Úvodní strana  >  Články  >  Hvězdy  >  Potvrzeno: jádro bílého trpaslíka může zkrystalizovat

Potvrzeno: jádro bílého trpaslíka může zkrystalizovat

Nitro chladného bílého trpaslíka je v krystalickém stavu
Autor: Mark Garlick/University of Warwick

Astronomové využívající astrometrickou družici s názvem Gaia, kterou provozuje Evropská kosmická agentura ESA, objevili první přímé důkazy, že hvězdy typu bílého trpaslíka vytvářejí krystalické jádro z kovového kyslíku a uhlíku. Tento proces krystalizace byl předpovězen již před více než 50 lety, avšak až do uskutečněných pozorování pomocí observatoře Gaia vědci nebyli schopni provést dostatečná pozorování bílých trpaslíků s takovou přesností, aby objevili charakteristiky odhalující tento proces.

Bílí trpaslíci jsou pozůstatky hvězd střední velikosti podobných našemu Slunci. Jakmile tyto hvězdy spálí ve svém jádru veškeré nukleární palivo, odvrhnou své vnější vrstvy do okolí a odhalí tak horké jádro, které pomalu chladne. Tyto mimořádně husté pozůstatky stále vyzařují tepelnou energii, postupně chladnou a astronomové je pozorují jako docela slabé objekty.

Vědci odhadují, že více než 97 % hvězd v naší Galaxii se nakonec změní v bílé trpaslíky, zatímco hmotné hvězdy skončí v podobě neutronových hvězd nebo černých děr.

Chladnutí bílých trpaslíků probíhá miliardy roků. Jakmile dosáhnou určité teploty, původně žhavá látka v jádru hvězdy začíná krystalizovat a stává se pevnou hmotou. Proces se podobá ději, když se kapalná voda na Zemi mění v led při nízkých teplotách.

Tým vědců z University of Warwick, jehož vedoucím byl astronom Pier-Emmanuel Tremblay, vybral 15 000 kandidátů na bílé trpaslíky, kteří se nacházeli do vzdálenosti 300 světelných roků od Země. Na základě databáze družice Gaia analyzovali údaje o svítivosti a barvě hvězd. Identifikovali hvězdy se specifickými charakteristickými barvami a svítivostmi, které neodpovídají žádné jednotné hmotnosti či stáří.

Nalezli jsme spoustu bílých trpaslíků určitých barev a svítivostí, kteří nebyli nijak spojeni, pokud jde o jejich vývoj,“ vysvětluje Pier-Emmanuel Tremblay. „Uvědomili jsme si, že se nejednalo o odlišnou populaci bílých trpaslíků, ale o důsledek chladnutí a krystalizace předpovězené již před 50 roky.“

Umělecké ztvárnění možného vývoje různě hmotných hvězd Autor: ESA
Umělecké ztvárnění možného vývoje různě hmotných hvězd
Autor: ESA
Teplo uvolněné v průběhu procesu krystalizace, který trvá několik miliard roků, zdánlivě pozvolna zpomaluje vývoj bílých trpaslíků; hvězdy následkem toho přestanou slábnout a vypadají o dvě miliardy roků mladší, než ve skutečnosti jsou. To má pro změnu dopad na naše chápání stáří celého hvězdného uskupení, jehož součástí jsou tito bílí trpaslíci.

Bílí trpaslíci jsou tradičně používáni pro určování věku hvězdných populací jako jsou hvězdokupy, vnější disk a halo naší Galaxie,“ říká Pier-Emmanuel Tremblay. „Nyní budeme zdokonalovat modely krystalizace bílých trpaslíků, abychom získali mnohem přesnější odhady věku těchto soustav.“

Ne všichni bílí trpaslíci krystalizují stejnou rychlostí. Nejhmotnější z nich chladnou velmi rychle a dosáhnou teploty, při které nastane krystalizace, zhruba za miliardu roků. Bílí trpaslíci s malou hmotností – blízko očekávané hmotnosti Slunce na jeho konci života – chladnou mnohem pomaleji a potřebují až 6 miliard roků, než se jejich nitro změní v pevnou kouli.

Slunce má před sebou asi 5 miliard let života, než se stane bílým trpaslíkem a astronomové odhadují, že bude trvat ještě dalších 5 miliard roků, než nakonec vychladne a jeho jádro zkrystalizuje.

Všichni bílí trpaslíci krystalizují na stejné etapě svého vývoje, ačkoliv mnohem hmotnější bílí trpaslíci procházejí tímto procesem dříve,“ dodává Pier-Emmanuel Tremblay. „To znamená, že miliardy bílých trpaslíků v naší Galaxii již dokončily tento proces a v podstatě existují jako krystalické koule ve vesmíru.“

Slunce se stane krystalickým bílým trpaslíkem přibližně za 10 miliard roků.

Studie byla publikována ve vědeckém časopise Nature.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] sci-news.com
[2] esa.int
[3] scitechdaily.com

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Družice GAIA, Bílý trpaslík


11. vesmírný týden 2026

11. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 9. 3. do 15. 3. 2026. Měsíc bude v poslední čtvrti. Za soumraku už je dobře vidět Venuše, naopak Saturn je již jen pro nadšence. Merkur, Mars a Neptun nejsou vidět vůbec. Vysoko na večerní obloze jsou slabý Uran a výrazný Jupiter. Aktivita Slunce nízká, ale jsou na něm nějaké skvrny. Večer je na obloze dvojice slabých komet Wierzchos a MAPS, ráno nabízí R3 PanSTARRS a 24P/Schaumasse. Kromě večerního zvířetníkového světla nabízí tmavá březnová noc i možnost vidět téměř všechny objekty Messiérova katalogu, což někteří amatéři podnikají jako celonoční pozorovací maraton. Raketa SLS nakonec použije v budoucnu nový horní stupeň z rakety Vulcan místo vyvíjeného EUS. Falcon 9 vynáší jednu várku Starlinků za druhou, výjimkou bude start s družicí EchoStar XXV. Od ISS odletěla první z nových japonských zásobovacích lodí HTV-X. Před 245 lety objevil William Herschel planetu Uran.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Jupiter, přechod Io a jejího stínu

Titul Česká astrofotografie měsíce za únor 2026 obdržel snímek Karla Sandlera s názvem „Jupiter, přechod měsíce Io a jeho stínu“ Pohlédneme-li v současné době na noční oblohu, pravděpodobně nás zaujme jasný objekt, nacházející se nyní v souhvězdí Blíženců. Nejedná se o žádnou jasnou hvězdu.

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

LDN 1622

LDN 1622 – Boogeyman Nebula Na tejto snímke je zachytená temná hmlovina LDN 1622, známa aj pod prezývkou Boogeyman Nebula. Nachádza sa v oblasti súhvezdia Orión a jej typický tvar vytvára dojem temnej postavy vystupujúcej z červeného vodíkového pozadia. Nejde o objekt, ktorý svieti vlastným svetlom. Tmavé štruktúry tvoria husté oblaky medzihviezdneho prachu, ktoré pohlcujú a tienia svetlo hviezd aj žiariaceho plynu za nimi. Práve kontrast medzi tmavou prachovou hmotou a jemne žiariacou emisnou hmlovinou robí z LDN 1622 jeden z najzaujímavejších objektov tejto časti oblohy. V takýchto oblakoch sa ukrýva materiál, z ktorého v budúcnosti môžu vznikať nové hviezdy. Fotografovanie podobných objektov je náročné najmä preto, že jemné prechody medzi prachom a slabou hmlovinou vyžadujú dostatok kvalitných dát aj citlivé spracovanie. Tento objekt som fotil už koncom roka, no pre neustále inverzné počasie, odhalenú chybu v firmware filtrového kolesa a dokonca aj zlé kalibračné snímky som nebol spokojný s výsledkom. A keďže máme prekvapujúco jasné noci, tak som sa k nemu vrátil a nafotil ho nanovo. A som s týmto výsledkom oveľa viac spokojný Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 115x180sec. R, 106x180sec. G, 106x180sec. B, 171x120sec. L, 90x600sec Halpha, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 27.1. až 7.3.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »