Úvodní strana  >  Články  >  Multimédia  >  ČAM za květen 2017: Příběh Orionu po 84 letech

ČAM za květen 2017: Příběh Orionu po 84 letech

Příběh Orionu po 84 letech
Autor: Jindřich Zeman a Zdenek Bardon

Titul Česká astrofotografie měsíce za květen 2017 obdržel snímek „Příběh Orionu po 84 letech“, jehož autory jsou Jindřich Zeman a Zdenek Bardon. Je mrazivá zimní noc roku 1933. Na zahradě rodinného domku na okraji Hradce Králové stojí za téměř úplné tmy u dalekohledu muž. Svou typickou „rádiovku“ vyměnil tentokrát za kulicha a dokončuje poslední otáčku kličkou. Pohon dalekohledu se zastaví, expozice končí. Muž točil kličkou bez ustání více než 2 hodiny. Přitom nespustil v okuláru svého dalekohledu z oka hvězdičku, kterou udržoval přesně ve středu záměrného kříže. Ještě ho čekají chvíle nervozity, než vyvolá exponovanou desku. Pak už jde klidně spát. Ostatně, dnešní expozice souhvězdí Orionu nebyla z nejdelších. Již exponoval i 6 hodin. Ten muž se jmenoval Jindřich Zeman.

Je chladná noc roku 2017. Na observatoři La Silla v Chile, kousek za kopulí Dánského dalekohledu stojí také dalekohled, ovšem menší, přenosný. Stojí osamocen, míří také k souhvězdí Orionu, červeně a zeleně poblikává. A snímá jeden snímek za druhým. I zde nalezneme muže. Sedí opodál v autě, popíjí teplou kávu a chvílemi podřimuje. Po hodině se vrací k dalekohledu, vypne baterie a vytáhne z fotoaparátu paměťovou kartu s cennými daty. Letmá prohlídka v počítači a spát. Zpracovávat se bude zítra. Ten muž se jmenuje Zdenek Bardon.

Oba snímky dělí plných 84 let. Více než 8 desítek let technického pokroku, vývoje fotografických zkušeností, ztráty temné oblohy. Téměř vše se změnilo. Záznamové médium se přeměnilo od skleněné fotografické desky 13x18 cm na elektronický čip o rozměrech 24x36 mm. Jeho citlivost se též změnila, byť opačně. Z 50 či 100 ASA se vyšplhala na tisícovky. I šum poklesl, nebo jej může fotograf dosti důkladně eliminovat. Dokonce tento čip ani nemusí astrofotograf máchat ve vývojkách a ustalovačích a doufat, že si nepomíchal náplně, případně, že při míchání nepoužil třeba chemikálii bezvodou. Naopak, čipy se vysušují, vakuují a chladí a vůbec se s nimi provádí mnoho dalších experimentů, aby výsledek byl co nejlepší. Ostatně jako s těmi starými fotografickými deskami či filmy. I zde však hrozí mnohá nebezpečí. Chyba software, vada hardware, omylem použitá funkce „formát paměťové karty“ a podobně.

Jedno však zůstává … nadšení a touha zachytit si pro sebe, pro vědu či pro ostatní milovníky oblohy několik desítek minut či sekund stavu oblohy. Zachytit obrázek nekonečna.

A že se jedná o nekonečno krásné, se můžeme nyní všichni přesvědčit na vítězném snímku květnového kola soutěže „Česká astrofotografie měsíce“. Snímek nám poslal český astrofotograf Zdenek Bardon, který objektivem Zeiss Otus 85 mm /1,4 zopakoval fotografii Jindřicha Zemana pořízenou též objektivem Zeiss. Tenkrát šlo o triplet 500 mm/4,8. Společným znakem obou snímků je známá „mlhovina v Orionu“. Ty uvozovky jsou úplně záměrné. V souhvězdí Orionu, jehož mnoho hvězd tvoří hvězdnou asociaci Ori OB1, je mnoho mlhovin. Z nich nejznámější a dokonce okem viditelná je právě zmiňovaná mlhovina M42. Další, co nalezneme i na snímku Jindřicha Zemana, je slabý obraz prachové temné mlhoviny ve tvaru koňské hlavy nedaleko hvězdy Alnitak v takzvaném Orionově pásu tří hvězd.

Nyní se však již musíme přesunout k barevnému obrázku Zdenka Bardona. Červenavý pás mlhoviny obklopující spodní část postavy lovce Oriona je znám jako Barnardova smyčka, tvořená patrně ionizovaným plynem vytlačovaným žhavými hvězdami právě Orionovy asociace. Nedaleko jasné modré hvězdy Rigel, jež ač nese označení Beta Orionis je nejjasnější hvězdou souhvězdí, nalezneme i mlhovinu Hlava čarodějnice. Formálně je zvaná jako IC 2118 a září především světlem odraženým právě od jasné hvězdy Rigel. Světlo odráží jemný prach v mlhovině. Modrou barvu způsobuje nejenom modrá barva Rigela, ale také fakt, že prachová zrna odrážejí modré světlo lépe než červené.

Vítězná fotografie je ovšem nejen dvojitým obrazem oblohy. Má i svůj příběh. Nejen ten starý 84 let, ale i příběh úplně moderní. O tom starém jsme již mluvili. Ten nový je neméně dramatický. Vše vzniklo nad starým negativem, pocházejícím ještě z historie již zaniklé Hvězdárny v Jaroměři, v archivu Zdenka Bardona. Na Hvězdárně v Úpici, kde se ostatně plně funkční astrograf Jindřicha Zemana dnes nachází, jsme nalezli papírové kopie snímků Oriona, pořízené Jindřichem Zemanem, které věnoval prvnímu řediteli této hvězdárny panu Vladimíru Mlejnkovi. A netrvalo dlouho a Marcel Bělík nalezl originální desku k těmto papírovým kopiím. Též z pozůstalosti pana Jindřicha Zemana. Ředitel hvězdárny v Rimavské Sobotě Pavol Rapavý pak provedl nezávislá proměření a výpočty, které potvrdily původ snímků právě v astrografu pana Zemana. Tím se příběh delší než lidská generace uzavřel.

My bychom rádi jeho autorům, Jindřichu Zemanovi a Zdenkovi Bardonovi, jistě za celou astronomickou obec i za milovníky oblohy a krásna z celého srdce poděkovali. Nejen za oba snímky, ale za celé jejich úsilí.

Technické údaje a postup:

Místo pořízení: Hradec Králové a observatoř ESO La Silla, Chile

Datum pořízení: 1933, 2017

Snímač: Fotografická deska 13x18 cm, Nikon D810A

Optika: Zeiss Triplet 500, f 4.8, Zeiss Otus 85 f 1.4

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Tiskové zprávy České astronomické společnosti
[2] Česká astrofotografie měsíce - vítězné snímky



O autorovi

Marcel Bělík

Marcel Bělík

Marcel Bělík (* 1966, Jaroměř) je ředitelem na Hvězdárně v Úpici. O hvězdy a vesmír se začal zajímat již v dětském věku a tento zprvu nevinný zájem brzy přerostl v životní poslání. Stal se dlouhodobým účastníkem letních astronomických táborů na úpické hvězdárně, kde v roce 1991 nastoupil jako odborný pracovník a od roku 2011 zde působí ve funkci ředitele. Je předsedou Východočeské pobočky České astronomické společnosti a členem výkonného výboru ČAS. Od roku 2005 působí jako jeden z porotců soutěže Česká astrofotografie měsíce. V současné době se zabývá zejména výzkumem sluneční koróny a sluneční fyzikou vůbec. Ve volných chvílích pak zkouší své štěstí na poli astrofotografie a zajímá se o historii nejenom astronomie.

Štítky: Orion, Jindřich Zeman, ČAM, Zdeněk Bardon


36. vesmírný týden 2025

36. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 1. 9. do 7. 9. 2025. Měsíc bude v neděli v úplňku a 7. 9. nastane úplné zatmění Měsíce. Planety se dají pozorovat na ranní obloze, Saturn už celou noc. Slunce je aktivní a nastala erupce, po které nelze vyloučit slabší polární záři. Nejsilnější nosič současnosti Super Heavy úspěšně vynesl loď Starship, která následně úspěšně přečkala ohnivé peklo a dosedla na plánovaném místě v oceánu.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Temná mlhovina Barnard 150

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2025 obdržel snímek „Temná mlhovina Barnard 150“, jehož autorem je astrofotograf Václav Kubeš       Dávno, opravdu dávno již tomu. Někdy v době, kdy do Evropy začali pronikat Slované a začala se formovat Velkomoravská říše, v době, kdy Frankové

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC7293 Helix

The “Snail,” or NGC 7293—the Helix Nebula—is the nearest and also the brightest planetary nebula, located in the constellation Aquarius. It ranks among the best-known planetary nebulae. The Snail Nebula is approximately 650 light-years from Earth. It formed about 25,000 years ago and is expanding at a velocity of 24 km/s. Thanks to its brightness of magnitude 7.3 and an apparent diameter of roughly 15 arcminutes, it is easy to observe with a telescope (or binoculars). It is also a very rewarding target for amateur observations. It is our nearest and, despite the NGC designation, the brightest planetary nebula in the sky. It is also the most extensive nebula in the sky, which is actually a drawback: despite its high total magnitude, its surface brightness is low. For this reason it was not discovered by Herschel and does not appear in Messier’s catalogue. Its true diameter is about 1.5 light-years, and it formed about 25,000 years ago when the progenitor star shed the outer layers of its atmosphere. The stellar core has become a white dwarf with a surface temperature of 130,000 °C and an apparent magnitude of 13.3. Owing to its high temperature, its radiation is predominantly ultraviolet and it can be seen only with a large telescope. The white dwarf illuminates its ejected envelopes—the nebula itself—which is expanding at 24 km/s. Once, this nebula was a star similar to our Sun—the view into the Helix Nebula reveals our very distant future. Within this nebula, as in many others, there are peculiar structures called cometary knots. They were first observed in 1996 in the Helix Nebula. They resemble comets in appearance but are incomparably larger: their heads alone reach twice the size of the Solar System, and their tails, pointing radially away from the central star, are up to 100 times the Solar System’s diameter. They expand at 10 km/s. Although they have nothing to do with real comets, part of their material may have originated in the progenitor star’s Oort cloud, which evaporated in the final stage of its evolution. These remarkable structures likely arose when a later, hotter shell ejected by the star ploughed into an earlier, cooler shell. The collision fragmented the shells into pieces, creating comet-like forms. It is possible that dust particles within the cometary knots gradually stick together to form compact icy bodies similar to Pluto. Equipment: SkyWatcher NEQ6 Pro, GSO Newtonian astrograph 200/800 (200/600 f/3), Starizona Nexus 0.75× coma corrector, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filters, Gemini EAF focuser, guiding via TS off-axis guider + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automated backyard observatory with my own OCS (Observatory Control System). Software: NINA, Astro Pixel Processor, GraXpert, PixInsight, Adobe Photoshop Lights: 48×180 s R, 43×180 s G, 49×180 s B, 76×120 s L, 153×360 s H-alpha, 24×900 s OIII; master bias, flats, master darks, master dark flats Gain 150, Offset 300. July 24 to August 30, 2025 Belá nad Cirochou, northeastern Slovakia, Bortle 4

Další informace »