Úvodní strana  >  Články  >  Osobnosti  >  Osobní vzpomínka na Mgr. Antonína Vítka, CSc.
Vít Straka Vytisknout článek

Osobní vzpomínka na Mgr. Antonína Vítka, CSc.

Antonín Vítek na Kosmos News Party 2010. Autor: Zbyšek Prágr
Antonín Vítek na Kosmos News Party 2010.
Autor: Zbyšek Prágr
Minulý týden česká „kosmická scéna“ přišla o svoji snad největší osobnost – po těžké nemoci zemřel pan Antonín Vítek, popularizátor kosmonautiky, který jistě oslovil vícero generací zájemců a pro spoustu lidí (včetně mne) byl velikým vzorem. Dovolte mi tedy, abych zde panu Vítkovi věnoval pár osobních vzpomínek.

V úterý 28. února, když jsem se odpoledne konečně dostal domů, unavený a s hlavou plnou všedních starostí, usedl jsem k počítači pro rutinní kontrolu mailové schránky. Tam na mě vybafla šokující zpráva o úmrtí pana Vítka. Veškeré mé momentální starosti šly okamžitě stranou a já jsem spadl do jakéhosi šoku, ve kterém jsem nebyl schopný vůbec na nic myslet. Zamračené, deštivé počasí a pomalu přicházející brzký zimní soumrak dokonale dokreslovaly tíživou atmosféru toho okamžiku. Po chvíli jsem se musel pustit do další práce, ale stejně jsem byl myšlenkami nepřítomen, myšlenkami u pana Vítka, u toho úžasného, energického člověka, kterého jsem tolik obdivoval. Nechtělo se mi tomu uvěřit.

Těžko pouhými slovy popsat, co pan Vítek znamenal pro mne osobně. Práce, kterou v popularizaci kosmonautiky za svůj život udělal, je mnohem více než jen obdivuhodná. Encyklopedie Space40 se všemi do kosmu vypuštěnými tělesy nemá v širokém okolí konkurenci (podle slov svého kolegy Karla Pacnera Antonín Vítek věnoval aktualizacím této encyklopedie denně až pět hodin času bez ohledu na to, zda je středa či neděle), velikým zážitkem pro mne byly účasti na přednáškách pana Vítka, kde ukázal své neomezené vědomosti a znalosti i těch sebemenších detailů (pravidelní účastníci KNP nebo listopadových seminářů ve Valmezu jistě nezapomenou na přednášky o událostech v uplynulém roce na stanici ISS). Kromě vědomostí také zaujal jeho jemný, klukovský smysl pro humor, jeho ochota a skromnost, ohromná vzdálenost, která ho dělila od arogance, vlastní (bohužel) spoustě odborníků jeho formátu ve spoustě oborů.

Autogram, jež A. Vítek věnoval autorovi článku na KNP 2009
Autogram, jež A. Vítek věnoval autorovi článku na KNP 2009
Já jsem měl to štěstí pana Vítka osobně poznat, setkat se s ním na několika akcích a řádně prodebatovat novinky. Asi nikdy nezapomenu na naše první setkání: „Dobrý den, já jsem Vítek Straka (podání ruky),“ odpověď: „Já jsem taky Vítek, ale Antonín.“ I když jsme se setkali pouze několikrát, jsou a budou to navždy silné zážitky. Když jsme na KNP 2011 v pátek 29. dubna k večeru řešili, zda i přes nově objevené problémy přece jen již za chvíli odstartuje raketoplán Endeavour s českým Krtkem a napjatě očekávali nejnovější informace z Floridy, když jsme na podobném semináři u večeře probírali, jak to vlastně ve skutečnosti je s alkoholem na palubě stanice ISS, … S panem Vítkem jsem se setkal pouze několikrát, ale pokaždé šlo o velmi silný zážitek a spoustu nových poznatků, věcí, které jsem předtím nechápal.

Když jsem nedávno připravoval jeden článek, panu Vítkovi jsem poslal mail za účelem konzultace. Že na něj již nedostanu odpověď, by mě nenapadlo ani v noční můře. Později jsem se dozvěděl, že pan Vítek je v nemocnici v umělém spánku. Napadlo mě: co mu asi je? Jak dlouho bude trvat, než se vyléčí? Že to dopadne, jak to dopadlo, mě vůbec nenapadlo, nebo jsem nechtěl, aby mě to napadlo?

Má poslední vzpomínka na Něj (ano, klidně použijme velké písmeno) je z kosmonautického semináře „Valmez listopad 2011“, kde u společné večeře vyprávěl fóry a zážitky s jeho kocoury.

Co říct závěrem? Už jsem se setkal se spoustou lidí z kosmonautické „branže“ včetně kosmonautů nebo ředitele NASA. Ale pan Vítek je u mne všechny zastínil. A jak píše Zdeněk Galuška v knížce „Slovácko sa nesúdí“, tacoví lidé by neměli umřít nikdá.

Převzato z blogu Milana Halouska
Převzato z blogu Milana Halouska
Poslední rozloučení s Mgr. Antonínem Vítkem, CSc. proběhne v úterý 6. března v poledne ve Velké obřadní síni krematoria v Praze-Strašnicích.

Zpráva o úmrtí A. Vítka a vzpomínková fotogalerie na astro.cz




O autorovi

Vít Straka

Vít Straka

Vít Straka je český popularizátor astronomie a zejména pak kosmonautiky. Narodil v roce 1991, v současnosti žije na Hodonínsku, je členem Astronautické sekce ČAS a studuje Masarykovu univerzitu v Brně. Do jisté míry vděčí za svůj zájem o vesmír a kosmonautiku brněnskému planetáriu vlastně, protože v dětství jej zde zaujaly záběry postav, které v podivných skafandrech skákaly po Měsíci. Nejdříve vyděsily, pak podnítily zájem a odstartovaly bádání v kosmounautice. V redakci Astro.cz působí od roku 2008 a publikuje zde především články o vesmírných misích a Sluneční soustavě. Kromě Astro.cz dlouhodobě spolupracuje s časopisem Tajemství vesmíru, věnuje se přednáškové činnosti či popularizaci astronomie a kosmonautiky v rozhlase. V kosmonautice rád spatřuje její přínosy lidstvu, které třeba nemusí být na první pohled zřejmé. Osobně potkal již více než dvě desítky astronautů a kromě vesmíru a kosmonautiky patří k jeho koníčkům zvířata, historie či slézání vysokých budov a staveb. Kontakt: vitek.straka@seznam.cz.

Štítky: Antonín Vítek


20. vesmírný týden 2026

20. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 11. 5. do 17. 5. 2026. Měsíc bude v novu. Na večerní obloze se pomalu jasná Venuše níže nad obzorem blíží výše ležícímu Jupiteru. Ve čtvrtek 14. 5. nastane zatmění Europy měsícem Io. Aktivita Slunce je nízká, ale mohla by se zvýšit s tím, jak se natáčí jedna docela aktivní oblast. Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) se objevila i v astronomickém snímku dne NASA od českých astronomů. SpaceX už se blíží dalšímu testovacímu letu Super Heavy Starship. Sonda Psyche proletí na cestě k asteroidu kolem planety Mars. Aleš Svoboda ukončil základní výcvik v ESA. K ISS se má vydat nákladní Dragon a k čínské stanici Tiangong nákladní Tianzhou 10.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M92

Messier 92 – starobylá guľová hviezdokopa v Herkulovi Messier 92, známa aj ako M92 alebo NGC 6341, je guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v severnom súhvezdí Herkules. Patrí medzi najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy, no napriek tomu býva často v tieni slávnejšej hviezdokopy M13, ktorá sa nachádza v rovnakej oblasti oblohy. M92 je síce o niečo menej nápadná a menšia, ale z fyzikálneho hľadiska ide o mimoriadne zaujímavý objekt. Hviezdokopu objavil nemecký astronóm Johann Elert Bode 27. decembra 1777. Charles Messier ju nezávisle znovuobjavil 18. marca 1781 a zaradil ju ako 92. objekt do svojho katalógu. V roku 1783 sa Williamovi Herschelovi podarilo v tejto hmlistej škvrnke rozlíšiť jednotlivé hviezdy, čím sa potvrdilo, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M92 sa nachádza vo vzdialenosti približne 26 700 svetelných rokov od Zeme. Od stredu našej Galaxie je vzdialená asi 33 000 svetelných rokov a leží približne 16 000 svetelných rokov nad galaktickou rovinou. Skutočný priemer hviezdokopy sa odhaduje na približne 108 svetelných rokov a jej hmotnosť zodpovedá asi 330 000 hmotnostiam Slnka. Táto hviezdokopa patrí medzi najstaršie známe objekty v Mliečnej ceste. Jej vek sa odhaduje približne na 11 miliárd rokov. Typickým znakom takýchto starých guľových hviezdokôp je veľmi nízky obsah ťažších prvkov. M92 má mimoriadne nízku metalicitu – obsah železa je len asi 0,5 % hodnoty, ktorú pozorujeme pri Slnku. To znamená, že jej hviezdy vznikli veľmi skoro v histórii Galaxie, ešte v období, keď medzihviezdny plyn nebol výrazne obohatený prvkami vytvorenými v predchádzajúcich generáciách hviezd. Zaujímavosťou je, že M92 obsahuje aj premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré sú typické pre staré hviezdne populácie. Tieto hviezdy astronómom pomáhajú určovať vzdialenosti vo vesmíre. V hviezdokope boli zároveň pozorované aj röntgenové zdroje, pričom časť z nich môže súvisieť s kataklizmatickými premennými hviezdami – teda tesnými dvojhviezdnymi systémami, v ktorých jedna hviezda odoberá hmotu svojmu sprievodcovi. M92 sa k nám približuje rýchlosťou približne 112 km/s. Má aj jednu nezvyčajnú historicko-astronomickú zaujímavosť: v dôsledku precesie zemskej osi sa severný nebeský pól pred približne 12 000 rokmi nachádzal menej ako jeden stupeň od tejto hviezdokopy. M92 tak bola v dávnej minulosti akousi „severnou polárnou hviezdokopou“ a podobná situácia nastane znovu približne o 14 000 rokov. Hoci na oblohe nepôsobí tak dominantne ako M13, Messier 92 je v skutočnosti jednou z najvýznamnejších a najstarších guľových hviezdokôp našej Galaxie. Na astrofotografii vyniká jej husté, jasné jadro obklopené množstvom slabších hviezd, ktoré spolu vytvárajú obraz dávnej populácie hviezd z mladých čias Mliečnej cesty. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 166x60sec. R, 165x60sec. G, 162x60sec. B, 196x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 29.4. až 3.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »