Úvodní strana  >  Články  >  Multimédia  >  Pokochejte se krásou vesmíru objektivem fotografa Zdeňka Bardona

Pokochejte se krásou vesmíru objektivem fotografa Zdeňka Bardona

Chromosféra Slunce a letadlo.
Autor: Zdeněk Bardon

Během roku bývá několik příjemných okamžiků, třeba někoho někam pozvat. Můžeme pozvat slečnu na skleničku či na kávu, chlapce na fotbal, ale můžeme též pozvat astronoma, nebo jen zájemce o nebeské krásno, no ale vlastně i tu slečnu či chlapce na výstavu. A to my nyní s radostí činíme. Náš kolega a spolupracovník, člen Východočeské pobočky České astronomické společnosti a hlavně nadšený astrofotograf Zdeněk Bardon má svou další výstavu astronomických obrazů, tentokráte s názvem „Objektiv plný hvězd“. Výstava se bude konat od 23. 2. do 25. 4. 2016 v Malé galerii vědeckého obrazu Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy v Praze.

O Zdeňku Bardonovi... s lehkostí jemu vlastní

Zdeněk Bardon. Autor: Foto: Archiv autora.
Zdeněk Bardon.
Autor: Foto: Archiv autora.
Dalo by se říci, že jej téměř doslova přinesla kometa Kohoutek. Zcela jistě není sám, kdo začal svoji astronomickou kariéru právě díky úchvatné podívané na nebeské divadlo. Psal se rok 1973 a v časopise ABC mladých techniků a přírodovědců vyšel návod na stavbu dalekohledu. Babiččiny brýle splňovaly potřebná kritéria a dalekohled z lepenky a papírových trubek byl na světě. Ani výprask už nemohl brýle vrátit do původní podoby, ale dalekohled již zůstal. Kometa odtančila do věčných vesmírných dálek, ale hobby s názvem astronomie bylo na světě a už Zdeňka nepustilo. Záhy začal navštěvovat hvězdárnu v Jaroměři a jako aktivní pozorovatel se několikrát zúčastnil astronomických expedic na Hvězdárně v Úpici.

Postupně se u Zdeňka vyprofilovala touha po fotografování oblohy a stavby nejrůznějších astronomických pomůcek a konstrukcí. Problém byl jak s optikou, tak i s montáží. Prodejny nebyly a amatéři vše vyráběli na koleně. Montáží postavil snad kolem třiceti a ty poslední už obsahovaly řízené hodinové stroje. Horší to bylo s kvalitní optikou, a tak se, jako mnoho dalších, pustil do broušení zrcadla. Po několika pokusech sebral odvahu a napsal do Hradce Králové panu Zemanovi, což byl jeden z velmi významných českých astrofotografů, tehdy již osmdesátiletý pán. Pan Zeman mu v dopise mimo jiné napsal: „Vážený kolego, až to jedenácté bude dobré!“ Tím Zdeněk definitivně vzdal všechny pokusy s broušením zrcadel. První skutečný dalekohled si ve svých patnácti koupil z pozůstalosti. Byl od firmy Srb a Štýs - rok výroby 1911. Má jej dodnes. A podle několika dnů staré informace stále ukazuje velmi pěkně.

Kulová hvězdokupa M13 na fotografii Zdeňka Bardona. Autor: Zdeněk Bardon
Kulová hvězdokupa M13 na fotografii Zdeňka Bardona.
Autor: Zdeněk Bardon
Fotografování na celuloid Zdeněk opustil již před lety a to byl počátek bačkorové astronomie. Koukání na monitor venku na mrazu jej vyprovokovalo k zapojení svých zkušeností do stavby automatizovaných systémů. Po letech výzkumů, pokusů, omylů a slz vznikla plně robotizovaná observatoř, která pořizuje fotografe, zatímco astronom může spokojeně spát v posteli.

Od papírových trubek přes automatizaci největšího českého 2-metrového dalekohledu v Ondřejově až po robotizaci 1,54m Dánského dalekohledu na La Silla (ESO) v Chile a pak i dalších, tak by bylo možno stručně popsat průběh astronomické kariéry Zdeňka Bardona. Je v tom však ještě skryto i více než 40 let práce a zkušeností.

Mléčná dráha v Chile nad Dánským dalekohledem na observatoři La Silla. Autor: Zdeněk Bardon
Mléčná dráha v Chile nad Dánským dalekohledem na observatoři La Silla.
Autor: Zdeněk Bardon

Otec prestižní České astrofotografie měsíce

Logo ČAM. Autor: ČAS.
Logo ČAM.
Autor: ČAS.
V roce 2004, spolu s několika nadšenci, založil astrofotografickou soutěž ČAM (Česká astrofotografe měsíce). Jak sám říká, má velkou radost, že se soutěž úspěšně rozvíjí a je tomu rád zejména proto, že tak může svým dílem vrátit astronomické komunitě to, co do něho investovali jeho starší astronomičtí předchůdci, kteří už bohužel odešli blíže ke hvězdám.

Zdeněk Bardon je opravdu vášnivý fotograf noční oblohy a tak téměř každou jasnou noc a volnou chvíli tráví vylepšováním své fotografické techniky a hlavně fotografováním a zpracováním snímků známých i méně známých objektů noční oblohy. O tom se můžeme přesvědčit na těchto webovských stránkách (www.bardon.cz).

Kam se vydat na výstavu?

Ačkoliv je Zdeněk Bardon Východočech, tentokrát sice opustil náš Východočeský kraj, ovšem na místo opravdu prestižní. Jak bylo zmíněno v úvodu, jeho výstava bude k vidění v Malé galerii vědeckého obrazu Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy v Praze. S názvem „Objektiv plný hvězd“ bude plná hvězd a mlhovin a ... opravdu nevíme čeho ještě. Takže se můžete těšit i na mnohá překvapení. Pro upřesnění - výstava se koná od 23. 2. do 25. 4. 2016 na MF fakultě UK, Ke Karlovu 3, Praha 2 a bude otevřena autorovou vernisáží prvního dne konání v 17:30.

Výstava Zdeňka Bardona s názvem Objektiv plný hvězd. Autor: Zdeněk Bardon.
Výstava Zdeňka Bardona s názvem Objektiv plný hvězd.
Autor: Zdeněk Bardon.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Osobní stránky Zdeňka Bardona
[2] Soutěž Česká astrofotografie měsíce



O autorovi

Marcel Bělík

Marcel Bělík

Marcel Bělík (* 1966, Jaroměř) je ředitelem na Hvězdárně v Úpici. O hvězdy a vesmír se začal zajímat již v dětském věku a tento zprvu nevinný zájem brzy přerostl v životní poslání. Stal se dlouhodobým účastníkem letních astronomických táborů na úpické hvězdárně, kde v roce 1991 nastoupil jako odborný pracovník a od roku 2011 zde působí ve funkci ředitele. Je předsedou Východočeské pobočky České astronomické společnosti a členem výkonného výboru ČAS. Od roku 2005 působí jako jeden z porotců soutěže Česká astrofotografie měsíce. V současné době se zabývá zejména výzkumem sluneční koróny a sluneční fyzikou vůbec. Ve volných chvílích pak zkouší své štěstí na poli astrofotografie a zajímá se o historii nejenom astronomie.

Štítky: Fotografická výstava, Zdeněk Bardon


38. vesmírný týden 2026

38. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 14. 9. do 20. 9. 2026. V pondělí 14. 9. dopoledne dojde k zákrytu Venuše Měsícem, viditelnému i z Česka na denní obloze. Měsíc pak dál poroste k první čtvrti, kterou dosáhne v pátek 18. 9. Venuše se mezitím blíží k letošnímu největšímu jasu, na ranní obloze vysoko stojí Mars a níž Jupiter, zatímco Saturn a Neptun jsou vidět prakticky celou noc a blíží se ke svým letošním opozicím. Hlavní kosmonautickou událostí týdne měl být první orbitální start rakety Starship se skutečnými družicemi Starlink V3, ale byl odložen na 22. 9. Očekáváme start evropské Vegy-C s družicemi Sentinel-3C a FLEX. Před 75 lety zemřel český astronom František Nušl, spoluzakladatel České astronomické společnosti.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Sedm tváří zatmění

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“   12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Iris Nebula

Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC). Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487. Charakteristika Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2). Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE. Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.

Další informace »