Starlink nás připraví o nebe, jak jej známe
Autor: SpaceX.
Nedávná fascinace ambiciózním projektem Starlink Elona Muska v podobě "vláčku" družic na obloze vyvolala všemožné reakce po celém světě, nevyjímaje ani ty od nadšenců hvězdné oblohy a astronomů samotných. Tyto reakce ovšem nejsou zdaleka optimistické, neboť dostojí-li Musk svému plánu, počet umělých satelitů se rozroste na více jak trojnásobek současné hodnoty, viditelných družic v jediný moment vzroste o jeden až dva řády a například pozorování v radiovém oboru bude nesmírně silně rušeno. Je tedy Muskovo poskytnutí celoplošného internetu na naší planetě družicovou cestou každému skutečně skvělá revoluce?
K roku 2019 je na oběžné dráze Země oficiálně 4987 umělých družic na různých výškách od zemského povrchu od několika stovek po několik tisíc kilometrů. Díky jejich různým velikostem, výškám a drahám kolem Země jich můžeme uvidět zejména za letních nocí, kdy nemizí v zemském stínu, klidně až sto družic za hodinu. Většina z nich je ale poměrně slabá a odhalí je až fotografie. Muskova ambiciózní síť Starlink má svým počtem více jak ztrojnásobit celkový výskyt družic na obloze, celkem má být vypuštěno na 12 000 družic Starlink do roku 2025. Navíc družice budou poměrně jasné, neboť zatím je SpaceX udržuje na nízké dráze mezi 340 a 1150 kilometry (jen pro zajímavost - Mezinárodní kosmická stanice ISS oblétá Zemi ve výšce přibližně 400 kilometrů). Z toho 7500 družic má létat v nejnižší z určených hladin a pro svou velikost je jistě budeme sledovat jako výrazné objekty.
Jak to bude vypadat na obloze?
Autor: SpaceX.
Samozřejmě nepotrvá to vždy celou noc. Velkou měrou do ne/viditelnosti družic přispívá poloha člověka na Zeměkouli, resp. poloha Slunce pod obzorem. Například u nás nejhojnější období pro sledování družic je v době okolo letního slunovratu, kdy Slunce neklesá příliš hluboko pod obzor a mnoho družic nezmizí v zemském stínu. Týká se to ale především družic ve výškách v řádu tisícovek kilometrů, anebo družic, které létají nad severním obzorem, kam sluneční paprsky dosvitnou i v průběhu místní půlnoci. Naopak v rovníkových oblastech anebo v období zimních měsíců dané krajiny dál od rovníku Slunce zapadá hluboko pod obzor a družice (jakékoliv) jsou pozorovatelné jen pár desítek minut po jeho západu nebo před východem. Takže družice ne vždy vzhled noční oblohy naruší.
Výzva pro fotografy?
Rozhodně však bude zajímavé sledovat, jak se v průběhu soumraku, rozbřesku nebo v době léta nad severním obzorem mnoho družic bude objevovovat jen na té půlce oblohy, kam nemíří zemský stín, a jak se ta oblast na nebi bude rozšiřovat nebo zužovat s blížícím se rozbřeskem či postupujícím soumrakem. Ve správný čas na širokoúhlé fotce pak bude možné zachytit z jedné strany "mříž" přeletů družic Starlink a z druhé už hvězdné nebe bez jediného satelitu. Časosběrná videa budou v tomto ohledu ještě dramatičtější a jistě podnítí mnoho filmařů k unikátním dílům. Na druhou stranu ty krásné barevné soumraky na přírodních krajinkách už budou vždy doplněny o stopy umělých družic, pokud si to fotograf s patřičnou snahou nevyretušuje. Kdoví - dost možná komerční programy samy přijdou s nástroji automaticky odstraňujícími družice ze snímků; dovedu si představit nějaký na potvoru zpoplatněný plugin s názvem "Starlink Removal".
Video: Vláček družic Starlink 24. května 2019
(autor: Marco Langbroek)
Astronomická pozorování ohrožena
Samozřejmě hustota družic navýší množství přletů či i tzv. umělých zákrytů hvězd a přelety budou četnější přes pozorované nebeské objekty. Do jisté míry to vadí, zejména u tzv. fotometrických měření, pakliže družice přeletí přes nějakou pozorovanou tzv. proměnnou hvězdu, jejíž jasnost se fyzicky mění, astronomové z těch proměn studují vlastnosti hvězd, nicméně ten vliv by neměl být kardinální. Přelety jsou velice rychlé, v řádu fragmentů sekund, zatímco expozice na hvězdu obvykle trvá sekundy. Chyby měření tedy budou stále ještě v unesitelné normě. O něco náročnější v tomto ohledu bude pozorování komet.
Autor: Carsten Krege.
Nejvíce však budou trpět astronomové pozorující v radiovém oboru spektra (který je mimochodem jedním z nejdůležitějších pro poznání vesmíru, neboť tato část elektromagnetického záření nám pomáhá mapovat vesmír i tam, kde je v jiných oborech spektra prakticky neprůhledný). Každý satelit bude vysílat rádiové signály, aby mohl komunikovat se Zemí, a astronomové, kteří se spoléhají na rádiové vlny, aby studovali vesmír (například tak byl odhalen světu první obraz černé díry) Starlink může přinést s sebou nové komplikace. "Satelity vysílají v pásmu 10,7-12,7 GHz, což mimo jiné zahrnuje spektrální čáry vody,“ říká kosmická archeoložka Alice Gormanová z University of Flinders v Austrálii. „Radioastronomové denně bojují za ochranu kritických pozorovacích pásem, a to se s plným nasazením sítě družic Starlink jen zhorší.“
Jako ve filmu Gravitace
Další hrozbou je pochopitelně i zvýšení rizika srážky družice s nějakým objektem meziplanetární hmoty, příp. i s jinou družicí (což už se jednou stalo v roce 2009). Případ je to sice krajní, ale ne nereálný. Pokud by došlo byť jen k jedné takové srážce (stačilo by například s asteroidem o průměru basketbaovéhé míče), následovaly by nekontrolovatelné řetězové reakce spojené s odstřelující se "kosmickou sutí", která by postupně zaplavila celý orbitový prostor a znemožnila kosmické lety. Nekontrolované úlomky by v obří rychlosti odstřelovaly další družice na stejné orbitě (jako ve filmu Gravitace) a větší kusy by pak mohly spadnout i na Zem...
Vědci tedy nyní s Muskem všechna úskalí projednávají a uvidíme, jakým směrem se nakonec kompromis vydá. Do té doby můžete na nebi obdivovat "vláčky" a záblesky družic Starlink, jak se vám vyjasní. Předpovědi přeletů najdete na Heavens-above.com (je třeba si zadat souřadnice vašeho pozorovacího místa). Hezké pokoukání.
Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Starlink může navždy změnit noční oblohu (anglicky)
[2] Družice Starlink přinesou astronomům problémy (anglicky)
[3] Starlink: Wikipedia (anglicky)
O autorovi
Petr Horálek
Narodil se v roce 1986 v Pardubicích, kde také od svých 12 let začal navštěvovat tamní hvězdárnu. Astronomie ho nadchla natolik, že se jí rozhodl věnovat profesně, a tak při ukončení studia Teoretické fyziky a astrofyziky na MU v Brně začal pracovat na Astronomickém ústavu AVČR v Ondřejově. Poté byl zaměstnancem Hvězdárny v Úpici. V roce 2014 pak odcestoval na rok na Nový Zéland, kde si přivydělával na sadech s ovocem, aby se mohl věnovat fotografii jižní noční oblohy. Po svém návratu se na volné noze věnuje popularizaci astronomie a také astrofotografii. Redakci astro.cz vypomáhal od roku 2008 a mezi lety 2009-2017 byl jejím vedoucím. Z astronomie ho nejvíce zajímají mimořádné úkazy na obloze - zejména pak sluneční a měsíční zatmění, za nimiž cestuje i po světě. V roce 2015 se stal prvním českým Foto ambasadorem Evropské jižní observatoře (ESO). Je rovněž autorem populární knihy Tajemná zatmění, která vyšla v roce 2015 v nakladatelství Albatros a popisuje právě jeho oblíbená zatmění jako jedny nejkrásnějších nebeských úkazů vůbec. V říjnu 2015 po něm byla pojmenována planetka 6822 Horálek. Stránky autora.
