Úvodní strana  >  Články  >  Hvězdy  >  Naše Slunce je méně aktivní než jiné hvězdy stejného typu

Naše Slunce je méně aktivní než jiné hvězdy stejného typu

Aktivní regiony na Slunci jsou zvýrazněny na snímku kombinovaných pozorování několika teleskopy
Autor: NASA/JPL-Caltech/GSFC/JAXA

Magnetická aktivita Slunce vede ke vzniku slunečních erupcí, koronálních výronů hmoty a dalších jevů kosmického počasí ovlivňujících naši planetu. Podobná aktivita na jiných hvězdách může vymezit obyvatelnost obíhajících planet. Ve studii publikované v časopise Science mezinárodní tým vědců analyzoval změny jasnosti u 369 hvězd slunečního typu k odvození jejich úrovně aktivity a zjistil, že Slunce je méně aktivní než většina hvězd podobných Slunci ve studovaném vzorku.

Podobně jako jiné hvězdy hlavní posloupnosti Slunce vlastní mohutné magnetické pole, které generuje tmavé sluneční skvrny, jasné sluneční erupce a další pozorovatelné struktury. Tyto magnetické aktivity kolísají s časem a přechodně ovlivňují proměnlivost vyzářeného světla hvězdy, což způsobuje, že Slunce střídá vyšší a nižší aktivitu v průběhu jedenáctiletého cyklu.

Porozumění magnetickému poli Slunce je rozhodující pro předpověď budoucího osudu hvězd, avšak astronomové rovněž diskutují o tom, jestli aktivita Slunce bude slábnout nebo zda se naše hvězda může stát magneticky aktivnější.

Rychlost, jakou hvězdy rotují kolem vlastní rotační osy, je rozhodně různorodá. Rotace hvězd přispívá k vytváření magnetického pole dynamovým efektem v jejich nitru,“ říká spoluautor studie Sami Solanki, vědecký pracovník Max-Planck-Institut für Sonnensystemforschung a School of Space Research at Kyung Hee University. „Magnetické pole je hnací silou zodpovědnou za veškeré fluktuace v aktivitě hvězd.“

Stav magnetického pole určuje, jak hojně Slunce produkuje energetické záření a jak prudce urychluje částice na vysoké rychlosti při směřování do okolního prostoru během mohutných erupcích, jaké množství tmavých slunečních skvrn a jasných oblastí se vyskytuje na povrchu – a tudíž také jak silně Slunce září.

Proměnlivá jasnost Slunce a hvězdy slunečního typu pojmenované KIC 7849521 Autor: Max-Planck-Institut für Sonnensystemforschung/hormesdesign.de
Proměnlivá jasnost Slunce a hvězdy slunečního typu pojmenované KIC 7849521
Autor: Max-Planck-Institut für Sonnensystemforschung/hormesdesign.de
Sami Solanki se svými spolupracovníky porovnával změny jasnosti Slunce vzhledem k pozorováním 369 hvězd slunečního typu podobných hmotností, teplot, složení a rotačních vlastností. Astronomové kombinovali čtyřroční fotometrická pozorování z družice NASA s názvem Kepler Space Telescope s astrometrickými daty ze satelitu Gaia, který provozuje Evropská kosmická agentura ESA. Zjistili, že většina hvězd byla mnohem aktivnější než Slunce, často byly pětkrát více proměnlivé, než bylo Slunce v průběhu uplynulých 140 roků.

Byli jsme velice překvapeni, že většina hvězd slunečního typu je mnohem aktivnější než Slunce,“ říká spoluautor studie Alexander Shapiro z Max-Planck-Institut für Sonnensystemforschung.

Autoři nabídli několik potenciálních vysvětlení pro svá pozorování včetně možnosti, že Slunce může mít vyšší proměnlivost v delším časovém období či se odlišuje od podobných hvězd způsobem, který nebyl doposud rozpoznán.

Přesto všechno je naše hvězda téměř 4,6 miliardy roků stará,“ říká hlavní autor Timo Reinhold, vědecký pracovník na Max-Planck-Institut für Sonnensystemforschung. „Je docela možné, že se Slunce momentálně nachází v docela klidné fázi poslední tisíce roků a že proto tedy máme zkreslený obraz o jeho aktivitě.“

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] sci-news.com
[2] phys.org

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Hvězdy slunečního typu, Aktivita hvězd, Slunce


45. vesmírný týden 2025

45. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 3. 10. do 9. 11. 2025. Měsíc bude v úplňku. Saturn je dobře vidět večer, později v noci se přidává Jupiter, ráno končí viditelnost Venuše. Čeká nás poslední týden viditelnosti komety C/2025 A6 (Lemmon) a v neděli začne další okno viditelnosti slabší komety C/2025 R2 (SWAN) na tmavé večerní obloze. Z evropského kosmodromu Kourou v jihoamerické Francouzské Guayáně má startovat raketa Ariane 6 s radarovou družicí Sentinel-1D. V rámci sdílené mise Bandwagon-4 byla vynesena také česká družice CevroSat-1. Na Floridě proběhl statický zážeh velké rakety New Glenn. Před dvaceti lety začala mise sondy Venus Express jež přinesla velmi zajímavé poznatky o atmosféře Venuše.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Když se blýská v dáli

Titul Česká astrofotografie měsíce za září 2025 obdržel snímek „Když se blýská v dáli“, jehož autorem je astrofotograf Lukáš Veselý Měsíc září je již dávno za námi a s ním i další kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce. A tentokrát se porota opravdu „zapotila“. Ze 42 zaslaných snímků vybrat ten

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

SH2-188

SH2-188 – „Kozmická kreveta“ v Kasiopeii Planetárna hmlovina Sharpless 2-188 (Sh2-188) leží v súhvezdí Kasiopeia vo vzdialenosti zhruba 3 000 svetelných rokov. Ide o zvyšok hviezdy podobnej Slnku, ktorá pred ~22 500 rokmi odvrhla svoje vonkajšie obaly a v jej strede zostal horúci biely trpaslík (WD 0127+581). Hmlovina je zapísaná aj pod označeniami LBN 633, Simeis 22 alebo PN G128.0-4.1. Na prvý pohľad vyzerá skôr ako supernovový zvyšok – jasný červený oblúk s dlhým chvostom. Nie je to náhoda: centrálny biely trpaslík sa pohybuje medzihviezdnym plynom rýchlosťou asi 120 km/s. Pred sebou vytláča oblúk rázovej vlny, ktorý na fotografii tvorí jasnú, jemne štruktúrovanú „krevetu/kozmic­kú vlnu“. Za hviezdou sa naopak tiahne veľmi slabý oblak plynu a prachu – materiál odfúknutý dozadu ako vlajka vo vetre. Celá bublina má priemer približne 2 svetelné roky a na oblohe zaberá niekoľko oblúkových minút, pričom najslabšie časti prstenca a chvosta siahajú až do priemeru ~15′. Sh2-188 objavili v roku 1951 Vera Gaze a Grigorij Šajn na Kryme a dlho sa považovala za pozostatok supernovy. Až spektroskopické merania v 80. rokoch ukázali, že ide o planetárnu hmlovinu s typickým bohatstvom prvkov ako vodík, hélium, kyslík, dusík a síra. Neskoršie snímky z Hα prieskumu IPHAS odhalili, že oblúk je v skutočnosti súčasťou takmer uzavretého prstenca s rozsiahlym chvostom – z Sh2-188 sa tak stal učebnicový príklad toho, ako medzihviezdne prostredie dokáže zdeformovať planetárnu hmlovinu a „zjasniť“ jej náveternú stranu. Na mojej fotografii dominuje červené H-alfa žiarenie ionizovaného vodíka, ktoré kreslí tenké vláknité štruktúry rázovej vlny na pozadí hustého poľa hviezd v rovine Mliečnej cesty. Je to veľmi slabý objekt – okrem jasného oblúka sú zvyšky prstenca a chvosta viditeľné len pri dlhých expozíciách a starostlivom spracovaní dát. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBH filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 83x180sec. R, 79x180sec. G, 70x180sec. B, 84x120sec. L, 83x600sec Halpha, master bias, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 8.10. až 1.11.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »