Úvodní strana  >  Články  >  Hvězdy  >  Rychle rostoucí bílý trpaslík astronomy překvapil

Rychle rostoucí bílý trpaslík astronomy překvapil

Bílý trpaslík konzumuje hmotu ze svého hvězdného průvodce za vzniku rentgenové emise
Autor: NASA/CXC/M.Weiss

Astronomové detekovali silné rentgenové vzplanutí u hvězdy v Malém Magellanově oblaku, což je blízká trpasličí galaxie vzdálená od Země téměř 200 000 světelných roků. Kombinace rentgenového záření a viditelného světla vědcům napověděla, že zdrojem tohoto záření je hvězda typu bílého trpaslíka, která může být nejrychleji přibývajícím „na váze“ dosud pozorovanou hvězdou typu bílého trpaslíka.

Během několika miliard roků naše Slunce vyčerpá většinu svého nukleárního paliva ve svém nitru a zmenší se na mnohem menšího a slabšího bílého trpaslíka velikosti Země. Protože původní hmotnost Slunce bude nahuštěna do tak malého objemu, gravitace na povrchu bílého trpaslíka bude několik set tisíckrát větší než na Zemi.

Na rozdíl od Slunce většina hvězd včetně bílých trpaslíků nejsou osamělé stálice, ale jsou součástí binárních systémů (dvojhvězd). Jestliže se dvojice hvězd nachází v dostatečné blízkosti, gravitace bílého trpaslíka může přitahovat hmotu ze svého průvodce a „okrádat“ jej o stavební materiál.

Nová studie na základě pozorování z kosmických observatoří NASA s názvem Chandra X-ray Observatory a Neil Gehrels Swift Observatory informuje o objevu typické rentgenové emise z binárního systému obsahujícího bílého trpaslíka s názvem ASASSN-16oh. Objev zahrnuje detekci nízkoenergetického – astronomy označovaného jako „měkké“ – rentgenového záření, které uvolňuje plyn zahřátý na teploty několika set tisíc stupňů. Naproti tomu vysokoenergetické rentgenové záření je uvolňováno při teplotách několika desítek miliónů stupňů. Emise z bílého trpaslíka ASASSN-16oh je však mnohem jasnější než měkké rentgenové záření produkované v atmosférách normálních hvězd, což jej zařazuje do zvláštní kategorie super-měkkých rentgenových zdrojů.

Mnoho let si astronomové mysleli, že super-měkká rentgenová emise z bílého trpaslíka vzniká na základě jaderné fúze v horké husté vrstvě vodíku a v héliovém jádru. Tento nestálý materiál se nahromadí v důsledku pádu hmoty z hvězdného průvodce na povrchu bílého trpaslíka, což vede k explozivní jaderné fúzi, podobně jako u vodíkové bomby.

Nicméně ASASSN-16oh představuje mnohem složitější příběh. Dvojhvězda byla poprvé objevena v rámci automatické přehlídky oblohy All-Sky Automated Survey for Supernovae (ASASSN), což je soubor 20 optických dalekohledů kolem celé zeměkoule vybudovaný k provádění automatické prohlídky celé oblohy v průběhu každé noci za účelem objevování supernov a dalších přechodných jevů. Astronomové následně použili kosmické observatoře Chandra a Swift ke sledování emise super-měkkého rentgenového záření.

V minulosti byly všechny super-měkké zdroje spojovány s jadernou fúzí na povrchu bílých trpaslíků,“ říká Tom Maccarone, profesor na Texas Tech Department of Physics & Astronomy, hlavní autor článku, který byl publikován v časopise Nature Astronomy.

Pokud je jaderná fúze příčinou super-měkkého rentgenového záření z ASASSN-16oh, potom by měla začít explozí a emise by měla přicházet z celého povrchu bílého trpaslíka. Avšak data z družice Chandra ukazují, že emise přichází z malé oblasti na jeho povrchu. Zdroj je rovněž 100× slabší v oboru viditelného světla, než je známo u bílých trpaslíků, u kterých probíhá fúze na jejich povrchu. Tato pozorování poskytují jasné argumenty proti fúzi na povrchu bílého trpaslíka.

Autoři proto navrhují odlišný scénář. Jako u vysvětlení s fúzí bílý trpaslík přitahuje plyn ze svého průvodce – rudého obra. V procesu nazvaném akrece plyn proudí do velkého disku obklopujícího bílého trpaslíka a zahřívá se na vysokou teplotu, když se po spirále přibližuje k jeho povrchu, jak je to znázorněno na obrázku v úvodu článku. Plyn následně padá na bílého trpaslíka, vytváří rentgenové záření podél prstence, kde se disk setkává s hvězdou. Rychlost přítoku hmoty přes disk kolísá ve velkém rozsahu. Když hmota začne proudit mnohem rychleji, jasnost systému v oboru rentgenového záření se značně zvýší.

Bílý trpaslík zadržuje přibývající hmotu, která může dosáhnout hmotnostního limitu a exploduje jako supernova typu Ia, což je typ události, který byl použit k odhalení zrychleného rozpínání vesmíru. Analýza provedená členy týmu naznačuje, že bílý trpaslík je již mimořádně hmotný, takže ASASSN-16oh může v relativně krátké době – z astronomického hlediska – explodovat jako supernova.

Náš závěr odporuje konsenzu posledních desetiletí o tom, jak je super-měkká rentgenová emise bílého trpaslíka produkována,“ říká Thomas Nelson z University of Pittsburgh, spoluautor článku. „Nyní víme, že emise rentgenového záření může být vytvářena dvěma různými způsoby: jadernou fúzí nebo akrecí hmoty z hvězdného průvodce.“

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] scitechdaily.com
[2] chandra.harvard.edu

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Akrece hmoty, Rentgenová emise, Bílý trpaslík


19. vesmírný týden 2025

19. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 5. 5. do 11. 5. 2025. Měsíc po první čtvrti dorůstá k úplňku. Večer je nízko nad obzorem Jupiter a výše najdeme Mars procházející Jesličky. Ráno září u obzoru jasná Venuše a je zde i slabý Saturn. Aktivita Slunce je střední, ale potěší nyní největší skvrna roku 2025. Nastává maximum roje Éta Aquarid. Evropská raketa Vega-C vynesla družici Biomass pro výzkum výměny oxidu uhličitého mezi lesy a atmosférou. Raketa Atlas V vynesla první operační družice sítě Kuiper. Falcon 9 nyní dokáže vynést až 29 Starlinků V2 mini.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Simeis 147

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2025 obdržel snímek „Simeis 147- Spaghetti nebula“, jehož autorem je astrofotograf Pavel Pech     „Spaghetti nebula“ – co se skrývá za tímto pojmem? Možná se nám vybaví „Spaghetti western“, jenž se stal filmovým pojmem, byť trochu

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M13

Messier 13 alebo M13 (označovaná aj NGC 6205 a niekedy nazývaná Veľká guľová hviezdokopa v Herkulesovi, Herkulova guľová hviezdokopa alebo Veľká Herkulova hviezdokopa) je guľová hviezdokopa pozostávajúca z niekoľkých stoviek tisíc hviezd v súhvezdí Herkules. Messier 13 objavil Edmond Halley v roku 1714 a Charles Messier ho 1. júna 1764 zaradil do svojho zoznamu objektov, ktoré si nemožno mýliť s kométami; Messierov zoznam vrátane Messiera 13 sa nakoniec stal známym ako Messierov katalóg. Nachádza sa v pravej elevácii 16h 41,7m, deklinácia +36° 28'. Messier 13 je astronómami často opisovaný ako najúžasnejšia guľová hviezdokopa viditeľná pre severných pozorovateľov. M13 má priemer asi 145 svetelných rokov a skladá sa z niekoľkých stoviek tisíc hviezd, pričom odhady sa pohybujú od približne 300 000 do viac ako pol milióna. Najjasnejšou hviezdou v kope je červený obor, premenná hviezda V11, známa aj ako V1554 Herculis, so zdanlivou vizuálnou magnitúdou 11,95. M13 je od Zeme vzdialená 22 200 až 25 000 svetelných rokov a guľová hviezdokopa je jednou z viac ako stovky hviezdokôp, ktoré obiehajú okolo stredu Mliečnej cesty. Posolstvo z Areciba z roku 1974, ktoré obsahovalo zakódované informácie o ľudskej rase, DNA, atómových číslach, polohe Zeme a ďalšie informácie, bolo vyslané z rádioteleskopu observatória Arecibo smerom k Messieru 13 ako pokus o kontakt s potenciálnymi mimozemskými civilizáciami v tejto hviezdokope. M13 bola vybraná preto, lebo išlo o veľkú, relatívne blízku hviezdnu kopu, ktorá bola dostupná v čase a na mieste ceremónie. Hviezdokopa sa bude počas tranzitu pohybovať vesmírom; názory na to, či bude v čase príletu správy schopná prijať správu, sa rôznia. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 110x60 sec. Lights LRGB na jednotlivý kanál , master bias, 80 flats, master darks, master darkflats 28.4.2025 až 1.5.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »