Úvodní strana  >  Články  >  Hvězdy  >  Nejrychlejší hvězdy v Mléčné dráze mohou být uprchlíky z jiné galaxie

Nejrychlejší hvězdy v Mléčné dráze mohou být uprchlíky z jiné galaxie

Umělecká představa uprchlických hvězd
Autor: Amanda Smith

Skupina astronomů ukázala, že nejrychleji se pohybující hvězdy v naší Galaxii – které doslova letí prostorem tak rychle, že mohou uniknout z Mléčné dráhy – jsou ve skutečnosti uprchlíky z mnohem menší galaxie kroužící kolem té naší. Výzkumníci z University of Cambridge použili data z průzkumu oblohy pod názvem Sloan Digital Sky Survey (SDSS) spolu s počítačovými simulacemi a ukázali, že tito hvězdní „sprinteři“ mají původ ve Velkém Magellanově oblaku LMC (Large Magellanic Cloud), v trpasličí galaxii obíhající kolem Mléčné dráhy.

Tyto rychle se pohybující hvězdy označované jako hyperrychlé hvězdy (hypervelocity stars) byly schopné uniknout ze svého původního domova, když explodovala jedna hvězda v binárním systému, což mělo za následek, že druhá složka se začala pohybovat vysokou rychlostí dostačující k úniku z gravitačního pole LMC a pohroužit se mezi hvězdy naší Galaxie. Výsledky pozorování byly publikovány v Monthly Notices of the Royal Astronomical Society a 5. července 2017 byly představeny na setkání astronomů na University of Hull.

Astronomové si nejprve mysleli, že hyperrychlé hvězdy, kterými jsou velké modré stálice, mohly být vyvrženy z centra naší Galaxie v důsledku přiblížení k superhmotné černé díře v jejím středu. Další scénář vyžadující rozpadající se trpasličí galaxii nebo chaotickou hvězdokupu může rovněž být příčinou vysoké rychlosti těchto hvězd, avšak všechny tři mechanismy selhávají ve vysvětlení, proč byly nalezeny pouze v určité části oblohy.

V současné době je známo zhruba 20 hyperrychlých hvězd, převážně na severní polokouli, ačkoliv je možné, že existuje skupina „sprinterů“, které lze pozorovat pouze na jižní polokouli. „Dřívější vysvětlení původu hyperrychlých hvězd mě nepřesvědčilo,“ říká Douglas Boubert, doktorand na Cambridge's Institute of Astronomy, hlavní autor článku. „Hyperrychlé hvězdy byly především objeveny v souhvězdích Lva a Sextantu – přemýšleli jsme o tom, proč tomu tak je.“

Pravděpodobné vysvětlení původu hyperrychlých hvězd spočívá v tom, že se jedná o uprchlíky z dvojhvězdných systémů. V těsných dvojhvězdách obíhá jedna hvězda kolem druhé. Pokud jedna hvězda exploduje jako supernova, může to vést k rozpadu binárního systému a druhá hvězda opustí svoji oběžnou dráhu. Unikající hvězda je označována jako uprchlík. Uprchlické hvězdy mající původ v naší Galaxii nemají dostatečnou rychlost, aby mohly být označovány jako hyperrychlé, protože modré hvězdy neobíhají dostatečně blízko středu Galaxie. Avšak rychle se pohybující galaxie může rychlost hvězdy zvýšit.

Velký Magellanův oblak LMC je největší a nejrychlejší z desítky trpasličích galaxií doprovázejících Mléčnou dráhu. Má pouze desetinu hmotnosti naší Galaxie, a tak nejrychlejší uprchlíci zrození v této trpasličí galaxii mohou snadno uniknout z její gravitace. LMC prolétává kolem naší Galaxie rychlostí 400 km/s, a podobně jako u kulky vystřelené z jedoucího vlaku, rychlost uprchlických hvězd je rychlost, kterou byly vyvrženy z galaxie, ke které je nutno připočítat rychlost pohybujícího se Magellanova oblaku. Výsledná rychlost těchto hvězd je pak dostatečně vysoká, aby se z nich staly hyperrychlé hvězdy. „To rovněž vysvětluje jejich pozici na obloze, protože rychlé uprchlické hvězdy byly vyvrženy po směru oběhu LMC kolem Mléčné dráhy, směrem do souhvězdí Lva a Sextantu,“ dodává Robb Izzard, spoluautor článku z Institute of Astronomy.

Astronomové použili kombinaci dat ze Sloan Digital Sky Survey a počítačových simulací k vypracování modelu, jak hyperrychlé hvězdy mohly uniknout z LMC a skončit v Mléčné dráze. Simulovali zrod a zánik hvězd v LMC v uplynulých dvou miliardách roků a zaznamenali každou uprchlickou hvězdu. Dráhy těchto hvězd po jejich vyvržení z LMC byly podrobeny další počítačové simulaci, která zahrnovala gravitaci LMC a naší Galaxie. To umožnilo vědcům předpovědět, kde na obloze můžeme očekávat, že objevíme uprchlické hvězdy z LMC.

Jako první jsme uskutečnili simulaci vyvržení uprchlických hvězd z Velkého Magellanova oblaku – předpověděli jsme, že existuje asi 10 000 uprchlých hvězd rozptýlených napříč oblohou,“ říká Douglas Boubert. Polovina těchto předpověděných hvězd, které unikly z LMC, má dostatečnou rychlost k úniku z gravitačního pole naší Galaxie, což z nich dělá hyperrychlé hvězdy.

Hmotné modré hvězdy končí svůj život kolapsem na neutronovou hvězdu nebo černou díru po stovkách miliónů roků a uprchlické hvězdy nejsou jiné. Většina uprchlíků v provedených simulacích končí svůj život „za letu“ následně po vyvržení z nepravidelné galaxie LMC. Vzniklé neutronové hvězdy a černé díry tak nepozorovaně pokračují ve své cestě společně s 10 000 uprchlických hvězd. Astronomové rovněž předpokládají únik miliónu neutronových hvězd a černých děr křižujících prostor Mléčné dráhy.

Brzy budeme vědět s dostatečnou přesností, zda máme pravdu,“ říká Douglas Boubert. „Družice Gaia, vypuštěná Evropskou kosmickou agenturou ESA, poskytne v příštím roce data o miliardách hvězd, z nichž některé se mohou pohybovat napříč oblohou mezi LMC na jižní polokouli a souhvězdími Lva a Sextantu na severní polokouli.“

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] cam.ac.uk
[2] phys.org

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Hyperrychlé hvězdy, Velký Magellanův oblak, Naše Galaxie


21. vesmírný týden 2026

21. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 18. 5. do 24. 5. 2026. Měsíc bude v první čtvrti a na večerní obloze vytvoří pěkné seskupení s planetami Venuší a Jupiterem. V pondělí se poměrně blízko k Zemi přiblíží asi 20 metrů velká planetka. Slunce je téměř beze skvrn, ale jedna aktivní oblast o sobě dává vědět. K ISS byla vypuštěna nákladní loď Dragon 2. Očekáváme 12. testovací let Super Heavy Starship. Ke startu se chystá raketa Vega-C s misí SMILE. 70 let slaví Pavel Suchan, dlouholetý člen ČAS a tajemník Astronomického ústavu AV ČR.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M92

Messier 92 – starobylá guľová hviezdokopa v Herkulovi Messier 92, známa aj ako M92 alebo NGC 6341, je guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v severnom súhvezdí Herkules. Patrí medzi najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy, no napriek tomu býva často v tieni slávnejšej hviezdokopy M13, ktorá sa nachádza v rovnakej oblasti oblohy. M92 je síce o niečo menej nápadná a menšia, ale z fyzikálneho hľadiska ide o mimoriadne zaujímavý objekt. Hviezdokopu objavil nemecký astronóm Johann Elert Bode 27. decembra 1777. Charles Messier ju nezávisle znovuobjavil 18. marca 1781 a zaradil ju ako 92. objekt do svojho katalógu. V roku 1783 sa Williamovi Herschelovi podarilo v tejto hmlistej škvrnke rozlíšiť jednotlivé hviezdy, čím sa potvrdilo, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M92 sa nachádza vo vzdialenosti približne 26 700 svetelných rokov od Zeme. Od stredu našej Galaxie je vzdialená asi 33 000 svetelných rokov a leží približne 16 000 svetelných rokov nad galaktickou rovinou. Skutočný priemer hviezdokopy sa odhaduje na približne 108 svetelných rokov a jej hmotnosť zodpovedá asi 330 000 hmotnostiam Slnka. Táto hviezdokopa patrí medzi najstaršie známe objekty v Mliečnej ceste. Jej vek sa odhaduje približne na 11 miliárd rokov. Typickým znakom takýchto starých guľových hviezdokôp je veľmi nízky obsah ťažších prvkov. M92 má mimoriadne nízku metalicitu – obsah železa je len asi 0,5 % hodnoty, ktorú pozorujeme pri Slnku. To znamená, že jej hviezdy vznikli veľmi skoro v histórii Galaxie, ešte v období, keď medzihviezdny plyn nebol výrazne obohatený prvkami vytvorenými v predchádzajúcich generáciách hviezd. Zaujímavosťou je, že M92 obsahuje aj premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré sú typické pre staré hviezdne populácie. Tieto hviezdy astronómom pomáhajú určovať vzdialenosti vo vesmíre. V hviezdokope boli zároveň pozorované aj röntgenové zdroje, pričom časť z nich môže súvisieť s kataklizmatickými premennými hviezdami – teda tesnými dvojhviezdnymi systémami, v ktorých jedna hviezda odoberá hmotu svojmu sprievodcovi. M92 sa k nám približuje rýchlosťou približne 112 km/s. Má aj jednu nezvyčajnú historicko-astronomickú zaujímavosť: v dôsledku precesie zemskej osi sa severný nebeský pól pred približne 12 000 rokmi nachádzal menej ako jeden stupeň od tejto hviezdokopy. M92 tak bola v dávnej minulosti akousi „severnou polárnou hviezdokopou“ a podobná situácia nastane znovu približne o 14 000 rokov. Hoci na oblohe nepôsobí tak dominantne ako M13, Messier 92 je v skutočnosti jednou z najvýznamnejších a najstarších guľových hviezdokôp našej Galaxie. Na astrofotografii vyniká jej husté, jasné jadro obklopené množstvom slabších hviezd, ktoré spolu vytvárajú obraz dávnej populácie hviezd z mladých čias Mliečnej cesty. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 166x60sec. R, 165x60sec. G, 162x60sec. B, 196x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 29.4. až 3.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »