Úvodní strana  >  Články  >  Kosmonautika  >  Cesta do hlubin sluneční atmosféry

Cesta do hlubin sluneční atmosféry

Sluneční sonda Solar Probe Plus
Autor: NASA/Johns Hopkins University Applied Physics Laboratory

Na srpen 2018 plánuje NASA vypuštění sluneční kosmické sondy Solar Probe Plus, která se k povrchu Slunce přiblíží až na 6 miliónů kilometrů – pro porovnání, planeta Merkur se může nejvíce přiblížit ke Slunci na 46 miliónů km. Dostane se tak sedmkrát blíže, než dosavadní kosmické sondy. Bude přitom vystavena intenzivnímu slunečnímu záření. Proto bude celá sonda a její přístrojové vybavení chráněno slunečním štítem z uhlíkových kompozitů o tloušťce 11,43 cm, který bude odolávat teplotám až 1370 °C.

Sonda Solar Probe Plus bude navedena na eliptickou oběžnou dráhu kolem Slunce, přičemž uskuteční sedm průletů kolem Venuše. Plánovaná životnost sondy je téměř sedm let. Vzhledem k blízkosti Slunce budou postačovat pouze malé panely slunečních baterií o ploše 1,55 metrů čtverečních.

Na své palubě ponese sonda čtyři hlavní vědecké přístroje. Startovní okno se otevírá v období od 31. července do 19. srpna 2018. Ke startu bude použita nosná raketa Delta IV-Heavy s urychlovacím stupněm. V průběhu největšího přiblížení ke Slunci se bude sonda pohybovat rychlostí až 200 kilometrů za sekundu.

Na Slunci dochází příležitostně k explozivnímu výronu nabitých částic, které se vydají směrem k Zemi a často doslova rozvrátí elektrické rozvodné sítě, ohrozí vysoko letící letadla a satelity v kosmickém prostoru. Když oblaka nabitých částic o vysokých energiích uniknou ze Slunce, mohou se v tomto škodlivém záření doslova koupat kosmické lodě, astronauti i povrchy planet. Pochopení toho, jakým způsobem Slunce občas emituje tyto nabité částice o vysokých energiích, může pomoci vědcům předpovídat tzv. kosmické počasí. Pokud budeme vědět, kdy sluneční energetické částice mohou narazit do Země, může to pomoci lidstvu učinit preventivní opatření.

Dráha sondy Solar Probe Plus kolem Slunce Autor: Johns Hopkins University Applied Physics Laboratory
Dráha sondy Solar Probe Plus kolem Slunce
Autor: Johns Hopkins University Applied Physics Laboratory
Astronomové z Draper Laboratory a Smithsonian Astrophysical Observatory (SAO) doufají ve vyřešení této doposud neobjasněné vědecké záhady pomocí vývoje důmyslných senzorů pro novou sluneční sondu NASA. Její návrh a výrobu realizuje Johns Hopkins University Applied Physics Laboratory in Laurel, Maryland. Během výzkumu uskuteční sonda 24 průletů kolem Slunce v průběhu sedmi roků, přičemž ustanoví nový rekord a stane se nejrychleji se pohybujícím lidmi vyrobeným tělesem, když prosviští ve vzdálenosti o 37,6 miliónu kilometrů blíže k povrchu naší hvězdy, než jakákoliv dřívější kosmická sonda určená k výzkumu Slunce.

Sonda NASA s názvem Solar Probe Plus – první mise, která bude prolétávat horními vrstvami sluneční atmosféry a téměř se „dotkne“ Slunce – bude shromažďovat data o mechanismech, které ohřívají korónu a urychlují částice slunečního větru, což je nepřetržitý tok nabitých částic unikajících ze Slunce. To jsou dva procesy závisející na elementární funkci v komplexním propojeném systému spojujícím Slunce a okolní prostor Země. Jedná se o systém, který může ovlivňovat změny kosmického počasí a mít dopad i na umělé družice a sondy.

Již mnoho let astronomové studují Slunce, avšak dosud nikdy přímo z oblasti uvnitř sluneční atmosféry,“ říká Seamus Tuohy, ředitel Space Systems Program Office, Draper Laboratory. „Taková mise vyžaduje kosmickou sondu a přístroje schopné odolávat extrémní radiaci při vysokých rychlostech pohybu a drsným slunečním podmínkám.“

Výzkum bude výhradně zaměřen na studium většiny hojně se vyskytujících částic ve sluneční atmosféře a slunečního větru – elektrony, protony a héliová jádra – „a kromě toho bude odpovídat na základní vědecké otázky, zaměřené na lepší porozumění rizikům kosmického počasí, představující nebezpečí pro moderní komunikační systémy, letectví a energetické soustavy, na kterých jsme závislí,“ říká Justin C. Kasper, hlavní vědecký pracovník Smithsonian Astrophysical Observatory a University of Michigan. „Existuje mnoho systémů, na kterých je náš moderní svět závislý – telekomunikace, GPS, satelity a elektrické rozvodné sítě – to vše může být přerušeno na delší dobu, pokud by nastala velká sluneční bouře. Připravovaná sonda Solar Probe Plus nám bude pomáhat předpovídat a zvládat dopady kosmického počasí na společnost.“

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] cfa.harvard.edu
[2] solarprobe.jhuapl.edu

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Okolí slunce, Solar Probe Plus, Kosmické počasí


45. vesmírný týden 2025

45. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 3. 10. do 9. 11. 2025. Měsíc bude v úplňku. Saturn je dobře vidět večer, později v noci se přidává Jupiter, ráno končí viditelnost Venuše. Čeká nás poslední týden viditelnosti komety C/2025 A6 (Lemmon) a v neděli začne další okno viditelnosti slabší komety C/2025 R2 (SWAN) na tmavé večerní obloze. Z evropského kosmodromu Kourou v jihoamerické Francouzské Guayáně má startovat raketa Ariane 6 s radarovou družicí Sentinel-1D. V rámci sdílené mise Bandwagon-4 byla vynesena také česká družice CevroSat-1. Na Floridě proběhl statický zážeh velké rakety New Glenn. Před dvaceti lety začala mise sondy Venus Express jež přinesla velmi zajímavé poznatky o atmosféře Venuše.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Když se blýská v dáli

Titul Česká astrofotografie měsíce za září 2025 obdržel snímek „Když se blýská v dáli“, jehož autorem je astrofotograf Lukáš Veselý Měsíc září je již dávno za námi a s ním i další kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce. A tentokrát se porota opravdu „zapotila“. Ze 42 zaslaných snímků vybrat ten

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

SH2-188

SH2-188 – „Kozmická kreveta“ v Kasiopeii Planetárna hmlovina Sharpless 2-188 (Sh2-188) leží v súhvezdí Kasiopeia vo vzdialenosti zhruba 3 000 svetelných rokov. Ide o zvyšok hviezdy podobnej Slnku, ktorá pred ~22 500 rokmi odvrhla svoje vonkajšie obaly a v jej strede zostal horúci biely trpaslík (WD 0127+581). Hmlovina je zapísaná aj pod označeniami LBN 633, Simeis 22 alebo PN G128.0-4.1. Na prvý pohľad vyzerá skôr ako supernovový zvyšok – jasný červený oblúk s dlhým chvostom. Nie je to náhoda: centrálny biely trpaslík sa pohybuje medzihviezdnym plynom rýchlosťou asi 120 km/s. Pred sebou vytláča oblúk rázovej vlny, ktorý na fotografii tvorí jasnú, jemne štruktúrovanú „krevetu/kozmic­kú vlnu“. Za hviezdou sa naopak tiahne veľmi slabý oblak plynu a prachu – materiál odfúknutý dozadu ako vlajka vo vetre. Celá bublina má priemer približne 2 svetelné roky a na oblohe zaberá niekoľko oblúkových minút, pričom najslabšie časti prstenca a chvosta siahajú až do priemeru ~15′. Sh2-188 objavili v roku 1951 Vera Gaze a Grigorij Šajn na Kryme a dlho sa považovala za pozostatok supernovy. Až spektroskopické merania v 80. rokoch ukázali, že ide o planetárnu hmlovinu s typickým bohatstvom prvkov ako vodík, hélium, kyslík, dusík a síra. Neskoršie snímky z Hα prieskumu IPHAS odhalili, že oblúk je v skutočnosti súčasťou takmer uzavretého prstenca s rozsiahlym chvostom – z Sh2-188 sa tak stal učebnicový príklad toho, ako medzihviezdne prostredie dokáže zdeformovať planetárnu hmlovinu a „zjasniť“ jej náveternú stranu. Na mojej fotografii dominuje červené H-alfa žiarenie ionizovaného vodíka, ktoré kreslí tenké vláknité štruktúry rázovej vlny na pozadí hustého poľa hviezd v rovine Mliečnej cesty. Je to veľmi slabý objekt – okrem jasného oblúka sú zvyšky prstenca a chvosta viditeľné len pri dlhých expozíciách a starostlivom spracovaní dát. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBH filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 83x180sec. R, 79x180sec. G, 70x180sec. B, 84x120sec. L, 83x600sec Halpha, master bias, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 8.10. až 1.11.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »