Úvodní strana  >  Články  >  Kosmonautika  >  První pilotovaný Sojuz vyzkouší zrychlené randevú s ISS
Vít Straka Vytisknout článek

První pilotovaný Sojuz vyzkouší zrychlené randevú s ISS

Předchozí Sojuz při příletu k ISS 21. 12. 2012 Autor: NASA
Předchozí Sojuz při příletu k ISS 21. 12. 2012
Autor: NASA
Asi každý kosmický fanda zaznamenal novinku v misích k Mezinárodní kosmické stanici, se kterou nedávno přišli Rusové – podařilo se jim zredukovat dobu, po kterou zásobovací lodě Progress „dohánějí“ po startu na oběžné dráze stanici, ze dvou dnů na šest hodin! Zlepšovák přitom nevyžaduje žádné konstrukční úpravy lodě či rakety. Po několika testech nové metody na lodích Progress přichází nyní čas zkusit to i u lodí Sojuz s posádkou. Pro kosmonauty to však bude trochu hořkosladké sousto.

Když zalovíme v historii kosmonautiky, spojení s cílovým tělesem na orbitě ještě v den startu nebylo dříve ničím neobvyklým. Stykovky jen několik hodin po startu předváděly třeba posádky amerických lodí Gemini či dřívější lodě Sojuz za éry sovětské kosmonautiky. Šlo o běžnou rutinu i u misí Apollo, kdy připojení lunárního modulu k mateřské lodi na měsíční orbitě bylo po startu z povrchu Měsíce také otázkou pár hodin (u Apolla 11 necelé čtyři hodiny). Plánovači kosmických cest (především co se týče programu ISS) však později začali volit delší cestu lodi od startu k cíli, aby měla její posádka čas trochu si zvyknout na stav beztíže a také se tím šetřilo palivo.

Cílové těleso Agena z paluby lodi Gemini 11 v roce 1966 Autor: collectspace.com
Cílové těleso Agena z paluby lodi Gemini 11 v roce 1966
Autor: collectspace.com
Nyní se ale, co se týče orbitálních setkávání lodí, začínáme vracet ke starým zvykům, v mnohém zajisté efektivním. Počátkem srpna loňského roku Rusko poprvé úspěšně otestovalo připojení bezpilotního náklaďáku Progress ke stanici necelých šest hodin po startu ze Země bez potřeby konstrukčních úprav plavidla, jen s geniálním načasováním startu a orbitálních manévrů. Postup se osvědčil i u následujících dvou lodí Progress (říjen a únor) a tak se manažeři kosmických agentur v únoru definitivně rozhodnuli, že urychlený přílet ke stanici, určený vlastně primárně pro pilotované Sojuzy, jež dnes na stanici vozí dlouhodobé mezinárodní posádky, konečně vyzkouší i na lodi s kosmonauty. Los padl na nejbližší Sojuz TMA-08M (start 28. března z Bajkonuru). Jeho start je v plánu 28. března ve 21:43 SEČ, připojení ke stanici též noci v 03:31, celkový čas letu ke stanici: 5 hodin a 48 minut oproti klasickým asi 50 hodinám.

Posádka dotyčné lodi (ruští kosmonauté Pavel Vinogradov a Alexandr Misurkin a americký astronaut Chris Cassidy) minulý týden úspěšně (a s nejvyšším hodnocením) složila prodloužené závěrečné zkoušky ve Hvězdném městečku v Rusku. Prodloužené proto, že na úkoly na palubě Sojuzu, které posádka po startu plní během více než dvou dní, bude teď jen necelých 6 hodin, mluvíme o kritických orbitálních manévrech a přípravách na setkání se stanicí, takže posádka si po startu skutečně „mákne“ a bude muset pracovat mnohem rychleji než dříve.

„Všechny systémy lodě budou stejné, ale práce bude muset být mnohem intenzivnější. Nebudeme mít žádné nové přístroje nebo software ale mnohem lepší koordinaci práce celé posádky,“ řekl v rozhovoru velitel lodi Vinogradov.

Posádka Sojuzu TMA-08M u simulátoru ve Hvězdném městečku. Zleva A. Misurkin, P. Vinogradov a Ch. Cassidy Autor: NASA
Posádka Sojuzu TMA-08M u simulátoru ve Hvězdném městečku. Zleva A. Misurkin, P. Vinogradov a Ch. Cassidy
Autor: NASA
Jako maličkost můžeme brát fakt, že posádka nebude mít od předstartovních příprav až do spojení se stanicí čas sundat si skafandry, odpoutat se z křesel, ve kterých stráví až 10 hodin, či dokonce vstoupit do vrchního modulu Sojuzu, jež obsahuje jídlo, pitnou vodu a záchod.

„Zajímavá věc z lidského pohledu je ta, že nebudeme mít čas sundat si skafandry, takže budeme upoutaní v křeslech a oblečení do skafandrů po celou dobu 6hodinového randevú se stanicí plus předstartovních příprav. Takže to bude dlouhý den a spousta času ve skafandru,“ řekl Chris Cassidy.

Když připočítáme velkou spoustu bleskové práce, posádka a letoví kontroloři skutečně podstoupí velký test.

Na straně druhé nebude posádka muset trávit dva dny v extra stísněných prostorách Sojuzu.

„Sojuz je velmi malá loď,“ pokračuje Cassidy. „Je navržen k určitému úkolu a tím je vozit posádky nahoru a dolů … a odvádí fantastickou práci! Ale není to zrovna nejpohodlnější loď pro trávení většího množství času. Toaleta je přímo vedle místa, kde spíte, což je hned vedle vašeho kolegy a jídla a všeho. Je to jako žít dva dny v malém autě, velmi stísněné.“

Sojuz TMA-08M při přípravě v montážní hale na Bajkonuru Autor: tsenki.com
Sojuz TMA-08M při přípravě v montážní hale na Bajkonuru
Autor: tsenki.com
Kromě toho, že posádka bude pár hodin po startu na palubě veliké stanice, má 6hodinové randevú pro Sojuzy další zásadní výhody: výrazně se zredukuje množství jídla a dalších potřeb pro trojici lidí na dva dny a tím pádem se může do lodi přibalit více užitečného nákladu pro provoz kosmické stanice, rychlost se bude hodit při potřebě dostat na ISS lidi nebo důležité věci v případě nějaké nouze ale jsou zde dva velké přínosy pro bezpečnost posádek: možnost setrvání na oběžné dráze po odletu od stanice, kdyby se návrat na Zemi nemohl uskutečnit kvůli nějaké poruše, se zvýší ze dvou dnů na čtyři a možnost něco vymyslet nebo zkusit v případě neúspěchu při spojení se stanicí se taktéž prodlouží z jednoho dne na dva.

„Na palubách (Sojuzů TMA-M zalétaných roku 2010 – pozn. aut.) nyní máme nové systémy a nový software, takže loď je hodně samostatná. Dá se na její palubě udělat hodně a propočítat zážehy tak, aby nespotřebovaly moc paliva,“ řekl Sergej Krikaljov, ředitel ruského výcvikového střediska pro kosmonauty.

Jak jsme již řekli, 6hodinové stíhání stanice bude na konci března velkým testem pro kosmonauty i řídící středisko. Rusko sice žádalo po partnerech v programu ISS od nynějška využití zrychleného randevú pro všechny Sojuzy, NASA se však nelíbí přepracování posádky, technická a nebesky-mechanická náročnost takového letu. Další start Sojuzu je v plánu koncem května, za jak dlouho po startu se setká se stanicí, rozhodne zkušenost z konce března.

Zdroj:

spaceflightnow.com 5. 3. 2013




O autorovi

Vít Straka

Vít Straka

Vít Straka je český popularizátor astronomie a zejména pak kosmonautiky. Narodil v roce 1991, v současnosti žije na Hodonínsku, je členem Astronautické sekce ČAS a studuje Masarykovu univerzitu v Brně. Do jisté míry vděčí za svůj zájem o vesmír a kosmonautiku brněnskému planetáriu vlastně, protože v dětství jej zde zaujaly záběry postav, které v podivných skafandrech skákaly po Měsíci. Nejdříve vyděsily, pak podnítily zájem a odstartovaly bádání v kosmounautice. V redakci Astro.cz působí od roku 2008 a publikuje zde především články o vesmírných misích a Sluneční soustavě. Kromě Astro.cz dlouhodobě spolupracuje s časopisem Tajemství vesmíru, věnuje se přednáškové činnosti či popularizaci astronomie a kosmonautiky v rozhlase. V kosmonautice rád spatřuje její přínosy lidstvu, které třeba nemusí být na první pohled zřejmé. Osobně potkal již více než dvě desítky astronautů a kromě vesmíru a kosmonautiky patří k jeho koníčkům zvířata, historie či slézání vysokých budov a staveb. Kontakt: vitek.straka@seznam.cz.

Štítky: Kosmická loď Sojuz, ISS


21. vesmírný týden 2026

21. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 18. 5. do 24. 5. 2026. Měsíc bude v první čtvrti a na večerní obloze vytvoří pěkné seskupení s planetami Venuší a Jupiterem. V pondělí se poměrně blízko k Zemi přiblíží asi 20 metrů velká planetka. Slunce je téměř beze skvrn, ale jedna aktivní oblast o sobě dává vědět. K ISS byla vypuštěna nákladní loď Dragon 2. Očekáváme 12. testovací let Super Heavy Starship. Ke startu se chystá raketa Vega-C s misí SMILE. 70 let slaví Pavel Suchan, dlouholetý člen ČAS a tajemník Astronomického ústavu AV ČR.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M92

Messier 92 – starobylá guľová hviezdokopa v Herkulovi Messier 92, známa aj ako M92 alebo NGC 6341, je guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v severnom súhvezdí Herkules. Patrí medzi najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy, no napriek tomu býva často v tieni slávnejšej hviezdokopy M13, ktorá sa nachádza v rovnakej oblasti oblohy. M92 je síce o niečo menej nápadná a menšia, ale z fyzikálneho hľadiska ide o mimoriadne zaujímavý objekt. Hviezdokopu objavil nemecký astronóm Johann Elert Bode 27. decembra 1777. Charles Messier ju nezávisle znovuobjavil 18. marca 1781 a zaradil ju ako 92. objekt do svojho katalógu. V roku 1783 sa Williamovi Herschelovi podarilo v tejto hmlistej škvrnke rozlíšiť jednotlivé hviezdy, čím sa potvrdilo, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M92 sa nachádza vo vzdialenosti približne 26 700 svetelných rokov od Zeme. Od stredu našej Galaxie je vzdialená asi 33 000 svetelných rokov a leží približne 16 000 svetelných rokov nad galaktickou rovinou. Skutočný priemer hviezdokopy sa odhaduje na približne 108 svetelných rokov a jej hmotnosť zodpovedá asi 330 000 hmotnostiam Slnka. Táto hviezdokopa patrí medzi najstaršie známe objekty v Mliečnej ceste. Jej vek sa odhaduje približne na 11 miliárd rokov. Typickým znakom takýchto starých guľových hviezdokôp je veľmi nízky obsah ťažších prvkov. M92 má mimoriadne nízku metalicitu – obsah železa je len asi 0,5 % hodnoty, ktorú pozorujeme pri Slnku. To znamená, že jej hviezdy vznikli veľmi skoro v histórii Galaxie, ešte v období, keď medzihviezdny plyn nebol výrazne obohatený prvkami vytvorenými v predchádzajúcich generáciách hviezd. Zaujímavosťou je, že M92 obsahuje aj premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré sú typické pre staré hviezdne populácie. Tieto hviezdy astronómom pomáhajú určovať vzdialenosti vo vesmíre. V hviezdokope boli zároveň pozorované aj röntgenové zdroje, pričom časť z nich môže súvisieť s kataklizmatickými premennými hviezdami – teda tesnými dvojhviezdnymi systémami, v ktorých jedna hviezda odoberá hmotu svojmu sprievodcovi. M92 sa k nám približuje rýchlosťou približne 112 km/s. Má aj jednu nezvyčajnú historicko-astronomickú zaujímavosť: v dôsledku precesie zemskej osi sa severný nebeský pól pred približne 12 000 rokmi nachádzal menej ako jeden stupeň od tejto hviezdokopy. M92 tak bola v dávnej minulosti akousi „severnou polárnou hviezdokopou“ a podobná situácia nastane znovu približne o 14 000 rokov. Hoci na oblohe nepôsobí tak dominantne ako M13, Messier 92 je v skutočnosti jednou z najvýznamnejších a najstarších guľových hviezdokôp našej Galaxie. Na astrofotografii vyniká jej husté, jasné jadro obklopené množstvom slabších hviezd, ktoré spolu vytvárajú obraz dávnej populácie hviezd z mladých čias Mliečnej cesty. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 166x60sec. R, 165x60sec. G, 162x60sec. B, 196x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 29.4. až 3.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »