Úvodní strana  >  Články  >  Kosmonautika  >  První pilotovaný Sojuz vyzkouší zrychlené randevú s ISS
Vít Straka Vytisknout článek

První pilotovaný Sojuz vyzkouší zrychlené randevú s ISS

Předchozí Sojuz při příletu k ISS 21. 12. 2012 Autor: NASA
Předchozí Sojuz při příletu k ISS 21. 12. 2012
Autor: NASA
Asi každý kosmický fanda zaznamenal novinku v misích k Mezinárodní kosmické stanici, se kterou nedávno přišli Rusové – podařilo se jim zredukovat dobu, po kterou zásobovací lodě Progress „dohánějí“ po startu na oběžné dráze stanici, ze dvou dnů na šest hodin! Zlepšovák přitom nevyžaduje žádné konstrukční úpravy lodě či rakety. Po několika testech nové metody na lodích Progress přichází nyní čas zkusit to i u lodí Sojuz s posádkou. Pro kosmonauty to však bude trochu hořkosladké sousto.

Když zalovíme v historii kosmonautiky, spojení s cílovým tělesem na orbitě ještě v den startu nebylo dříve ničím neobvyklým. Stykovky jen několik hodin po startu předváděly třeba posádky amerických lodí Gemini či dřívější lodě Sojuz za éry sovětské kosmonautiky. Šlo o běžnou rutinu i u misí Apollo, kdy připojení lunárního modulu k mateřské lodi na měsíční orbitě bylo po startu z povrchu Měsíce také otázkou pár hodin (u Apolla 11 necelé čtyři hodiny). Plánovači kosmických cest (především co se týče programu ISS) však později začali volit delší cestu lodi od startu k cíli, aby měla její posádka čas trochu si zvyknout na stav beztíže a také se tím šetřilo palivo.

Cílové těleso Agena z paluby lodi Gemini 11 v roce 1966 Autor: collectspace.com
Cílové těleso Agena z paluby lodi Gemini 11 v roce 1966
Autor: collectspace.com
Nyní se ale, co se týče orbitálních setkávání lodí, začínáme vracet ke starým zvykům, v mnohém zajisté efektivním. Počátkem srpna loňského roku Rusko poprvé úspěšně otestovalo připojení bezpilotního náklaďáku Progress ke stanici necelých šest hodin po startu ze Země bez potřeby konstrukčních úprav plavidla, jen s geniálním načasováním startu a orbitálních manévrů. Postup se osvědčil i u následujících dvou lodí Progress (říjen a únor) a tak se manažeři kosmických agentur v únoru definitivně rozhodnuli, že urychlený přílet ke stanici, určený vlastně primárně pro pilotované Sojuzy, jež dnes na stanici vozí dlouhodobé mezinárodní posádky, konečně vyzkouší i na lodi s kosmonauty. Los padl na nejbližší Sojuz TMA-08M (start 28. března z Bajkonuru). Jeho start je v plánu 28. března ve 21:43 SEČ, připojení ke stanici též noci v 03:31, celkový čas letu ke stanici: 5 hodin a 48 minut oproti klasickým asi 50 hodinám.

Posádka dotyčné lodi (ruští kosmonauté Pavel Vinogradov a Alexandr Misurkin a americký astronaut Chris Cassidy) minulý týden úspěšně (a s nejvyšším hodnocením) složila prodloužené závěrečné zkoušky ve Hvězdném městečku v Rusku. Prodloužené proto, že na úkoly na palubě Sojuzu, které posádka po startu plní během více než dvou dní, bude teď jen necelých 6 hodin, mluvíme o kritických orbitálních manévrech a přípravách na setkání se stanicí, takže posádka si po startu skutečně „mákne“ a bude muset pracovat mnohem rychleji než dříve.

„Všechny systémy lodě budou stejné, ale práce bude muset být mnohem intenzivnější. Nebudeme mít žádné nové přístroje nebo software ale mnohem lepší koordinaci práce celé posádky,“ řekl v rozhovoru velitel lodi Vinogradov.

Posádka Sojuzu TMA-08M u simulátoru ve Hvězdném městečku. Zleva A. Misurkin, P. Vinogradov a Ch. Cassidy Autor: NASA
Posádka Sojuzu TMA-08M u simulátoru ve Hvězdném městečku. Zleva A. Misurkin, P. Vinogradov a Ch. Cassidy
Autor: NASA
Jako maličkost můžeme brát fakt, že posádka nebude mít od předstartovních příprav až do spojení se stanicí čas sundat si skafandry, odpoutat se z křesel, ve kterých stráví až 10 hodin, či dokonce vstoupit do vrchního modulu Sojuzu, jež obsahuje jídlo, pitnou vodu a záchod.

„Zajímavá věc z lidského pohledu je ta, že nebudeme mít čas sundat si skafandry, takže budeme upoutaní v křeslech a oblečení do skafandrů po celou dobu 6hodinového randevú se stanicí plus předstartovních příprav. Takže to bude dlouhý den a spousta času ve skafandru,“ řekl Chris Cassidy.

Když připočítáme velkou spoustu bleskové práce, posádka a letoví kontroloři skutečně podstoupí velký test.

Na straně druhé nebude posádka muset trávit dva dny v extra stísněných prostorách Sojuzu.

„Sojuz je velmi malá loď,“ pokračuje Cassidy. „Je navržen k určitému úkolu a tím je vozit posádky nahoru a dolů … a odvádí fantastickou práci! Ale není to zrovna nejpohodlnější loď pro trávení většího množství času. Toaleta je přímo vedle místa, kde spíte, což je hned vedle vašeho kolegy a jídla a všeho. Je to jako žít dva dny v malém autě, velmi stísněné.“

Sojuz TMA-08M při přípravě v montážní hale na Bajkonuru Autor: tsenki.com
Sojuz TMA-08M při přípravě v montážní hale na Bajkonuru
Autor: tsenki.com
Kromě toho, že posádka bude pár hodin po startu na palubě veliké stanice, má 6hodinové randevú pro Sojuzy další zásadní výhody: výrazně se zredukuje množství jídla a dalších potřeb pro trojici lidí na dva dny a tím pádem se může do lodi přibalit více užitečného nákladu pro provoz kosmické stanice, rychlost se bude hodit při potřebě dostat na ISS lidi nebo důležité věci v případě nějaké nouze ale jsou zde dva velké přínosy pro bezpečnost posádek: možnost setrvání na oběžné dráze po odletu od stanice, kdyby se návrat na Zemi nemohl uskutečnit kvůli nějaké poruše, se zvýší ze dvou dnů na čtyři a možnost něco vymyslet nebo zkusit v případě neúspěchu při spojení se stanicí se taktéž prodlouží z jednoho dne na dva.

„Na palubách (Sojuzů TMA-M zalétaných roku 2010 – pozn. aut.) nyní máme nové systémy a nový software, takže loď je hodně samostatná. Dá se na její palubě udělat hodně a propočítat zážehy tak, aby nespotřebovaly moc paliva,“ řekl Sergej Krikaljov, ředitel ruského výcvikového střediska pro kosmonauty.

Jak jsme již řekli, 6hodinové stíhání stanice bude na konci března velkým testem pro kosmonauty i řídící středisko. Rusko sice žádalo po partnerech v programu ISS od nynějška využití zrychleného randevú pro všechny Sojuzy, NASA se však nelíbí přepracování posádky, technická a nebesky-mechanická náročnost takového letu. Další start Sojuzu je v plánu koncem května, za jak dlouho po startu se setká se stanicí, rozhodne zkušenost z konce března.

Zdroj:

spaceflightnow.com 5. 3. 2013




O autorovi

Vít Straka

Vít Straka

Vít Straka je český popularizátor astronomie a zejména pak kosmonautiky. Narodil v roce 1991, v současnosti žije na Hodonínsku, je členem Astronautické sekce ČAS a studuje Masarykovu univerzitu v Brně. Do jisté míry vděčí za svůj zájem o vesmír a kosmonautiku brněnskému planetáriu vlastně, protože v dětství jej zde zaujaly záběry postav, které v podivných skafandrech skákaly po Měsíci. Nejdříve vyděsily, pak podnítily zájem a odstartovaly bádání v kosmounautice. V redakci Astro.cz působí od roku 2008 a publikuje zde především články o vesmírných misích a Sluneční soustavě. Kromě Astro.cz dlouhodobě spolupracuje s časopisem Tajemství vesmíru, věnuje se přednáškové činnosti či popularizaci astronomie a kosmonautiky v rozhlase. V kosmonautice rád spatřuje její přínosy lidstvu, které třeba nemusí být na první pohled zřejmé. Osobně potkal již více než dvě desítky astronautů a kromě vesmíru a kosmonautiky patří k jeho koníčkům zvířata, historie či slézání vysokých budov a staveb. Kontakt: vitek.straka@seznam.cz.

Štítky: Kosmická loď Sojuz, ISS


25. vesmírný týden 2025

25. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 16. 6. do 22. 6. 2025. Měsíc bude v poslední čtvrti. Velmi nízko na večerní obloze je Merkur a výše ve Lvu Mars. Ráno se zlepšuje viditelnost Saturnu a nejjasnějším objektem je Venuše nízko nad obzorem. Aktivita Slunce je na středně vysoké úrovni a vidíme i řadu skvrn. Mohou se objevit oblaka NLC. Solar Orbiter nahlédl poprvé na póly Slunce. Mise Axiom-4 k ISS musela být odložena.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Simeis 147

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2025 obdržel snímek „Simeis 147- Spaghetti nebula“, jehož autorem je astrofotograf Pavel Pech     „Spaghetti nebula“ – co se skrývá za tímto pojmem? Možná se nám vybaví „Spaghetti western“, jenž se stal filmovým pojmem, byť trochu

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Orlia hmlovina M16

Orlia hmlovina (iné názvy: Messier 16, M 16, NGC 6611) je mladá otvorená hviezdokopa v súhvezdí Had. Súvisí s difúznou hmlovinou alebo oblasťou H II známou pod názvom IC 4703. Táto oblasť vzniku hviezd je vzdialená asi 7000 svetelných rokov. Hviezdokopa M16 je veľká otvorená hviezdokopa, ktorá obsahuje asi 55 hviezd medzi 8. až 12. magnitúdou, na jej pozorovanie sa odporúča ďalekohľad s objektívom vyše 6 cm. Leží vo vzdialenosti asi 8 000 svetelných rokov. Obklopuje ju hmlovina s rovnakým označením M16. V slovenčine sa hmlovina M16 nazýva Orlia hmlovina, v češtine Orlí hnízdo. Oba názvy sa vzťahujú na jej tvar. Táto hmlovina, len ťažko rozoznateľná v amatérskom ďalekohľade, však na snímkach z Hubblovho vesmírneho teleskopu odkrýva úchvatný pohľad. Jasná oblasť je v skutočnosti okno do stredu väčšej tmavej obálky prachu. Pri podrobnejšom preskúmaní aspoň 20-centimetrovým ďalekohľadom v nej nájdeme oblasť tmavých hmlovín nazývané podľa svojho tvaru aj „slonie choboty“. V jasnej hmlovine objavíme aj ojedinelé tmavé škvrny – globuly, ktoré sú tvorené tmavým prachom a studeným molekulárnym plynom. Vidíme tu aj niekoľko mladých modrých hviezd, ktorých svetlo a nabité častice vypaľujú a odtláčajú preč zostatkové vlákna a steny plynu a prachu. Zhustené mračná sa považujú za zárodok hviezd alebo celých hviezdnych systémov - otvorených hviezdokôp. Orlia hmlovina sa rozprestiera sa na ploche s priemerom 60 svetelných rokov. Dá sa pozorovať už triédrom. Charakteristické stĺpy medzihviezdnej hmoty sa nazývajú Stĺpy stvorenia. Najvyšší stĺp dosahuje dĺžku jeden svetelný rok, čo je 9 460 000 000 000 km – štvrtina vzdialenosti nášho Slnka od najbližšej hviezdy. Vo vnútri stĺpov sa najhustejšie oblasti vodíka a hélia spolu s prachovými časticami uhlíka a kremíka zhlukujú a zohrievajú, až vytvoria nové hviezdy. Napriek tomu mnohé z nich nie sú vo svetle viditeľné, lebo sú dosiaľ zahalené do prachových mrakov. Tieto hviezdy sa dajú ale pozorovať v infračervenom svetle. Zaoblené konce výbežkov na najvyššom stĺpe nazývame globuly – „hviezdne vajcia“ Stĺpy ožarujú mladé hviezdy, ktoré vznikli z hmloviny pred niekoľko stotisíc rokmi. Ultrafialové žiarenie hviezd zahrieva riedky plyn medzi hustými prachovými globulami vajcovitého tvaru. Nastáva fotónová erózia – vyparovanie a ionizácia plynovo prachovej materskej hmloviny. Objekt je tiež zdrojom rádiových vĺn. Podľa najnovších pozorovaní zo Spitzerovho vesmírneho teleskopu Stĺpy stvorenia už pravdepodobne celých 6000 rokov neexistujú. Deštrukciu pilierov spôsobila supernova, ktorá vybuchla v ich blízkosti. Kvôli konečnej rýchlosti svetla obyvatelia Zeme uvidia deštrukciu stĺpov až približne za 1000 rokov. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 120x120 sec. Lights RGB na jednotlivý kanál , 270x60sec. L, master bias, 400 flats, master darks, master darkflats 12.4.2025 až 6.6.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4 Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 45x60 sec. Lights RGB na jednotlivý kanál , 75x30sec. L, 108x360sec. Ha, master bias, množstvo flats, master darks, master darkflats 12.4.2025 až 6.6.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »