslík sa pohybuje medzihviezdnym plynom rýchlosťou asi 120 km/s. Pred sebou vytláča oblúk rázovej vlny, ktorý na fotografii tvorí jasnú, jemne štruktúrovanú „krevetu/kozmic­kú vlnu“. Za hviezdou sa naopak tiahne veľmi slabý oblak plynu a prachu – materiál odfúknutý dozadu ako vlajka vo vetre. Celá bublina má priemer približne 2 svetelné roky a na oblohe zaberá niekoľko oblúkových minút, pričom najslabšie časti prstenca a chvosta siahajú až do priemeru ~15′. Sh2-188 objavili v roku 1951 Vera Gaze a Grigorij Šajn na Kryme a dlho sa považovala za pozostatok supernovy. Až spektroskopické merania v 80. rokoch ukázali, že ide o planetárnu hmlovinu s typickým bohatstvom prvkov ako vodík, hélium, kyslík, dusík a síra. Neskoršie snímky z Hα prieskumu IPHAS odhalili, že oblúk je v skutočnosti súčasťou takmer uzavretého prstenca s rozsiahlym chvostom – z Sh2-188 sa tak stal učebnicový príklad toho, ako medzihviezdne prostredie dokáže zdeformovať planetárnu hmlovinu a „zjasniť“ jej náveternú stranu. Na mojej fotografii dominuje červené H-alfa žiarenie ionizovaného vodíka, ktoré kreslí tenké vláknité štruktúry rázovej vlny na pozadí hustého poľa hviezd v rovine Mliečnej cesty. Je to veľmi slabý objekt – okrem jasného oblúka sú zvyšky prstenca a chvosta viditeľné len pri dlhých expozíciách a starostlivom spracovaní dát. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBH filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 83x180sec. R, 79x180sec. G, 70x180sec. B, 84x120sec. L, 83x600sec Halpha, master bias, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 8.10. až 1.11.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »