Úvodní strana  >  Články  >  Hvězdy  >  Nejrychlejší hvězdy v Mléčné dráze mohou být uprchlíky z jiné galaxie

Nejrychlejší hvězdy v Mléčné dráze mohou být uprchlíky z jiné galaxie

Umělecká představa uprchlických hvězd
Autor: Amanda Smith

Skupina astronomů ukázala, že nejrychleji se pohybující hvězdy v naší Galaxii – které doslova letí prostorem tak rychle, že mohou uniknout z Mléčné dráhy – jsou ve skutečnosti uprchlíky z mnohem menší galaxie kroužící kolem té naší. Výzkumníci z University of Cambridge použili data z průzkumu oblohy pod názvem Sloan Digital Sky Survey (SDSS) spolu s počítačovými simulacemi a ukázali, že tito hvězdní „sprinteři“ mají původ ve Velkém Magellanově oblaku LMC (Large Magellanic Cloud), v trpasličí galaxii obíhající kolem Mléčné dráhy.

Tyto rychle se pohybující hvězdy označované jako hyperrychlé hvězdy (hypervelocity stars) byly schopné uniknout ze svého původního domova, když explodovala jedna hvězda v binárním systému, což mělo za následek, že druhá složka se začala pohybovat vysokou rychlostí dostačující k úniku z gravitačního pole LMC a pohroužit se mezi hvězdy naší Galaxie. Výsledky pozorování byly publikovány v Monthly Notices of the Royal Astronomical Society a 5. července 2017 byly představeny na setkání astronomů na University of Hull.

Astronomové si nejprve mysleli, že hyperrychlé hvězdy, kterými jsou velké modré stálice, mohly být vyvrženy z centra naší Galaxie v důsledku přiblížení k superhmotné černé díře v jejím středu. Další scénář vyžadující rozpadající se trpasličí galaxii nebo chaotickou hvězdokupu může rovněž být příčinou vysoké rychlosti těchto hvězd, avšak všechny tři mechanismy selhávají ve vysvětlení, proč byly nalezeny pouze v určité části oblohy.

V současné době je známo zhruba 20 hyperrychlých hvězd, převážně na severní polokouli, ačkoliv je možné, že existuje skupina „sprinterů“, které lze pozorovat pouze na jižní polokouli. „Dřívější vysvětlení původu hyperrychlých hvězd mě nepřesvědčilo,“ říká Douglas Boubert, doktorand na Cambridge's Institute of Astronomy, hlavní autor článku. „Hyperrychlé hvězdy byly především objeveny v souhvězdích Lva a Sextantu – přemýšleli jsme o tom, proč tomu tak je.“

Pravděpodobné vysvětlení původu hyperrychlých hvězd spočívá v tom, že se jedná o uprchlíky z dvojhvězdných systémů. V těsných dvojhvězdách obíhá jedna hvězda kolem druhé. Pokud jedna hvězda exploduje jako supernova, může to vést k rozpadu binárního systému a druhá hvězda opustí svoji oběžnou dráhu. Unikající hvězda je označována jako uprchlík. Uprchlické hvězdy mající původ v naší Galaxii nemají dostatečnou rychlost, aby mohly být označovány jako hyperrychlé, protože modré hvězdy neobíhají dostatečně blízko středu Galaxie. Avšak rychle se pohybující galaxie může rychlost hvězdy zvýšit.

Velký Magellanův oblak LMC je největší a nejrychlejší z desítky trpasličích galaxií doprovázejících Mléčnou dráhu. Má pouze desetinu hmotnosti naší Galaxie, a tak nejrychlejší uprchlíci zrození v této trpasličí galaxii mohou snadno uniknout z její gravitace. LMC prolétává kolem naší Galaxie rychlostí 400 km/s, a podobně jako u kulky vystřelené z jedoucího vlaku, rychlost uprchlických hvězd je rychlost, kterou byly vyvrženy z galaxie, ke které je nutno připočítat rychlost pohybujícího se Magellanova oblaku. Výsledná rychlost těchto hvězd je pak dostatečně vysoká, aby se z nich staly hyperrychlé hvězdy. „To rovněž vysvětluje jejich pozici na obloze, protože rychlé uprchlické hvězdy byly vyvrženy po směru oběhu LMC kolem Mléčné dráhy, směrem do souhvězdí Lva a Sextantu,“ dodává Robb Izzard, spoluautor článku z Institute of Astronomy.

Astronomové použili kombinaci dat ze Sloan Digital Sky Survey a počítačových simulací k vypracování modelu, jak hyperrychlé hvězdy mohly uniknout z LMC a skončit v Mléčné dráze. Simulovali zrod a zánik hvězd v LMC v uplynulých dvou miliardách roků a zaznamenali každou uprchlickou hvězdu. Dráhy těchto hvězd po jejich vyvržení z LMC byly podrobeny další počítačové simulaci, která zahrnovala gravitaci LMC a naší Galaxie. To umožnilo vědcům předpovědět, kde na obloze můžeme očekávat, že objevíme uprchlické hvězdy z LMC.

Jako první jsme uskutečnili simulaci vyvržení uprchlických hvězd z Velkého Magellanova oblaku – předpověděli jsme, že existuje asi 10 000 uprchlých hvězd rozptýlených napříč oblohou,“ říká Douglas Boubert. Polovina těchto předpověděných hvězd, které unikly z LMC, má dostatečnou rychlost k úniku z gravitačního pole naší Galaxie, což z nich dělá hyperrychlé hvězdy.

Hmotné modré hvězdy končí svůj život kolapsem na neutronovou hvězdu nebo černou díru po stovkách miliónů roků a uprchlické hvězdy nejsou jiné. Většina uprchlíků v provedených simulacích končí svůj život „za letu“ následně po vyvržení z nepravidelné galaxie LMC. Vzniklé neutronové hvězdy a černé díry tak nepozorovaně pokračují ve své cestě společně s 10 000 uprchlických hvězd. Astronomové rovněž předpokládají únik miliónu neutronových hvězd a černých děr křižujících prostor Mléčné dráhy.

Brzy budeme vědět s dostatečnou přesností, zda máme pravdu,“ říká Douglas Boubert. „Družice Gaia, vypuštěná Evropskou kosmickou agenturou ESA, poskytne v příštím roce data o miliardách hvězd, z nichž některé se mohou pohybovat napříč oblohou mezi LMC na jižní polokouli a souhvězdími Lva a Sextantu na severní polokouli.“

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] cam.ac.uk
[2] phys.org

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Hyperrychlé hvězdy, Velký Magellanův oblak, Naše Galaxie


33. vesmírný týden 2026

33. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 10. 8. do 16. 8. 2026. Měsíc bude v novu a nastane výrazné částečné zatmění Slunce, v části Evropy jako úplné. Venuše je vidět lépe přes den a večer je velmi nízko nad západním obzorem. Po půlnoci je už vidět Saturn a Neptun, ráno uvidíme Merkur, Mars a Uran. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Perseid. Zjasnila kometa 220P/McNaught a je dostupná i malým triedrem. Dopad Falconu 9 na Měsíc nevyvolal nijak zásadní oblak hmoty. Před 60 lety začal mapovat Měsíc Lunar Orbiter 1.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Srpková mlhovina a Mýdlová bublina

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2026 obdržel snímek Václava Kubeše „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ je nejen název snímku, ale především označení objektů, s jejichž portrétem zvítězil Václav Kubeš v soutěži Česká astrofotografie měsíce. Tento

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

220P/McNaught – kométa, ktorá prekvapila druhýkrát

V skorých ranných hodinách 9. augusta 2026 som namieril ďalekohľad na krátkoperiodickú kométu 220P/McNaught, ktorá sa v uplynulých dňoch postarala o nečakané prekvapenie. Ešte koncom júla mala jasnosť približne 13.–14. magnitúdy, no začiatkom augusta prešla výrazným výbuchom aktivity a náhle zjasnela až približne na 6.–7. magnitúdu. Z nenápadného telesa určeného skôr pre fotografické pozorovania sa tak na krátky čas stal objekt dostupný aj väčším binokulárom. Zaujímavé je, že nejde o prvé podobné prekvapenie počas jej súčasného návratu k Slnku. Už na prelome mája a júna 2026 zaznamenala 220P/McNaught mimoriadne mohutný outburst, pri ktorom zjasnela približne o 9 až 10 magnitúd a dosiahla jasnosť okolo 8. magnitúdy. Počas nasledujúcich týždňov postupne zoslabla späť k 14. magnitúde, takže sa očakávalo ďalšie pozvoľné slabnutie. Namiesto toho však začiatkom augusta prišla druhá veľká erupcia, tentoraz dokonca s ešte vyššou výslednou jasnosťou. Na fotografii je dobre viditeľná rozsiahla zelenkastá plynná koma, obklopujúca veľmi jasnú a silne kondenzovanú centrálnu oblasť. Z nej vystupuje výrazná pretiahnutá štruktúra, ktorá dodáva kométe nezvyčajný kvapkovitý vzhľad. Zelené sfarbenie komy spôsobuje predovšetkým fluorescencia molekúl dvojatómového uhlíka C₂ vystavených ultrafialovému žiareniu Slnka. Pozorovania po júnovom výbuchu navyše ukázali, že 220P bola na C₂ pomerne bohatá a vykazovala aj výrazný prachový chvost. 220P/McNaught patrí medzi kométy Jupiterovej rodiny. Okolo Slnka obehne približne raz za 5,5 roka a pri tomto návrate prešla perihéliom 14. júna 2026 vo vzdialenosti približne 1,56 AU od Slnka. Objavil ju austrálsky astronóm Robert H. McNaught 20. mája 2004 na snímkach zo Siding Spring Observatory. V čase môjho fotografovania 9. augusta sa kométa nachádzala v súhvezdí Veľryby, približne 1,65 AU od Slnka a 1,22 AU od Zeme. Čo presne stojí za dvojicou takýchto výrazných výbuchov aktivity, zatiaľ nie je isté. Podobné udalosti môžu súvisieť s náhlym odkrytím čerstvého prchavého materiálu, kolapsom časti povrchu jadra alebo jeho čiastočnou fragmentáciou. Práve nepredvídateľnosť komét však robí ich pozorovanie mimoriadne zaujímavým – a 220P/McNaught v roku 2026 ukazuje, že aj zdanlivo nenápadná periodická kométa dokáže pripraviť veľmi výrazné prekvapenie. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 14x90sec. R, 12x90sec. G, 12x90sec. B, 15x60sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 9.8.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »