Úvodní strana  >  Články  >  Multimédia  >  Pokochejte se krásou vesmíru objektivem fotografa Zdeňka Bardona

Pokochejte se krásou vesmíru objektivem fotografa Zdeňka Bardona

Chromosféra Slunce a letadlo.
Autor: Zdeněk Bardon

Během roku bývá několik příjemných okamžiků, třeba někoho někam pozvat. Můžeme pozvat slečnu na skleničku či na kávu, chlapce na fotbal, ale můžeme též pozvat astronoma, nebo jen zájemce o nebeské krásno, no ale vlastně i tu slečnu či chlapce na výstavu. A to my nyní s radostí činíme. Náš kolega a spolupracovník, člen Východočeské pobočky České astronomické společnosti a hlavně nadšený astrofotograf Zdeněk Bardon má svou další výstavu astronomických obrazů, tentokráte s názvem „Objektiv plný hvězd“. Výstava se bude konat od 23. 2. do 25. 4. 2016 v Malé galerii vědeckého obrazu Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy v Praze.

O Zdeňku Bardonovi... s lehkostí jemu vlastní

Zdeněk Bardon. Autor: Foto: Archiv autora.
Zdeněk Bardon.
Autor: Foto: Archiv autora.
Dalo by se říci, že jej téměř doslova přinesla kometa Kohoutek. Zcela jistě není sám, kdo začal svoji astronomickou kariéru právě díky úchvatné podívané na nebeské divadlo. Psal se rok 1973 a v časopise ABC mladých techniků a přírodovědců vyšel návod na stavbu dalekohledu. Babiččiny brýle splňovaly potřebná kritéria a dalekohled z lepenky a papírových trubek byl na světě. Ani výprask už nemohl brýle vrátit do původní podoby, ale dalekohled již zůstal. Kometa odtančila do věčných vesmírných dálek, ale hobby s názvem astronomie bylo na světě a už Zdeňka nepustilo. Záhy začal navštěvovat hvězdárnu v Jaroměři a jako aktivní pozorovatel se několikrát zúčastnil astronomických expedic na Hvězdárně v Úpici.

Postupně se u Zdeňka vyprofilovala touha po fotografování oblohy a stavby nejrůznějších astronomických pomůcek a konstrukcí. Problém byl jak s optikou, tak i s montáží. Prodejny nebyly a amatéři vše vyráběli na koleně. Montáží postavil snad kolem třiceti a ty poslední už obsahovaly řízené hodinové stroje. Horší to bylo s kvalitní optikou, a tak se, jako mnoho dalších, pustil do broušení zrcadla. Po několika pokusech sebral odvahu a napsal do Hradce Králové panu Zemanovi, což byl jeden z velmi významných českých astrofotografů, tehdy již osmdesátiletý pán. Pan Zeman mu v dopise mimo jiné napsal: „Vážený kolego, až to jedenácté bude dobré!“ Tím Zdeněk definitivně vzdal všechny pokusy s broušením zrcadel. První skutečný dalekohled si ve svých patnácti koupil z pozůstalosti. Byl od firmy Srb a Štýs - rok výroby 1911. Má jej dodnes. A podle několika dnů staré informace stále ukazuje velmi pěkně.

Kulová hvězdokupa M13 na fotografii Zdeňka Bardona. Autor: Zdeněk Bardon
Kulová hvězdokupa M13 na fotografii Zdeňka Bardona.
Autor: Zdeněk Bardon
Fotografování na celuloid Zdeněk opustil již před lety a to byl počátek bačkorové astronomie. Koukání na monitor venku na mrazu jej vyprovokovalo k zapojení svých zkušeností do stavby automatizovaných systémů. Po letech výzkumů, pokusů, omylů a slz vznikla plně robotizovaná observatoř, která pořizuje fotografe, zatímco astronom může spokojeně spát v posteli.

Od papírových trubek přes automatizaci největšího českého 2-metrového dalekohledu v Ondřejově až po robotizaci 1,54m Dánského dalekohledu na La Silla (ESO) v Chile a pak i dalších, tak by bylo možno stručně popsat průběh astronomické kariéry Zdeňka Bardona. Je v tom však ještě skryto i více než 40 let práce a zkušeností.

Mléčná dráha v Chile nad Dánským dalekohledem na observatoři La Silla. Autor: Zdeněk Bardon
Mléčná dráha v Chile nad Dánským dalekohledem na observatoři La Silla.
Autor: Zdeněk Bardon

Otec prestižní České astrofotografie měsíce

Logo ČAM. Autor: ČAS.
Logo ČAM.
Autor: ČAS.
V roce 2004, spolu s několika nadšenci, založil astrofotografickou soutěž ČAM (Česká astrofotografe měsíce). Jak sám říká, má velkou radost, že se soutěž úspěšně rozvíjí a je tomu rád zejména proto, že tak může svým dílem vrátit astronomické komunitě to, co do něho investovali jeho starší astronomičtí předchůdci, kteří už bohužel odešli blíže ke hvězdám.

Zdeněk Bardon je opravdu vášnivý fotograf noční oblohy a tak téměř každou jasnou noc a volnou chvíli tráví vylepšováním své fotografické techniky a hlavně fotografováním a zpracováním snímků známých i méně známých objektů noční oblohy. O tom se můžeme přesvědčit na těchto webovských stránkách (www.bardon.cz).

Kam se vydat na výstavu?

Ačkoliv je Zdeněk Bardon Východočech, tentokrát sice opustil náš Východočeský kraj, ovšem na místo opravdu prestižní. Jak bylo zmíněno v úvodu, jeho výstava bude k vidění v Malé galerii vědeckého obrazu Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy v Praze. S názvem „Objektiv plný hvězd“ bude plná hvězd a mlhovin a ... opravdu nevíme čeho ještě. Takže se můžete těšit i na mnohá překvapení. Pro upřesnění - výstava se koná od 23. 2. do 25. 4. 2016 na MF fakultě UK, Ke Karlovu 3, Praha 2 a bude otevřena autorovou vernisáží prvního dne konání v 17:30.

Výstava Zdeňka Bardona s názvem Objektiv plný hvězd. Autor: Zdeněk Bardon.
Výstava Zdeňka Bardona s názvem Objektiv plný hvězd.
Autor: Zdeněk Bardon.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Osobní stránky Zdeňka Bardona
[2] Soutěž Česká astrofotografie měsíce



O autorovi

Marcel Bělík

Marcel Bělík

Marcel Bělík (* 1966, Jaroměř) je ředitelem na Hvězdárně v Úpici. O hvězdy a vesmír se začal zajímat již v dětském věku a tento zprvu nevinný zájem brzy přerostl v životní poslání. Stal se dlouhodobým účastníkem letních astronomických táborů na úpické hvězdárně, kde v roce 1991 nastoupil jako odborný pracovník a od roku 2011 zde působí ve funkci ředitele. Je předsedou Východočeské pobočky České astronomické společnosti a členem výkonného výboru ČAS. Od roku 2005 působí jako jeden z porotců soutěže Česká astrofotografie měsíce. V současné době se zabývá zejména výzkumem sluneční koróny a sluneční fyzikou vůbec. Ve volných chvílích pak zkouší své štěstí na poli astrofotografie a zajímá se o historii nejenom astronomie.

Štítky: Fotografická výstava, Zdeněk Bardon


36. vesmírný týden 2025

36. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 1. 9. do 7. 9. 2025. Měsíc bude v neděli v úplňku a 7. 9. nastane úplné zatmění Měsíce. Planety se dají pozorovat na ranní obloze, Saturn už celou noc. Slunce je aktivní a nastala erupce, po které nelze vyloučit slabší polární záři. Nejsilnější nosič současnosti Super Heavy úspěšně vynesl loď Starship, která následně úspěšně přečkala ohnivé peklo a dosedla na plánovaném místě v oceánu.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Temná mlhovina Barnard 150

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2025 obdržel snímek „Temná mlhovina Barnard 150“, jehož autorem je astrofotograf Václav Kubeš       Dávno, opravdu dávno již tomu. Někdy v době, kdy do Evropy začali pronikat Slované a začala se formovat Velkomoravská říše, v době, kdy Frankové

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC7293 Helix

The “Snail,” or NGC 7293—the Helix Nebula—is the nearest and also the brightest planetary nebula, located in the constellation Aquarius. It ranks among the best-known planetary nebulae. The Snail Nebula is approximately 650 light-years from Earth. It formed about 25,000 years ago and is expanding at a velocity of 24 km/s. Thanks to its brightness of magnitude 7.3 and an apparent diameter of roughly 15 arcminutes, it is easy to observe with a telescope (or binoculars). It is also a very rewarding target for amateur observations. It is our nearest and, despite the NGC designation, the brightest planetary nebula in the sky. It is also the most extensive nebula in the sky, which is actually a drawback: despite its high total magnitude, its surface brightness is low. For this reason it was not discovered by Herschel and does not appear in Messier’s catalogue. Its true diameter is about 1.5 light-years, and it formed about 25,000 years ago when the progenitor star shed the outer layers of its atmosphere. The stellar core has become a white dwarf with a surface temperature of 130,000 °C and an apparent magnitude of 13.3. Owing to its high temperature, its radiation is predominantly ultraviolet and it can be seen only with a large telescope. The white dwarf illuminates its ejected envelopes—the nebula itself—which is expanding at 24 km/s. Once, this nebula was a star similar to our Sun—the view into the Helix Nebula reveals our very distant future. Within this nebula, as in many others, there are peculiar structures called cometary knots. They were first observed in 1996 in the Helix Nebula. They resemble comets in appearance but are incomparably larger: their heads alone reach twice the size of the Solar System, and their tails, pointing radially away from the central star, are up to 100 times the Solar System’s diameter. They expand at 10 km/s. Although they have nothing to do with real comets, part of their material may have originated in the progenitor star’s Oort cloud, which evaporated in the final stage of its evolution. These remarkable structures likely arose when a later, hotter shell ejected by the star ploughed into an earlier, cooler shell. The collision fragmented the shells into pieces, creating comet-like forms. It is possible that dust particles within the cometary knots gradually stick together to form compact icy bodies similar to Pluto. Equipment: SkyWatcher NEQ6 Pro, GSO Newtonian astrograph 200/800 (200/600 f/3), Starizona Nexus 0.75× coma corrector, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filters, Gemini EAF focuser, guiding via TS off-axis guider + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automated backyard observatory with my own OCS (Observatory Control System). Software: NINA, Astro Pixel Processor, GraXpert, PixInsight, Adobe Photoshop Lights: 48×180 s R, 43×180 s G, 49×180 s B, 76×120 s L, 153×360 s H-alpha, 24×900 s OIII; master bias, flats, master darks, master dark flats Gain 150, Offset 300. July 24 to August 30, 2025 Belá nad Cirochou, northeastern Slovakia, Bortle 4

Další informace »